logo Disk

Bogner Ecstasy Blue & Red & Überschall Recenze z časopisu Music Store

Modrý, červený a černý. Tři pedály, tři zkreslovače, tři preampy. Dorazily k nám ze slunné Kalifornie a jednoduché bílé logo napovídá, že každý fajnšmekr kytarového zvuku by se měl mít na pozoru.

Kategorie: Pódium - Recenze
Music Store | 19. ledna 2015

Jméno Bogner je ve světě kytarových zesilovačů skutečným pojmem. Bohužel, spíše ve světě zesilovačů cenově se pohybujících ve výšinách, které jsou pro průměrně – nebo přímo podprůměrně – vydělávajícího Čecha (ostatně stejně jako třeba i Američana) dosti těžko dosažitelné. Zkusme se ale rozumně zamyslet, jak se dá „sáhnout si“ na takový zvuk, aniž bychom se zabývali sebelítostivými tématy typu „co všechno bych si mohl koupit, kdybych odpojil topení a prodal játro přes internet“.

Pro časopis Music Store napsal Ronald Hackermann.

Naštěstí se loni tento legendární americký výrobce rozhodl nabídnout zvuk lampových hlav Ecstasy a Überschall masám. Potenciál, které skýtají tyto jeho dvě vlajkové lodi, nabídl v inkarnaci podlahových pedálů, které jsou cenově dostupné širšímu kytarovému „publiku“. Jde o trojici pedálů velikosti větších, ale stále velmi kompaktních kytarových krabiček, nabízejících nejbližší možné „iterace“ zvuků uvedených hlav. Jejich jména nesou pedály nakonec i ve svém názvu. Ačkoliv jsou sestrojeny z polovodičových součástek namísto elektronek, svým zapojením v podstatě vycházejí (či přímo věrně kopírují) architekturu gainu i frekvenční charakteristiku původních zesilovačů. 

A stejně jako ony, jsou i tyto pedály vyráběny ručně v kalifornském Los Angeles z prvotřídních komponent.

Bez nadsázky se tak dá říct, že do pedálů Bogner Ecstasy BlueEcstasy RedÜberschall vložil Reinhold Bogner, který se věnuje konstrukci kytarových zesilovačů od roku 1989, skoro všechny své zkušenosti. Už svým ovládáním evokují klasickou konfiguraci lampových hlav s plnohodnotnou třípásmovou ekvalizací, ale i s dalšími možnostmi tvarování zvuku. A výrobce slibuje, že dokáží replikovat charakteristický zvuk svých proslulých zesilovačů, a možná i více.

Společné prvky

Svým úhledným, ale přímočarým designem pedály Bogner Ecstasy Blue, Ecstasy Red a Überschall na pohled nijak nevybočují z normálu – dva do sebe složené ohnuté plechy, z nichž vystupuje pětice potenciometrů s drobnějšími zobáčkovými knoflíky, u modelů Ecstasy několik miniaturních přepínačů a na každém pedálu dva nožní přepínače s LED indikací zapnutí, a to On aktivující efekt a Boost – zesílení hlasitosti signálu třeba při sólech. 

Právě Boost se mi zamlouvá. Nemusíte přemýšlet, zda pedál používat jen na sóla nebo zda mít dvě samostatné krabičky atd. Aby to výrobce dotáhl k dokonalosti, nabízí pod hlavními potenciometry Volume (a v případě modelů Ecstasy také Gain) ještě miniaturní ovladače, které dovolují nastavit si odlišné hodnoty hlasitosti, popřípadě i gainu pro „zesílený“ režim. Nejste tak omezeni na pevně přednastavený Boost, jak tomu někdy bývá jinde. Jinak při deaktivaci pedály přecházejí do režimu true bypass.

Každý z pedálů disponuje (kromě vstupního a výstupního jacku) také konektorem pro připojení externího podlahového ovladače – třeba pokud si krabičku chcete instalovat do racku. Všechny pedály mají konektor pro připojení 9V adaptéru (v balení není), ale vespod také šroubem zajištěnou krytku chránící kapsičku pro baterii. Pokud se baterie vybije pod určitou kritickou mez, signalizují to blikáním diody na ovládacím panelu a nedlouho poté se zařízení vypne.

