Co dělat, když nahrané bubny znějí slabě a bez úderu Má samplování bubnů smysl? A když, jak vybrat správný sampl? A jak triggrovat…

V dalším pokračování série Co dělat, když… se podíváme na problém, se kterým se ve studiu setká dříve nebo později skoro každý: bubny jsou nahrané, rytmicky fungují, ale zvukově postrádají sílu, průraznost nebo potřebnou barvu. Typicky se to stává u starší soupravy, unavených blan, horšího umístění mikrofonu, ale také u živých nahrávek, kde není prostor vše ideálně ohlídat.

Dobrá zpráva je, že taková situace ještě neznamená ztracenou nahrávku. Jedním z nejčastějších řešení je samplování, tedy nahrazení nebo přimíchání kvalitně nahraného zvuku bubnu k původní stopě. Nejde o podvod ani o kouzlo na jedno kliknutí. Je to běžná studiová technika, která může z nevýrazného kopáku nebo snaru udělat zvuk, který v mixu konečně funguje.

V tomto dílu si ukážeme, kdy má samplování smysl, jak vybrat správný sample, na co si dát pozor při analýze úderů a jak postupovat, pokud nemáte specializovaný trigger plugin a musíte si pomoct přímo v DAW.

Kdy samplování dává smysl

Samplování má smysl tehdy, když původní buben obsahuje správný rytmus a feel, ale zvukově nestačí. To je důležitý rozdíl. Pokud je problém v samotné hře bubeníka, v rozpadlé dynamice nebo v nepřesnostech, samotný sample všechno nezachrání. Pokud je ale groove v pořádku a chybí hlavně kvalita zvuku, je to situace, kde samplování pomáhá.

Typickým příkladem je kopák, který nezní dostatečně mohutně. V nahrávce může chybět:

• atak – tedy první náraz, který pomáhá bubnu prosadit se v mixu,
• tělo – spodní frekvence a objem,
• dozvuk – pocit velikosti a energie.

Podobně u snaru může chybět konkrétnost, crack (odborně tomu říkám zlomená větev :)) nebo hloubka. U přechodů zase často chybí doznívání a větší dramatičnost.

Ukázka upravené stopy kopáku v Cubase, kde jsou mezi jednotlivými údery odstraněné přeslechy a zbytečný signál. Takto vyčištěná stopa pomáhá trigger pluginu přesněji rozpoznat místa, kde má sample spustit.

Cílem samplování není vždy původní zvuk úplně vymazat. Naopak v mnoha běžných hudebních stylech funguje lépe, když sample jen doplňuje to, co už ve stopě je.

První krok: co nejčistší původní stopa

Ještě před tím, než otevřete trigger plugin nebo začnete převádět údery na MIDI, je dobré původní stopu připravit. To znamená hlavně odstranit zbytečné přeslechy a nepořádek mezi jednotlivými údery.

U kopáku bývá situace jednodušší. Pokud mezi údery zůstane téměř čistá digitální nula, software mnohem přesněji pozná, kdy má sample spustit. U snaru už to bývá složitější, protože se v něm často objevují jemné odskoky a tzv. ghost notes, tedy velmi tiché doprovodné údery. Právě u nich je potřeba rozhodnout, jestli je chcete do samplování zahrnout, nebo ne.

Z praxe platí jednoduché pravidlo: čím lépe je původní stopa připravená, tím méně problémů budete řešit později. Některé pluginy sice umějí stopu analyzovat i v horším stavu, ale přesná ruční editace předem bývá jistější.

Jak vybrat správný sample

Nejčastější chybou začátečníků je, že vyberou sample, který sice sám o sobě zní efektně, ale vůbec nepatří k původní nahrávce. Výsledkem je buben, který zní sice „větší“, ale zároveň nepřirozeně a odděleně od zbytku soupravy.

Plugin Steven Slate Trigger 2 s více vrstvami kopákových samplů a dialogem pro vymazání jednoho slotu. Na podobném nastavení je dobře vidět, že výsledný zvuk se často skládá z několika vrstev s různou funkcí.

Při výběru se vyplatí sledovat dvě hlavní věci:

1. Atak

Atak je nástup zvuku. U kopáku je to okamžik úderu beateru, u snaru první rána paličky. Když původní buben postrádá čitelnost a průraznost, hledejte sample, který má tento začátek jasně definovaný.

2. Tělo a dozvuk

Někdy je atak v pořádku, ale buben je příliš tenký. V takové chvíli pomůže sample, který doplní spodní pásmo nebo přidá pocit prostoru a velikosti.

V praxi se často nepoužívá jen jeden sample, ale dva nebo tři. Jeden dodá úder, druhý tělo, třetí případně trochu prostoru. Tady je ale potřeba opatrnost. Čím více vrstev skládáte, tím větší je riziko problémů s fází, přebarvením nebo příliš umělým výsledkem.

Dobré vodítko je toto: sample by měl být podobný charakterem původnímu bubnu, jen kvalitnější, pevnější a použitelnější.

