Manuál je stručný, ale obsahuje vše potřebné. Po zapojení se decentně rozsvítí logo na čelním panelu. Design se nese v tradičním duchu produktů firmy KRK, tj. v černo-žluté kombinace. Pastva pro oči. Hloubka je téměř třicet centimetrů, to už nějaké to místo zabere. Na přenášení musíme využít spodní bassreflexový otvor, tělo je hladké. Horní plocha je rovná, takže kdo není úplný puntičkář a má odvahu, sem může ledascos odložit (popelník, horký nápoj...).
Bedny jsou tiché i při hlasitosti na maximu a odpojeném kabelu. Po uplynutí půl hodiny se automaticky vypnou. Vzadu je slyšet tiché cvaknutí relé a hotovo.
Na některých fórech si můžeme přečíst názory uživatelů na rozdíly mezi Rokit a VXT. Mrkněte třeba na gearslutz.com.
V kuchyni
Vzadu najdeme tři otočné ovladače. Příjemně se drží, mají velikost tak akorát. Volume určuje citlivost vstupu od -30 do +6 dB. Neotáčí se plynule, ale má jemné krokování, takové to zacvakávání po maličkých krůčcích (aneb aretovaný pohyb). Zbylé dva jsou čtyřpolohové přepínače a slouží pro nastavení citlivosti výšek resp. basů.
Na připojení máme kompletní servis: symetrický jack, XLR anebo nesymetrický cinch. Vypínačem a zdířkou pro eurokabel popis zadní strany končí.
Vždy, když čtu v recenzi, že „po shlédnutí cenovky nemohli uvěřit, neb si představovali cenu x-krát vyšší“ (o polovinu, dvakrát, třikrát, doplňte sami), tak se mi (slušně řečeno) otevírá kapesní nožík v kapse. Jenže tu máš, čerte, kropáč: teď se mi to fakticky stalo...
Pro časopis Muzikus napsal Ladislav Ptáček
Aretace Volume je jednoduché a přitom výborné řešení. Zvlášť to vynikne třeba v porovnání s VXT, které mají zezadu jen „pidihlavičky“, se kterými neustále zápasím; nastavení stejné citlivosti pro obě bedny je u nich úkolem takřka nemožným.
V řadě Rokit jsou tři typy označené podle velikosti basového měniče: 5, 6 a 8.
Servírujeme
Jak to teda hraje? Zvuk je pevný, čitelný, lehounce se u něj projevuje basový ocásek. Při poslechu si potrpím více na výšky než basy, využil jsem korekce. U dobrých nahrávek z kvalitního zdroje stačilo zavřít oči a člověk hledal někde před sebou kapelu; nádherná iluze prostoru.
Větší objem je ve zvuku znát. Stejně tak výkon, kde dá se dosáhnout slušné hlasitosti. Zkoušel jsem v režii o objemu cca šedesát metrů kubických a Rokit si s ní poradily bez potíží a se ctí.
Ve studiu máme už nějakou dobu VXT8 a VXT4, takže snad člověk v uchu něco trošku má. Rokit 6 při přímém porovnání obstály velmi dobře.
Zmíněná prostorovost a podání detailů byla na výborné úrovni, měkké basy a dobrá dynamika si nezadaly. Hlavním zaznamenaným rozdílem bylo kromě výkonu postupné převažování podílu basů při zvyšování hlasitosti a jejich maličké rozmazávání. Zvuk se stával prokazatelně basovým, ani korekce nepomohly. VXT jsou - jak známo - „strohé“, zvuk je jakoby sušší, jasnější. Naopak Rokit mají jakoby medově zabarvené, basovější a měkčí podání (uf, to jsem se zase rozkecal...).
Při placení
Bedny lze využít v malém domácím studiu nebo si zařídit dobrý domácí poslech, kdy se už vyplatí mít kvalitní zdroj zvuku. Ale vlastně proč ne třeba i počítač? Taková Mafia se hned jinak hrála, když to znělo, jak má.
Design je příkladný, strohý a elegantní. A stejně tak poměr cena/výkon.
