Při měření jsme soustavu Gibson LP6 měli nastavenou „na rovno“, tedy všechny přepínače, které dovolují ekvalizovat výslednou křivku (potenciometry Bass a Treble), byly nastaveny na hodnotu 0. Význam těchto ovládacích prvků a další technické parametry si můžete vyhledat sami v datasheetu na stránkách výrobce. Zde se budeme zabývat pouze průběhem frekvenční charakteristiky.
Měření probíhalo přímo ve studiu, abychom eliminovali vliv prostoru, měřili jsme proto reprosoustavy ve vzdálenosti jen 25 cm od ozvučnice v jejich akustické ose. Při této vzdálenosti bylo nejprve nutné vyhledat akustickou osu reprosoustavy tak, aby v místě měření nedocházelo ke zkreslení modulové frekvenční charakteristiky vlivem fázového posunu mezi středobasovým a výškovým reproduktorem. Výsledky můžete pozorovat na Obrázku 1 a 2.
Obrázek 1.: Gibson Les Paul - Fázová frekvenční charakteristika. Modrá - Gibson LP6, červená - Yamaha NS-10M. Bod měření ve vzdálenosti 25 cm v akustické ose reproduktorové soustavy
Obrázek 2.: Gibson Les Paul - Modulová frekvenční charakteristika. Modrá - Gibson LP6, červená - Yamaha NS-10M. Bod měření ve vzdálenosti 25 cm v akustické ose reproduktorové soustavy
Fázová charakteristika v tomto případě až tak důležitá není, zaměřme se na porovnání modulových charakteristik na Obrázku 2. Na první pohled je vidět, že křivky obou systémů jsou vyrovnané v pásmu cca ±3 dB.
Když to vezmeme od pásma nízkých frekvencí, vidíme že Gibson LP6 má spodní hranici charakteristiky (-3 dB) na cca 45 Hz oproti přibližně 80 Hz u Yamahy NS-10M. To bude zřejmě ten důvod Topolova dobrého pocitu z tzv. „techno tlusto beatu“. :-) Dále jsou charakteristiky relativně podobné až do frekvence 1 kHz. V pásmu od 1 kHz do 2,5 kHz má Yamaha vcelku výrazný zdvih se špičkou na 1,6 kHz. Gibson zde drží charakteristiku víceméně vyrovnanou. Další rozdíl nastává nad 2,5 kHz, kde se už nacházíme za crossoverem a u obou systémů reprodukci zajišťuje pouze výškový tweeter. Zde se pro změnu Yamaha vrací k vyrovnanější reprodukci a Gibson vykazuje zdvih (kromě cca 4,5 kHz) kolem 3 dB. Že by ta Topolova průzračnost výšek a presence? Nad 17 kHz křivka NS-10M začíná klesat. Gibson pokračuje vyrovnaně až do 22 kHz, dál na vyšší frekvence už mě použitý analyzér nepustil.
Pro časopis Muzikus 2015/09 napsal Ing. David Kurc.
Zajímavostí je špičkový pokles křivky Gibsonu LP6 na frekvenci 15 kHz. Zprvu jsem myslel, že se jedná o nějaký odraz od objektů okolo, který způsobuje fázový odečet. Proto jsem měření zopakoval v několika různých pozicích, dokonce i venku, v alespoň částečně „volném“ poli, abych maximálně eliminoval vliv odrazů. Ale ve všech měřeních se tento „dip“ více či méně projevoval. Na tomto základě jsem došel k názoru, že odraz musí vznikat někde na konstrukci bedny - patrně na plastovém chrániči vrchlíku tweeteru. Samozřejmě se ale nejedná o žádnou „vadu na kráse“, která by měla nějak významně ovlivnit výsledný zvuk. Jen mě tento jev překvapil :-)
Přečtěte si také recenzi monitorů Gibson Les Paul, kterou pro časopis Muzikus napsal Slávek Šámal.
Pro doplnění Topolova komentáře jsme zkusili změřit i odezvu v místě poslechu režiséra studia, přímo ve výšce jeho uší. Zde se samozřejmě naplno projeví vliv nedokonale akusticky řešeného prostoru, odrazy od mixážního pultu a dalších předmětů a nábytku kolem. Odrazy jsou dobře patrné na koherenci - to je ta sytě červená křivka nahoře na Obrázku 3. Je to ale ten typ „reálného“ poslechu, který má většina studiových audio inženýrů v podobných podmínkách, které jsou, řekl bych, v našich končinách celkem standardní. Výsledky porovnání modulové frekvenční charakteristiky jsou na Obrázku 3. Interpretaci a porovnání s Obrázkem 2 už nechám na vás.
Obrázek 3.: Gibson Les Paul - Modulová frekvenční charakteristika. Modrá - Gibson LP6, červená - Yamaha NS-10M. Bod měření v místě referenčního poslechu na pozici zvukaře
Ing. David Kurc
Sound System Design (Bob Dylan, ZAZ, Bobby McFerrin & Chick Corea, ...)
OteSound, s.r.o.
