IK UNO Synth Pro X – spousta groovy zábavy na dlouhé zimní večery Když nakroutíte ten správný groove, nezůstane jedno oko suché stejně jako u Shakespeara

UNO Synth PRO X vychází z modelu UNO Synth Pro. Zatímco předchozímu modelu dominovala dotyková klaviatura a svítící tlačítka zastupující sekvencer byla umenšená, v UNO Synth Pro X je to přesně naopak. Klaviatura zmizela, místo ní máme pouze tlačítka představující jednu oktávu kláves a sekvencer získal mnohem větší prostor. Přibylo také otočných ovladačů a tlačítek, kterými můžeme přímo ovládat spoustu parametrů, k nimž se uživatelé předchozího modelu museli složitěji propracovávat přes digitální rozhraní s displejem. Ale samozřejmě lze k „ixku“ připojit externí MIDI klaviaturu, takže o možnost používat ho jako plnohodnotný hudební nástroj nepřijdete, ba naopak připojíte si klávesy dle vaší volby a možností.

Syntezátor je ze své podstaty monofonní, na každý jeden stupeň sekvenceru posíláme v podstatě jeden tón, ale ze dvou úhlů pohledu se stává svým způsobem polyfonním nástrojem: za prvé v reálném čase můžeme zahrát až tři tóny najednou (nikoliv je naprogramovat do sekvenceru), za druhé můžeme z mašinky dostat více frekvencí najednou, a to díky tomu, že zvuk skládáme z jednoho až tří oscilátorů. Zvláště po zapojení ring modulátoru, tedy efektu začleněného do sekce ovládání oscilátorů, se ze zvuku vynořují další harmonické frekvence, které uživatel možná ani nečekal.

Přístroj můžeme propojit s počítačem a upravovat zvuky také v editačním softwaru, který k tomu výrobce vytvořil. 

A jaké zvuky tedy ze Synth Pro X lezou? Prostě fantastické, bouřlivé i jiskřivé, drásavé i vzletné a neustále překvapivé.

Jak na něj?  

Pojďme si hned na začátku říct, že porozumět ovládání UNO Synth Pro X není úplně jednoduché. Vyžaduje to už nějakou zkušenost se syntezátory nebo alespoň ochotu věnovat přístroji čas a učit se. Učit se nejen ovládání tohoto konkrétního syntezátoru, ale zvukové syntéze obecně. 

UNO Synth Pro X je přístroj typu desktop s obdélníkovým tvarem o velikosti 33 krát 15 centimetrů. Na potěžkání působí dost seriózním dojmem, tahle mašinka bude narvaná součástkami, řeknete si. Na váze mu zřejmě přidává i kovový horní panel, žádný laciný plast. 

Přístroj zaplněný knoflíky a tlačítky se zabudovanými červenými a bílými diodami dělí výrobce do tří sekcí: oblast pro tvorbu zvuku, sekci se sekvencerem a arpeggiatorem a sekci obecnou pro základní nastavení, výběr a ukládání předvoleb, kde je i malý displej s otočným ovladačem označeným jako data. Jeho otáčením listujeme mezi parametry a stiskem knoflíku parametr vybíráme.

Obrázek z manuálu UNO Synth Pro X ukazuje rozdělení ovládacího panelu do tří sekcí.

Tlačítka značená C C# D D# E…

Logika tvorby zvuku začíná jednooktávovou tlačítkovou klaviaturou, nebo vaší připojenou MIDI klávesnicí, a pak postupuje zleva doprava. V levém horním rohu volíme výstupní hlasitost otočným ovladačem a pod ním tlačítkem Voice tři módy: Mono, Paraphonic a Legato. Paraphonic znamená, že sice můžete hrát až tři noty najednou, ale jen v reálném čase, a zároveň všechny tyto noty budou vycházet ze stejného nastavení oscilátorů a budou procházet stejným nastavením filtrů a modulací. Na pokročilejších či například na modulárních syntezátorech můžeme jednotlivé z polyfonně hraných tónů formulovat individuálně. Nechápejme to jako chybu, máme před sebou monofonní syntezátor, což samo o sobě je zařízení vybízející ke kreativitě a nápaditosti. 

Zvuku můžeme dále přidávat zkreslení otočným knoflíkem drive, zkreslení je tvořené analogovou cestou a zvuk krásně rozjiskří. Další parametr je Glide, kterým volíme hodnotu od 1 do 100 určující, jak naráz či plynule bude jeden tón sklouzávat do druhého. 

Jádrem tvorby zvuku jsou tři oscilátory. Tlačítkem nastavujeme, který z nich si vybereme pro úpravu parametrů a pak přecházíme ke knoflíkům Wave (tvarování křivky), Tune (frekvence křivky) a Level.

