Na úvod podotýkám, že nejsem nikterak honorován, pakliže vůbec jsem :-), podle toho, jak moc se mi budou či nebudou líbit tyto studiové monitory. Vezmu to pěkně popořádku. Od onoho okamžiku, který si obzvlášť užije člověk, který za tyhle krasavce před chvílí utratil, ani nevím kolik. Deflorace krabice: Z „paper caseu“ vytáhnete na první potěžkání seriózní kus materiálu, což by mohl být příslib pevného a vyrovnaného basu. Z luxusních, černých sametových obalů, na nichž je střízlivou zlatou vyšito Gibson Les Paul, vytáhnete krásný reprák, který se svým designem tváří jako starý dobrý Les Paul. Nekecali. :-) Ne příliš ovládacích prvků, to je mi sympatické. Jednoduché, jasné řešení. Tak to mám rád.
Poslouchám skrz tyto monitory hudbu, kterou znám, o které vím, jak má znít, jak jsem zvyklý ji slýchat na velkých ozvučovacích systémech (například Meyer Sound, L-Acoustics, D & B...). K tomu úhel poslechu ze studiové praxe a zkušenosti s Yamahami NS-10M a B & W DM603 S2. Slyšel jsem pár studiových monitorů a málokdy jsem byl uspokojen věrností zvuku, obzvlášť ve výškách. Tahle bedna se mi ale prostě líbí. Disponuje, zdá se, opravdu slušným výkonem. Les Paul je kytara stvořená především pro rock & roll a ten se poslouchá nahlas. To vám tyhle Gibsony až překvapivě umožní. Zrovna teď jsem si - opravdu nahlas - pustil svou milovanou pecku Unbalanced od izraelské tranceové ... z vesmíru... party Infected Mushroom. Takhle to znám z velkých systémů. Tlak a přitom precizní reprodukce v celém frekvenčním spektru, průzračná barva. Když si to pustím v přiměřené hlasitosti, tak v té hudbě, kterou slýchám takřka denně, slyším věci, které jsem dřív neslyšel. Zdá se, jako by více vynikal prostor. Výšky jsou krásné a přirozené. Možná jsou trochu „presentnější“, ale to je, podle mě, jedině dobře.
Přístup Jiřího Topola Novotného k monitorům Gibson LP6 se v Muzikusu rozhodli teoreticky vyhodnotit a tak je David Kurc změřil a porovnal (jejich modulovou frekvenční charakteristiku) s nearfield reprosoustavou Yamaha NS-10M. Jak Les Pauly dopadly najdete v článku Gibson LP6: Frekvenční charakteristiky.
Pro časopis Muzikus 2015/09 napsal Jiří "Topol" Novotný.
Co tohle píši, poslouchám staré známé, samé dobré, na nastavování systémů za roky vybrané písně. Každá z nich odhalí jiný nešvar. Nic se ale neodhaluje. Jen mě to baví poslouchat. Teď třeba song všech hi-fistů, Chris Jones - No Sanctuary Here, wov. Fakt to hraje dobře. Precizní a přirozená barva jednotlivých signálů. V té písni jsou takové hodně výrazné a neobvyklé vokály, které jsem možná ještě tak pěkně neslyšel. Poslechněte si je! :-)
Monitory Gibson Les Paul ve svém studiu testoval také Kakaxa, který, pokud jde o poslech, je známý svými vysokými nároky. Jak obstály si můžete přečíst v článku Monitory Gibson Les Paul v praxi.
Teď mi začal hrát Gregor Tresher - Full Range Madness - remastrovaná verze. Docela tvrdý techno beat. Začalo to na mě foukat a velmi přísně hrát „tlusto beat“, jak ma být. Teď se projevil ten prvotní pocit z férového kusu materiálu. Ani producentovi techna bych se je nestyděl doporučit. Jestli by teda rozdýchal ten rockový design.
Nebudu se dál rozepisovat. V tomhle zvuku Gibsonu podle mě nic nechybí a dává mi to, co bych od studiových monitorů očekával. Mimo jiné totiž obstály i v naší režii, kterou mám změřenou a která není zcela ideální. Myslím, že na tom mají velkou zásluhu ty dva sympatické otvory vedle parádního svítícího loga, co vypadají jako otvory v ozvučnici proslulé lubovky. Já mám prostě rád bassreflex dopředu, ať jsem v hale nebo ve studiu. Ve studiu mi vždy přišlo, že jak to fouká dozadu, výsledek je velmi závislý na prostoru, zejména za poslechem. (Englishman in NY, ta pizzicata ve slokách, ten reverb na nich, krása...
Přečtěte si také recenzi monitorů Gibson Les Paul, kterou pro časopis Muzikus napsal Slávek Šámal.