Mixujeme a mastrujeme: jak vnímá mozek hudbu? Míchejte tak, aby rozum posluchače co nejlépe mix rozpoznal a emoce jej vychutnaly!

V minulém dílu o prahu citlivosti jsme se věnovali jednotce fón. Abychom byli úplní, musíme probrat ještě jednu jednotku subjektivní hlasitosti a tou je son.

Subjektivní hlasitost aneb rozdíl mezi fónem a sonem

Fón je jednotka napůl fyzikální a napůl psychologická. Stanovuje se srovnáváním referenčního sinusového tónu o výšce 1000 Hz (vyšší h²) vůči měřeným tónům vyšším a nižším. Respondent označí měřený tón za subjektivně stejně hlasitý tehdy, když se mu tak jeví ve srovnání s tónem referenčním (vyšším h²).

Na vodorovné ose x je vynesen akustický tlak, na svislé ose y hlasitost v sonech.

Son je jednotka čistě psychologická a vychází z techniky půlení a dvojnásobení škály subjektivního vjemu. Tedy subjektivně vnímané hlasitosti, která je změřena opět na referenčním sinusovém tónu o výšce 1000 Hz (vyšším h²). Převodník mezi dB (akustickým tlakem) a lineárními sony (subjektivní hlasitostí) je co do členění pro praxi přehlednější a čistší. A dokáže v sobě sloučit princip prahu citlivosti ve fónech (křivky dle Zwikera) závislým na výšce (Hz) s převodem na sony (lineární škálou) dělící dynamiku převodu mnohem detailněji.

Převodník mezi fóny a sony.

Tip1: Lineární škála hlasitosti v sonech je číselně přehlednější a detailnější.

Jak vnímá hudbu lidský mozek

Ve vnitřním uchu (cochlee) tlak v lymfatické tekutině zatlačí na vlásenky a ty otevřou pouzdro, kde se díky chemické reakci kationtů přemění tlak v elektrické napětí. To formou neuronů putuje dále do mozku, kde je informace v jeho různých částech zpracovávána a vyhodnocována. Důležité je zmínit, že informace z pravé části ucha putuje do levé části mozku a opačně.

Centrální brázda dělí příjem a vykonávání (produkci)

Mozek sám je velice komplikovaný lidský orgán, který lze velmi zjednodušeným členěním rozdělit na mozkový kmen se základnímu funkcemi, mezimozek zabezpečující pokročilejší úroveň koordinací a koncový mozek pro velmi jemné a detailní operace. V případě příjmu zvukových informací a ještě úžeji hudby, nás zajímá co nejvíce mozek koncový. Ten je složen ze tří vrstev a my se budeme zabývat jen jednou stěžejní. A to, jak by děl Hercule Poirot, šedou kůrou mozkovou.

Červená centrální brázda děli mozek na část senzorickou (pasívnější) a produkční (aktivnější). Mezi nimi se vytvářejí dráhy, kterými putují informace. Počítejte s tím, že než rozum vyhodnotí informaci e senzorické části, vezme to několik desítek ba stovek miliseknud. A navíc svými mixy tyto dráhy budujete, stávají se pak rychlejšími a dané zvukové spojení zvykem. Ať už v písničce nebo celém albu.

Zhruba uprostřed hlavy na povrchu mozku prochází tzv. centrální brázda, která dělí koncový mozek na část zadní (senzorickou) a část přední (produkční). Zatímco zadní části pasivněji přijímáme a vyhodnocujeme, přední vykonáváme a řídíme pohyby.

Tip2:  Na senzorické části jsme závislí, tou vlastně zvuk rozeznáváme a měříme. Ale pokud zůstane jen u její aktivace, nikdy nebude prožitek ze skladby tak hluboký, jako když patřičně zapojíme i část produkční (a v ní neleží jen řízení pohybu, ale vlastně celé myšlení).

Tip3: Jednoduchým zapojením části produkční je zazpívání si (i v duchu) motivu nebo zapojení se pohybem (a rovněž jen naznačeným vnitřním) do rytmu.

Mezi přední a zadní hemisférou se díky zkušenosti vytvořily brázdy, kterými putují informace, které následně porovnáváme. Zadní senzorická část rozpozná, co je to za barvu a přední rozumová si ji spojí s nástrojem. Vše ale vezme nějaký čas. Na druhé straně tak pracujeme s tajemstvím a přitažlivostí.

Čtyři mozkové laloky

V rámci koncového mozku rozeznáváme 4 laloky, které vždy sdružují činnosti a operace související s lidskými smysly.

Čelní lalok pro řízení pohybu (motoriky), ale i pro myšlení

Čelní lalok s některými centry pro pohyb i myšlení.

Čelnímu laloku se přezdívá "koruna mozku" a zabírá největší část mozkové kůry (2/3 plochy celé mozkové kůry). Je kontrolním centrem celého našeho bytí. Nachází se v něm centrum usuzování, uvažování, rozumu a vůle. Osahuje řadu dílčích lokalit.

Primární motorická korová oblast se nachází před centrální brázdou a dráhy v ní zajišťují přesné a zručné pohyby těla – předloktí, prstů a tvářových svalů ad. Premotorická kůra leží před primární motorickou oblastí, kontroluje uchopování předmětů, pohyb přes překážky apod. V čelním laloku se dále nachází i tzv. zraková oblast kontrolující pohyby očí nebo oblast zodpovědná za uvědomování si zápachu a vůně.