Jako na modulárním syntezátoru

Funkce Modulation Matrix umožňuje vytvořit spojení mezi jednotlivými částmi syntezátoru, které primárně propojené nejsou. Necháváme ovládat jeden parametr druhým, podobně jako kdybychom propojovali jednotlivé moduly modulárního syntezátoru pomocí kabelů. Tady ale nemáme kabely, nýbrž šestnáct slotů, do nichž si možná propojení ukládáme (po stisku příslušných tlačítek se nám sloty rozsvítí pod jednotlivými tlačítky sekvenceru). Tlačítkem Source pak pro daný slot vybíráme parametr, který bude ovládat, a tlačítkem Dest (Destination) určujeme parametr, jenž bude ovládán. Například tak můžeme parametrem Attack určeným pro zesilovač, který najdeme v pravé horní části s efekty, ovládat, a tedy v reálném čase proměňovat ladění jednoho z oscilátoru. Po sepnutí třetího tlačítka z matrixu, nadepsaného jako Amount, vybereme kolečkem data hodnotu, jak moc bude Source ovlivňovat Destination.

V modulační sekci přístroje máme tři ADSR envelope efekty, jeden pro filtr, jeden pro zesilovač a jeden stojící sám o sobě. ADSR znamená, že pro ně můžeme nastavovat parametry Attack, Decay, Sustain a Relese, jak jistě známe z envelope filtrů v jiných zařízeních. Pro každý z ADSR parametrů máme přirozeně jeden knoflík. 

Modulujeme dále pomocí dvou LFO (low-frequency oscillation), kterými upravujeme parametry Wave a Rate, a máme tu i tlačítko, jímž můžeme oba LFO spojit (Sync), a parametr Fade In, kterým nastavujeme čas, během nějž LFO amplituda vystoupá z nuly na maximum. Nastavit si taky můžeme, aby fáze LFO začínala pokaždé od začátku po stisknutí klávesy.

A v neposlední řadě najdeme v modulační sekci tři efekty, a sice Mod (modulace, vybíráme kolečkem u displeje mezi typy chorus a vibe), Delay (vybíráme si mezi pěti typy, například ping-pong, double…) a Reverb. Ovládáme je společnými knoflíky Time, Size, Filter a Amount.

Dvojice filtrů

UNO Synth Pro X disponuje dvěma analogovými filtry. Každý z nich má vlastní tři knoflíky na ovládání, a sice Cut Off, Resonance a Envelope Amount. Třetí knoflík nás odkazuje na Envelope Filtr v již probrané modulační sekci. Tam si envelope efekt nastavíme čtyřmi knoflíky a tímto pak určujeme, jak moc se efekt na filtru projeví.

A opět tu napodobujeme modulární syntezátor, protože filtry můžeme propojit tak, aby jeden ovlivňoval parametry druhého. Kromě toho můžeme nechat filtry pracovat za sebou nebo vedle sebe. První z filtrů může být buď low-pass, nebo high-pass filter, u druhého vybíráme, zda půjde o dvoupólový nebo čtyřpólový filtr.

Sekvencer a listování čtyřmi stránkami

Sekvencer může mít až 64 kroků, jedním pohledem ovšem vidíme nejvýše šestnáct kroků, k těm dalším se dostáváme pomocí čtyř tlačítek, každé pro jednu ze „stránek“ se šestnácti kroky. Právě tohle přiřazení jednoho tlačítka každé stránce vysoce oceňuji, oproti řešením u jiných sekvencerů je to o dost přehlednější a rychlejší. Zvuk, který si nastavíme pro jeden krok, můžeme zkopírovat do druhého a stejně tak můžeme kopírovat celé stránky. Sekvencer je vybavený metronomem, který je dobrým pomocníkem v situaci, kdy do něj melodie neprogramujeme, ale nahráváme živě.

Do sekvenceru můžeme nahrát změny parametrů jednoduše tak, že při zapnutém tlačítku nahrávání kroutíme knoflíky. Ale hlavně, můžeme nastavit parametry naprosto různorodě pro každý krok naprogramováním – držíme tlačítko daného kroku a upravujeme parametry podle libosti. To je zásadní. Nemáme před sebou přístroj, kde bychom si nastavili jeden zvuk a jím pak hráli celou melodii, ale opravdu každý krok můžeme nastavit naprosto individuálně. Jednoduchým příkladem z nespočtu možností použití může být to, že si naprogramujeme dvě melodické linky, které se budou prolínat – jedna na hlubokých tónech jako basová linka a druhá na vysokých, jako hra sólového nástroje. Pravda, nelze zahrát oba nástroje v jednom zvuku, ale omezení se nejednou stalo katalyzátorem kreativity. Nehledě na to, že UNO Synth Pro X budete pro tvorbu výsledného hudebního kusu pravděpodobně používat spolu s dalšími elektronickými zařízeními nebo s hudebními nástroji.

Oscilátory můžeme vyladit také do zvuků bicích a kombinovat díky tomu melodické a perkusivní zvuky.

