Co je vám platné, že muzikanti hrají jako o život, k čemu jsou vám skvělé mikrofony a drahé preampy, když k vám finální zvuk promlouvá z podivných monitorů pochybné pověsti a ještě pochybnější kvality. Naštěstí je dnes trh doslova zavalen všemožnými studiovými monitory, mezi nimiž můžete vybírat, jak malé drobečky „do kapsy“, tak olbřímí příšery, které vás odfouknou při prvním taktu trochu „nasolené“ muziky.
Pro časopis Music Store napsal Petr Los.
Začneme otázkou do audiokvízu pro letní dny u vody: „Kterápak firma světového kalibru vznikla z firmy Midiman, posléze se přifařila ke gigantu Avid Technologies a má hlavní stan v (jak jinak) kalifornském městě Irwidale v USA?“ Pokud si myslíte, že se jedná o mladou a velmi dravě se rozvíjející firmu M-Audio, dostáváte pár pěkných bludišťáků. Firmu M-Audio proslavily mimojiné také pletky s bývalým Digidesignem (i ten je dnes součástí Avidu), výrobcem legendárních Pro Tools. Tento software byl vždy vázán na hardware, bez něhož nefungoval, a M-Audio dokonce vytvořilo svůj vlastní a svébytný klon včetně cenově trochu dostupnějšího hardwaru, než byl ten od Digidesign. K tomu pak firma dodala další a další výrobky, takže dnes je její portfolio velmi široké a věnuje se hlavně digitálnímu záznamu. Kromě toho vyrábí též velmi slušné a cenově přístupné studiové monitory. A právě o takových podobných bude následující text.
Kromě nastavení hlasitosti a třípásmového ekvalizéru nabízejí monitory také Bypass EQ a Low Cut filtr.
Změna je život
Protože jejich spodní woofer je osmipalcový, nejsou monitory s výrobním označením M3-8 žádnými astenickými chudáčky. Naopak se jedná o pořádné „macky“, které daly při transportu z poštovního vozu do pátého patra jedné osobě pěkně „pokouřit“. Monitory byly zabaleny v klasických papírových krabicích a chráněny polystyrenovými výlisky na vrchní a spodní straně. Kromě nich byly v krabicích ještě přívodní PSU kabely, papírový manuál, garanční karta a protiskluzové gumové samolepky určené k podlepení monitorů. Aniž bych četl nejprve manuál (i když k tomu výrobce úpěnlivě novopečeného majitele vyzývá), poznal jsem, že se jedná o třípásmové studiové mid-field reproduktory. Posléze jsem zjistil, že se dají použít i jako nearfield. Díky výkonu a ovládacím prvkům je vlastně můžete použít, jak chcete. Protože studiové monitory bývají převážně dvoupásmové, je toto právě ona změna avizovaná v nadpisu. Jejich přední ozvučnice je potažena dýhou z leštěného tmavého dřeva s nezabroušenými léty. Kresba dřeva a vůně přírodního materiálu mě oslovily hned od začátku. Díky jejich hmotnosti mi také bylo hned jasné, že tyto monitory nejsou určeny pro tahání po kšeftech v terénu mimo studio, i když by to bylo díky jejich výkonu moc fajn.