Nelze nevyzvednout smysl pro detail, který výrobce zařízením věnoval. Knoflíky na potenciometrech s příjemně tuhým chodem jsou z tvrdého, lesklého plastu (stejný materiál je použit na podložky pod jacky na zadním panelu) a svým tvarem evokují ovládací panely hlav, které byly vzorem pro tyto krabičky. Dojem podtrhují chromované mini přepínače. U potenciometrů pro ovládání parametrů režimu Boost jsou jejich miniaturní knoflíky průhledné – vystupují jen nepatrně nad ovládací panel, takže se hůře nastavují, předpokládejme však, že jejich nastavení se nemění tak často. Po aktivaci Boostu se však rozsvítí, takže ihned víte, že používáte toto nastavení. Jinak Boost je aktivní pouze tehdy, když je aktivní (On) celý pedál – můžete si ale předem našlápnout Boost a po sešlápnutí On skočit z režimu true bypass rovnou do režimu Boost. 

Ač je design jednoduchý (a výrobce se neuchyluje k žádným líbivým, samoúčelným prvkům), svým důkladným a elegantním provedením budí pedály dojem luxusu. A jelikož jména Ecstasy a Überschall jsou ve světě kytarového zvuku velice ikonické, příslušná loga na šasi tento dojem jen potvrzují.

Ale není to jen věc designu a loga. Nutno říci, že krabičky o rozměrech 13,5 x 9,7 x 4,8 cm jsou příjemně těžké a jsou zjevně „nabušené“ elektronikou. Samotné zapojení přitom skutečně odráží zapojení samotných zesilovačů s odpovídající architekturou gainu vytvořenou pomocí diskrétních součástek, tedy bez použití operačních zesilovačů nebo ořezávání signálu diodami. K výrobě Bogner používá prvotřídní komponenty, například oboustranné pozlacené desky plošných spojů a relé s pozlacenými kontakty, přepínače Carling pro true bypass a boost, německé kondenzátory WIMA a japonské kondenzátory Nichicon atd.

A konečně, ačkoliv pedály používají běžné 9V baterie či adaptéry, jsou vybaveny unikátním obvodem, který napětí zvyšuje na vyšší hodnotu, což podle výrobce zajišťuje větší dynamický rozsah, který evokuje dynamiku a pocit ze hry blížící se hře na skutečné lampové zesilovače. Teď už se ale pojďme podívat, co nabízejí jednotlivé testované modely. 

Bogner Ecstasy Blue

První z testovaných pedálů vychází z legendárního zesilovače, který výrobce představil světu poprvé už v roce 1992 a ve své nabídce jej má dodnes. Za více než 20 let svého života prošel tento „amp“ několika inkarnacemi. Ecstasy je na poli kytarového zvuku synonymem či ideálem pro „vytuněný“ tón britského typu. Pedál Ecstasy Blue nedostal svůj název (a koneckonců ani modrý odstín laku na šasi) náhodou – má totiž věrně napodobit klasicky znějící „modrý“ kanál této hlavy od tónů ve stylu zesilovačů Plexi po šťavnatý rock-and-rollový crunch.

Oproti obyčejným zkreslovacím krabičkám nabízí Ecstasy Blue pětici potenciometrů pro plnohodnotné ovládání ve stylu preampu lampového zesilovače, tedy kromě Gainu a Volume také třípásmové korekce Treble, Middle a Bass. Pro režim Boost si můžete zvlášť nastavit nejen odlišnou hodnotu Volume, ale také Gain, takže nepočítáme-li společné korekce, můžete si nastavit co do hlasitosti a zkreslení zcela odlišné zvuky. To však není všechno, zvuk celého pedálu totiž můžete dále měnit pomocí čtveřice (!) miniaturních chromovaných přepínačů nad hlavními potenciometry: Variac On/Off (simuluje snížení úrovně napětí), Mode (režimy Plexi a Blue), Pre-Eq (tři polohy mění „otevřenost“ zvuku a množství vyšších harmonických) a Structure (tři varianty charakteru ekvalizace a struktury gainu). 

Ecstasy Blue byl navržen podle původní lampové předlohy a obsahuje čtyři diskrétní stupně gainu ve třídě A (jak bylo řečeno, nejsou použity žádné operační zesilovače nebo diodový clipping). Za svoji historii prošel samotný zesilovač několika verzemi a právě zmíněný přepínač Structure má za úkol měnit charakter zvuku podle tří různých modelů či období v podobě režimů označovaných 100, 101 a 20th Anniversary.

