Priorita ve využívání velmi trvanlivých a odolných materiálů je totiž dnes ta tam – současnost je světem plným plastů, rychlé a bezproblémové renovace, snadné náhrady jednotlivých funkčních celků anebo kompletního výrobku jako takového. A astronomické ceny těchto modelů? Je to jako s veterány – kvalitní originální součásti nejsou rozhodně z nejlevnějších, a navíc se neobejdeme bez náhradních dílů, sofistikovaných diagnostických přístrojů a odborníků nadšených pro věc. Právě takových, jako je pan David Bock, který se ve všech těch legendárních systémech dokonale orientuje.
Vlajková loď UA Bock 251
Pavouk mikrofonu 251 je nepochybně inspirován originální předlohou pro model U87 se dvěma spojenými upínacími „obručemi“, které jsou pomocí gumotextilních lanek ukotveny na 4 „pylonech“ elegantního držáku. Matně stříbrné provedení působí elegantně a obruče obepínající korpus mikrofonu mají na vnitřní stěně filcovou výstelku, která po dotažení zajišťuje pevné a šetrné ukotvení mikrofonu v držáku.
GALERIE: UA Bock 251
Kloub se závitem pro montáž na stojan umožňuje přesné nastavení vertikálního úhlu a fixuje se na rozdíl od neumannovského systému pomocí dotahovacího šroubu. Za starých dobrých „osmdesátsedmičkových“ časů se používalo celokovové provedení, dnes je závit dotahovacího šroubu zalitý v plastové pokovené hlavici. V kufříku najdete pod pavoukem svinutá záložní lanka, která čekají na svou příležitost, až ta funkční ztratí svou dokonalou elasticitu.
K pavouku se dodává redukce na evropskou závitovou normu, která po dotažení zmizí hluboko v nitru závitu. Po instalaci systému na klasický mikrofonní stojan s kroužkem by tedy celý otřesuvzdorný systém držel už jen na posledních několika závitech dodávané redukce anebo na ni v horším případě ani nedosáhl. Řešením je buď odmontovat kroužek pryč ze stojanu tak, aby tyč mikrofonního stojanu dostala šanci proniknout do „hlubin“ otvoru se závitem, a nebo použít jinou, vhodnější redukci (asi by se daly použít i dvě redukce za sebou).
Do mikrofonních „útrob“ UA Bock 251, který je inspirován ikonickým modelem od firmy Telefunken (ELA M 251), se dá jednoduše nahlédnout po vyšroubování masivní kruhové základny dole na mikrofonním korpusu. Tento postup by vás neminul, pokud by se měla časem vyměnit lampa uvnitř mikrofonu. Dva gumové válečky zajišťují uchycení patice triody a vršek lampy je navíc fixován červeným pryžovým kroužkem. Myslím, že kovové pružiny používané pro zafixování lampy u starších modelů by v blízkosti žhnoucí triody ECC85 byly trvanlivějším řešením, ale funkčně se jedná prakticky o totéž.
Bock 251 má tři základní směrové charakteristiky (kardioida, koule, osmička), které se přepínají přímo na korpusu mikrofonu (u lampových modelů je alternativou přepínání na napájecím zdroji). Matně světlezelený povrch s elegantním 3D logem firmy UA a gravírovaným nápisem BOCK 251 kontrastuje s děleným košem chránícím mikrofonní kapsli. Ten je proveden ve stylu C12 (válec) a je rozdělen mezi protilehlé půlválcové plochy s vrchní kruhovou základnou. Koš je protkán na povrchu řídkou a uvnitř hustější mřížkou fungující velmi dobře proti tlakovým nárazům. Je to logicky o něco účinnější ochrana než u neumannovských zkosených konstrukcí, kde se mřížka dostává blíž ke kapsli. Na zadní straně mikrofonního koše má mřížka černý povrch a na spodní liště má opět vygravírovaný nápis Universal Audio, jenž nenechává nikoho na pochybách o tom, kdo je nyní vlastníkem značky. ;‑)
Když se pokusíte „prohlédnout“ skrz mřížku do vnitřního prostoru mikrofonního koše, „zašklebí“ se na vás palcová kapsle CK12 s dvojitou asymetrickou konstrukcí. Je umístěna překvapivě vysoko v ochranném koši, takže je zřejmé, že při instalaci mikrofonu mírně zespodu brání zvuku v přímé cestě na kapsli relativně široký (cca 7 mm) kovový pruh vyztužující konstrukci koše. Osvědčená pozice přímo proti ústům zpěváka (nebo lehce nad nimi) by asi měla těmto teoretickým úvahám učinit přítrž.
