In‑eary Sensaphonics 3DME‑BTG2 mohou revolučně změnit zážitek z pódia K vnímání zvuku na pódiu se přidává něco, co in‑eary nemají – dojem přirozenosti a plnosti poslechu

Jedním z řešení je použití in‑ear monitoringu, a tomu jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Kromě ztráty přímého kontaktu s akustikou koncertního prostoru vidím jako hlavní negativum psychologii vnímání svého hlasu při zpěvu se „zavřeným“ uchem. Zde recenzovaná sluchátka Sensaphonics (dříve ASI Audio) 3DME‑BTG2 slibují koncept, který by měl tyto nešvary eliminovat, proto jsem se rozhodl vyzkoušet mé první in‑eary s touto variantou.

Zde jsou první dojmy

Sluchátka jsou na poli in‑ear monitoringu poměrně novou značkou a jejich hlavní přínos je v tom, že do zvuku přidávají ambient neboli zvuk okolního prostoru.

Disponují nezávislými prostorovými mikrofony na každé ze svých mušlí (špuntů) a při produkci přidávají jejich signál do celkového mixu. Zjednodušeně lze říct, že kombinují in‑ear a naslouchátka. Unikátní myšlenka je hlavně v tom, že díky této koncepci vnímáte ambient s původní směrovou charakteristikou. Zvuk snímaný z pravého mikrofonu se přidává do pravého sluchátka a podobně také na levé straně. Takže když na mě někdo mluví z pravé strany – slyším ho z pravé strany.

Poměr mezi mixem odposlechu a kanálu interních mikrofonů lze nastavit na speciální krabičce, která se připne za pásek kalhot. Všechny parametry poměrů jednotlivých kanálů lze nastavovat také na mobilní aplikaci, ale v praxi postačilo sem tam provést korekci celkového poměru pomocí ovladače na krabičce.

Díky tomu vaše in‑ear sluchátka tzv. „nezavírají uši“ a naopak umožňují vnímání ambientu v poměru, jaký si můžete nastavit. Při produkci jsem tak mohl slyšet, když na mě někdo mluvil a přál si nějakou písničku, když chtěl organizátor něco říct do mikrofonu, pozvat mě na panáka (významná obchodní situace), nebo člen kapely na mě křičel, že mi hoří klávesy – to všechno jsem slyšel s lepší čitelností, než kdybych měl v uších klasické in‑ear monitory.

Ale od popisu funkcionality a konceptu zpět k dojmům, které musím s ohledem na objektivitu rozdělit na dvě oblasti. Jednak budu popisovat své první dojmy z in‑ear monitoringu a pak se zaměřím na efekt přidaného ambientu sluchátek Sensaphonics 3DME‑BTG2. Nakolik je vnímaný efekt funkcionality deklarované výrobcem pomocný při vnímání zvuku? Nakolik se to projeví na následné kvalitě performance?

Aspekt in‑ear poprvé

Rozhovory s mými hudebními kamarády mi potvrdily, že první dojmy z in‑ear nejsou úplně konzistentní. Každý si tak trochu našel cestu, jak se přizpůsobit. Instrumentalisté vnímají in‑ear monitory zcela jinak než zpěváci. Jedni vnímají potřebu uzavřít se do zvuku, zatímco jiní by rádi měli pro kontrolu svého hudebního projevu přímý kontakt se zvukem prostoru. Navíc každý má trochu jinou praxi. Zatímco jedni si strkají sluchátka až k bubínku (myšleno ve středním uchu), druzí jen tak napolo, a mnozí dokonce strkají sluchátko pouze do jednoho ucha. Pak je tu tábor odmítačů, kteří sluchátka nechtějí a nedají dopustit na klasický pódiový monitoring.

Za mě jako instrumentalistu byly mé první dojmy v pohodě – klasický dojem jako při studiové práci. Ale jako zpěvák jsem nebyl vždy v pohodě. Na zesílení vnímání vnitřního sluchu s akcentací spodních frekvencí je třeba si zvyknout. Pro ty, kteří o monitoringu přemýšlejí – vyzkoušejte si zazpívat krátký motiv na brumendo a pak si to zopakujte se zacpanýma ušima. Dojem z vnímání vlastního hlasu bude určitě jiný a na to je třeba se připravit.

Často se mi stalo, že při zpěvu některých vokálů jsem otevřel spodní čelist až moc a v tu chvíli jsem pravděpodobně uzavřel zvukovod pravého ucha – prostor mezi bubínkem a vnějším zvukovodem. Je ale dost možné, že jsem měl mušli špatně nasazenou – což mi potvrdilo spoustu hudebních kamarádů: „… sluchátka si musíš hlavně správně nasadit.“ Je ale fakt, že zvukovody jsou individuální, každý má trochu jinou fyziologii a je třeba hledat správnou kombinaci umístění sluchátek a volby správného nástavce.

Patrný efekt práce se sluchátky jsem pozoroval při jejich odejmutí. Pokaždé jsem vnímal jasnou změnu ve vnímání prostoru. Dozvuk jsem cítil silněji, poměr jednotlivých frekvenčních pásem se změní ve prospěch přirozeného zvukového dojmu. Na druhou stranu jsem měl však přirozeně chuť vyplnit prostor svým zpěvem daleko silněji – začal jsem více tlačit. In‑ear sluchátka dokážou pravděpodobně více působit na psychologii práce s dynamikou hudebního projevu a vy tak máte možnost mít tento parametr více pod kontrolou, a to je dobrá zpráva. Prakticky u zpěváků dochází k eliminaci unaveného hlasu – nevyřvete se tak moc. Přitom vnímáte více barvu hlasu a můžete s ní pracovat – ve spodním rozsahu nemusí zpěvák tolik tlačit a může si zachovat svou přirozenou barvu (belcanto).