Zahrajme si nějaké arpedžo

Sekvencer můžeme přepnout v arpeggiator s šestnácti kroky. Po sepnutí příslušné klávesy keyboardu se nám spustí arpeggio, které můžeme proměňovat volbou šestnácti funkcí (jsou pod tlačítky sekvenceru a dostaneme se k nim po sepnutí tlačítka shift). Arpeggio můžeme pustit například pozpátku, můžeme také vynechat cokoliv z šestnácti kroků, podle naší volby. Naše arpeggio můžeme také nahrát do sekvenceru.

Výrobce nám nabízí pro usnadnění práce s přístrojem také softwarový editor, kterým můžeme přístroj nastavovat po jeho připojení k počítači pomocí USB kabelu. 

Jednou z funkcí přístroje je i mód Bassline, který spustíme po sepnutí příslušného tlačítka. UNO Synth Pro X se pak začne chovat značně jinak, napodobuje legendární syntezátor TB–303 Bass Line od Rolandu, zkrátka se přepne do omezených možností nastavení podobných těm, jaké měl zmíněný přístroj vyvinutý v roce 1981 (ovšem s jiným zvukem, než mívaly zmíněné mašinky a jejich klony, protože UNO je postavený na jiných oscilátorech). Můžeme pak nastavovat chytlavé basové linky ve stylu osmdesátkového synth popu acid housu a podobně.  

Do UNO Synth Pro X si můžete uložit 256 presetů, které uchovávají nastavení všech parametrů, sekvenceru, arpeggiatoru a efektů. V továrním nastavení je polovina presetů prázdných a polovina obsahuje velmi inspirativní příklady toho, co vše mašinka umí. Mezi presety mě svým názvem zaujala položka Bo Beats, nesoucí jméno velmi sympatického youtubera. A skutečně, preset vytvořil tento švédský nerd do syntezátorů, který kromě toho, že natáčí velmi zajímavý YouTube obsah a velmi klidnou a srozumitelnou formou vysvětluje, je také kognitivně-behaviorálním psychoterapeutem. Bo Beats také dal společnosti UNO rozsáhlou zpětnou vazbu k modelu UNO Synth Pro a jak říká na svém videu k „ixku“, tvůrci velkou část jeho připomínek při vývoji aktuálního produktu zapracovali.

Připojme se

UNO Synth Pro X můžete velmi dobře propojit s jinými syntezátory a drum maschine nebo kontrolery. Disponuje vstupy MIDI In a MIDI Out pro připojení MIDI kabely a vedle toho CV/Gate, jimiž se dá malými jacky propojit s Eurorack modulárními syntezátory nebo jinými zařízeními využívajícími propojení typu Sync. CV/Gate má dva vstupy a dva výstupy, pro CV (control voltage) a pro Gate, kterým se synchronizují například následující kroky sekvenceru.

Zaujal mě vstup Audio In, který umožňuje připojit mono audio signál, u nějž si můžete zvolit, zda bude procesován zvukovým modulem UNO Synth Pro X, nebo bude procházet nezměněný. Jak jsem vyzkoušel, vstup lze využít pro zjednodušené připojení například drum maschine pro případ, že nemáte, nebo nechcete zapojovat mix.

UNO Synth Pro X má R a L stereo audio výstup na dva velké jacky a pak ještě výstup pro sluchátka s malým jackem. 

USB-C portem lze zařízení připojit k počítači a upravovat parametry v softwarovém editoru.

Závěrem bych asi řekl…

Před několika lety jsem měl možnost pro hudební časopis testovat UNO Drum, částečně analogový a částečně digitální drum maschine. Utkvělo mi, že to byla mašinka velmi zábavná svou zvukovou variabilitou a měla skvělý song mode, tedy možnost snadno a přehledně řadit za sebou paterny do většího celku, taková funkce mi chybí u řady jiných přístrojů. Co mi ale u UNO Drum vadilo, bylo ovládání pomocí dotykových tlačítek, přišlo mi, že fungují nepřesně. UNO Synth Pro X žádný podobný nedostatek nemá, je vybavený kvalitními pryžovými tlačítky a bytelnými knoflíky. Celkově je obdivuhodné, jak daleko výrobce od té doby došel. UNO Synth Pro X je velmi komplexní přístroj s rozsáhlými možnostmi, není to jen nějaký jednoduchý syntezátor, ale přístroj pro nadšence, kteří se zajímají o zvukovou syntézu. Ve své komplexnosti vás může zpočátku trochu vystrašit. Nevěděl jsem nejdřív, zda se mi vůbec podaří do ovládání proniknout a pochopit ho. Jakmile ale s mašinkou strávíte nějaký čas a necháte si poradit manuálem a třeba i youtubery, není těžké jí porozumět. A ta komplexnost se pak nabízí jako něco, díky čemu si k UNO Synth Pro X vytvoříte dlouhodobější vztah. Není to synťáček na sezonu, ale sofistikovaná pracovní stanice, která vás může inspirovat dlouhé roky.