Šestipinová panelová zásuvka na dně korpusu pro našroubování konektoru Tuchel je nepochybně lepším řešením než šestipinový XLR konektor použitý u modelu 167. Tuchel krásně zaskakuje do aretované pozice a po dotažení závitu se kabel stává pevnou součástí korpusu (vedle konektoru najdete sériové číslo mikrofonu).
Robustní model si žádá robustní stojan a po docvaknutí upínacích elementů v pavouku, které pevně obemknou korpus (snazší manipulace než uoriginálního držáku Neumann!), a po stabilizaci kloubu držáku dotahovacím šroubem již nic nebrání propojení mikrofonu s napájecím zdrojem.
Zdroj napájení 251PS
Robustní krabice napájecího zdroje ve světlezeleném plášti (stejně jako korpus mikrofonu) je nahoře opatřena logem a na zadním panelu má síťový vypínač s přístrojovou zásuvkou a pojistkou. Nad ní je (poněkud mdle zářící) zelená indikační LED dioda (DC), která kontrastuje s oranžovou retrokontrolkou na opačné straně, dobře viditelnou ze všech možných směrů. Pod ní je šroubovací zásuvka konektoru pro připojení vícežílového mikrofonního kabelu a klasický třípinový výstup XLR. Vedle mikrofonního portu je poctivě vygravírováno upozornění, že není záhodno odpojovat kabel při zapnutém napájení, a na zadním panelu obdobné upozornění hlásá, že máte ještě před prvním zapojením do sítě zkontrolovat štítek na spodku napájecího zdroje (pro nás osvědčená volba 230 voltů evropských, nikoli 110 voltů amerických!).
Štítek, vedle kterého se na sebe snaží upoutat pozornost poněkud neestetický šroub s šestihranou hlavicí, prozradí, že zdroj dodává internímu lampovému předzesilovači anodové napětí 130 voltů a také 5 voltů pro žhavení dvojité triody ECC85. Protože lampa je funkčně využívána pouze z poloviny, hřeje o něco méně, než kdyby byla vytížena v plnohodnotném režimu (dobrá zpráva pro gumičky fixující lampu uvnitř korpusu).
Lampový model UA Bock 167
Pavouk pro montáž modelu 167 je na první pohled téměř identický jako ten pro 251, ale bližší pohled prozradí, že jeho vnitřní odpružená část, která je zavěšená na gumotextilních lankách (opět 2 ks do zásoby), se nasazuje na závit dole na korpusu mikrofonního konektoru a dotáhne závitovým prstencem.
GALERIE: UA Bock 167
Šestipinový konektor XLR má klasickou pojistku na zacvaknutí, ale kabelový konektor XLR s červíkem bych při častější manipulaci doporučoval vyměnit za důvěryhodnější model, třeba Neutrik NC6FX spoléhající na poctivé sevření kabelu v kleštinách.
Světle šedivý válcový korpus mikrofonu rozměrově odpovídá modelu 251 – identické je nejen logo a gravírovaný nápis BOCK 167, ale i konstrukce koše včetně umístění kapsle na samém horním okraji (chybí jen černý design zadní mřížky).
Při nastavování tří miniaturních přepínačů na mikrofonním korpusu se vzhledem ke značnému zapuštění do korpusu bez miniaturního šroubováčku neobejdete! Ovládání všech funkcí na korpusu není evidentně určeno pro běžné každodenní přepínání, ale spíš jde o možnost vyhledání oblíbené pozice pro určitého interpreta.
Pojďme „odtajnit“, k čemu slouží jednotlivé funkce:
- Zleva je umístěn PAD s útlumem –10 dB pro kontaktní snímání velmi hlasitých zvuků.