Ladění samplu: tón bubnu není detail

I bubny mají svůj tón. Možná o nich běžně nepřemýšlíme jako o melodickém nástroji, ale pokud sample laděním neodpovídá původní stopě, začne celá souprava působit nekompaktně.

To je důležité hlavně proto, že ve stopách overheadů a room mikrofonů už původní buben slyšíme. Když tedy do blízkého mikrofonu přidáte sample s výrazně jinou výškou, vznikne pocit, že hraje „jiný buben“ než ten, který slyšíme z okolních mikrofonů.

Proto se vyplatí sample jemně doladit. U kopáku i snaru často stačí malá změna, ale právě ta rozhodne, jestli všechno zapadne do jednoho celku.

Přehled pluginu Trigger 2 po potvrzení úpravy slotu, se stále aktivními vrstvami kopáku. Takové vrstvení je užitečné hlavně tehdy, když původní stopě chybí současně průraznost i objem.

Fáze: věc, kterou je nutné alespoň zkontrolovat

Další častou chybou je ignorování fáze. Fáze znamená časové a polaritní sladění více zvukových signálů. Když není v pořádku, buben ztratí hutnost, spodek a někdy i část ataku.

To platí i pro samply. Není pravda, že když je sample „hotový zvuk“, nemůže se dostat do problémů. Může být v protifázi vůči původní stopě nebo vůči jinému přimíchanému samplu.

Nejjistější postup je jednoduchý: přepněte otočení fáze a poslouchejte, ve které variantě zní buben plněji, pevněji a konkrétněji. Pokud po otočení zvuk hubne a ztrácí ránu, je původní nastavení správně. Pokud naopak zesílí a zpevní se, byla fáze špatně.

Trigger plugin: co hlídat při nastavení

Specializované pluginy pro samplování bubnů fungují tak, že analyzují původní audio stopu a podle rozpoznaných úderů spouštějí vybraný sample. Takový plugin se obvykle dává do insertu na začátek signálové cesty, aby pracoval s co nejčistší a nejčitelnější informací.

Zásadní jsou hlavně tyto parametry:

Senzitivita

Určuje citlivost na údery. Když je nastavená příliš vysoko, plugin může zachytávat i to, co nechcete – přeslechy nebo drobné ruchy. Když je příliš nízko, některé skutečné údery naopak vynechá.

Detail Triggeru 2 při přehrávání, kde je vidět grafické zobrazení rozpoznaných úderů a aktivních sample slotů. To pomáhá zkontrolovat, zda plugin reaguje na správná místa ve stopě.

Detail

Pomáhá rozhodnout, jak hluboko do dynamiky má analýza sahat. Právě tady řešíte, zda mají být zachycené i jemné ghost notes, nebo jen hlavní rány.

Retrigger

Udává čas, po který plugin po jednom rozpoznaném úderu ignoruje další signál. Hodí se to například u rychlých dvojšlapek nebo v situaci, kdy nechcete, aby software spouštěl sample dvakrát kvůli jednomu skutečnému úderu a následnému dozvuku.

Mix

Velmi důležitý parametr, protože rozhoduje o poměru mezi původním zvukem a samplem. V mnoha případech není nejlepší dát sampl na 100 %. Výsledem bývá sice efektní, ale zřetelně umělý. Pro přirozenější žánry často funguje lépe poměr kolem poloviny nebo dvou třetin, podle konkrétní situace.

Kolik samplu je ještě dobře

Tohle je čistě mixážní rozhodnutí, ale má jasnou logiku. Čím tvrdší a modernější žánr mícháte, tím více si můžete dovolit přiznat samotný sample. U metalu, tvrdého rocku nebo produkčně výrazně stylizovaných nahrávek může být sample dominantní součástí výsledného zvuku.

Stopa snaru v projektu Cubase připravená pro další analýzu a převod úderů. U snaru bývá práce složitější než u kopáku, protože je potřeba rozlišit hlavní rány, jemné odskoky i případné přeslechy.

Naopak u akustičtější hudby, popu, folku nebo přirozeněji laděného rocku bývá lepší, když sample funguje spíš jako podpora. Dodá atak, tělo a stabilitu, ale posluchač by neměl mít pocit, že slyší separátní umělý zvuk.

Dobrá kontrolní otázka zní: Kdybych sample vypnul, chybělo by mi něco? A druhá: Když ho pustím sólo, není už moc „hotový“, tvrdý a nepřirozený? Právě mezi těmito dvěma póly se obvykle hledá správné množství.

Samplování není konec práce, ale začátek dalšího mixu

Jakmile sample správně spouštíte a poměr funguje, nekončí tím práce. Pořád jde o zvuk, který musíte zasadit do celé nahrávky. To znamená, že následuje běžný mixážní proces: ekvalizace, komprese…, případně další úpravy prostoru a dynamiky.

Ekvalizace je úprava frekvenčního obsahu zvuku. Pomůže třeba odstranit přebytečné zastření ve spodních středech, nebo naopak zdůraznit konkrétní atak. Komprese zmenšuje rozdíly mezi hlasitějšími a tiššími částmi signálu a pomáhá zvuk stabilizovat. Reverb dodává pocit prostoru a hloubky.

