Recenze: KRK Systems KNS 6400 & 8400 Referenční studiová sluchátka

Americká firma KRK je po celém světě zapsána jako výrobce studiových monitorů s nepřehlédnutelným žlutočerným designem reproduktorů. Některými zvukaři jsou nenáviděné, některými milované. Není to tak dávno, kdy KRK zacílil na nový produkt.

Vývojáři firmy zúročili 25 let zkušeností s výrobou monitorů, aby podobné vlastnosti nadělili i nové řadě studiových sluchátek. Záměrem výrobce bylo totiž vytvořit sluchátka, která můžete použít jako plnohodnotný referenční odposlech, a to i v terénu. KRK vlastně doslova kopírovali parametry dvou svých vlajkových lodí – monitorů VXT6 a VXT8. Do jaké míry se jim povedlo dostát svému záměru, to budeme řešit v následující recenzi. KNS série obsahuje pouze dva modely – KNS 6400 a KNS 8400. Jsem rád, že mám pro komplexní zhodnocení k dispozici oba dva.

Obě varianty uzavřených sluchátek vypadají po vybalení z krabice na první pohled totožně. Černý elegantní a nenápadný design s logem KRK po stranách je na hony vzdálen futuristickým výstřelkům, které známe od jiných výrobců. U každého z testovaných modelů najdete koženkové pouzdro určené k transportu a vyměnitelný připojovací kabel, vyrobený z bezkyslíkaté mědi, s odšroubovatelnou redukcí na malý jack 3,5 mm. Kabel v délce 2,5 metru zacvaknete do levé mušle a zatočíte jím doprava, takže jste jištěni proti nechtěnému vyjmutí. První pohledem patrný rozdíl mezi KNS 6400 a 8400 spočívá tom, že „osmitisícovky“ mají přibalený podlouhlý ovladač hlasitosti na asi metrové šnůře, který můžete předřadit před stávající kabel. Druhý rozdíl je v jiném materiálu vycpávek mušlí.  „Osmitisícovky“ jsou vybaveny paměťovou pěnou, která se lépe tvarově přizpůsobuje a jejich povrch je pokrytý prémiovou koženkou, která je o něco jemnější, než je tomu u druhého modelu. Na dotek připomíná spíše kůži, nicméně výrobce uvádí, že se jedná o koženku. Když otočíte mušlemi o 90 stupňů, sluchátka složíte do plochého tvaru a můžete je vložit do dodávaného pouzdra pro transport. Velice praktické je barevné a viditelné značení pravé a levé strany.

Napsáno pro časopis Music Store.

Oba typy jsou lehké, povětšinou vyrobené z plastu. Použitý materiál tu ovšem nebyl zvolen na úkor spolehlivosti a pevnosti konstrukce. Nastavení velikosti probíhá plynule pomocí kovem vyztuženého hlavového mostu, který je opatřený měkkým polstrováním zespodu. 

40mm neodymiové reproduktory uvnitř mušlí jsou překryté jemnou černou síťkou. Všechny měkčené části sluchátek jsou vyměnitelné, stejně tak jako přívodní kabel, což prodlužuje jejich životnost v případech, kdy vám třeba klient ve studiu „šňůru“ přišlápne. Pokud by vám nevyhovovala dodávaná rovná verze, tak si v KRK příslušenství můžete objednat točitý typ. Pravdou je, že dodávaný přívodní kabel není moc poddajný, má tendenci se zamotávat a dělat klasické nepříjemné smyčky. Volba jiného povrchového materiálu by mu jistě slušela víc.

Zvuk

Po asi týdenním „zahoření“ obou sluchátek jsem se konečně mohl potěšit z jejich přesného zvuku. Jak jsem se již zmínil, koncepci za výrobou KNS série vystihuje heslo „sluchátka jako monitory“. KNS jsou tedy určena jak pro monitorování signálu, tak i míchání. Na webu výrobce či v přiložené dokumentaci jsem hledal tabulku frekvenčního průběhu, leč marně. Při kontaktování technické podpory mi bylo řečeno, že KRK tyto údaje nezveřejňuje. Nezbývá, než se nad tím trochu podivit...