Pedál vám naservíruje nefalšovaný bognerovský zvuk. Možná ne v lampovém provedení, ale ta typická struktura frekvencí, barva tónu, skutečné DNA zesilovačů Ecstasy tam zkrátka je. V módu Plexi se pohybujete ve vodách vintage zvuků s nižším ziskem – můžete dostat vše od čistého boostu po lehce nakřápnuté tóny typické pro marshallovské hlavy ze 70. let. Skýtá harmonicky krásně bohatý tón s příjemnými výškami a kulatými basy. Tento režim je skvělý pro klasičtější zvuky, skvěle si rozumí se Stratocasterem, ze kterého snadno vytěžíte gilmourovské či ray vaughanovské zvuky, ale s Les Paulem a pořádně rozehřátým a vytaveným koncem umí být pěkně razantní i pro takový AC/DC revival, nebo můžete vyseknout dravé hard rockové sólo zeppelinovského střihu. (A to jsem ani nehrál na žádné extra drahé kusy zmíněných kytar.) Režim Blue posouvá rozsah Gainu o kus výš, od příjemné nakřáplosti, až po středně zkreslený, dravý crunch nebo hardrockové sólo. Svým vyzněním vás přetáhne na stranu trošku modernějšího, průraznějšího zvuku s trochu zvýrazněnými příjemnými nižšími středy a naopak o něco méně výraznými výškami. 

Jestli se mi na tomto preampu něco líbí, pak je to flexibilita – ony čtyři přepínače se ukázaly jako silná zbraň, jak z něj vytáhnout opravdu nepřebernou škálu barev. Variac funguje vlastně stejně, jako podobná funkce na lampových hlavách, kdy snížením voltáže dostanete určitou dynamickou kompresi a zvuk dostane trochu jiný, zahuštěnější charakter a dříve se láme k „vytavenějšímu“ tónu. A přesně takový pocit dává „do ruky“ Variac na tomto pedálu – včetně mírného poklesu hlasitosti. Pre-Eq mění frekvenční charakter zvuku na vstupu, což ovlivňuje charakter signálu trochu jinak, než běžné korekce. Poloha b1 dává otevřenější zvuk a technicky vzato trochu zvýrazňuje výšky, takže zdůrazňuje detaily při hře, hlavně při nižším Gainu dává zvuku výraznější atak, příjemnou jiskru a zvonivost. V neutrální poloze (n) je zvuk kulatější, atak není tak ostrý, zatímco třetí poloha b2 zdůrazňuje výšky spolu se středy, což dává zase trochu větší konkrétnost. Vliv PreEq se při vyšších úrovních Gainu snižuje.

Třípolohový přepínač Structure se stal rychle mým nejoblíbenějším, je to opravdu, jako byste měli ve zkušebně tři různé hlavy Ecstasy: 101, to je klasičtější, spíše vintage tón s otevřenějším i basy i výškami a jakoby celkově nižší úrovní středů, perfektní pro bluesová sóla. Prostřední poloha 100 je naopak bohatší na středové frekvence s měkčími basy, konkrétnějším tónem a příjemným atakem, dodává jiskru čistým nebo mírně nalomeným Plexi zvukům. Vynikající je 20th Anniversary mód dávající modernější tón, ideální pro větší zkreslení a dvoucívkové snímače. V režimu Blue s vyšším nastaveným Gainem a s moderně znějícím humbuckerem dokáže i pěkně pozlobit, a pokud jej postavíte před dobrou kytarovou hlavu s mírně nakresleným preampem, dokáže vás dovést i k pěkně masívnímu a modernímu high-gainu. Pedál perfektně reaguje také na práci s hlasitostí na kytaře.

Pedál je možné zcela bez problémů použít jako preamp k lampovému konci, ale stejně tak jej můžete celkem bez rizika zapojit na vstup kytarového komba nebo hlavy. Korekce jsou vyladěny tak dobře, že není problém rychle najít pěkný zvuk ve spojení s jakýmkoliv zesilovačem. Je ovšem slyšet, že čím kvalitnější je aparát, tím lépe. Jestli je potřeba tomuto pedálovému preampu něco přiznat, pak je to krásná čitelnost a schopnost oddělit od sebe tóny i v akordu tak, že jsou velmi dobře slyšet. Jestli mě ale něčím dostal, pak je to opravdu vynikající dynamika. 