Elegance a ušlechtilost
Monitory M-Audio M3-8 mají míry 268 x 434 x 285 mm a každý váží 12,8 kg. Ozvučnice je zkosena kvůli lepší difrakci zvuku. Přestože jsou monitory třípásmové, na první pohled vypadají jako standardní „dvojpásmovky“. Středofrekvenční driver a výškový tweeter jsou totiž spojeny do jednoho celku. Výrobce hovoří o lepší linearitě (inline speaker), a tím zároveň předurčuje monitory pro použití v akusticky méně upravených prostorách. Osmipalcový woofer – stejně jako pětipalcový středový driver – jsou vyrobeny z tkaného kevlaru. Tento materiál sám o sobě zaručuje pevnost (možná i trochu větší ostrost) a konkrétnost zvuku. Z kovového trychtýřku pak vystupuje jednopalcový tweeter, vyrobený z jemného hedvábí. Tento materiál by měl dodávat měkké a plné výšky bez ostrého syčení. Samotná ozvučnice monitoru je vyrobena z velice masívního vyztuženého plastu, kde podle ne zcela jasného popisu výrobce sehrál hlavní roli vinyl. Reproduktory monitorů nejsou bohužel kryty žádnou mřížkou ani síťkou. I to je (kromě jejich váhy) předurčuje spíše pro pevnou instalaci kdesi v produkčním či postprodukčním studiu. Domnívám se, že i při sebeopatrnějším transportu by mohla utrpět přední deska nebo reproduktory. Mezi basovým a středovýškovým reproduktorem je umístěna miniaturní modrá LEDka informující uživatele o zapnutém přívodu proudu. Když jsem měl oba reproduktory těsně vedle sebe, všiml jsem si, že u jednoho reproduktoru je umístění LEDky provedeno trochu „nedbale“.
Dokonce se mi zdálo, že u jednoho monitoru je LED umístěna o maličko výš, než u druhého. To jsem ale hnidopich, co? Pod wooferem je nalepena vkusná plastová černá destička se stříbrným nápisem M-Audio. Přední deska je však vzorem jednoduchosti a „přírodní“ elegance.
Ovládání s grácií a lehkostí
Zadní panel už tak jednoduchý není. Masívní kovová deska nese celkem čtyři otočné potenciometry s gumovými knoby. Tyto jsou vybaveny krokovým chodem tak, aby uživatel mohl u obou monitorů nastavit naprosto stejné identické nastavení. Prvním potenciometrem ovládáme hlasitost poslechu (-30 dB/+6 dB).
Nedávno jsem testoval jiné monitory, které tuto funci neměly, a musím říci, že jsem se s nastavením hlasitosti zpočátku pral. Zde nic takového nehrozí. Zbývající tři potenciometry ovládají hlasitost každého jednotlivého pásma: Low (-/+6 dB na 100 Hz), Mid (-/+6 dB na 1 kHz), High (-/+6 dB na 10 kHz). Crossovery se nacházejí na 450 Hz: Low - Mid, 3,9 kHz: Mid – High. Celkový výkon monitoru je 220 W. 150 W je přiděleno wooferu, a středy a výškyobstarávají po 35 wattech. Pokud chce uživatel na zadní straně úplně vyřadit ekvalizér, může použít kolébkový přepínač označený jako EQ On/Bypass.
Předpoklám, že zapojení je True-Bypass, takže signál se zbytečně neprohání neaktivním obvodem. Vedle této funkce se nachází další páčkový třípolohový přepínač Low Cut Filter. Umožňuje ořez spodního pásma buď na 80 Hz nebo na 100 Hz. Ve středové poloze je ořez neaktivní – Flat. Monitor můžeme připojit ke zdroji buď pomocí symetrického XRL, 6,5 Jacku, nebo pomocí nesymetrického RCA.
Pod masivními chladícími žebry, která musí uchladit zesilovač typu Tri-amp Class A/B, je umístěn přepínač napětí, hlavní spínač a PSU zdířka s pojistkovou šachtou. Každý reproduktor má tedy vlastní samostatný zesilovač. Těsně pod horním okrajem monitoru je 170 mm dlouhý a 20 mm široký bassreflex. Tudy posílá monitor ven přebytečnou energii, a při 8” reproduktoru je jí požehnaně! Je proto nutné myslet na nechtěné zpětné odrazy a zesilování spodního spektra, pokud zadní stěnu monitoru postavíte k nějaké překážce (zeď, sklo, paravan atd.). Právě zde si můžete pomoci ekvalizérem v kombinaci s Low Cut filtrem. Nejlepší je samozřejmě umístění na speciálních stojanech ve volném prostoru. Veškeré provedení je precizní, logické a funkční. Jen dokumentace je trochu zmatená. Přiložený manuál totiž uvádí trochu jiné hodnoty, než web výrobce, a i na internetu jsou k dohledání odlišné údaje. No, i to se stává. Proti přehřátí jsou monitory chráněny tepelnou pojistkou.
