Richard Scheufler: Moje cesta od analogu k digitálu Hudební příběh geniálního basisty a jednoho z nejvýraznějších tvůrců současné české hudební scény

Po dva roky mi byla takovou malou konzervatoří. Mnoho jsem se naučil. Hrát podle dirigenta, vidět a slyšet, jak celé takové hudební těleso funguje, jak znějí jednotlivé nástroje, jak znějí jednotlivé sekce nástrojů i jak se aranžují. Netušil jsem tenkrát, jak velmi mě to obohatí pro můj budoucí hudební život, pro práci producenta i jako baskytaristu. Měl jsem možnost vidět a slyšet, jak s orchestrem dirigent pracuje. Hrál jsem styly a hudební díla, ke kterým bych se v rockovém světě v podstatě nedostal. Naprosto zásadní bylo, že jsem měl čas věnovat se hudbě každodenně, cíleně a s baskytarou trávit tolik chvil, kolik jsem potřeboval. Mohl jsem navázat na dobu, kdy jsem již jako teenager trávil čtyři hodiny denně s baskytarou. Už tehdy jsem věděl, že chci žít životem hudebního profesionála a dva roky vojny u posádkové hudby mi umožnily upevnit některé své postoje a přístup k hudbě samotné.

Po návratu z „vojny” jsem hned nastoupil do barové kapely s převzatým repertoárem. Bary ještě nebyly tolik obsazeny diskotékami a hrálo se „live”. Byl prostor pro amatérské i poloprofesionální kapely. To se v průběhu let bohužel velmi změnilo a nahrazení živé produkce „DJem” považuji za špatnou volbu. Někdy během října nebo listopadu 1986 mě kontaktoval Petr Kadlček, kapelník skupiny Natural. Jednoho večera za mnou přijel domů. Žádný telefonát předem, žádná domluva schůzky, nic takového. Přijel na „blind“ a zazvonil. Pozdravil mě a řekl: „Slyšel jsem, že se vrátil z vojny nějaký magor na basu, tak tě jdu vyzkoušet. Potřebujeme basáka.” Vytáhl kytaru a spustil refrén ze skladby Mladá paní, která má zajímavý groove a vůči 4/4 taktu se parádně točí a vytváří dojem polyrytmu. Když jsem se na repetici přidal a hrál to s ním chvilku dokola, řekl: „Vítej v Naturalu, jsi přijat.” Bylo to mé první profesionální angažmá a já jsem začal žít životem profesionálního hudebníka. A to se vším všudy, protože tenkrát se tomu neříkalo OSVČ ani svobodné povolání. Používal se pojem „volná noha” a z takto žijících lidí měl „komouš” osypky po celém těle.

Bylo pár let před pádem komunistického režimu a kapela Natural byla po vytvoření nového koncertního programu v hledáčku komunistů. Po jeho předvedení krajské agentuře KKS Ústí nad Labem nám bylo sděleno, že ho nesmíme hrát. My jsme si ho zahráli i přes zákaz hned další týden na koncertě v České Lípě, kde nás natočil příslušník STB a zakázali nám koncertovat. Tu dobu jsem využil především k samostudiu a začal jsem připravovat materiály ke své první škole Slap & Funky. A kapela Natural dostala angažmá v projektu Buran Prášil, pro program dvou komiků Josefa „Aloise” Náhlovského a Josefa Mladého.

Když se ohlédnu zpět, jsem rád, že jsem zažil ryze analogovou dobu. Žádný digitál ve studiu neexistoval (možná někde ve „velkém” světě, ale u nás jsem o žádném nevěděl). Nahrávalo se takzvaně „do pásu”. Legendou byl studiový magnetofon Studer 24.

Legenda, studiový magnetofon Studer 24

V takovém studiu měl člověk hned jasno, s kým má tu čest. Muzikanti museli umět hrát. Když neuměli, bylo to sakra slyšet. Točilo se tak dlouho, dokud to nebylo dobře zahrané, což nebylo pro všechny. Mnoho hráčů ve studiu psychicky nevydrželo a nezahráli ani „hoří”. Pak se hledaly alternativy, kdo za ně part natočí, což byla příležitost pro studiové hráče. Avšak ta je s příchodem digitálního nahrávání nenávratně pryč. V dnešních digitálních studiích lze vše zkrátit, prodloužit, kopírovat, posunout i vyladit a mnoho dalších věcí. V analogovém studiu nic takového nešlo a na kvalitu interpretace byly kladeny daleko větší nároky než dnes. Ale abych někomu nepřipadal proti digitálu zaujatý, musím vyzdvihnout také jeho možnosti a kvality. Umožňuje přetvářet stavbu skladby, nemluvě o virtuálních nástrojích a plné automatizaci. Pamatuji si dobu, kdy pro mix byli potřeba všichni členové kapely a každý na mixážním pultu ovládal dvě až čtyři „šavle”. Když někdo něco pokazil, museli jsme vše opakovat a „jet“ celou skladbu znovu.

