Jaký je váš tvůrčí postup? Začínáte od textu nebo melodie? Je to spíše „grupen“ počin ve zkušebně nebo jednotlivce u PC?
Tvůrčí proces je hodně eklektický. Už jsme natočili desky, které vznikaly pouze z jamování ve zkušebně. Má to svoje kouzlo. Na desce zůstane spoustu špíny, která se nedá vycucat z prstu. Když si ale vzpomenu na poslední album Brant Rock, to byla zase tvrdá studiová práce. Byl to projekt, ve kterém jsme se zaměřili na detaily a společně s Ecsonem Waldesem jsme na něm odvedli strašně moc práce. Každý zvuk tady má svou roli a já jsem s odstupem času na Brant Rock, v dobrém slova smyslu, velmi pyšný. V současnosti věnujeme dost času skládání skladeb na novou desku. Po těch třech letech už opravdu přišel čas a ze všech cítím nadšení a zapálení pro společnou věc. Baví mě, že všichni členové 100°C mají větší nebo menší povědomí o práci v hudebních softwarech a proto se dá práce efektivně rozložit. Velký krok jsme taky udělali po technické stránce. Poslední studiový přírůstek, monitory KRK VXT 8, mě posunuli zase o kousek dál.
Kdo píše texty a čím jsou inspirované? Proč zpíváte anglicky?
Od Brant Rocku spolupracujeme s Honzou Hlavatým. Je to kluk, co žil v New Yorku, psal texty pro kapely v Londýně a teď píšeme spolu. Máme celkem dobrej formát. Sejdeme se, posloucháme a dlouho si povídáme. U věcí, který skládám, mám celkem ujasněný, jakej pocit by měl z textu vycházet. Jeden z nás dvou vypustí první slova, myšlenku, název nebo frázi a společně pak pomalu jdeme k cíli. Často je to hodně hlasitá a energická debata. Baví nás citace, přesmyčky a zvukomalebnost. Všechno hned nazpívám a řešíme, kde se dá co změnit. Když se na to s odstupem druhý den podíváme, přichází na řadu korekce. 100°C je kapela, která zpívá anglicky. Baví mě to a hlavně v tom nevidím žádný hranice. Nový věci mě hrozně inspirujou. Snad jen pár názvů. Sebekritická Freaky Boys, zamyšlená Nobody Feels Good, nebeská Eagle Eye nebo samurajská věc Dead Hero. Všechno to do sebe zapadá a já se moc těším, až to bude venku, protože chceme po masteru nové desky hned začít dělat novou.
Jak vznikají podklady pro živé hraní? Používáte nějaké samply z HDD nebo vše necháváte na svém DJi a jeho gramofonech?
V minulosti jsme používali živý mixy Dje At Worka. Kapela hrála podle něj nebo naopak. Poslední dobou to ale děláme jinak. Na koncertech používáme SW + MOTU 828 mk II a podle prostoru si náš zvukař míchá poměry mezi šesti linkama. Není to ale pravidlem. MOTU s náma jamuje asi v polovině věcí, které si to svou produkcí přímo žádají.:) Zbytek je kombinace živých nástrojů, zvuků ze sampleru nebo samplů, který spouští Dj At Work přes Serato.
Pokud používáte samply, kdo je připravuje? Používáte HW krabice nebo SW prostředí PC?
Samply vycházejí hlavně ze studiové práce. Nahráváme, procesujeme, stříháme, kombinujeme. Není důležité, jestli samotný zvuk vychází z analogu, akustické kytary, dechu nebo SW. Ta černá práce je většinou na mě, ale zase mám všechno pod kontrolou a vím do detailu co se v živých verzích vlastně děje. Důležitá je taky komunikace se zvukařem. Každý zvuk by měl mít odpovídající prostor a neměl by zbytečně hltat okolí.
Kdo rozhoduje o finální podobě písně? Dáváte i na rady okolí a producentů nebo si jdete tvrdě za svým? Stane se vám, že opravdu ohranou píseň nakonec na CD úplně překopete?
Postupem času jsme se trochu dostali do stádia, kdy jsme všechno začali možná až zbytečně řešit. Finální podoba písně je totiž opravdu relativní pojem.
Každá věc se několikrát změní a někdy i dost znatelně. Pak je tady taky fenomén demáčů. Každej se jednou za čas potýká s tím, že nedokáže ten pocit ze špinavejch demáčů přenést na desku. Tenhle problém se dá vyřešit jen tím, že všechno točíš hned načisto nebo aspoň trochu. Ale to prostě zákonitě nejde, takže je to vlastně takové nekonečné pochybování. Vždycky se snažím písni dát co nejfinálnější podobu a pak v téhle fázi předat producentovi nebo prostě člověku, který bude dělat mix. Takhle jsme to praktikovali třeba s Ecsonem Waldesem.
Při tvorbě CD necháváte vše až na studio? Nebo už máte většinu předtočenou „z domu“ a pak finišujete jenom bicí a vokály?
Na tuhle otázku jsem už vlastně odpověděl. V zavedeným prostoru jako je studio Biotech natočíme bubny, stopy si odneseme a pak začíná druhý proces. Postavím někde studio a vznikají další nahrávky a stopy. Zbytek vzniká po našich bytech a společných session. Vokály si nechávám na okamžik, kdy je ta správná atmosféra a vím, že mě nahrávání bude bavit. V opačném případě se na to raději vykašlu a dělám něco jiného.