Přední deska ozvučnice je pokryta dřevěnou dýhou z leštěného tmavého dřeva s nezabroušenými lety.
Reportáž z mixu
Jak nejlépe ohodnotit studiový monitor? Je možné použít mnoho přenádherných adjektiv typu: plastický, plný, omračující, „makabrózní“,uskřípnutý, sevřený atd. Myslím si, že to jsou expresivní výrazy, ve kterých se orientuje především sám recenzent, ale čtenář z toho zase až tak moudrý není. Pochopí, zda monitor alespoň trochu hraje, či je to takzvaný „leštěný europrd“ (jak říká D-Fens ve své knize). Já jsem se rozhodl M3-8 použít přímo na mix a s výsledkem vás seznámit nejen pomocí výše uvedených adjektiv, ale skrze nahrávku samotnou, která bude přímo smíchána na naše testované monitory a umístěna na webu našeho časopisu, ať už dopadne jakkoliv. Dlouhou dobu mi v pultu ležela téměř čistě akustická nahrávka poměrně dost zajímavé hudby, kterou jsem dělal pro jednoho svého známého. Potřeboval si udělat prvotní záznam svého akustického projektu, který později několikrát překopal, a jak bývá zvykem, vyměnil i muzikanty.
Nahrávku tvoří velmi populární latinskoamerický rytmickoperkusivní nástroj zvaný cajon (španělsky bedýnka), který zde zastává úlohu bicí soupravy, dále potom akustická kytara, baskytara a ženský sólový zpěv, nic víc. Nejedná se však o žádný poklidný folk, nýbrž o pěkně našlápnutou rockově-akustickou píseň. Song jsem nemíchal ve studiu, nýbrž jsem se rozhodl vyzkoušet onu výrobcem avizovanou schopnost poslechu v akusticky méně vhodném prostoru. Tím se stala má pracovna. Ze studia jsem pouze přivezl stojany na monitory a tyto umístil do prostoru. Pak už mi nic nebránilo pustit se do mixu.
Všechny nabrané tracky jsem nejprve naimportoval z pultu Tascam 2488 do nově vytvořeného sessionu v Pro Tools, zatím bez plug-inů. (Upozorňuji všechny milovníky neustálých upgradů a PC řešitele problémů typu „proč to po updatu přestalo fungovat?“, že používám stále ještě Pro Tools 7.4.2 na OSX 10.6.8. Samozřejmě, že se chystám v tomto roce na velký upgrade, ale ten bude kompletní včetně počítače, tak to jen abyste věděli.)
U akustické hudby jde v první řadě o kvalitní náběr samotných nástrojů. Musí být použity vhodné mikrofony a kvalitní preampy. Pokud tohle nemáte, žádný zázračný software vás nezachrání. Prvotní náběr je gró. Je taktéž velmi důležité, jak budou mikrofony umístěné a kolika mikrofony daný nástroj naberete (multi-miking) a jak. V tomoto mixu jsem na čtyři hlavní tracky použil šestnáct stop. Pojďme tedy už konečně míchat a hlavně poslouchat…
Barvy nástrojů - Cajon:
Cajon byl točen do tří stop. 1: otvor – produkující zvuk podobný velkému bubnu bicí soupravy (AKG D-112). 2: ozvučná deska – kontrastní vůči basovému zvuku a produkující zvuk podobný malému bubnu (Shure Beta 56A). 3: Mono overhead umístěný asi 1 m nad hráčem sedícím na cajonu (AKG 430).
