Pro nahrávání projektu jsem si vybral generální zkoušku dětského sboru Motýli Šumperk v kostele Zvěstování Panny Marie v Šumperku. Domluvil jsem se, že zaznamenám jejich zkoušku před odjezdem do Španělska, kdy je těleso v nejlepší formě. Od společnosti DISK Multimedia jsem si zapůjčil zvukovou kartu PreSonus Studio 192 Mobile a sluchátka KRK KNS 6400. Spolužák z oboru Vojta Kryška mi poskytl digitální mixážní pult Soundcraft Si Compact 16, který má k dispozici. Výhodou by bylo, že tak můžeme použít větší množství mikrofonů (nemusel jsem zapůjčovat převodník, protože zvuková karta PreSonus má jen dva XLR vstupy).
Sbor stál na praktikáblech ve čtyřech řadách po jedenácti zpěvácích rozdělen maximálně na čtyřhlas (první soprán, druhý soprán, první alt a druhý alt), (první soprán, druhý soprán, první alt a druhý alt). Jako doprovodný nástroj bylo také zařazeno koncertní křídlo od společnosti Petrof, triangl, malý bubínek a basový buben.
Nahrával jsem celkem 13 ti mikrofony, z toho dvěma páskovými Rode NTR. Přes Soundcraft jsem nabíral hlasy, přes PreSonus zaznamenal harmonický instrument – klavír. Na přímý zvuk jsem použil čtyři kondenzátorové AKG C430 – na každou sekci jeden mikrofon, přičemž byly ve výšce zhruba třetí řady - nasměřovány mírně vzhůru (zahrnoval jsem poznatky o charakteristice vyzařování lidského hlasu a jeho sklonu k horizontální a vertikální ose).
Tímto způsobem jsem ve čtyřhlasu mohl zachycovat přibližně každou sekci jedním mikrofonem. Protože jsem měl k dispozici více mikrofonů a tím pádem i možností, asi metr za ně jsem nainstaloval teoretické Mid-Side (dále jako MS) postavení dvou mikrofonů – dynamický Rode NTR jako „side“ s osmičkovou charakteristikou a nad ním kondenzátorovou kardioidu Audix ADX 51 jako „middle microphone“. Postavení jsem použil nezvykle dvakrát, a to na obě strany sboru (L/R), mým cílem nebylo vytvořit věrné zachycení sterea, na co se většinou tato technika používá, ale přímý zvuk z trochu větší vzdálenosti než první mikrofony, zaměřený vždy na jednu polovinu tělesa a zároveň hutnější, zamazanější a teplejší zvuk s odrazy od stran kostela (díky osmičkové charakteristice NTR) s příchutí většího prostoru převážně od druhé půlky.
Myslím, že v konečném důsledku tato technika vyšla dobře a docílil jsem kombinace přímého zvuku z kardioidy a temnějšího, napůl ambientního zvuku z páskových osmiček. Jako ambientní jsem použil dva kondenzátorové mikrofony Samson C02 v pozici AB ve vzdálenosti asi dvaceti centimetrů s mírným náklonem od sebe, jež byly umístěny až za stoly (asi sedm metrů od sboru).
V první skladbě hrál buben, snímaný dynamickým SHURE SM57, a v první i ve druhé doprovázelo sbor napůl otevřené piano, na které jsem namířil dva vlastní kondenzátorové mikrofony Rode M5 – jeden nasměrovaný na basy a nižší středy, druhý na vyšší středy a výšky.
Všechny mikrofony byly pomocí XLR kabelů připojeny do vstupů digitálního mixážního pultu Soundcraft Si Compact 16 (nahrávání bylo zprostředkováno zabudovanou MADI-USB combo card), kromě dvou Rode M5 nahrávajících piano, které byly spojeny se zvukovou kartou Studio 192 Mobile. Toto zapojení jsem mohl provést díky dvojici připravených počítačů – výstup z pultu pomocí USB 2.0 rozhraní vedl do jednoho, výstup USB 3.0 externí zvukové karty do druhého.