Podělím se o jeden z mých postřehů. Digitál umí mnoho. Ale je slyšet, zda s ním pracuje muzikant, nebo „nemuzikant”. Ano, jsou programy v počítači, které mohou obsluhovat i nehudebníci. Nějakou hudbu vyprodukují, ale bude vždy cítit, že tomu něco chybí. Naštěstí tento lidský faktor, talent a cit ještě počítač neumí (i když i to se dnes mění s rozvojem AI).

Můj přístup k digitálnímu nahrávání je takový, že využívám jeho vymožeností, nicméně k basovému partu přistupuji stejně, jako bych natáčel v analogovém studiu. Natočit ho co nejlépe, a pokud možno co nejméně editovat. To hráče nutí být s nástrojem ve stálém každodenním kontaktu a cvičit.

Mé první profesionální natáčení s Naturalem bylo v Mostě. Do té doby jsem znal pouze nahrávací studio Rádio Sever v Ústí nad Labem, kde jsem točil několik skladeb s amatérskou jazzovou kapelou PTO. Už si nepamatuji, co jsem s Naturalem natáčel, ani jak bylo studio vybavené. Pamatuji si pouze studiový osmistopý „kotoučák”, nějaký analogový mixážní pult a tu směsici pocitů, když jsem svůj part dotočil.

Studiový osmistopý koutoučák ve studiu Rádia Sever a Natural

Vezli jsme si smíchanou nahrávku domů a já jsem celou cestu přemýšlel, jak hrát lépe a jak si zachovat vnitřní klid při natáčení. Z doby, kdy jsem v kapele Natural působil, neexistuje žádná oficiálně vydaná nahrávka. Pouze pro rádia jsme natočili skladbu Jen tak plout, která byla vlastně poslední profinahrávkou s frontmanem Romanem Hronem. Ten později odešel z tohoto fyzického světa. Ale existuje demonahrávka celého nového programu, kterou jsme zaznamenali za pomoci našeho zvukaře Rudolfa Tenglera. Přivezl svůj mixážní pult s efekty, který jsme používali na koncertech, a natáčeli jsme do stereo stopy rovnou na „kazeťák”.

Nenahrávalo se po stopách, hráli a točili jsme všichni najednou. Nebyla jiná možnost. Točili jsme skladby tak dlouho, dokud jsme nebyli spokojení. Netušili jsme, že ty skladby nikdy na žádném nosiči nevyjdou a že to bude jediný záznam, který z té doby zůstane. Vše bylo nastavené tak, jako když se natáčí „live stream” – co nejlépe nazvučená kapela s nastavenými poměry nástrojů.

Rok 1990 nebyl z hlediska nahrávání plodný. Byl však plný podstatných změn a zkušeností. Působil jsem v Prototypu Dalibora Jandy, kde hráli o deset až patnáct let starší a zkušenější muzikanti. Hodně jsem se od nich naučil, získal informace, poznal, co obnáší muzikantské řemeslo, a pracoval jsem na sobě, jak nejlépe jsem uměl. Uvědomoval jsem si jasně, co chci, co nechci a kam směřuji. Byl to pro mě velmi důležitý čas, za který jsem vděčný. Na konci roku 1990 jsem nastoupil do kultovní skupiny King Size, kde jsem členem dodnes. Okolo roku 2000 sice přerušila činnost, ale nikdy nepřestala existovat. Devadesátá léta byla zlomová v
oblasti způsobu nahrávání. Technologie nahrávání se začaly měnit a započal plynulý přechod od analogového nahrávání k digitálnímu. Bylo to vidět při každém mém natáčení, ať už s King Size, s jinými kapelami, nebo při mých sólových projektech. Nejprve byly studiové 24stopé magnetofony nahrazovány digitálním rekordérem Fostex ADAT nebo podobnými zařízeními jiných firem. Pak přišel nástup počítačů. Analog a digitál mnoho studií kombinovalo, a i dnes je kombinují. Já natáčím – jako většina hudebníků v domácích studiích – do počítače. Ale o tom později.