Jinými slovy: dobře vybraný sample vám problém nevyřeší sám. Jen vytvoří použitelnější zdroj, se kterým můžete dál pracovat.

Editor hitpointů v Cubase, kde jsou v audio stopě vyznačené rozpoznané údery. Tato funkce slouží jako základ pro převod audio informací na MIDI noty.

Když nemáte trigger plugin: druhá cesta přes hitpointy a MIDI

Velmi užitečné je, že samplování lze dělat i bez specializovaného trigger pluginu. Například v Cubase můžete využít funkci hitpointů. Ta analyzuje audio stopu a vytvoří značky v místech, kde rozpozná jednotlivé údery.

Praktický postup vypadá takto:

Nejprve otevřete stopu v editoru a zapnete editaci hitpointů. Pomocí Thresholdu (prahu) a dalších parametrů nastavíte, které údery má systém rozpoznat. Když analýza odpovídá skutečné hře, převedete hitpointy na MIDI noty. Ty pak přiřadíte virtuálnímu nástroji, například bubenickému sampleru.

Výhodou této metody je, že získáte nad výsledkem ještě větší kontrolu. MIDI noty můžete ručně opravovat, mazat, přidávat nebo upravovat jejich velocity, tedy dynamiku. To se hodí třeba u pasáží, kde bubeník hraje přes ráfek, ghost notes nebo jiné jemnější nuance, které trigger plugin nemusí vyhodnotit ideálně.

Dialog pro převod hitpointů na MIDI noty v Cubase, kde se nastavuje například velocity, výška noty a cílová stopa. Jde o praktickou alternativu k trigger pluginům, pokud chcete údery převést do virtuálního nástroje.

Pokud používáte virtuální nástroje, vyplatí se sáhnout po kvalitních knihovnách s více dynamickými vrstvami. Díky nim nebude každý úder znít úplně stejně a výsledek bude živější.

Z praktického hlediska je navíc dobré finální podobu takové stopy vyexportovat do audia. Virtuální nástroje nebo pluginy se mohou časem změnit, odlicencovat nebo přestat fungovat. Audio stopa vám zůstane.

Nově vytvořená MIDI stopa po převodu hitpointů, ve které jsou jednotlivé údery zapsané jako noty. Tyto noty lze dál ručně upravovat a přiřadit libovolnému bubenickému sampleru.

Praktický postup krok za krokem

Když to zjednodušíme do studiové praxe, osvědčený postup vypadá takto:

Nejprve zkontrolujte, jestli je problém skutečně ve zvuku, ne v rytmu nebo hře. Potom vyčistěte původní stopu od zbytečných přeslechů. Následně vyberte sample, který doplňuje chybějící atak nebo tělo, ale stále charakterově navazuje na původní buben. Poté nastavte citlivost analýzy tak, aby software spouštěl sample jen tam, kde má. Zkontrolujte fázi, doladění a poměr mezi samplem a originálem. A teprve pak celý výsledek dolaďujte v mixu stejně jako jakýkoliv jiný nástroj.

Tohle pořadí je důležité. Když přeskočíte přípravu a hned začnete „lepit“ sample na špatně připravenou stopu, pravděpodobně strávíte víc času opravováním chyb než samotným mixem.

Virtuální nástroj EZdrummer 2 použitý jako zdroj nového zvuku pro nahrazení nebo doplnění původní stopy. Tato metoda dává větší kontrolu nad výběrem zvuku i nad jeho dalším mixem.

Doporučené vybavení a software

Pokud chcete podobný postup ve svém studiu používat častěji, vyplatí se mít po ruce:

• spolehlivý DAW software, například Cubase,
• kvalitní zvukovou kartu pro přesnější nahrávání i monitoring, například z nabídky zvukových karet,
• vhodné pluginy a nástroje pro mix a editaci,
• přesnější poslech na studiových monitorech, protože právě na nich lépe poznáte, zda sample opravdu pomáhá, nebo už zvuk deformuje.

U podobné práce se vyplatí i dobrá orientace v editaci a organizaci stop. Čím lépe máte připravené prostředí v DAW, tím rychleji odhalíte, jestli problém řešíte správně.

Shrnutí

Když bubny v nahrávce neznějí dostatečně dobře, samplování bývá jedním z nejúčinnějších způsobů, jak situaci zachránit. Nejde ale jen o to „přidat lepší zvuk“. Důležité je pracovat systematicky: připravit původní stopu, rozumně vybrat sample, pohlídat analýzu úderů, zkontrolovat fázi, nepřehnat poměr a nakonec všechno zasadit do mixu.

Právě v tom je rozdíl mezi profesionálně použitým samplem a výsledkem, který působí uměle. Dobře udělané samplování má posluchač spíš cítit než slyšet jako oddělený zásah.

Vyzkoušejte si tento postup na své vlastní nahrávce. Zkuste si porovnat původní buben, samostatný sample a jejich kombinaci v různém poměru. Právě při takovém srovnání nejrychleji zjistíte, kdy sample pomáhá a kdy už spíš škodí.