Dynamikou a reakcí na akci rukou se dokáže vyrovnat špičkovým celolampovým hlavám, a v tomto směru dokáže pedál Ecstasy Blue strčit do kapsy nejen naprostou většinu zkreslujících kytarových krabiček či preampů. Ať hrajete jemně nebo do toho řežete, Ecstasy Blue všechny tyto nuance krásně přenáší. 

Ecstasy Red

Červený model má s modrým leccos společného, protože vychází ze stejného zesilovače, tentokrát ovšem z jeho více zkresleného kanálu Red. Pět diskrétních zesilovacích stupňů třídy A (opět bez použití operačních zesilovačů nebo diodového clippingu) vycházejících z originálního zapojení jej předurčuje pro dravé crunche a sólové zvuky, které Bognery proslavily.

Mezi Gainem a Volume opět skrývá velmi citlivé a účinné, ale zároveň frekvenčně velmi dobře naladěné korekce pro basy, středy a výšky a s přepínači Variac, Mode, Pre Eq a Structure si můžete vymodelovat cokoliv – od podmanivých vintage poloh, po drzý, současný high gain. Ke spínači Boost se vztahují samostatné minipotenciometry pro zkreslení a hlasitost, stejně jako u modrého modelu.

Na rozdíl od Blue nabízí Red na přepínači Mode hned tři různé režimy. Prostřední Mellow skýtá Gainu nejméně, přitom má celkově temnější, ale pěkně nadrajvovaný dřevní tón. 

V módu Full se nabízí spousta Gainu pro střední i vysoké zkreslení, zvuk je pěkně šťavnatý a robustní, svým charakterem vyrovnaný s otevřenými basy. Je ideální třeba pro agresívnější akordy, kde dokáže parádně nakopnout, ale nabízí i výborné polohy pro krásně zpívající sóla. Zvuk skýtá pěkný sustain a krásně přechází do feedbacku. A konečně režim Tight bude ideál všech moderních metalistů – nabízí vysoký gain, pevné, sevřené a konkrétní basy, větší agresi a průraznost mu dodávají lehce posílené středy a výšky. Perfektní pro nadupaný a natlakovaný řízný metalový zvuk.

Nažhavený a průbojný overdrive pedálu Ecstasy Red je právě tím, co by se dalo označit za synonymum jména Bogner. Je pro něj celkově charakteristická určitá specifická struktura středů, která mu dává jeho typickou pěknou barvu a drajv, které jsou pro Bognery charakteristické. Středy nejsou nepříjemné nebo jedovaté a není třeba se jich bát. Což zmiňuji mimo jiné i proto, že u takových těch rádoby metalových, „hutných“ nastavení se středy na minimu zvuk přece jen poněkud ztrácí charakter a šmrnc – jako ostatně u každého dobrého zesilovače. Není potřeba to nijak přehánět, nikdo nechce mít tón nadměrně ostrý nebo chlupatý, ale každopádně pod takových 11.00 bych osobně u Middle nešel.

Jinak Variac opět posouvá zvuk k větší kompresi a tak nějak „vytavenějšímu“, vláčnějšímu zvuku. Pomocí Pre Eq si můžete nastavit tři módy pro spíše otevřenější nebo konkrétnější tón s větší presencí. Opět je výborný přepínač Structure, skýtající vše od spíše vintage (101) ke konkrétnějšímu (100) či modernějšímu zvuku (20th Anniversary) s výraznějšími středy a výškami, který je skvělý pro říznější, drsnější high gain. Ale kombinací je zde tolik, že vyznění těchto režimů může být dost různorodé. Ale prakticky libovolná kombinace režimů všech čtyř přepínačů dokáže dát v kombinaci s třípásovou ekvalizací smysluplné výsledky, takže je škála variací nepřeberná.

I v případě červeného modelu stojí za to vyzvednout krásnou čitelnost a dynamiku – ale samozřejmě v kontextu vyššího zkreslení. Zvuk je čistý a artikulovaný, ale samozřejmě humbuckery s velkým výstupem a vyšší nastavení Gainu do něj mohou zanést trochu špíny a šumu.