Mix jsem zpracoval v programu Studio One. Snažil jsem se najít vhodný poměr mezi hlasitostmi všech stop a nastavit příjemné rozložení do sterea, viz druhý obrázek. Hlasy jsem rozprostřel do stran (L86; L26; R26; R86), piano mírně posunul do boků (L30; R37), a to nesymetricky kvůli vyvážení energie boků, osmičkový mikrofon z levé strany do půlky levé strany (L58) a analogicky druhý do pravé (R58), ledviny (mid mic z MS zapojení) z každé strany přímo do středu sterea, aby nebyl centr slabý a stereobáze příliš široká a fádní, a nakonec basový buben doprostřed. Triangl i malý bubínek dostatečně zabíraly všechny mikrofony dohromady a nebylo potřebné je jednotlivě ozvučovat.
Kondenzátorové AKG C430 tvoří základ zvuku jednotlivých sekcí a v masteringu jsem použil filtr typu Peaking s Q = 1,00 na frekvenci 6,66 kHz se zesílením o 5,52 dB, aby se zvýšila prezence barvy hlasů a došlo k mírnému projasnění zvuku a druhý filtr typu Peaking s Q = 8,50 na frekvenci 16,05 kHz se zesílením o -5,28 dB pro částečné utlumení trianglu, který byl místy v první skladbě až nepříjemný, zároveň jsem však nechtěl příliš ovlivnit formanty hlasů a barvu sboru. U obou ADX 51 jsem udělal velmi podobnou korekci, ale u mikrofonů NTR Rode jsem využil pouze tzv. Low Cut s poklesem 12 dB na oktávu na 200 Hz, a to s automatizací jen v místech, kde hrál basový buben, protože ten byl nahrán vlastním mikrofonem a částečně ambientními páskovými mikrofony byl basový zvuk bubnu nepřesný a příliš rozmazaný.
Rode NTR však posloužily skvěle pro zhutnění zvuku a dodání hloubky celkového spektra signálu. U ambientních kondenzátorových Samson C02 mikrofonů nebyla použita žádná korekce. Piano, snímané dvojicí kondenzátorových kardioid Rode M5, mělo pro každý kanál jinou ekvalizaci. Stopa Piano High a tudíž první mikrofon, který byl směrově natočen převážně na tenčí struny, měl mírně zesílené tělo a filtrem typu Shelf 6 dB od 2,70 kHz se zesílením 3,60 dB jsem dosáhl údernějšího, přesnějšího a jasnějšího zvuku.
Navíc jsem odfiltroval nepříjemnou rezonanci na 824 Hz pomocí vysokého Q filtru typu Peaking. Druhý mikrofon, zaměřený na silnější struny klavíru, jsem poměrně výrazně zesílil v okolí 102 Hz s nízkým Q = 0,40, odfiltroval rezonanci na frekvenci 654 Hz a pomocí dvou filtrů zesílil oblast 2,37 kHz až 5,58 kHz a její okolí (Q = 1). Buben prošel také úpravou – potlačení dunivé složky na 342 Hz a především posílení frekvence úderu (aby byl více znatelný a čitelný) pomocí filtru typu Peaking na 3,40 kHz se zesílením 10,56 dB a Q = 1.
Snažil jsem se o kompaktní zvuk s dostatečnou hloubkou, jasnou barvou a mohutností - ve sboru bylo pouze pár chlapců, navíc všichni by se dali zařadit do tenoru, takže spektrální rozmanitost nebyla tak velká, nicméně právě Rode NTR mikrofony vytvořily chtěný prostor a teplost výsledného zvuku. Hlídal jsem si, aby klavír byl na jednu stranu podkres zpěvu a na druhou aby zvětšoval plynulost a tah skladeb. Nebylo potřeba dodávat jakýkoliv dozvuk, neboť tamější kostel se jevil jako velmi uspokojivý z hlediska akustiky a díky velikosti prostoru bylo ambientního zvuku dostatek.
Posuďte sami na ukázkách.
