9 začátečnických chyb, kterých se vyvarujte při produkci hudby Produkce hudby je složitý proces, jenž vyžaduje roky zkušeností a praxe

V tomto článku vám objasníme některé z nejčastějších chyb, kterých se audio producenti dopouštějí, a poukážeme na to, jak je překonat. 

1. „Placaté“ bicí bez dynamiky

Tento jev je extrémně častý, a to bohužel nejen u začínajících producentů. Až příliš komprimované či limitované bicí jsou stále pomocnou berličkou pro spoustu producentů, kteří se snaží o ty nejhlasitější mixy. Komprese je skvělý nástroj pro úpravu dynamiky mixu a zejména u bicích dělá divy. Ale zde snad víc než jinde platí ono známé „dobrého pomálu“. Kompresor – limitér, nejpoužívanější pracovní nástroj ve studiu, je nutné především umět správně, respektive vkusně používat. Když se naučíte do svých projektů implementovat vyváženou kompresi, jež zachová dynamický rozsah a vyváženost nástrojů, bude to mít mnohem větší dopad na posluchače než hlasité, ale zcela ploché mixy, které ucho brzy unaví!

Skvělým způsobem, jak se ujistit, že to s kompresí nepřeháníte, je naučit se používat paralelní kompresi a vyzkoušet různá nastavení attack a release na kompresoru. Začněte s kompresními poměry mezi 2 : 1 a 4 : 1 a zvyšujte je pouze v případě, že je to nezbytně nutné pro váš záměr.

2. Zesilování namísto zeslabování

Všichni jsme se ocitli v klasické situaci, kdy se sami sebe ptáme: „Není kytara, basa, bicí… příliš potichu?“ Je to přirozená součást výrobního procesu, když mícháme skladbu a některý nástroj (zpravidla ten, na nějž hraje kapelník :-) není zrovna v centru pozornosti. Samozřejmě, že když chceme slyšet něco víc, zesílíme to! Tady nás ale naše instinkty klamou. Pokaždé, když něco zesílíme, všimneme si něčeho jiného, co bylo v mixu také upozaděno. Proces tak opakujeme u dalších nástrojů, až postupně zesílíme celý mix, který pak dosáhne limitu a začíná klipovat.

Když cítíte, že některý nástroj potřebuje v mixu více prostoru, zkuste naopak stáhnout všechno ostatní. Působí to možná neintuitivně, ale zachráníte tak celkový zvuk svého projektu, aniž by se vše dostalo do červených čísel.

Foto: Kevin McHugh, blog Native Instruments

3. Odříznuté přechodové jevy (transienty)

Digitální produkce způsobila v hudbě revoluci a dala nám k dispozici nespočet nenahraditelných pracovních nástrojů. Často však zapomínáme kontrolovat, zda nám tyto nástroje poskytují opravdu to, co očekáváme. Jedním z nebezpečí, které se často stává, je, že producenti vyrenderují audio, aniž by zkontrolovali, zda je počáteční bod (ale i konec) jejich exportovaných tracků správný/čistý. Stává se, že první tón skladby bývá špatně oříznutý, tedy neúplný či otupený. Například taneční skladba začínající kopákem, který ovšem nezazní v plné dynamice, protože producent nezkontroloval nastavení fade in jednotlivých tracků.

To může být způsobeno také špatným nastavením attacku na kompresoru nebo funkcí některých DAW, která automaticky nastavuje jemný přechod (fade in/out) na každý nový zvuk. 

Nejlepší způsob, jak těmto problémům předejít, je pečlivá kontrola všech jednotlivých stop každého nástroje, zejména bicích. Dalším dobrým postupem před masteringem je přidat na začátek relace ~100 milisekund ticha, abyste se ujistili, že se při renderování nic neodstřihne.

4. I ten nejlepší hudební nápad se časem omrzí

Zde se jedná o tvůrčí problém, jenž může být v některých žánrech kontroverzní. Hudební skladba by se od začátku do konce měla nějak vyvíjet a měnit, i když třeba jen nenápadně. Existuje mnoho skvělých minimalistických skladeb, které zdánlivě zůstávají konstantní (neměnné) po celou dobu svého aranžmá, ovšem i v těch nejminimalističtějších skladbách ve skutečnosti dochází ke změnám. I ten nejlepší nápad, sampl či loop se časem posluchačsky omrzí – i malé změny ale mohou ve výsledku udělat hodně. Vypusťte na pár taktů bicí, pak je vraťte nebo vynechte jen kopák a přidejte filtr, vynechte všechno a nechte zazářit jen samotnou melodickou linku na 16 taktů, pak všechno vraťte. Je to stále naprosto minimalistický přístup, ale maximálně využívá pár osvědčených triků, které máte k dispozici.

Skvělým způsobem, jak se inspirovat, je poslech jiných oblíbených a úspěšných skladeb s poznámkovým blokem v ruce. Pokaždé, když uslyšíte nějakou změnu, zapište si ji. Než poslech dokončíte, budete mít pravděpodobně celou řadu nápadů, které můžete použít ve své vlastní skladbě.