Tip4: Hudba souvisí i s motorickými činnostmi (pohybem těla). Když poslechem dokážeme aktivovat i premotorickou kůru (koordinované pohyby) nebo dokonce primární motorickou korovou oblast (podvědomé pohyby prstů i ruky), zvýšíme zapojení těla do hudby a tím i prožitek. A nejde principiálně o nic složitého, vzpomeňme si např. na „dup, dup, plác“ song We will rock you od Queen. A proč se na koncertech AC/DC dokáží vlnit tisíce lidí stejným pohybem?

Publikum AC/DC patří mezi jedno z nejvíce se koordinovaně pohybující. Co tento pohyb vyvolává?

Prefrontální kůra je velká oblast čelního laloku a stěžejně se podílí se na poznávacích kognitivních funkcích jako je myšlení, vnímání, vědomé zapamatování, rozpomínání si na informace, dále abstraktní myšlení, sebeuvědomování, sebekontrola a houževnatost.

Tip5: Vůle a motorika leží blízko sebe. Proč se cvičením zvyšuje i sebekázeň a houževnatost?

Tip6: Při opakovaném poslechu stejné informace (motivu, barvy, kombinací) aktivita v dané hemisféře a lokalitě klesá (např. v prefrontální kůře pro myšlení). Buď se pozornost přesune do jiné oblasti mozkové (barva, dynamika), anebo zeslabí zcela. Chce to změnu instrumentace nebo mixu v pravou chvíli.

Jak mluvíme a hrajeme? Aneb Brockovo centrum řeči

Brocovo centrum řeči se nachází obyčejně v dolní oblasti přední levé mozkové hemisféry. Řídí tvorbu řeči. Brocovo centrum v pravé hemisféře (emoční) potom kontroluje citové zabarvení mluveného slova. Tato oblast se podílí i na krátkodobé paměti slov a řeči. Podobně jako centrum pro tvorbu řeči fungují i centra pro zpěv nebo hraní na hudební nástroj.

Pozn: Paul Broca, francouzský chirurg objevil tzv. centrum řečových projevů, při jeho narušení dochází k poruchám řeči čili tzv. motorické afázii (rozumíme, ale nedokážeme vyslovovat).

Spánkový lalok pro sluch

Spánkový lalok: primární oblast zvuk rozezná, asociační si jej spojí s nástrojem, zpěvákem, ale také stylem či skladbou.

Sluchová lokalita se nachází se ve spánkovém laloku po bocích hlavy. Rozlišujeme v ní primární a asociační oblasti. Primární vnímáme hlasitost, výšku tónů a rytmus. Asociační pak zvuky spojujeme s reálným předmětem či významem, např. klaksonem auta, větrem, hřměním nebo hudbu. Jeho část se tak účastní funkcí paměti, ale i emocí. 

Kde vnímáme řeč? Aneb Wernickovo centrum řeči

Wernickovo centrum leží uprostřed spánkového laloku. Podílí se na porozumění řeči, ale i rozpoznání rytmu a zvuku mluveného slova. Podobně pak v spánkovém laloku funguje rozpoznávání výšky, síly, délky a barvy tónů.

Wernickovo a Brocovo centrum.

Pozn. Carl Wernicke, německý lékař a psychiatr lokalizoval podle poruch (pacient po mozkové příhodě nedokázal porozumět novým slovům) tzv. centrum porozumění řeči.

Temenní lalok pro senzorické úkony (vnímání)

 Temenní lalok spojuje vstupy z různých smyslů a je důležitý pro prostorovou orientaci a navigaci. Senzitivní oblast se nachází těsně za centrální brázdou. Je zodpovědná za vnímání tělesných vjemů (např. dotyk, teplo, chlad a bolest), ale hlavně je tato oblast schopna prostorově vjemy lokalizovat. V případě zvuku je důležitá pro prostorové binaurální slyšení.

Tip7: Prostorové binaurální slyšení vzniká porovnáním zpoždění, intenzity a barvy signálu přicházející na uši v různém okamžiku. Abychom mohli tyto signály porovnat, potřebujeme k tomu ne prostor zahlcený v kompletním spektru a ne zvuk probíhající nepřetržitě. Ale raději prostor zaplněný jen v určitých pásmech a časově signál propauzovaný.

Aktivní části mozku vykazují zvýšenou teplotu (červená barva), pasivní jsou modré. V tuto chvíli s největší pravděpodobností spolu naplno spolupracují sluchová primární a asociační oblast s motorikou. A do hry je víc zapojeno rátio. O pár vteřin už ale graf pokryjí barvy zcela jiné.

Týlní lalok pro zrak

Zpracování vizuálních informací probíhá v týlním laloku, ležícím blízko zadní části lebky. 

Racionální hemisféra versus emoční

Levá racionální a pravá emoční hemisféra.

Mozek můžeme rozdělit nejen příčně, ale i podélně. V tom případě rozeznáváme pravou a levou hemisféru. Levá hemisféra je spojena s analytickým myšlením, logickým uvažováním, řečí, psaním a počítáním. Zatímco pravá hemisféra je spojena s intuicí, představivostí, tvořivostí, cítěním hudby a uměním. Jejich zapojování můžeme samozřejmě využít jak při aranži, tak při mixu.

Při míchání zvuku do obrazu vstupuje do hry ještě vizuální informace (na fotu režie The National Film and Television School s poslechovými monitory PSI Audio A14-M, A17M, A21-M and A125-M).

Tip8: Při zkoumání a porovnávání motivu (např. variací) zapojujeme levou racionální hemisféru.

Tip9: Změny dynamiky a barev se obvykle projeví v aktivitě hemisféry pravé, emocionální.

Tip10: Zapojením obou částí mozku, racionální i emocionální hemisféry zvýšíme prožitek z poslouchané skladby. Buďte empatičtí a vžijte se do role posluchače: kdy funguje jeho ratio a kdy city? Jak je střídat? A jak spojovat?