Ecstasy Red je sám o sobě podle mne opět vynikající zařízení pro středně a více zkreslené zvuky, perfektně replikující typický drajv hlav Ecstasy. Na druhé straně svým vyzněním je trochu vyhraněnější a jeho záběr se mi nezdá stylově natolik široký jako u „modré“ verze. Proti ní je agresívnější, a ačkoliv toho umí hodně, spíše než tradicionalistické bluesmany a rockery zaujme hard rockery, bigbíťáky a metalisty. Díky svému dravému, ale přitom luxusnímu a neoposlouchanému charakteru však může jeho zvuk lahodit i progresívně a alternativně smýšlejícím kytaristům, vyznavačům fusion nebo třeba DJENT-lmanům.

Überschall

Šasi posledního pedálu působí ve své elegantní pohřební černi luxusně i při relativní jednoduchosti ovládacího panelu – ten je trošku chudší, poněvadž kromě pěti potenciometrů Gain, Bass, Middle, Treble a Volume tu najdete už jen nožní spínače On a Boost a jediný minipotenciometr pro hlasitost v režimu Boost. Žádné minipřepínače, ani nic podobného. Je tu ovšem jedno zásadní „ale“: Ovládací panel je možná v porovnání s výše popsanými pedály chudší, ale zase je na něm napsáno to slovo: Überschall. A to znamená „ultrazvuk“.

Jestli tento pedál chcete vyzkoušet kvůli tomu, čím je jeho předloha tak typická, pak vězte, že to tam je. Pětistupňová architektura gainu typu Class A generující zkreslení bez použití omezovacích diod skutečně servíruje nestydatě brutální high gain, kterému se můžete buď smát, nebo vás rozmázne na zdi. Ale bylo by nespravedlivé zamlčet pár detailů. Například to, že to není až tak jednoúčelová záležitost, jak by se mohlo zdát. Pokud začnete na nižších úrovních Gainu, možná budete překvapeni, jak příjemné klasické (a po chvíli laborování s korekcemi až vintage) zvuky dokáže krabička vyloudit – krásný crunch s nižším nebo středním zkreslením, ty všechny tam jsou a na pedál prozrazují, že jeho tón má skutečně charakter. A když trochu stáhnete hlasitost na Stratu, dostanete se k příjemnému lehce nakřápnutému bluesovému zvuku.

Jestliže výraz high gain ve mně někdy budí poněkud despekt, protože často neznamená víc než rozplizlý, bezduchý, bzučící chaos, tady je to láska na první pohled. Überschall nepatří k těm bezpohlavním hračkám, které si říkají high gain a znamená to, že už při polovičním zkreslení všechno píská a vazbí, ale „skutek utek“. Jak tomu bývá u řady seriózních high gainů, teprve ve vyšších polohách Gainu se dostanete k těm opravdu více až hodně zkresleným zvukům a maximální zkreslení nejde až do těch sfér, kdy už jde opravdu jen o samoúčelný mišmaš. Zato má svůj specifický a rozpoznatelný tón. A gainu je i tak bohatě. Pokud hledáte vysoké, ultramoderní zkreslení bez toho, že byste hodlali obětovat kvalitu tónu, jste na správné adrese. Tón si zachovává charakter a styl v celé škále zkreslení a neztrácí na muzikálnosti. 

A velmi dobře reaguje na konkrétní kytaru a snímač. DiMarzio PAF, Evolution nebo Lundgren M8? Kterýkoliv tu svůj charakter dokázal prodat. Jinak i se sedmičkou a osmičkou si sedl na jedničku. Na druhou stranu, stylem zkreslení jde o trochu jiný typ zvuku, než jaké znáte z řady typických high gainových zařízení metalového ražení. Paradoxně není až tak prvoplánově „metalový“. Svým neotřelým, moderním tónem září třeba v hardcorových či industriálních riffech a také v energických moderně rockových rytmech či texturách a všech možných stylech s atributem „post“. I v sólech. Pokud jde o ten metal, při zatlumených rytmech nebo v rychlých pasážích tak úplně nereaguje, jak je řada lidí zvyklá, a leckterého metalistu zřejmě vystraší svojí artikulovaností. Ale jestli jste před tím hráli třeba na Rectifiera a víte, že ani poctivý metalový zvuk není bez práce, budete rychle doma. 