5. Příliš mnoho zvuků

„Tohle zní slušně, ale chtělo by to přidat ještě jednu melodii…“ – Všichni (Léta páně 1645–2022). Toto se děje nám všem. S tolika syntezátory, samply a zvuky, které máme k dispozici, a s neomezeným počtem kanálů v našem DAW je snadné neustále přidávat další ingredience a třeba tak i domněle povýšit jinak ne moc dobrý hudební nápad. Ovšem přidáním dalších 12 ingrediencí lepší pizzu neuděláte, bude pak spíše jen hůře stravitelná. Naše uši a mozek zvládnou vnímat také jen omezený počet melodií a zvuků najednou. U příliš košatých aranží a převrstvených skladeb máme dvě možnosti, jak se tomu vyhnout. Buď počet prvků ve skladbě jednoduše snížit a vkusně ponechat jen to opravdu podstatné, anebo melodie a zvuky rozprostřít a střídat napříč aranžmá. Nemůžete se rozhodnout, kterou melodii vystřihnout? Rozmístěte je ve skladbě na různých místech – dobré nápady se už prosadí samy.

Zde může pomoct rada módní velikánky Coco Chanel, která říkávala: „Než vyjdete z domu, podívejte se do zrcadla a sundejte si jednu věc.“ Vy si poslechněte svou skladbu a ztlumte vždy jednu stopu. O zvuk, jenž vám chybí nejméně, by vaše skladba mohla přijít úplně.

Foto: Kevin McHugh, blog Native Instruments

6. Nevyvážené frekvenční spektrum

Dalším častým problémem bývají překrývající se zvuky/nástroje. Jestliže vám basy přebírají střední pásmo, kde je pak prostor pro vaše kytary a vokály? Pokud má váš vokál příliš mnoho basů, ubíráte tím prostor průraznému kopáku a hutné base. Při skládání a produkci se ptejte sami sebe: „Ve kterých frekvencích dominuje daný nástroj či zvuk?" Každý zvuk potřebuje své vlastní „místo” v mixu, kde může zazářit. Kytarové vyhrávky, basové linky, vokály, syntezátory – všechny mají své dominantní zóny ve spektru, kde fungují nejlépe. Dle toho používejte svůj ekvalizér – přidáním na určitých frekvencích jednoho nástroje uberete místo v těchto frekvencích nástroji druhému. Frekvence všech zvuků v mixu se sčítají.

Skvělým způsobem, jak pečlivě vyvážit různé vrstvy skladby, je použití shelf EQ. Můžete tak snížit například vysoké frekvence baskytary, aniž byste je úplně odřízli. Nebo můžete ubrat basy ve vokálu, kytaře, kde tyto frekvence stejně obsahují především ruchy a nežádoucí zvuky, čímž dáte mnohem více prostoru base a bubnům. Někdy může stačit pokles o 2 dB, aby nějaký nástroj zazářil a lépe spolupracoval se zbytkem mixu.

7. Spoléhání se na presety/samply

Byli jste někdy v restauraci, kde se podává jídlo z konzervy, kterou si můžete koupit v supermarketu? Podobným zklamáním bude skladba složená jen ze zvuků a samplů, jež můžete získat z nabídky presetů vašeho DAW. Pokud chcete, aby vaše nápady zazářily, je velmi důležité, aby nezněly stejně jako nápady někoho jiného. Nemusíte být expertem na granulární syntézu nebo mít masivní modulární sestavu, aby vaše skladby zněly jedinečně. Stejně tak i „tradičnější“ nástroje potřebují vždy trochu aktualizace – rockoví kytaristé vynakládají spoustu energie na vylepšování svého tónu, aby zněl trochu jinak než ostatní.

8. Všechno najednou a pořád

Toto je trochu abstraktní problém v tom smyslu, že se může týkat řady aspektů produkce. Snaží se vaše skladba být vším najednou? Je to „mellow-peak-time-banger-chillout-anthem”? Může se snažit být vším z toho, ale neuspěje ani v jednom. Nejlepší skladby jsou takové, které mají zkrátka skvělý nápad, bez zbytečných rušivých vlivů.

Spousta producentů cítí tlak být vším pro všechny. Možná dokážete přepnout z psaní bangrů na tvorbu pohodových chill out vibes, ale bude vás vaše publikum následovat na obě místa? Jste si jistí, že jste silní v obou, či dokonce několika hudebních směrech najednou? Najděte to, co vás inspiruje nejvíc, a vrtejte v tom tak dlouho, dokud nenarazíte na zlato. Možná to bude chvíli trvat, ale dostanete se mnohem dál, než když budete vrtat 30 děr, ale jen pár centimetrů hluboko.

9. Nikdy nedokončené projekty

To je největší úskalí – a možná i vy právě teď čtete tento článek proto, abyste se vyhnuli dokončování rozpracovaných projektů a skladeb, co máte v počítači. :-) Jediná a nejdůležitější věc, která definuje producenta, jsou dokončené a vydané skladby. Všichni známe tucet lidí, kteří mluví o úžasných skladbách a nápadech, na nichž sice pracují, ale které jsme nikdy neslyšeli. To je něco, co se možná špatně poslouchá (čte), ale je nutné si to neustále připomínat. Je snazší si jen představit, že by vaše skladba byla suprovým hitem, než ji skutečně dokončit a podrobit kritice posluchačů. Nepoznáte, jestli je váš track opravdu tak dobrý, dokud nebude hotový. Naučit se domýšlet nápady a dotahovat projekty do finále je ta nejdůležitější dovednost, již byste si měli osvojit. I ten nejlepší nápad na světě bude navždy ležet na pevném disku, dokud ho dokončený nevypustíte do světa.