Digitální rekordér Fostex ADAT

Každý jsme nějak začínali. Já jsem trávil mnoho času s baskytarou. Studiové záležitosti přišly později, někdy okolo roku 1995. V roce 1994 jsem vydal pod vydavatelstvím Muzikus svoji první audio školu Slap & Funky. Materiál a výukový koncept vznikal během času, který jsem s baskytarou trávil. Ale nebylo na co ho zaznamenat v nějaké demo kvalitě. Používal jsem k záznamu obyčejné „dvojče”. Pro ty, kteří nevědí... byl to kazeťák pro dvě kazety.

Takzvané „dvojče”, kazeťák pro dvě kazety

Školu jsem natočil analogovou cestou ve studiu Rádia Sever v Ústí nad Labem a pak vše natočené přepsal do not. Takovou zvláštností bylo, že jsme pro nahrávání použili malé kytarové kombo Hughes & Kettner (konkrétně jeho předzesilovač) a XLR linkovým výstupem jsme poslali signál do mixpultu. Zvuk jsme lehce zkreslili potenciometrem Gain a použili jsme multiefekt Zoom (už nevím, jaký to byl model, ale byl to jeden z prvních multiefektů této firmy). Konkrétně Compressor/Limiter, což dalo zvuku mého Fendera větší progresivitu. K notovému zápisu bych poznamenal, že jsem tehdy ještě nevlastnil žádný počítač, kde bych využil software pro psaní not. Psal jsem je v ruce. Až v redakci je pro tisk přepsali do počítače.

První studiové zařízení pro demo nahrávání, které jsem používal, byl Sansui WS-X1, 6 Track Cassette Recorder, 8 Channel Mixer.

Sansui WS-X1, 6 Track Cassette Recorder, 8 Channel Mixer

Jak už název napovídá, šlo o šestistopý kazetový rekordér. Na první kazetu se nahrávalo do šesti stop, které se při mixáži nahrály do klasických stereo stop na druhou kazetu. Už si nevzpomínám, čím vším byl rekordér vybaven. Měl digitální reverb i možnost připojit externí efekt. Myslím, že tahové potenciometry nebyly motorické a neuměly automatizaci. Každopádně to byl veliký pomocník pro zaznamenání nápadů, které jsem později rozpracoval a nahrál na své první autorské album v české i anglické verzi V rukou tvých, In Your Hands.

V době, kdy jsem byl firemním hráčem Yamahy, jsem měl možnost využívat geniální studiové zařízení, sekvencer QY700.

Sekvencer QY700

Mám ho ve studiu dodnes. Na mnoha disketách mám uchované nápady své, i syna Richarda, který mi ho již ve svém dětství „okupoval”. Kromě toho mi byl (a stále je!) velkým pomocníkem při samostudiu i při výuce studentů. Často sekvencer používám, i když dnes již ne pro MIDI nahrávání. Dnes točím do programu Cubase v PC s využitím virtuálních nástrojů. Každopádně, kdyby nebylo zbytí, je plně připraven k nasazení i dnes. Je pro mě top legendou mezi MIDI rekordéry s velkým vybavením. Ale mnoho funkcí jsem využít ani nemusel. Čím lépe jsem nahrával, tím méně jsem potřeboval jeho vymožeností k editacím. Na QY700 jsem natočil všechny pilotní i finální aranžmá pro desku V rukou tvých, kterou jsem pak dotočil ve studiu Alma. A to byla moje první zkušenost s digitálním studiem, programem Pro Tools a jeho možnostmi.

Nahrávání MIDI jsem měl vyřešené, ale potřeboval jsem nějaký multitrack pro nahrávání audia v domácích podmínkách. Řešil jsem, zda jít do počítače, nebo zvolit nějaký hardwarový multi-rekordér. Počítače neměly ještě takový výkon a často celý systém „padal”, byl nestabilní. Také jsem měl obavy, zda budu počítači a programům rozumět. Tak jsem zvolil HDR Korg D16 (Portable Digital Multitracker).