- Uprostřed je funkce s názvem High Frequency, což je jemné nastavení ekvalizéru ve vrchním akustickém spektru. Má 4 pozice: dvě nalevo vršky mírně potlačují (–1,5 / 5 kHz nebo –3 dB / 10 kHz), vedle nich je pozice bez omezení a pravá pozice mírně zdůrazňuje vyšší frekvence (+2 dB / 10 kHz).
- Úplně napravo je ještě přepínač Mode s funkcí Fat, kde si můžete mírně „zhutnit“ spodní akustické pásmo v oblasti 10–400 Hz.
- Lo‑cut filtr pro potlačení proximity efektu zde sice nenajdete, ale tipoval bych, že poměrně rozsáhlé a obtížněji přístupné ekvalizační funkce na korpusu bude v praxi asi využívat málokdo. Barevnou kreativitu hlasu nebo nástroje lze jistě řešit jinak než „tancem se šroubováčky“ před dychtivými umělci.
Stošedesátsedmička spoléhá na dvojitou kapsli modelu K67 (Neumann) a v interním předzesilovači má zapojenou miniaturní pentodu EF732. Milovníci klasických lampových konstrukcí, kteří se odváží nahlédnout do útrob mikrofonu, s překvapením zjistí, že je lampa připájena přímo do plošného spoje (nemá patici), takže případná náhrada je záležitostí odborného servisu. Obvody předzesilovače doplňuje velmi kvalitní mikrofonní trafo švédské provenience (Lundahl LL1530). Na obrázku vidíte, jak je na desce plošných spojů ze strany pasivních součástek vyřešeno ukotvení všech miniaturních přepínačů.
Masivní napájecí zdroj PS167 má kovově šedostříbrný povrch, nectí tedy barevný design mikrofonního korpusu jako 251. Jinak jsou rozměry zdrojů pro oba modely totožné, i když oranžová retrokontrolka napájení se nachází na panelu připojení do sítě (zelená ledka DC Power zde není). Z opačné strany je šestipinová konektorová zásuvka (propojení s mikrofonem), výstup XLR a otočný regulátor pro nastavení příslušné směrové charakteristiky. Není to přepínač s pevnými mezipozicemi, proto je dobré při častém využívání jedné směrové charakteristiky vždy před natáčením zkontrolovat, zda se jemně otáčející potenciometr nějakým nechtěným zásahem nepřetočil do nežádoucí pozice. Může k tomu dojít poměrně snadno, třeba při manipulaci s připojenými kabely (pevné pozice přepínačů bývají větší zárukou toho, že k takové náhodné změně nastavení nedojde).
Polovodičový model UA Bock 187
Recenzi k tomuto mikrofonu od Slávka Šámala si můžete přečíst ZDE.
GALERIE: UA Bock 187
Uložení mikrofonů
Kdo by očekával nějaký společný unifikovaný systém v uložení těchto modelů a jejich příslušenství, bude velmi překvapen. Kromě elegantní dřevěné etuje s „hadím“ logem firmy Universal Audio nabízí každý úložný prostor své vlastní originální řešení.
Protože fetový model UA Bock 187 stejně jako klasický Neumann U 87 nevyužívá lampu, vystačí si s etují uloženou ve vypolstrovaném, jen o málo větším kartonovém pouzdře. Nemá v příslušenství žádnou otřesuvzdornou montáž, a proto je šroubovací mikrofonní držák usazen v dokonale vytvarovaném výřezu pěnového prostoru. Port mikrofonu má třípinový výstup XLR, a tak není logicky součástí dodávky žádný kabel ani napájecí zdroj (napájení předzesilovače obstarává fantomové napětí).
Oba lampové modely UA Bock s příslušenstvím však obývají poměrně rozměrné kufříky – za ten lepší (UA Bock 251) by se nemusel stydět ani africký cestovatel Emil Holub. Fortelná konstrukce je ukázkou poctivého truhlářského a čalounického řemesla s velmi solidním kováním (pozor, neztratit klíčky!). Kabel si zde navíc vysloužil svoji samostatnou, důkladně vypolstrovanou sekci, do které po otevření proniknete odklopením čelního víka ve tvaru L (chvíli mi trvalo, než jsem tuto tajnou skrýš objevil). Pěnový materiál je opatřen nejrůznějšími výřezy, do kterých perfektně zapadnou nejen mikrofony v dřevěných etujích, ale i veškeré další díly.