Poprvé s in‑ear monitoringem je třeba vnímat také více drátů kolem hlavy. A také více krabiček na pásku kalhot – pro dívky na pódiu v plesových šatech není toto řešení úplně adekvátní. Protože sluchátka mají svůj vlastní předzesilovač, je třeba s tím počítat. Je napájen vlastní baterií (nabíjenou přes USB‑C konektor) a je skutečně miniaturní – podobně jako menší krabička cigaret. Výdrž úplně v pohodě, a ještě jsem po sedmi hodinách měl dostatečnou kapacitu na další hraní. Další krabička na pásku byl klasický monitoring mix, do kterého byla připojena krabička Sensaphonics sluchátek.

Aspekt dodání ambientu

Výše jsem uvedl, že sluchátka jsou vybavena funkcí nastavení poměru přidání ambientu. Ten lze dokonce zcela vypnout. Díky této funkci jsem při hudební produkci prováděl různé experimenty od nulového ambientu až po vyšší hodnoty. Decentně přidaný ambient hodnotím velmi pozitivně. Slibovaný dojem z prostoru nebyl sice plně nahraditelný, ale dodal zprostředkování zvukového dojmu potřebný prostor, směrovost a pocit kontroly prostoru. V uších jsem uslyšel prostor, mluvení lidí, otáčel jsem se, když na mě mluvil kolega z kapely, prostě skvělý pocit, že o nic nepřicházím. Navíc, když jsem si úplně vypnul kanál vnitřních mikrofonů a měl jsem prakticky obyčejná in‑ear sluchátka, ten rozdíl byl skutečně razantní. Sensaphonics něco jako jezdit v autě na trenažéru a pak přesedlat do skutečného auta.

Realizace zvukařských dovedností s in‑ear sluchátky jsem však neocenil. Lze samozřejmě kontrolovat základní parametry poměru mixu a případně umístění do stereopozice, ale například měnit parametry EQ s ohledem na akustiku prakticky nedává se sluchátky smysl. Když jsem si sluchátka sundal, prostor se přirozeně ještě více otevřel a s ním i další chyby ve zvučení, kterých jsem se dopustil při zvučení se sluchátky. Zvláště, když odcházejí lidi po tombole, je dobré místy sluchátka sundat a upravit korektury, protože z pohledu akustiky prakticky odešly absorbéry, a dozvuk je tak mnohem delší. Zde budu patřit stále do kategorie zvukařů, kteří zvučí na své uši, ne na in‑ear sluchátka. Na druhou stranu pro výše zmíněné parametry mi dávají sluchátka smysl – řekněme v první fázi nastavování stop mohou být sluchátka skvělou volbou.

Pro koho

Před závěrem rozhodně stojí za úvahu, pro koho jsou Sensaphonics in‑ear sluchátka užitečnou volbou. Určitě ne pro ty, kteří volí cestu kompletního ucpání ucha bez potřeby vnímat ambient, kolegy na pódiu apod. Mohou být ale zajímavou alternativou pro všechny, kteří si jedno sluchátko vyndávají, nebo obě sluchátka vkládají do uší jen tak napolo. Díky aplikaci lze nastavit mnoho parametrů, jako je limiter, poměr přimíchání ambientu, ale také hlasitost jednotlivých sluchátek. Systém je tedy vhodný pro použití u hudebníků s částečným poškozením sluchu a významně se podílí na prevenci.

Rozhodně bych dokázal doporučit Sensaphonics in‑ear sluchátka zpěvákům. Vnímání vlastního hlasu je důležité pro všechny aspekty tvorby vokálního projevu. Práce s prostorem, intonací, emocí, dynamikou a hlasovou stylizací je s těmito sluchátky na velmi vysoké úrovni, a v některých aspektech dokonce pomáhají eliminovat negativa přirozeného projevu, který vás v průběhu hudební produkce dokáže strhnout.

Závěr

Má první cesta k in‑ear monitoringu začala u sluchátek Sensaphonics 3DME‑BTG2. Pro srovnání jsem si pořídil in‑ear sluchátka z čínského e‑shopu za 1 000 Kč, abych vyzkoušel ten rozdíl. Pakliže je dáme vedle sebe, vznikne poměrně zajímavé srovnání. A nebudu lhát, „východňaři“ kopírují patenty na vysoké úrovni. Bez přimíchání ambientu je rozdíl slyšitelný ve prospěch Sensaphonics. Je pravda, že za cenu pokuty za parkování jsou čínské skládačky velmi obstojné (s poznámku pod čarou: „Jak dlouho?“). Sensaphonics dokážou navíc díky aplikaci nastavit více parametrů ekvalizace, limitace a dynamiky.

Jakmile se na Sensaphonics in‑ear sluchátkách aktivuje ambient, poměr ve prospěch Sensaphonics je neoddiskutovatelný – k vnímání zvuku se přidává něco, co obyčejná sluchátka nemají – dojem přirozenosti a plnosti poslechu.

Sluchátka Sensaphonics in‑ear nenahrazují dokonalý poslech a nesnaží se o celoživotní náhradu ucha. Nabízejí něco navíc – koncept, který funguje a posouvá techniku in‑ear špuntového monitoringu do zcela nového světla. Pokud hledáte moderní in‑ear monitoring, Sensaphonics jsou správnou volbou.

V balení dostanete solidní kapsli, do které vložíte celý systém včetně špuntů. Dále návod, kartičku s registrací produktu a odkaz na stažení aplikace pro iOS nebo Android. Součástí je kabel k připojení do nabíječky, ovšem jak už jsme si zvykli – nabíječku v balení nenajdete.

Já mám poměrně jasno – ASI jo.

Koupit 3DME‑BTG2 na shop.disk.cz