HDR Korg D16 (Portable Digital Multitracker)

Velmi dobře se mi s ním pracovalo, od nahrávání až po mix a master. Pod každou fyzickou stopou bylo osm virtuálních, mezi kterými jsem mohl stříhat a vybírat nejlépe zahranou verzi. D16 byl velmi dobře vybaven efekty. I když měl možnost připojení externího HDD, mně se ho nepodařilo zprovoznit a byl jsem omezen na interní paměť 2,1 GB. To byla nevýhoda. Při 24bitovém nahrávání, podle rozsahu skladby a aranžmá, se paměť rychle zaplnila. Každopádně byl mi dlouhá léta velkým pomocníkem a s QY700 tvořily silný tandem, který jsem využil i pro jiné projekty. Poslední desku Damiens jsem právě aranžoval a produkoval na QY700 (aranžmá v MIDI jsem pak nahrál do PC ve studiu). Dokonce jsme na Korg D16 točili všechny kytary, když nám během natáčení po silné bouřce vypověděl počítač službu. To už byl ale rok 2002.

V roce 2003 jsem odcestoval do Anglie, konkrétně do Hastings (East Sussex). Za rok působení v Anglii jsem prošel asi pěti studii, kde se natáčelo převážně do digitálu, do PC. Nahrávací studia byla opravdu rozmanitá. Vrchol jsem zažil, když vedle mixážního pultu, ze kterého vedla směsice kabelů různých barev, v dokonalém zauzlování, byla postavená a nazvučená sada bicích. Pod mixpultem si pobrukovaly počítače a nikdo nic neřešil. Výsledek byl stejně super. I v Anglii jsem měl s sebou QY700 a Korg D16. Korg jsem používal jako mixpult na svých sólových koncertech, s možností pouštět si playback pro některé skladby. Většinou jsem ale hrál „One Man Show”. Pro jednotlivé skladby jsem měl nastavené různé efekty, což dotvářelo jejich specifický zvuk. Basový aparát jsem nepotřeboval. Baskytaru jsem měl zapojenou rovnou do vstupu, na něm kompresor a EQ, popřípadě nějaký efekt. Mikrofon byl také rovnou do Korgu D16, s úpravou dynamiky, EQ a efektem. Většinou krátký hall a delay. Stereo signál z D16 jsem vedl výstupem rovnou do koncového zesilovače. A jako odposlech jsem použil sluchátkový výstup. Ve sluchátkách, se kterými jsem hrál, jsem měl super zvuk, slyšel jsem dokonale svoji baskytaru, ladění a intonaci zpěvu. QY700 jsem využíval pro studijní účely a pro výuku studentů. I v Anglii jsem měl asi dvacet pravidelně chodících studentů. Bylo to pro mě nelehké rozhodnutí, ale na konci roku 2003 jsem se musel z osobních důvodů vrátit do Čech.

Pobyt v Anglii mi mnoho dal. Zkušenosti všeho druhu. Důvěru v to, že jsem byl schopen uživit se v cizí zemi, zatímco u nás to byl akorát problém. Dále schopnost odehrát sólový koncert hodinu a půl jenom s baskytarou a sólovým zpěvem, v cizím jazyce. Kromě toho vznikla aranžmá skladeb, kdy byla základní funkce baskytary rozšířena o rytmicko-harmonickou složku. Propojil jsem rytmus a harmonii s basovou linkou tak, abych byl schopen doprovodit svůj zpěv. Takto jsem upravil převzaté i autorské skladby. Hned po návratu do Čech jsem na konci roku 2003 začal intenzivně pracovat na skladbách pro své druhé sólové album Between Us. Všechny basové party, které v Anglii vznikly, jsem použil a nahrál. Další nástroje jsem aranžoval na QY700. K dispozici jsem už měl dvě zvukové banky. Zvuk General MIDI sekvenceru a klávesy E-MU Proteus MPS Plus Orchestral Synthesizer.

E-MU Proteus MPS Plus Orchestral Synthesizer

Celé nahrávání začalo přepisem aranžmá z MIDI dat do formátu wav. Pak jsme se synem Richardem točili některé skladby oba najednou a některé netradičně točil Richard sám již do celého aranžmá s baskytarou. Pro mě jako otce i jako muzikanta to byl jeden z nejsilnějších zážitků – vidět ho ve čtrnácti letech natáčet své party s klikem do smyček a samplů a s tak pevným groove. Celé CD jsem dokončil v průběhu roku 2005, ale pod svým vydavatelstvím Scheufler’s Records jsem ho vydal až v roce 2008. V době, kdy jsme album ve studiu Macac (Rádio Sever Ústí nad Labem) natáčeli, jsme již nenahrávali do Studeru 24, ale do digitálu Alesis ADAT HD2.

Digitál Alesis ADAT HD24

Okolnosti v roce 2005 mě donutily více přemýšlet o způsobu nahrávání v domácích podmínkách. Cítil jsem větší potřebu tvořit autorskou hudbu. Z mého času stráveného s baskytarou vznikalo mnoho nápadů, které bylo potřeba zaznamenat a uchovat. Alespoň v nějaké přijatelné podobě pro budoucí zpracování. Kromě toho Korg D16 začal mít problémy. Nejprve mechanické, které se daly opravit, ale později softwarové, které se týkaly také interní paměti. Celý systém se „položil” a nepomohlo ani nahrát novou verzi softwaru. Začal jsem přemýšlet o počítači. Můj první PC nebyl moc výkonný, ale na nějaký čas mi umožnil nahrávat nápady, motivy a melodie.

V roce 2005 začala moje spolupráce s firmou DISK Multimedia na jednom z pražských hudebních veletrhů. Potřeboval jsem notační program, zvukovou kartu a neměl jsem žádné zkušenosti v oblasti softwaru ani hardwaru. Šel jsem tedy rovnou za profesionály, které jsem navíc potkával každoročně na veletrzích. Po natočení prvního alba V rukou tvých, které vyšlo i v anglické verzi In Your Hands v roce 2001, a druhého sólového alba Between Us jsem dostal nápad zaranžovat své autorské skladby se symfonickým orchestrem. Již na prvním albu jsem měl skladbu pro baskytaru a symfonický orchestr.

Ze skladeb jsem zaranžoval skladbu Rastaman, k dalším jsem se z časových a finančních důvodů nedostal. Časově náročná práce se bez finančních prostředků dlouhodobě dělat nedá. Kromě toho v té době přišla nabídka spolupracovat s Michaelem Kocábem a angažmá v Pražském výběru II, jemuž jsem se potřeboval plně věnovat. Svůj projekt se symfonickým orchestrem jsem tedy odsunul, ale věřím, že přijde čas, kdy se k němu vrátím a doplním jej o autorskou tvorbu, která vznikala v průběhu dalších let až do současné doby.

Můj první počítač byl skromně vybaven. Nebyl výkonný, ale jeho kapacita stačila k informativnímu natočení motivů a nápadů pro pozdější zpracování. Uměl si poradit s notačním programem Sibelius, který byl pro psaní symfonického orchestru, z mého pohledu, zásadní věc. Dovedu si představit psát „symfoňák“ ručně na papír do partitury, ale už ne rozepisovat party pro jednotlivé nástroje. Ostatně CD Between Us jsem právě ručně psal, a tak mluvím z vlastní zkušenosti. Sibelius 4 byl můj první program od DISK Multimedia, také zvuková karta M-Audio FastTrack Pro se dvěma kanály. Sibelia jsem využíval hojně i pro další projekty. První školu Slap & Funky, která byla vydaná v roce 1994 ve spolupráci s časopisem Muzikus, jsem psal ještě klasicky, ručně do notového papíru. Byla to vůbec první škola pro basovou kytaru z pera českého muzikanta, vydaná v Čechách a na Slovensku po pádu komunismu. Také její rozšiřující verzi Slap & Funky II, která byla první videoškolou pro basovou kytaru, jsem psal v „ruce”.

Ale následující baskytarové školy, Baskytarové techniky I a II, vznikly v programu Sibelius. Jenom pro doplnění informací musím dodat, že v době, kdy školy vznikaly, jsem hrál s Pražským výběrem II. Michael Kocáb tenkrát psal noty pro košické divadlo. Byla to hudba pro balet Ondřeje Šotha. Když mě viděl pracovat na Sibeliovi, neváhal a pořídil si ho také. Sibelia využívám stále, v poslední době pro svoji novou videoškolu Progressive Bass Guitar. Mám natočené díly B a C a díl A – výukový – je před natočením. Díl B má hotovou celou notovou dokumentaci, včetně všech detailních informací pro studenty. Je před vydáním.

Po ukončení existence Pražského výběru II v průběhu dalších let jsem se v průběhu dalších let začal více věnovat skladatelské činnosti. Během působení v kapele Krucipüsk a zejména po ukončení angažmá v ní jsem vytvořil mnoho autorské hudby, která však zatím z větší části čeká na dokončení a úplné zpracování. Také jsem začal pracovat na svých sólových projektech. To vše znamenalo rozšířit své znalosti v oblasti nahrávání, mixu a masteru. Vlastní vydavatelství Scheufler’s Records jsem již měl, ale potřeboval jsem studio, které by zvládlo nahrávání v domácích podmínkách a postprodukci.