Uložení modelu 167 je výrazně jednodušší – stěny tvoří pouze fóliovaný karton a jako ucho zde slouží černá textilní páska. O zaklapnutí víka se starají čtyři miniaturní magnety, a zatímco v kufříku pro 251 se celý pěnový úložný prostor ani nehne, tady jsou jednotlivé fixační díly zasazené volněji do sebe.
Mikrofony UA Bock v praktickém provozu
Na netu se většinou prezentuje zvuk mikrofonů se zpěváky či s akustickou kytarou, jako kdyby se jiné nástroje ve studiu téměř nesnímaly. Rozhodl jsem se této „tradici“ poněkud „učinit přítrž“, čímž dávám plnou důvěru stránkám nebo videím, kde příslušné ukázky najdete. Zajímavý audio test 251, 167 a 187 je například ZDE (zpěvák, zpěvačka, ak. nebo el. kytara a bicí overheady)
V našem akustickém testu, který je jakýmsi doplněním výše uvedených ukázek, jsou vzorky vždy ve stejném pořadí. Do testu jsem „nominoval“ celkem 4 mikrofonní modely:
- UA Bock 251
- UA Bock 167
- CV‑12 BLA – lampový model z dílny Avantone přidaný pro referenci
- UA Bock 187
Někde jsou rozdíly zanedbatelné, jinde markantnější. K většině vzorků připisuji své poznámky, i když to každý posluchač může samozřejmě vnímat jinak.
Ukázky 1–7 jsou tedy vždy v pořadí 251/167/CV‑12/187.
Na trumpetu mi zní nejlépe UA Bock 251 – je sametově hebký a příjemně kulatý. Asi nejméně mě tady nadchnul fetový UA Bock 187.
UA Bock 167 dává nástroji zajímavou „špičku“ a zní nejprůrazněji, volil bych ho asi na prvním místě, i když by mi nevadily ani ostatní modely. UA Bock 187 mi nevychází barevně tak dobře především pro vrchní polohy nástroje.
UA Bock 251 stejně jako 167 se mi na altku jeví dobře, oba zvuky mají určitě svůj půvab – 251 bych zřejmě preferoval. CV‑12 a 187 mi připadají na altku poněkud duté, u 251 je tato „trubkovitá“ rezonance výrazně potlačena, u 167 ji ještě trochu vnímám, ale v přijatelné formě.
Nejhutnější a nejvyrovnanější zvuk slyším opět u 251, byla by to volba číslo jedna. Na 167 zní tenor dost odlišně a není už tak sytý, U 251 mám pocit, jako kdyby byl zvuk už mírně zkomprimovaný, je krásně tónově vyrovnaný. Nejméně se mi tenor líbí asi přes CV‑12.
Na houslové vyhrávky v tempu mi zní nejpříjemněji fetová 187, u CV‑12 cítím lehce nepříjemnou rezonanci na vyšších středech, 167 je už dost ostrá a 251 se mi zdá naopak už moc kulatá a nevýrazná.
Zdá se, že pomalé dvojhmaty ve spodní poloze přenáší UA Bock 187 nejpříjemněji a nejvyrovnaněji, bez vyčnívajících rezonancí, 167 je zde lehce středová a 251 zase už moc kulatá. Na CV‑12 to též nezní špatně, byla by to asi moje druhá volba po 187.
Rytmický pohyb, shuffle, po vrchních, středních a spodních houslových strunách vypovídá o charakteru zvuku možná nejvíce. Ve zvuku UA Bock 187 a Avantone CV‑12 je v tomto případě dost velký rozdíl. Těžko bych se asi rozhodoval, který upřednostnit, oba mi vcelku barevně vyhovují. 167 se mi v tomto případě zdá až dost ostrá (zejména na vrchních strunách) a 251 hodně kulatá až nevýrazná. Je třeba si však uvědomit, že se bavíme o zvuku bez EQ, a pokud například zvednu lehce pásmo nad 3,5 kHz, všechno je jinak. U 251 se stává barva o poznání příjemnější, zatímco podobná ekvalizace je pro 167 už stěží použitelná.