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že oba modely jsou zvukově odlišné. Z počátku jsem považoval „osmitisícovky“za jasného favorita tohoto „dvojboje“ – už kvůli vyšší cenně a komfortní výbavě. Ukázalo se však, že i „nižší“ typ má své kvality. Oba modely mají vyrovnaný zvuk, ale každý s trochu odlišným podáním v celém slyšitelném frekvenčním spektru (8400: 5 Hz až 23 KHz, 6400: 10 Hz až 22 KHz). Rozdíl mezi oběma modely je jasně definován již na krabici od výrobce. Zatímco KNS 8400 jsou zde prezentovaná jako „professional reference headphones“, v případě KNS 6400 je na obalu uvedeno „professional studio headphones“. 

Od jejich zaměření se odvíjí i charakter zvuku. „Šestitisícovky“ mají opravdu naturální přednes bez zvýraznění basů a výšek – detailně tedy vyniknou středové frekvence, což je kritické třeba pro monitorování zpěvu. (Pokud jsou sluchátka moc nabasovaná, u zpěváků mnohdy nastává problém s intonací.) Líbilo se mi ale i podání „spodků“, artikulovaně slyšíte každý tón basy. Výšky jsou přirozené a neagresivní, poznáte to hlavně na nepřítomných sykavkách, přirozené hi-hatce a činelech. Tím, že 6400 nemají zdvih na basech ani výškách, neunavují sluch tolik, jako „osmitisícovky“, kde se mi jemný zdvih na basech kolem 90 Hz (i výškách) zdál patrný. Pokud si hned po KNS 8400 nasadíte „šestitisícovky“, máte dojem tupějšího poslechu s nepulsujícími basy. Je to však jen zdánlivý pocit, 6400 hrají prostě nekompromisně, nic nahrávce neodpustí a hlavně ji nijak nezabarvují. Pokud je v hudbě hluboký bas, tak jej plasticky interpretují, ale primárně toto spektrum nezesilují. Když mají totiž sluchátka zdvih na basech, nutí vás to při míchání tyto frekvence odstranit, což má za následek tenký – plochý mix.

Naše uši jsou již do určité míry zvyklé na všechny tyto zdvihy frekvencí z komerčních audio zařízení kolem nás. Připadne mi, že věrné podání nahrávky je vzácné a nabízí se otázka: Je to vůbec žádoucí pro běžného uživatele? Nicméně pro studiové sluchátka, která mají zastoupit nearfield monitory, lze toto považovat za celkem kritickou vlastnost. U KNS 6400 se mi velice líbí až nehudební separace nástrojů a jejich naturální analytické detaily. 

KNS 8400 jsou díky použití lepšího materiálu na polstrování mušlí o něco pohodlnější, a také s nimi máte možnost předřadit kabel s ovládáním hlasitosti. Jejich zvuk je plnější ve spodním pásmu a zářivější na vyšších frekvencích okolo 5 Khz. Není ovšem tak detailní ve středových a spodních středových frekvencích. „Osmitisícovky“ mají výraznější podání stereo obrazu a prostorů obecně, což ale není až tak žádoucí třeba pro monitorování signálu při nahrávání. Mají i o 4 dB lepší odhlučnění (30 dB), což by se naopak spíše hodilo u „šestitisícovek“ jako studiových sluchátek, která mají pouze 26 dB. 

Oba modely jsou jinak velice dobře navržené a funkční v rámci zvolené koncepce. Přednes „osmitisícovek“ mi připomíná sluchátka v podobné cenové kategorii, a sice Sony 7506, která jsou také poměrně lehká a oblíbená u zvukařů. Sony se mi ovšem zdála trošku jedovatější na vysokých frekvencích. Oproti KNS 6400 jsem měl u „osmitisícovek“ větší pocit „kultivovaného“ hi-fi poslechu.

Při studiu technických parametrů zjistíte, že údaje korespondují s tím, že vyšší model má udanou lepší dynamickou citlivost (až 97 dB SPL při 1mW), širší frekvenční rozsah a lepší odhlučnění díky paměťové pěně. Parametry harmonického zkreslení nejsou od výrobce číselně uvedeny, musí nám stačit tvrzení, že jsou nízké. Faktem je, že i při vyšších hlasitostech si sluchátka zachovávala svůj neutrální charakter. Asi bych spíše oželel informaci, že sluchátka na průměrnou hlavu uživatele působí silou 4 Newtonů. Impedance obou modelů je 36 ohmů, což znamená, že je můžete použít i s komerčními zařízeními, jako jsou iPod či mobilní telefon s dostačující úrovní hlasitosti.

Pro referenční poslech jsem při testování zvolil DVD audio disk Reptile od Erica Claptona z roku 2001, který je natočený ve 24bitovém rozlišení a se samplovací frekvencí 88 200 Hz. O mastering se postaral věhlasný Bob Ludwig z masteringového studia Getaway. Osobně všechny nahrávky v produkci Eric Claptona a Simona Climieho beru již dlouho jako učebnici současných zvukových možností (doporučuji i album Pilgrim z roku 1998). Jak ostatně přiznává v jednom ze svých rozhovorů i věhlasný skladatel filmové hudby Ennio Morricone: „Když kopírovat, tak ty nejlepší…“ (v jeho případě to jsou Mozart a Bach).

Při poslechu tohoto materiálu přes oba modely zřetelně vynikají nástroje i prostory, ve kterých byly nasnímány či do nich uměle poslány. Oba modely si nekompromisně zachovávali svůj charakter zvuku, o kterém jsme mluvili výše. U „šestitisícovek“ jsem si užíval hudební dění a paletu zvuků ve středním pásmu, tedy kytary, klávesy, piano a čitelné, ale přirozené vokály bez sykavek. U „osmitisícovek“ jsem ocenil široký stereo obraz nahrávky se slušnou možností definice panorámy i v rámci uzavřených sluchátek. Pokud bych si měl vybírat sluchadla jen na poslech, tak by to KNS 8400 jistě vyhrála, protože výborně interpretují prostory v nahrávce s širokým stereo obrazem a věrným podáním frekvencí v celém spektru. Navíc je jejich zvuk jakoby líbivější, jak už jsem říkal.

Při zabroušení do jiných hudebních vod zjistíte, že obě KNS jsou dobrým společníkem pro více stylů hudby. Zkoušel jsem proti sobě postavit zvukové protipóly, jako jsou CD Elephunk od Black Eyed Peas a soundtrack Mission od zmiňovaného Ennia Morriconeho, což znamená povětšinou vrstvené syntetické zvuky versus akustické nástroje. U BEP například čitelně slyším poměrně vysokou kompresi i expanzi u rytmické složky, ale i hutnost a průraznost spodního spektra nástrojů nahrávky. U Morriconeho symfonického tělesa vnímám dynamickou i spektrální šířku všech nástrojů s nebeskými chorály nad nimi, ale i poměrně vysoký šum v nahrávce a zvuk mechaniky u dechových nástrojů.

U každého z testovaných modelů najdete vyměnitelný připojovací kabel, vyrobený z bezkyslíkaté mědi, s odšroubovatelnou redukcí na malý jack 3,5 mm. Kabel v délce 2,5 metru zacvaknete do levé mušle a zatočíte jím doprava – tím jste jištěni proti nechtěnému vyjmutí.

Oba modely jsou samy o sobě velice pohodlné svou váhou i ergonomií. Při delším nošení se mi trošku přehřívaly uši, ale to už jaksi k uzavřeným sluchátkům patří. Obecně nepovažuji nošení sluchátek za přirozenou věc, beru to spíše jako nutné zlo tam, kde nemůžu použít monitory. Po třech hodinách práce budou asi vadit i ta nejpohodlnější sluchátka.

VRM technologie

Test probíhal na kartě MBox třetí generace od Avidu, který má v sobě převodníky Apogee. MBox byl navíc propojen přes SPDIF s VRM Boxem od Focusrite. (KNS 6400 dokonce v některých obchodech najdete jako výhodný bundle dohromady s VRM Boxem.) Test VRM technologie jsme prováděli v listopadovém čísle MS, proto pouze připomenu, že se jedná o virtuální poslechové prostředí pro sluchátka vymodelované firmou Focusrite. VRM panel obsahuje 3 poslechové místnosti a 15 setů studiových nearfield monitorů, které mezi sebou můžete libovolně měnit a srovnávat tak mix vaší nahrávky. K tomu samozřejmě potřebujete kvalitní sluchátkový odposlech.

Musím se přiznat, že ač jsem ze začátku hodně sázel na KNS 8400, z přímého srovnání mi jako vhodnější volba pro mou studiovou práci vzešla KNS 6400. Ty totiž skoro vůbec neunavují ucho svým naturálním rovným přednesem. Jejich zvuk je analytický a zároveň přirozený s artikulovanými středy a jako by více přítomné v rychlých zvukových gestech. Osvědčila se mi jak pro monitorování signálu při nahrávání, tak i pro výsledný mix. Při virtuálních změnách monitorů jsem jasně vnímal rozdíly mezi různými typy, tak abych mohl kriticky analyzovat mix nahrávky.