Dnes mám své vlastní Jarwis Studio Scheufler’s Records, ve kterém vzniká mnoho hudby v té nejvyšší kvalitě, jaké jsem schopen. Když se ale v myšlenkách vrátím zpět v čase, pro mě to byla doba, kdy jsem se musel učit mnoho „za pochodu”. Spolupráce s DISK Multimedia se rozšířila o další „softwares a hardwares“. Pořídil jsem si výkonnější počítač, který jsem odvezl do DISKu, a po domluvě s lídrem Liborem Dvořáčkem a „softwarovým mágem” Milanem Včelařem jsme ho vybavili programem pro nahrávání, samplery a dalšími virtuálními nástroji. Vybavenost mého počítače je taková, že mohu svobodně tvořit napříč hudebními žánry až po filmovou hudbu. Pro názornost vkládám odkazy na několik videí, které poukazují na skladatelskou, aranžérskou a studiovou práci, kde právě využívám VST instrumenty, ale také linky na videa z live koncertů, tedy postprodukční práci. Pokud jde o hardware, používám dvě zvukové karty M-Audio Profire 2626 a pro laptop jsem používal M-Audio Fast Track Ultra. Monitory PreSonus a MIDI keyboard Oxygen 88. K PC nemám připojené klasické počítačové monitory, ale velké TV obrazovky, které mají RGB konektory.

Nahrávací a editační program mám Cubase 7,5, WaveLab 8 a Sibelius 7, ze samplerů Absynth, Kontakt, FM8, HALion, Massive, Reaktor, SampleTank. Ze synthů HALion Sonic SE, LoopMash, Mystic, Padshop, Proloque, Retroloque, Spector. Nemohu zapomenout zmínit drums softwares. Mám velmi oblíbený Battery 4, dále Groove Agent One a Groove Agent SE. Další, které velmi využívám, jsou v již zmíněném „Kontaktu“. Kromě klasických Drums Kit mám velmi rád Damage, Evolve a Evolve Mutations I & II. Zde uvádím další výčet VST instrumentů, které používám.

Vkládám sem odkaz na seznam videí, která jsem na téma software & hardware a práce ve studiu vyrobil.

Za zmínku stojí jedna zajímavost. Firma Audified (Audiffex), která se zabývá vývojem softwaru, vyvinula kromě kompresorů, virtuálních efektů, master plug-inů a mnoha dalších programů také virtuální mixpult inTone 2 pro zkoušení v domácích podmínkách. Zde uvádím odkazy na ukázky, které jsem v jejich studiu natočil a mohl si inTone 2 vyzkoušet. Od této firmy také používám software Gallien-Krueger, vyvinutý pro basovou kytaru.

Práce ve studiu, pedagogická a koncertní činnost. To jsou věci, které se mi neustále v životě střídají. Musím na ně být připravený. Výuka studentů probíhá v mém studiu, kde mám vše k dispozici, a tento komfort jsem potřeboval rozšířit i pro koncertní činnost. Na koncertech v některých skladbách používám samply, které jsem si ve studiu nahrál a připravil. Potřeboval jsem spolehlivý laptop a kvalitní zvukovku, abych mohl bez problémů samply využívat. Mac a zvukovka M-Audio Air 192|14 byla jistota, na kterou jsem vsadil. Je to vlastně mé „pojízdné” studio, které v kombinaci s MIDI keybordem Axiom 49 využívám k práci na cestách. Také v „Meku” mám Cubase a Sibelia. Právě v něm jsem dopisoval notovou dokumentaci do poslední videoškoly.

Aby byl výčet úplný, musím se zmínit o posledních dvou zařízeních, která mám ve výbavě studia, a musím říct, že jsou to velcí pomocníci. Předzesilovač TB12 Tone Beast Black (Warm Audio – Dual Amplifier), který využívám především pro náběry vokálů, a kondenzátorový (elektretový) Monkey Banana Mangabey Red.

Osvědčil se mi pro čistý a brilantní zvuk. Kombinace Warm Audio TB12 a Monkey Banana Mangabey vytváří silný tandem. Zde uvádím ukázku.

Richard Scheufler na YouTube

https://www.youtube.com/watch?v=7Gx5V0Dyv8U
https://www.youtube.com/watch?v=PrrCw3gGZbU
https://youtu.be/WZavC6uICP8
https://www.youtube.com/watch?v=RbL4o_wZnKI