Testuji pouze UA Bock 251 a jeho směrové charakteristiky. Kardioida mi zní dobře, koule výborně, osmička je tady dost ošklivá. Typická ukázka toho, že směrová charakteristika, snímací úhel a prostor ovlivňují zvuk minimálně ve stejné míře jako volba modelu. Kdybych se ale přesunul do jiného prostoru, mohu dojít ke zcela odlišným závěrům.
Testuji pouze UA Bock 187 na přepnutí z pozice Normal do FET – zrovna tady se prosazuje minimálně (housle zabírají převážně vyšší akustické spektrum).
Testuji pouze UA Bock 167 a přepínání jeho EQ pozic.
1) a 2) = spodní pásmo Normal versus FET (zdůraznění v pásmu 10–400 Hz) – obdobně jako u 251, pro housle minimální rozdíl,
3) pozice FET + HF EQ s potlačením vrchního akustického pásma (2. poloha zleva) mi zní na houslích o dost příjemněji než nastavení bez vrchní ekvalizace, zmizí nepříjemná ostrost,
4) pozice FET + HF EQ s jiným potlačením vrchního pásma (přepínač v levé krajní poloze) přináší ještě o něco kulatější houslový tón, tady možná už příliš,
5) pozice FET + HF EQ přizvednuté vrchní spektrum (přepínač v pravé krajní poloze),
6) pozice Normal + HF EQ (dvojhmaty dole + vyhrávky nahoře) přizvednuté vrchní spektrum (přepínač v pravé krajní poloze).
Kupodivu ani v jednom nastavení spodního pásma nepociťuji při zvednutí vrchního spektra nadměrně ostrý zvuk, jak by se dalo u 167 očekávat. Do určité míry se to dá zdůvodnit tím, že zdvih funguje až nad 10 kHz, zatímco nepříjemně ostrý tón má u houslí na svědomí pásmo vyšších středů (cca 2–5 kHz).
Ještě pár slov o technických parametrech...
Specifické (technické) parametry mikrofonů rozhodně neusnadňují výběr toho nejvhodnějšího mikrofonu pro příslušný hlas nebo nástroj, a proto se jimi v testu ani nezabývám. Každý si tyto údaje může snadno vyhledat na stránkách příslušné firmy – pro UA Bock jsou například ZDE.
Nebo přímo na stránkách DISK Multimedia, kde si o testovaných modelech můžete přečíst i další zajímavé informace.
Lampy jsou na tom s odstupem signálu odjakživa o něco hůře než polovodiče – fyzikální zákony prostě neobelstíte. Výborné technické parametry splňují dnes takřka všechny laciné čínské modely – svět legendárních profesionálních mikrofonů ale rozhodně není jen o nich. I ten nejlepší mikrofon na světě nebude znít nijak famózně, když před ním stojí někdo, komu sudičky nedaly do vínku zrovna ten „nejkrásnější témbr“. Pro úžasné barvy hlasů a nástrojů, které se spolu pojí ideálně dohromady, naopak často vycházejí dobře i ty nejobyčejnější dynamické modely. Legendární lampové konstrukce nejsou sice z nejlacinějších, ale takřka vždy dokážou ve studiu nabídnout nějaký ten barevný „bonus“ navíc!
Mikrofony Universal Audio na shop.disk.cz
Přečtěte si také:
Warm Audio WA CX12, Avantone Pro CV‑12BLA a BV‑1 mkII
I když není C‑12 primárně předmětem této recenze, pojďme si krátce shrnout, jak to bylo s originální předlohou.
Warm Audio WA‑44 je opravdová klasika, která se povedla
Jistě jsme všichni viděli staré dokumenty z poloviny minulého století, kde před zpěváky jako Elvis Presley, Frank Sinatra nebo Ella Fitzgerald stojí velký páskový mikrofon, který z…
Warm Audio WA‑CX24
Když jsem přebíral zásilku objednaného mikrofonu a otevíral krabici, ani za mák jsem netušil, že v tu chvíli se budu chtít převléknout do hadrů Velkého Gatsbyho. Kufřík, ve kterém…