Jako první jsem začal klasicky s cajonem. Celkové nastavení obou monitorů jsem nejprve ponechal v nulových hodnotách. Protože jsem však seděl blíže k levému monitoru, ubral jsem tento pomocí Volume a kontrolní poslechovou stereobázi tak srovnal. Na první poslech hrály monitory zřetelně, zvuk byl pevný, ale ostřejší, než jsem zvyklý ze svých monitorů Genelec, na nichž normálně předmíchávám nahrávky. Zvuk však zase nebyl tak ostrý, jako třeba z monitorů KRK.
Abych se dostal se zvukem otvoru cajonu ještě níž, použil jsem psychoakustický plug-in Magma od Nomad Factory. Na monitorech byl okamžitě znát posun basové frekvence. Monitory tento subbas krásně ustály bez přehlcování či huhlání, jak je tomu zvykem u mizerných soustav. Přidal jsem další dvě stopy – přední desku a overhead. Tyto dva tracky hrají ve středo–výškové poloze. Na veškeré korekční úpravy používám emulaci pultu SSL. Vyhovuje mi ovládání i zvuk. Dohromady s basovým otvorem mi zvuk šel příliš do basů. Provedl jsem kontrolu na sluchátkách (Beyerdynamic DT-990) a tam bylo vše ok. Proto jsem se zvedl, a ubral basy o 2 dB, a naopak výšky přidal o 3 dB přímo na ekvalizéru monitorů. Nyní mi už oba poslechy (monitory a sluchátka) celkem korelovaly. Inu, místnost chtěla přeci jen své.
Lokalizace dozvuku: Na dozvuk používám velmi rád konvoluční dozvukový plug-in od amerických McDSP. Pro cajon jsem vybral větší room, ale s úzkým stereem. To proto, aby přední deska cajonu pěkně pronikala nahrávkou a tvrdila druhé doby stejně jako snare. Dozvuk byl z monitorů krásně slyšitelný a zřetelný svou barvou i přesto, že jsem oba monitory neměl zase tak daleko od sebe, a po- slechová stereobáze byla užší. U dozvuku však nikdy není dobré spoléhat pouze na jeden poslechový zdroj. Dozvuk se totiž mění s velikostí reproduktorových souprav. Nakonec se mi podařilo vyvážit dozvuk mezi monitory a sluchátky. Chtěl jsem dosáhnout přírodního zvuku bez chemičnosti tak, aby nahrávce zůstala její prvotní čistota. Dozvuk byl importován přes vytvořený Aux.
Osmipalcový woofer – stejně jako pětipalcový středový driver – jsou vyrobeny z tkaného kevlaru. Tento materiál sám o sobě zaručuje pevnost a konkrétnost zvuku.
Komprese submixové stopy: Pokud mám nástroj nabrán do více stop, vytvořím pak submixovou stopu, a signál ze samostaných stop nástroje do ní exportuji. Na tuto submixovou stopu pak nasadím kompresor určitého typu. Nástroj se tím našlápne a rozsvítí. Použil jsem mnou velmi oblíbený a výborně emulovaný Joemeek CS2, který umí svou měkkou optokompresí krásně dobarvit a změkčit zvuk. Tato měkkost je na M3-8 krásně slyšitelná a každá změna parametru je ihned znatelná. Monitory hrají sytě, s plným pevným zvukem. U menších monitorů nejsou jemné nuance parametrů kompresoru tak zřetelně slyšet, tím jsem si jist.
Basa
Basa točena do dvou stop. 1: linka zesilovače Eden Traveller. 2: 10” reproduktor pomocí mikrofonu AKG D-112. Jako u cajonu, tak i na submixu basy jsem jemně použil basový generátor. Stejně pak musí následovat frekvenční úprava při masteringu, aby se odstranily nashromážděné frekvence kolem 100 Hz. Komprese submixové stopy: Stopu nabranou z linkového výstupu jsem pouze maličko zvýraznil středovými frekvencemi, aby byla basa konkrétnější. Na submixu jsem použil stejně jako u cajonu optokompresi. Tentokráte však pomocí červeného optokompresoru od IK Multimedia.
