V listopadu 2016 jsme našemu přednímu kytaristovi, Radimovi Hladíkovi zapůjčili audio monitory Gibson. Připravili a provedli s ním interview a pak se zčista jasna 4. prosince 2016 dozvěděli smutnou zprávu, že už Radim není mezi námi. Shodli jsme se, že nebudeme parazitovat na vlně senzací, jak to dělá velká část českého bulváru, a odložili interview do šuplíku. Po roce a měsíci se na něj znovu podívali a rozhodli se jej pustit ven. Podle našeho názoru by bylo škoda, kdyby se muzikanti nedověděli, co Radim říká o svém vztahu k Les Paulovi, ale nás i těší, jak byl bystrý, jak mu to myslelo, kolik dalšího zajímavého nám prozradil, nakonec i to, že monitory pochválil.
Přechod na jiné bedny jsem pojednal naprosto natvrdo
Jaký projekt jste míchal na monitory Gibson?
Já jsem nemíchal, ale jen připravoval desku pro Jardu Hutku. Něco jsem tam nahrával a něco i editoval. Posledních 15 let jsem výhradně poslouchal na Westlake audio, což jsou americký monitory. Přechod na jiné bedny jsem pojednal naprosto natvrdo. Ze dne na den jsem Westlake vyměnil za Gibsony a můžu říct, že jsem velmi spokojenej.
O jaké skladby šlo a kdo všechno na CD hraje?
No jsou to Jardovy písničky a hraju tam já, Jarda Hutka pochopitelně, Honza Hrubý na housle a Petr Přibyl na violu.
Kde jste točili?
Natáčeli jsme to tady na Zahradním městě v takovým malým studiíčku a všechno naprosto volně. Celé CD je hrané z hlavy – improvizace. Není to nic před připravenýho. Prostě živelný.
Dotáčeli jste i něco playbacky?
No napřed jsem já s Jardou Hutkou udělal základy, pak jsme přidali smyčce. Potom jsem si nahrávku vzal domů a dotočil takovou jakoby sólovou kytaru. Co se mi nelíbilo, jsem smazal. Zbytek sestříhal. Mám z toho docela dobrý pocit. Díky těm bedýnkám.
Přibylo daleko víc informací a daleko větší hloubka
Co říkáte na frekvenční charakteristiku Gibsonů?
Vzhledem ke svýmu věku a vzhledem k tomu, co moje uši už mají za sebou, netroufám si hodnotit ve frekvencích. To už ponechám na mladších. Ale když jsem poslech přehodil z těch „Westlejků“ na Gibsony, tak přibylo daleko víc informací a daleko větší hloubka. Prostě mi sedly. Navíc jsou hezký, což málokdy studiový bedny bývají hezký. Člověk vidí dřevo a hezkej design, navíc na kombinaci těchhle barev jsem zatíženej celej život.
Vy jste vlastně kytarista věrný Gibsonu… Les Paulovi...
Je to kytara, na kterou nejdýl hraju. Mám různý značky, ale na Gibsona hraju od roku 1969 neustále až do dneška. A k těm bednám… můj syn mě na ně upozorňoval, hned jak se začaly dělat. Někde je slyšel a že se mu líbily. Takže já jsem už dávno věděl, že existují. K Les Paulovi mám velikej respekt. Vím, že stavěl studia, vymyslel multitrack, a já nevím co všechno. Do dneška po těch jeho studiích choděj po špičkách, aby jeho práci náhodou neponičili. Tak velkej to byl kouzelník. Navíc mi za těma bednama visí fotka Les Paula s věnováním, což tady má asi málokdo, i jeho trsátko. Všechno do sebe zapadá.
Kytarista Les Paul, rodným jménem Lester William Polsfuss
Jak máte zorganizovaný poslech – jak daleko monitory od sebe?
Normálně na úzký bázi, takovej ten trojúhelníček vedle počítače. Sedím od nich zhruba 2 metry a ty bedny jsou ještě milosrdný v tom, že se před nimi dá nějaká hodina sedět. Že nezabíjej. Jsou bedny, z kterých bolí hlava i uši. Tyhle jsou docela milosrdný.
Jen na nich stříháte nebo i odpočinkově posloucháte?
Já se snažím na jedněch bednách poslouchat všechno. I rádio i muziku a práci. Všechno. Abych měl takovej obrázek a věděl, jak hrajou.
Poslouchám rádio, kde je náhodná muzika, než abych si vybíral
Vybíráte si pro inspiraci nějakou speciální muziku?
No pokud možno žádnou. A proč? Protože všechno už bylo, takže spíš poslouchám rádio, kde je náhodná muzika, než abych si vybíral. Na internetu si najdu ty menší nový rádia a tam hrajou překvapivě dobře. Takový ty mainstreamy nemusím.
Co ve vás vyvolá tvar a barva těchhle monitorů?
Vizuálně mám pocit, že monitory jsou celé ze dřeva, protože přední stěna je javorová, což se normálně nedělá. Většinou firmy používají nějaký karbony, prostě umělý hmoty. Tohle je dřevo, má to hranění jako Les Paul a velice přívětivý na oko. Vždycky když vlezu do pokoje, tenhle pohled mě potěší.
Znám hlasy, které říkají, že monitory Gibson jsou jen pro kytarovou muziku.
Tomu nevěřím. Vzadu jsou dva knoflíky, se kterejma se dá kroutit a monitory bezvadně nastavit. To by byl docela problém udělat bedny jen na kytary a asi by musely vypadat jinak.
Závěrem:
Máme a budeme mít radost z hudebníka, Radima Hladíka, který dokázal být stylově vyhraněný, zároveň i otevřený a věrný svému rockovému stylu - filosofii. Měl-li on respekt k Les Paulovi, my máme respekt k němu. A velký!