Klíčem k úspěchu jsou korekce, opět velmi citlivé. Krabice je opravdu natlakovaná kvantem basů, jak se od soudobých high gainů očekává. Jestli se vám zdá, že to není to správné maso, určitě to není tím, že by basy chyběly, spíš to bude naopak – nebojte se potenciometr basů stáhnout, je jich tam dost. Ne nadarmo manuál doporučuje začít na minimu a postupně přidávat. Zvlášť, pokud pedál zapojíte před kombo či hlavu, může basové spektrum nežádoucím způsobem komprimovat nebo zahlcovat jeho vstup, nebo může znít zahuhlaně. Ovladač středů umí vše – od extrémně vykradeného „véčka“ po plný, tlustý vintage zvuk. Středy mají opět sympatický, sofistikovaný charakter a nemusíte se jich bát, žádný protivný sliz. Výrobce navíc upozorňuje, že jsou nastaveny tak, aby zvýšily čitelnost a prosadily kytaru v mixu – podobně, jako to dělá potenciometr Presence na stejnojmenném zesilovači. Výšky pak zvuku dodávají příjemnou jiskru a harmonické, a přestože bývám s jejich nastavením opatrný, potenciometr dává smysluplné výsledky prakticky v celém rozsahu – a nikdy nejsou vysloveně nepříjemné. Výrobce ve svých materiálech pedál pyšně přezdívá „Armageddon in a Box“, a ne nadarmo, je to opravdu nářez. I přesto zůstává tón pěkně čitelný i v akordech, citlivý a responzivní na techniku hry a v rámci „žánru“ i skvěle dynamický. Velmi sympatická forma brutality, řekl bych. Überschall v kompaktním balení? Ó ano, prosím.

Za všechny tři

Pedály Bogner jsou přece jen něčím víc, než běžné zkreslovací krabičky. Ecstasy Blue se mi jeví asi jako nejvyužitelnější a stylově nejuniverzálnější z testované trojice. Ecstasy Red, potažmo Überschall, nabízejí také bohatou paletu zvuků, ale jsou striktněji cílené na vyznavače vyššího gainu až hutných zvuků metalovějšího ražení. Na krabičkách Ecstasy mě fascinuje hlavně škála různých zvukových nuancí, zatímco model Überschall je sice jednodušší, ale propůjčuje zvuk velmi moderně znějícího zesilovače, který je pro svůj typický zvuk velmi vyhledávaný. Ale především všechny dávají prostor k osobitosti.  

Musím přiznat, že originály zesilovačů, které byly předlohou pro testované preampy, znám pouze z poslechu a ne z vlastní zkušenosti, ono příležitostí zahrát si na ně asi celkově v Evropě není mnoho. Troufnu si ale tvrdit, že neexistuje nic, co by vás jejich zvuku přiblížilo více, než tyto tři produkty. (Tím narážím hlavně na různé digitální modelingové produkty, které si tuto značku rády berou na mušku, ale žádný z nich nenabídne tyto zvuky tak autenticky a kvalitně, jako testované pedály.)

Co je na všech třech pedálech od Bognera skvělé je možnost použít je s výborným výsledkem jak jako krabičku před kytarovou hlavu, tak jako plnohodnotný preamp před lampový konec nebo do return jacku efektové smyčky hlavy – takto není zvuk pedálu ovlivněn barvou preampu. Jde o nefalšované preampy vysoké kvality, které neslouží jen k  dobarvení zvuku nebo vybuzení zesilovače, ale skutečně zvuk definují, prosadí do něj svoji specifickou barvu a změní charakter zesilovače ve svůj prospěch. Ale to je v tomto případě to, co se od nich očekává. (Přitom naopak dává smysl připojit nějakou dokreslovací krabičku ještě před samotný pedál/preamp, jako když dáte overdrive před normální hlavu, pokud jste tak zvyklí.) Pedály mají na to, aby se dobře prosadily v mixu, a zároveň fungují v celém frekvenčním spektru a neořezávají signál, jako většina overdrivů, které vás typicky oberou o basy. 

Pro ty, kdo chtějí zvuk alias Bogner Ecstasy či Überschall, je to vše za cenu, řekl bych, velice přijatelnou, když si vezmete, že vám za ni výrobce dává repliky těch největších es, jaké má v rukávu. K tomu ještě dodávám, že jde o vynikající volbu i pro ty, kdo se nepídí nutně po bognerovském zvuku, ale zkrátka hledají skvělý a neoposlouchaný zvuk. 

Chápu vás, zní to všechno až moc nadšeně. Ale to je váš problém, já si jdu hrát s Bognery!

Produkty, o kterých se píše v tomto článku, najdete i v našem eshopu:
Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře