Skladatel a počítač: chrlení hudebního odpadu nebo kreativita? Interview s Danem Dlouhým, vedoucím katedry kompozice a dirigování na JAMU

Jaké SW používají studenti kompozice na JAMU? Jak s nimi obvykle pracují? Otevírá jim počítač nové obzory anebo jsou pouhými otroky mechanických operací rypu CTRL+C a CTRL+V? Interview s Danem Dlouhým z JAMU, skladatelem, bubeníkem (soubor DAMA DAMA) i technickým inženýrem.

Využívají studenti - komponisté při komponování počítač nebo raději píší rukama? Případně s jakými notačními programy vlastně pracují nejčastěji?

Dnes už všichni studenti používají notační programy (obvykle Sibelius nebo Finale), jejichž použití vyučuje kolega Edag Mojdl, i když se v nich některé zvláštní způsoby zápisu dělají stále trochu obtížně a občas je potřebné např. některé druhy tzv. proporční nebo grafické notace vytvořit v grafickém programu a vložit do partitury jako obrázek. Možnost vyexportovat rychle jednotlivé nástrojové party a také celková grafická úroveň oproti psaní rukou usnadňují interpretům nastudování, a také působí profesionálněji. Navíc možnost slyšet skladbu ještě před provedením živými interprety (byť v omezené kvalitě, dané použitými zvuky nástrojů a v podstatě mechanickým provedením), je nepochybně výhodou.

Jaké typické operace v nich provádějí?

Typickými operacemi je samozřejmě vkládání not myší nebo z klaviatury do předem připravené partitury, dodávání dynamických a přednesových označení apod. – prostě totéž, co při psaní rukou.

A používají studenti pro komponování i jiný než notační SW? Nějaký sofistikovanější?

Všichni absolvují během studia výuku práce s různými audio i MIDI sekvencery pro komponování (nejen) elektroakustické hudby (Audacity, Cubase, řada z nich pracuje i s programy FL Studio nebo Ableton Live) a také nejrůznějšími programy pro tvorbu zvuku a jeho úpravu včetně grafické modifikace spektra (Spear apod.).

Kromě toho řada z nich se učí využívat programovací prostředí Pure Data nebo MaxX/Msp (hlavně kolegové Jan Kavan a Tomáš Hrůza), která umožňují tvorbu tzv. živé elektroniky.

Ve výuce se zmiňuji i o tzv. kompozičních programech, které jsou schopny generovat různým způsobem kompozice nebo jejich části (např. CComp, PWGL, Tune Smithy atd.), převádět nehudební data na hudební (Overhead Fractal Music Generator), nebo neobvyklým způsobem řídit současně více hudebních procesů (Integra Live, Granulator).

Kolega Petr Pařízek vyučuje i mikrointervalovou hudbu, realizovanou např. pomocí programu Scala (ale dnes už i řady jiných prostředků – třeba funkce Micro Tuner v programu Cubase).

Vyrábí si posluchač - budoucí komponista dema a pracuje s virtuálními nástroji? S jakými a jak?

Pokud si studenti dělají nějaká dema partitury, pak vždy s nástroji, které jsou součástí notačních programů. Mají sice ve škole možnost využít i špičkový program Vienna Symphonic Library a také dosti kvalitní Halion Symphonic Orchestra, většina posluchačů ale na partiturách pracuje na svých počítačích, kde tyto programy nemají, takže pouze občas někdo přenese MIDI data, vyexportovaná ze svého notačního programu do těch výše zmíněných.

Kombinují studenti akustické témbry s umělými? Jakým způsobem?

Občas to někteří posluchači dělají (byť se je k tomu snažím „nutit“ trvale) a jedná se pak většinou spíše o nějaké střihové a procesorované modifikace původně akustického materiálu, nebo pomocí např. programu Pure Data v reálném čase modifikují akustický signál.

Vytvářejí zcela od začátku své osobité barevné valéry, tj. vlastní brand témbrů?

Každý má samozřejmě určité estetické směřování, většinou není ale hned od začátku studia hotové a neměnné – to by byl navíc znak nulového ovlivnění výukovým procesem.

Kdybys měl vyjádřit největší nešvary, které přinesly počítače komponistům… Které by to byly?

Největším problémem je podle mého názoru (kromě situace, když na koncertě „spadne“ program, který vytváří nebo upravuje hudbu v reálném čase nebo spouští podkresové vrstvy) práce s notačním programem, který může vést u skladatelů, kteří jsou nedostatečně vzdělaní v práci s tímto softwarem nebo s kompozicí, při používání přednastavených druhů taktů k pouhému „vyplňování“ taktového rámce a omezit tak invenci v oblasti rytmů a rytmických hustot eventuálně neobvyklého formálního průběhu.

Navíc samozřejmě umožňuje vytvářet skladby téměř každému, tedy i lidem bez hudebního vzdělání nebo dokonce talentu, takže vzniká záplava hudebního „odpadu“; nechci ale nikoho v tomto směru kádrovat a naopak při své výuce budoucích audio inženýrů (v rámci společného oboru Hudební fakulty JAMU a Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT) nebo specialistů na informační technologie (z Fakulty informatiky MU) studenty k využívání těchto technologií z důvodů zvyšování kreativity (nebo alespoň nalezení volnočasové aktivity) nutím.

A největší klady?

Počítač může provádět věci, které nejsou s akustickými nástroji vůbec možné - od analýz spektra a jeho následných úprav, přes nejrůznější druhy syntéz, efektových úprav zvuku, postupné „zcizování“ zvuku akustických nástrojů, zvláštní způsoby jeho řízení neobvyklými kontroléry, až po vytváření neobvyklých hudebních struktur, sonifikaci nehudebních jevů apod. – prostě skutečně detailní práci se zvukem, ještě před několika desítkami let vlastně neznámou

Produkty, o kterých se píše v tomto článku, najdete i v našem eshopu:
Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře