V současné době má Poly 800 ve svém studiu. Doma měli hifi věž i páskový magnetofon s mikrofonem a klasické dvojče, takže si pořád nahrávali nějaké srandy na kazety i na pásky. Z rádia si pak na kazety dělal mixtape různých žánrů. V roce devadesát devět dostal od táty cédéčko skupiny CHaozz Zprdeleklika, a to mu změnilo život. A v ten moment věděl, že chce dělat rap a začal po té muzice pátrat. V té době nebyl internet (alespoň ne v běžných domácnostech). Chodil do půjčoven CD a jeho kamarád, který měl doma jako jediný ve třídě vypalovačku, mu cédéčka za peníze vypaloval. Nechával si zkopírovat i barevné obaly, a tak ho tehdy vycházelo vypálené CD na tři stovky, což dnes odpovídá normální ceně CD. Ale tehdy originály stály okolo šesti set, a na to bohužel neměl peníze. I když láska k rapovému žánru je dnes jeho hlavní, dveře jiným stylům má vždy otevřené.
Věnuješ se kromě hudby aktuálně i jiným činnostem?
Pracuji jako grafik, ilustrátor, ideamaker a kreativec v reklamní agentuře X Production v Brně. Tato firma vznikla původně jako hudební vydavatelství. Mají na seznamu zhruba pět set nosičů. Ve volném čase se věnuji rodině. Na hudbu mi zbývá málo času, ale o to víc si toho vážím.
Co Tě v hudbě a životě nejvíc inspiruje?
V hudbě mě nejvíc inspiruje hudba a v životě život. Myslím, že je to všechno o tom, jakou má člověk fantazii. Buď to v sobě má, nebo nemá. Fantazie a volnost je podle mě důležitější než dril.
Tvoje album Rλp Life bylo v roce 2016 dokonce nominovánu na cenu Anděl. Jaký jsi z toho měl pocit?
Měl jsem z toho velkou radost. Deska, která je textově velmi vulgární a hraniční se dostane do výběru nejlepších desek. Věřím, že lidi desku Rλp Life pochopili správně, a že je v první řadě zábavná spíše než vulgární. Je to hravé album, které můj producent Krudanze naplnil beatama, které mají rukopis a jsou v u nás unikátní.
Nedávno jsi si prý pořídil Akai Pro MPC LIVE II. Jak se ti s ním pracuje?
Akai MPC je legendární stroj, který je v pozadí všech legendárních hip-hopových alb z 90. let a z přelomu tisíciletí. Vždycky mě to fascinovalo a sledoval jsem stovky videí, jak na tom lidi dělají. Je skvělé, že v dnešní době technologie dovolují vytvořit něco jako MPC Live II. Téměř neomezená kapacita dat, baterie, reproduktor atd. Model, který jsem si pořídil je retro edice, která barevně vypadá jako staré MPC. Potřeboval jsem rozptýlení od neustálého vysedávání u počítače a MPC byla jasná volba. Můžu si to vzít na gauč, do auta, na výlet a pracovat s jiným workflow než v klasickém DAW. Chvíli trvá než se člověk dostane do ekosystému MPC softwaru, ale pak už to jede jako po másle.
„Když sampluji, tak se snažím nebrat celé loopy, ale sampl si rozsekat na malé dílky a poskládat z toho něco nového.“
Doporučil bys ho i ostatní producentům a muzikantům?
Doporučil bych ho lidem, kteří rádi samplují a mají rádi pěkné mašinky. Tím, že to není klasický software na PC, ale fyzická věc s jiným tvarem a ekosystémem začne fungovat kreativní proces zase jinak. Je to osvěžují a zároveň to příjemně dýchá nostalgií.
Používáš ještě nějaké jiné HW/SW nástroje?
Používám Maschine MK3, OP–1, Korg Poly 800, Korg Opsix, Microkorg, Korg Minilogue XD, Ableton a Reason 11. Fascinují mě HW syntezátory. Snažím se úplně oprostit od VST nástrojů, protože jich je tolik, že se v tom ztrácím a ve finále nic neudělám. Ten pocit z toho, když si vykroutím vlastní zvuk, je super a zvukový charakter reálných synťáků miluji.
Ostatní muzikanti se rádi dívají pod pokličku těm druhým. Nepředal bys pár tipů či vychytávek nebo konkrétních rad při práci s MPC Live II a Abletonem?
Těch možností je tolik, že ani nevím, co vypíchnout. Ableton má velmi intuitivní a logické prostředí. Workflow v něm je asi nejlepší ze všech softů, co jsem měl možnost vyzkoušet. Tip, který můžu říct, a který používám jak v MPC, tak i v Abletonu nebo v čemkoliv jiném je nehrát úplně přesně (nekvantizovat), nemít virbl ani hajtky úplně přesně na gripu. Snažím se to vždycky nabouchat ručně, a když to je úplně mimo, tak to malinko opravím, ale nikdy nerovnám na sto procent. Zní to pak organicky, živě a lidsky. Když sampluji, tak se snažím nebrat celé loopy, ale sampl si rozsekat na malé dílky a poskládat z toho něco nového. Téměř nikdy si sampl newarpuji (nerovnám na tempo) což znamená, když mám tempo projektu třeba 95 BPM a sampl má třeba 102 BPM, tak se nesnažím za každou cenu upravit sampl na 95 BPM. Tím, že ho rozsekám a hraji malé kousíčky, tak to občas vytvoří zajímavé prvky, která třeba úplně přesně nesedí na tempo, ale v celkové kontextu beatu to funguje.
Má používání češtiny nějaká úskalí ve stylu hudby, který má základy v angličtině? Přeci jen má jinou zvukomalebnost a frázování?
Moc rád pracuji s češtinou. Textově mě hodně ovlivnili čeští muzikanti jako Buty, Jarek Nohavica, Baumaxa, Karel Plíhal, Kato, Vltava, Vypsaná Fixa… Tyto vlivy se pak spojily s vlivy amerických raperů a já jsem fúzí toho všeho. Určitě je na frázování a třeba rychlejší rapování lepší angličtina, protože tam je spousta slov jednoslabičných, ale v češtině se dá taky krásně rapovat. Dá se malovat jen zvukem, i když se to nerýmuje v psané formě. Doba se posunula a myslím, že dnes už spousta raperů v Čechách umí pracovat s frázováním a flow na vysoké úrovni.
Kdo je MC Gey?
Jakub Rafael je český rapper, básník, ilustrátor a spisovatel který je nejvíce znám pro své působení ve skupinách Actionday Crew a
Ty Nikdy. Roku 2010 vydal své první album Turbulence negativních dobrot. Texty v písních MC Geye se kromě značného množství vulgarismů, dvojsmyslů, jinotajů, černého humoru a příběhů vyznačují neobyčejnou barvitostí, nevyhýbají se tabuizovaným společenským tématům, jsou plné skrytých i zcela otevřených narážek na hiphopovou subkulturu, vysmívají se maloměšťáctví, předsudkům, floskulím. V roce 2016 vydal album Rλp Life, které bylo nominováno na Anděla v kategorii hip-hop.
Více najdete na jeho Instagramovém a Facebookovém profilu a taky na tynikdy.cz.