Když jsem sluchátka podrobil testu v praxi (míchání hudebního díla v Ableton 9 Suite), byl jsem potěšen tím, že výsledek byl více než dobrý při následném poslechu na monitory. „Šestitisícovky“ mi pomohly odhalit určité chyby, kterých jsem si nebyl vědom, například správné nastavení lowcut filtru u ekvalizéru. Jistou zásluhu na tom má i VRM box samozřejmě, který také odhaluje zejména frekvenční a poměrové problémy. Musel jsem si přiznat, že mé monitory Tannoy Reveal díky špatné akustice místnosti zkreslují poslech na nižších středech a basech. 

Obecně pro VRM technologii platí, že čím mají sluchátka rovnější reprodukci, tím lepšího výsledku docílíte. VRM totiž u některých modelů jakoby přidává do nahrávky basy, což se u sluchátek s výraznějšími spodky projevuje basovými nárazy a nekonkrétností v přednesu. O tom, že jsou KRK monitory ve zvukařských kruzích dobře zapsané vypovídá i to, že VRM panel nabízí hned dvě série těchto monitorů Rokit6 G2 a VXT 8.

 

„Osmitisícovky“ jsou vybaveny paměťovou pěnou, která se lépe tvarově přizpůsobuje a jejich povrch je pokrytý prémiovou koženkou.

Shrnutí

Následující větu berte, prosím, trochu s rezervou. Pokud si „zapřeháním“, řekl bych, že u „šestitisícovek“ jsem měl pocit, jako bych si na hlavu nasadil Yamaha NS10 s tím rozdílem, že sluchátka reagují v celém slyšitelném frekvenčním spektru oproti NS10, které hrají jen do 60 Hz. U „osmitisícovek“ jsem měl naopak pocit luxusního hi-fi poslechu, tedy jemného zvýraznění na basech i výškách. Nedařilo se mi s nimi moc dlouho udržet sluchovou pozornost. Pokud by se jednalo o rekreační poslech, tak vám to jistě vadit nebude, ale pro kritický poslech nahrávky vás to zatěžuje, protože musíte napínat uši pro detaily ve středním pásmu. Myslím si, že ani jeden model sluchátek není kvalitativně horší, pokud jde o zvuk. Jsou jen rozdílná svým frekvenčním podáním. Jde tu spíše o charakter a definici zvuku, která je předem dána. Je fajn, že KRK vyrobil na oko zdánlivě stejná sluchadla, ale s odlišnou interpretací frekvenční křivky podle potřeb uživatelů. U KNS 8400 to pro mě znamená fakt, že jejich reprodukce je více konzumní oproti druhému modelu. 

Při práci ve studiu by určitě někomu mohlo vadit nedostatečné odrušení, protože to se od uzavřených studiových sluchadel očekává – že nebude přelézat například click do výsledného mixu nahrávky. Právě s metronomem bývají v souvislosti s přeslechy největší problémy.

Výměna částí, které se po čase opotřebují, zaručuje KNS sérii dlouhou životnost. Je to velice praktické řešení, zvlášť pro komerční studia. KRK tvrdí, že tato sluchátka jsou určena pro znalé ucho, přestože škoda, že pro profesionály nedávají k dispozici tabulku s frekvenční charakteristikou. Pravdou je, že bych „šestitisícovky“ hi-fistům určitě nedoporučoval, jsou opravdu určena pro analytické ucho. (Asi by jim chyběly dunivé spodky a syčivé činely.)

Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, který typ by byl pro mé potřeby vhodnější. Přišly i momenty, kdy jsem si říkal, že by nebylo špatné mít doma oba modely, ale nakonec padla volba na „nižší“ model KNS řady, a to především pro jeho naturální přístup k audiu. Mým favoritem jsou tedy KNS 6400 pro své krystalické artikulované středy s přirozenými vyššími frekvencemi a nezvýrazněným spodním pásmem. 

Zbývá zodpovědět otázku, jestli na ně můžete plnohodnotně smíchat nahrávku. Pro mě z tohoto testu vyplývá, že jsou KRK sluchátka určitě lepší volbou pro mix, než špatně řešená režie, byť se studiovými monitory. Navíc můžete pracovat na své produkci kdekoliv a kdykoliv, i v noci, aniž byste někoho rušili. 

Tip pro potenciální uživatele na závěr: Podušky pro mušle z paměťové pěny si můžete v příslušenství KRK objednat i na „šestitisícovky“! 

Produkty, o kterých se píše v tomto článku, najdete i v našem eshopu:
Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře