Specifická holandská muzikantka považuje za svůj domov Rotterdam, ačkoliv žije v Sydney. S celou svou elektronickou DAWless (nebo chcete-li computerless) partou syntezátorů a rytmerů. Účastní se nejrůznějších hudebních festivalů a akcí po světě. Svoji tvorbu pojímá vskutku originálně – jako diář. Vše, co se kolem ní děje, zpracovává jako inspiraci a v hlavě to rovnou vnímá jako plochy, arpeggia a doprovody, aniž by se zabývala praktickou stránkou věci. Ta se prý prostě jen doplní později…
Zajímavé je její konstatování, že potřebuje tvořit bez jakýchkoliv očekávání. Vše vytváří za chodu, jelikož přístroje samotné ji inspirují při hledání těch správných zvuků a rytmů. Tvrdí, že jakékoliv očekávání by ji brzdilo a limitovalo. Pozoruhodný přístup, není-li pravda?
Syntetická hudba je tvárná, vnímáte, jak je proměnlivá a nikdy tatáž, s každým stiskem klávesy přichází něco tak trochu jiného.
Nadia ve „flow”
Když ji sledujete při hraní, z řeči jejího těla vám dochází, jak moc žije přítomným okamžikem. Je učebnicovou ukázkou toho, jak „být ve flow“, tedy plně a komplexně soustředěná na to, co právě tvoří, docela mimo běžný časoprostor. Pokud se vám dosud nedostala do rukou vynikající knížka Flow od amerického autora se šlechtickými kořeny, jímž je profesor Mihaly Csikszentmihalyi původem z Maďarska, vřele doporučuji. Ať víte, co přesně se Nadie děje v hlavě, když právě hraje… Je tu jen ona a její čudlíková kapela. Paráda. Mimochodem, zkuste si vybavit Avatarku Neitirí, když se marně snaží Jackovi vysvětlit, co znamená jejich základní pozdrav „zřím tě“. Že to není jen pouhé „vidím tě“, ale spíš „vnímám tě“. A právě takto nějak vnímá Nadia vše kolem sebe, obratem to v hlavě přeformátuje na svou vlnovou délku a nechá vyústit do svého díla. Jestli ona není taky tak trochu z jiného světa. Bez ohledu na to, že fakt není ani trochu modrá… Koneckonců, co o tom svědčí lépe než její vlastní slova? „Když kombinuji můj Modal Skulpt s reverbem Strymon Big Sky, jsem vážně v tu ránu na jiné planetě.“ Co k tomu dodat…
Lidé se mě ptají, proč používám dvě Maschine a dva Electribes. Každé zařízení používám v konkrétním nastavení. Pak mají jiný zvuk a jiný charakter a mohu je kombinovat. Trpím nedostatkem B12, hodně zapomínám a potřebuji pevnou strukturu. V klubech bývá docela tma a já mám dvojité vidění, nemůžu pořádně číst psané poznámky, což se mi občas stává při ambientních koncertech. Tak to je celý příběh. A hlavně jsem se do těch mašinek zamilovala a chci hrát bez laptopu.
Nadia technologicky (avšak zejména logicky) tvůrčí
Klíčové poselství pro mladé producenty, jak si dnešní študáci coby obývákoví youtube-majstři s docela podobnou výbavou říkají, je, že Nadia zásadně nezačíná své tracky tvořit od rytmiky. Tvrdí, že po takovém úvodu zpravidla odchází od své nástrojové skvadry po třiceti minutách frustrovaná a bez jediného taktu. Cítí se tím totiž omezovaná. Z téhož důvodu proto svou práci nestaví na jakémkoliv DAW. Ano, má vlastní Ableton... a při hledání těch správných zvuků nebo strukturování skladeb jej i používá. Ale tím to končí, slouží jen jako prvotní nářadí. Dále už jede výhradně na hardware.
Vždy se řiďte svým instinktem a vždy věřte svému přesvědčení. Je velmi důležité naslouchat svému vnitřnímu hlasu, protože jen vy sami se znáte nejlépe.
Rovněž nemá ve zvyku tvořit, řekněme, po blocích, jako drtivá většina autorů. Tvrdí, že princip, kdy od své zamýšlené tvorby něco (rozuměj – cokoliv) očekáváme, či máme pocit, že tvořit prostě musíme, je naprosto proti přirozenosti člověka. I to sebemenší násilí a donucování ke tvorbě je podle ní úplně zbytečné. Inspirace totiž přichází sama, spontánně. Mozek zkrátka není vždy připraven tvořit za každou cenu.
Seznamte se s mými klávesami. Některé jsou starší než já. Dodnes si pamatuji svůj první dotek s klávesnicí a věděla jsem, že budu umělkyní. Neumím číst noty, jen jsem cítila jiskru. Takže mám troje klávesy digi/analogové (Casio, Moog a Nord) a jednu MIDI klaviaturu (Komplete Kontrol S61), kterou používám jako základní pady.
To, co jí naopak poskytuje prostor k tvorbě v samém úvodu, jsou pady a smyčce. A já to úplně chápu, protože i já miluji plochy. Bezesporu na to u ní měla nemalý vliv i kniha o sound-designu, Push Turn Move, kterou napsal Kim Bjørn. U Nadi doma trůní na čestném místě, nad pracovním stolem. U mě se datuje počátek téže zamilovanosti na podzim 1980, kdy jsem se poprvé setkal s reálným smyčcovým syntezátorem tváří v tvář, s modelem Logan String Melody II. Byla to láska na první pohled a navěky. Nadia má zjevně podobný zážitek, už teď se těším, až si s ní o tom někdy popovídám. Také ráda tvrdí, že technologie jsou nezbytným základem její tvorby. Kdyby je neměla k dispozici, našla by si nějaký jiný způsob, jak je zapojit. Zkrátka se bez nich neobejde.
Nadia muzicírující
Veškerá technika, kterou s sebou vozí na tour, představuje asi třicet kilo mrtvé hmoty, kterou Nadia na pódiu po pár minutách probudí k životu. Dle jejích vlastních slov je skvělým příkladem toho, jak krátkozraké mohou být (a také bývají) naše plány z nadhledu. Na počátku nešťastné univerzální covidové uzávěry se Nadia těšila na své evropské turné, a přesně tou dobou potkala svou životní lásku z Austrálie. Jak já říkám, náhody neexistují. Takže se „shodou okolností“ ocitla v Austrálii právě v době, kdy tam už holt musela nějakou tu (delší) dobu setrvat. A jak čas plynul, už tam prostě zůstala. Při pohledu zpět to však hodnotí jako přínosné, ba co víc – jak sama uvádí, ta doba z ní udělala lepšího člověka. Proto nyní žije a tvoří tam a nemá v úmyslu to v dohledné době zásadně měnit.
OMG, právě jsem dostala dárek od Native Instruments.
Nadia – sólo borec na konec?
Osobně bych její tvorbu přiblížil pojmy ambient, experimental a relax, protože právě tyto šuplíky jsou mi bytostně a odedávna blízké. A navíc i festivaly a akce, které Nadia sjíždí, se zaměřují právě na takový druh muziky. Jenomže, jak ona sama říká: „Můj playlist přetéká nejrůznějšími žánry.“ A je to tak. Ani jedna skladba není celá ryze, jen a pouze konkrétně nějaká, ale je to volně plynoucí tok prolínajících se úseků různých stylů. Ostatně, ruku na srdce, má vůbec smysl snažit se konkrétní tvorbu konkrétní umělkyně za každou cenu napěchovat do některé ze stávajících normativních kritikových škatulek, když ona sama se tomu bytostně brání a snaží vyhnout, seč jí zbývající síly stačí? Nemyslím…
Nadia a Ableton
Jak jsme se dočetli výše, Nadia je DAWless, tedy nepoužívá žádný multitrackový produkční software. Ale to platí hlavně pro živá vystoupení. Pro svoji produkční a skladatelskou práci přece jen jeden používá: Ableton. Na jejím kanále YouTube pak můžete najít nespočet videí, kde odkrývá, jak Ableton využívá při své muzikantské práci. Jako ochutnávku vám zde nabízíme dvě videa: