Pokud však touto funkcí váš oblíbený syntetizátor nedisponuje a vy po ní toužíte, mohl by vám tento článek přijít vhod za předpokladu, že ve svém studiu používáte DAW Ableton v edici Suite nebo Ableton + Max4Live.
Pro tento DAW existuje hned několik Max4Live doplňků, které tuto funkci nabízejí. Nativní řešení má sice řadu výhod, například v podobě latence a konfigurace, ale použití technologie Max4Live má také své plusy. Hlavní výhodou tohoto řešení je nezávislost na plug-inech. Toto řešení tak lze aplikovat na všechna zařízení umístěná ve spodní efektové liště nebo mixážní pult. Z toho vyplývá, že tyto doplňky využijete i jinde, než jen u syntetizátorů. V dnešním článku vám ukážu příklady řešení této funkce v již zmíněném DAW za použití komerčních i bezplatných nástrojů. Bezplatné nástroje bude reprezentovat balíček LFO Zero a u komerční alternativy to budou nástroje od společnosti K-Devices, které toho nabízejí mnohem více.
LFO Zero
Pokud vás úvod článku zaujal a chcete si vyzkoušet zmíněné možnosti modulace, pak není nic jednoduššího, než si na stránce maxforlive.com vyhledat a stáhnout zařízení s názvem LFO Zero 1.0 by monolake. Ve stáhnutém souboru v ZIP formátu se nacházejí celkem tři zařízení a to LFO-One, LFO-Zero a Modulator. Jak již název napovídá, první dvě zařízení v balíčku jsou nízkofrekvenční oscilátory. Zatímco zařízení LFO-Zero se skládá pouze z jednoho nízkofrekvenčního oscilátoru, u zařízení LFO-One máme k dispozici až tři oscilátory, pomocí kterých si můžeme vytvarovat modulační signál k obrazu svému.
Dále máme u každého nízkofrekvenčního oscilátoru k dispozici osm průběhů, kterými můžeme námi vybraný parametr ovlivňovat. U průběhů nízkofrekvenčních oscilátorů můžeme nastavit frekvenci, rozsah kmitání, střední polohu, kvantizaci, funkci Smooth a S&H apod. Nechybí ani možnost synchronizace s tempem skladby. Výsledný modulační signál pak můžeme pozorovat na obrazovce. Podobně graficky a v rámci možností i funkčně vypadá také poslední zařízení z balíčku nazývající se Modulator. Jde o krokový sekvencer, který může pracovat s až šestnácti kroky se synchronizací tempa od 1/4 až do 1/32. Úroveň jednotlivých kroků nastavujeme přímo na displeji, kde jsou pro lepší přehlednost každé čtyři kroky barevně odlišeny. Kromě nastavení úrovně jednotlivých kroků a jejich počtu zde můžeme dále určit střední polohu, rozsah a funkci Smooth.
Nyní již víme, co nám tato Max4Live zařízení mohou nabídnout, ale doposud jsme si neřekli, jak jim přiřadit určitý parametr nějakého plug-inu, který budou řídit. Nejlepší cestou je použití tlačítka Configure u daného plug-inu v abletonském GUI. Těm, kdo nevědí, kde se toto tlačítko nachází, prozradím, že nejprve je nutné v abletonském GUI v záložce daného plug-inu kliknout na rozšiřující šipku (prostřední ikonka vlevo vedle názvu plug-inu). Po kliknutí na již zmíněné tlačítko se jeho barva změní na zelenou. Nyní u všech ovládacích prvků plug-inu, které chceme modulovat, vykážeme nějakou aktivitu (zahýbání faderem), což způsobí, že se nám ovládací prvek zobrazí také v abletonském GUI.
Nyní v GUI přejdeme na záložku našeho staženého modulačního Max4Live zařízení, kde klikneme na tlačítko Map. Poté se opět vrátíme k záložce plug-inu, kde v GUI u požadovaného parametru opět zahýbeme faderem. Tím dojde k namapování onoho parametru do modulačního zařízení. To platí jen pro externí zařízení (VST), u nativních zařízení není tato procedura nutná. V tomto případě stačí spustit mapování (tlačítkem MAP) a u požadované funkce či ovládacího prvku vykázat nějakou aktivitu.
Pro portál Audiozone.cz napsal Jiří Šimek. Zkráceno. Plná verze zde.