Kytary
Zde to bylo složitější, protože autor projektu (zároveń kytarista a hráč na cajon) rozdělil part kytary do tří stop kvůli vzájemnému prolínání. Jeho akustickou kytaru Taylor (byť drahou, dle mého názoru tenkou) jsem snímal pouze mikrofony, vždy do tří stop. Jedna byla hlavní a snímala tělo (Audix CX-111). Další dvě pak fungovaly jako stereooverhead (AKG Perception 420) a tvořily prostor. Protože na našich monitorech mi zněla kytara tence, pomocí ekvalizéru jsem zvýraznil středová pásma na 1 a 3 kHz. Díky třípásmové konstrukci monitorů byla tato úprava ihned krásně zřetelná a zvuk se pěkně rozvinul. Byly slyšet struny samotné, a ne jen pleskavé cinkání, které je u některých popových nahrávek tak otravné a „chemické“.
Lokalizace dozvuku: Na druhý stereo Aux jsem použil opět Revolver od McDSP. Tentokráte prostor větší místnosti s názvem Factory Hall v plné stereobázi. Kytara nasnímaná ve stereu má sama o sobě „nabraný“, víceméně neutrální prostor studia, takže hallu není potřeba příliš. Více jsem zvýrazňoval dozvukem pouze samostatně natočené mono flažolety, které se mi bez dozvuku v mixu ztrácely a hrály jakoby v předním plánu.
Komprese submixové stopy: Použil jsem opět optokompresor od IK Multimedia. Mám ho vyzkoušený a vím, že se umí chovat velmi neutrálně a ke zvukovému materiálu citlivě.
Zpěv
Byl nabrán pomocí Audix CX-111. Kdybych v té době měl páskový mikrofon (dnes už jsem se polepšil), asi bych ho použil. Zkušená zpěvačka měla však sama o sobě vyrovnaný hlas bez zbytečných sykavek či děr, který z M3-8 zněl plasticky a zajímavě. Proto jedinou úpravou byla lehká insertová vyhlazovací komprese pomocí skvělé emulace kompresoru CL 1B od legendárních dánských Lydcraft. Vokál byl totiž již při náběru ošetřen FET kompresorem Toft ATC-1 a jel přes UAD 610 Solo. Netřeba zde i nějaké emulace lampy, protože na to je UAD mistrem nad mistry. Na monitorech bylo ve zpěvu slyšet každé nadechnutí, každý drobný šum, zvuk však nebyl řezavě ostrý a s nahrávkou se pojil i když byl naprosto suchý. Tuto poslechovou zřetelnost jsem ocenil zejména při čištění jednotlivých tracků. Dokonce jsem během mixu ještě dočišťoval, protože mi sem tam něco ve spěchu uteklo a při důkladném poslechu to M3-8 „vyzářily“.
Recenzi monitorů M3-8 jsme tentokráte pojali spíše jako reportáž z mixu nahrávky v obsazení cajon, akustická kytara, basa, ženský vokál.
Dozvuk: Experimentálně jsem použil plug-in od Digidesign Real Tape Delay. Ten emuluje jemné echo vzniklé pomocí páskového magnetofonu. Má velmi přirozený teplý zvuk a krásně se pojí s nahrávkou. Tento efekt byl opět importován do Auxu.
Poměrový mix
Staré pravidlo opět platí. Když vezmete dobře zaranžovanou, odehranou a nabranou muziku o málo nástrojích, musí mix prostě hrát. Čím vice tam toho naplácáte, tím si sami zmenšujete virtuální digitální prostor. Poměry jsem prostě přes naše monitory nastavil bez sebemenších problémů. Ve zvuku se nic nemaskovalo, nic nikde nevylézalo ani nerušilo. Monitory celé přenášené frekvenční spektrum zvládaly naprosto vpohodě. Jen si prostě musíte zvyknout, že trojpásmovky hrají maličko jinak, než monitory se dvěma pásmy. Jejich zvuk je jemnější a netlačí tolik. Celý song jsem smíchal pouze na M-Audio, s lehkou pomocí či spíše kontrolou sluchátek. Pokud jde zvuk nastavit při mixu jednotlivých nástrojů, musí jít i při natáčení samotném. Je to stejná činnost, při které potřebujete výbornou frekvenční a prostorovou orientaci. Jediné, u čeho jsem trochu váhal, byl poměr hlasu vůči kapele, ale to je u mě normální. Nakonec jsem použil benchmark v podobě excelentního Jamieho Culluma. Vybral jsem si podobný song s téměř stejným obsazením. Jen Jamie tam má místo cajonu bicí. Je jasné, že při masteringu se nemohu dostat tak hluboko, jako on s velkým bubnem. To ale vůbec nevadí. Velkou výhodou je též výkon monitorů. Měl jsem je od sebe při mixu tak na 1 metr daleko a pracoval jsem na nich v paneláku celý den až do deseti hodin do večera. Nikdo nebouchal, nikdo neprotestoval. První mix jsem udělal večer, druhý opravný pak ráno. Trochu jsem pouze středovýškami zvýraznil barvu otvoru cajonu, aby se více oddělil od kulaté basy. To bylo vše. Možná škoda, že kytarista v některé z nejvypjatějších částí nepoužil kytaru v doubletrackingu, protože bychom tím dosáhli ještě mocnějšího efektu stereofonity. Ale takový je život. Když už jsme u sterea! V našem dubnovém čísle vyšel článek o 29 free plug-inech a já si dovolím přidat třicátý. Je jím vynikající volně dostupný plug-in (mám ho radši než PAZ od Wawes) Stereo Tool (http://www.fluxhome.com/products/freewares/stereotool). Emulace panelu s lissajousovými obrazci, kontrola korelace fáze, možnost práce s jednotlivými antifázemi atd činí pro mne tento plug-in velmi cenným. Pozor, starší a méně výkonnější počítače by mohly mít CPU problém. Veškeré roztahování a zužování stereobáze bylo na monitorech M3-8 jasně zřetelné. Platí zde samozřejmě pravidlo, že čím širší obraz, tím se střed, tj. cajon, basa a zpěv, více propadají a naopak. Mix jsem vyexportoval s použitím výtečné emulace magnetofonového pásu opět od McDSP Analog Channel 2.
Mastering a slovo na závěr
Mastering jsem udělal digitální. Nebudu tady samozřejmě jako správný kuchař prozrazovat recept, ale mohu s klidem říci, že i tohoto důležitého posprodukčního úkonu se monitory M-Audio M3-8 zhostily na výbornou. Zde jsem (bylo dopoledne) použil mnohem větší kontrolní hlasitosti poslechu. Monitory jsem předtím přesunul hruba na dva a půl metru od sebe. Teď se teprve rozehrály a tlačily jako správné mid-field monitory. Po poslechu jsem byl spokojen, jak jen může být spokojen člověk, který za jeden a půl dne vyplivl celou nahrávku včetně masteringu. Samozřejmě bych toho mohl mnohem více změnit, lépe vymíchat poměry, pohrát si s panoramatickými změnami, ale to už by reportáž z mixu ztratila na tempu. Proto říkám, že M3-8 jsou velmi slušné, krásně designově provedené třípásmové monitory s velkým výkonem i rozsahem (38 – 22 kHz), které mohou klidně konkurovat například třípásmovým KRK Rokit RP10-3. Jistě naleznou místo ve spoustě menších studií jako mid-fieldový poslech. Nutno ještě dodat, že mají i menšího, ale identického bratříčka M3-6... Je tedy z čeho vybírat.
Výsledek testu si můžete poslechnout zde.
