logo Disk

Recenze: Akai MPC sluchátka Robustní sluchátka s dobrým zvukem

Taky jste si všimli, že v posledních několika letech sluchátka začíná vyrábět nebo se k jejich produkci vrací čím dál víc firem? Možná proto, že je to jedna z posledních elektroakustických záležitostí, která dosud není digitální.

Kategorie: Studio - Recenze | Pódium - Recenze
Muzikus | 1. září 2015

Firma Akai patří k léty prověřeným, ba renomovaným japonským výrobcům původně velmi slušné domácí audioelektroniky, záhy a dodnes i producentem vybavení pro elektronické muzikanty. Kromě zde uvedeného měla firma původně v plánu vyvést světu ještě dva typy sluchátek - supraaurální čili na boltci ušním zboku sedící MPC Pro a in-ear čili sluchátkové špunty MPC Earbuds, a to s přenosem buď kabelovým nebo povětřím přes bluetooth. Leč do výroby a prodeje zatím dorazil pouze tento typ, a vypadá, že to tak i zůstane. Přestože firma Akai není tradičním výrobcem sluchátek, zpracování zde popsaného vzorku jde do poměrně zajímavých detailů, leč napřed povšechně.

Sluchátka Akai MPC jsou vyvedena v elegantní kombinaci červené, šedé a černé, a to i včetně kabelových konektorů. Jsou circumaurální, tj. obkružují ušní boltec kolem dokola a ucho tak schovávají uvnitř. Kruhová mušle spolu s klouby na sluchátkovém mostu po každé jeho straně umožňují frajeřiny s mostem na čele, za hlavou, ležérní poslech na jedno ucho a podobně. Na rozdíl třeba od tvarem podobných Sennheiser HD 215, tyhle mají mostní klouby symetricky na obou stranách. S oběma klouby do zatáčky sice sluchátka nenasadíte na hlavu, pokud nejste třeba fretka nebo ještě menší zvíře, ale otočené nadoraz o 180 ° je lze lépe složit pro přepravu či skladování. Oba klouby jsou kovové, jejich poloha je vymezována po stupních - lidově „řehtačkou“.

Ještě dodám se zdviženým ukazovákem, že lidské vnímání hlasitosti při poslechu jenom na jedno ucho je výrazně menší než poloviční oproti poslechu oběma ušima, i když podle matematické logiky by to mělo být právě poloviční. Vyzkoušejte si to klidně na svých uších, pokud ještě slyšíte na obě stejně. Poslech čehokoliv pouze jedním sluchadlem tak vede uživatele ku zvyšování hlasitosti v činném sluchátku a zvýšenému, navíc asymetrickému opotřebení jeho sluchového aparátu. Tak tedy bacha, sokolíci.

Ovšem daní za kruhové náušníky je jednak mírně horší stabilita sluchátek na hlavě posluchačově, dřív je trháním shodíte než podobná sluchátka s náušníky do elipsy. Taky se někomu mohou zdát „příliš velká“, že si s nimi přiklopíte větší část hlavy či obličeje, než je pro účel blízkého poslouchání nezbytné. Ale to je samo sebou věcí vkusu. Naopak, vnitřní průzměr náušníku, nějakých 51 mm, vám dává, myslím, dostatek prostoru a ušního pohodlí, a to i pokud račte míti uši jak dveře od dodávky nebo je nosíte okroužkované jako tyč na záclony.

Kromě koženky a kabelu na nich není díky robustní konstrukci mnoho ku zničení, nanejvýš poškrábat plast. Ale vše má svou cenu - sluchátka se mohou slabším krkům zdát poměrně těžká. Srovnejte si zde uvedené technické údaje třeba s tabulkou v čísle 4/2009 na straně 48, kde je devatenáct typů jiných podobných sluchátek, a zjistíte, že tato jsou z nich nejtěžší. Nicméně, máte-li tvrdou hlavu a pevnou páteř, nemusíte těch bez mála čtyřicet deka navíc dost dlouho ani poznat.

Sluchátkový kabel je odpojitelný, pozlacený sluchátkový konektor je typu jack (čili konektor TRS) o průměru 3,5 mm (tedy 1/8”, pro Anglosasy), jež má na straně ku sluchátku v plastu na kraji hmatníku nalisované bajonetové jištění proti vytržení z mušle zajistitelné pootočením. Jeden přiložených z kabelů je téměř prostá jacková prodlužovačka - na opačném konci má taky třípólový jack o průměru 3,5 mm, ovšem tentokrát ještě s kovovým závitem pro našroubování pozlacené konektorové redukce na jack o průměru 6,3 mm (čili 1/4”).

Zajímavě vypadá, že je částečně kroucený. Na svém počátku je pružný smotek v délce asi 11 cm stažený do poměrně tuhé pružiny, která se natáhne, až když kabelem někde zavadíte, ale jinak nepřekáží ničemu. Tuto drobnost vidím u sluchátek poprvé a nemám vůbec nic proti - jinde byly kabely buď celé rovné nebo skoro celé kroucené.



Druhý kabel je sice bez kudrlinek, ale jeho konec pro přístroj má čtyřpólový konektor jack Ø 3,5 mm, tentokrát už bez závitů pro redukci, leč na opačném konci kousek od sluchátek najdete malý kabelový komunikační mikrofonek v blízkosti předpokládaných úst uživatele. Je trochu podobný jako vybavení u zde již testovaných sluchátek Sennheiser Momentum nebo Monemtum On-Ear nebo zde už netestovaných ostatních této značky s typovým označením končícím na „i“, anebo mnohých jiných. Ovšem tato uvedená mají vedle mikrofonku vždycky ještě tři ovládací tlačítka pro hlasitost a povely přístroji. U Akai MPC najdete na kabelu jen ten mikrofon, takže pro ovládání, zvednutí hovoru, zesílení, zeslabení a podobně musíte sáhnout do kapsy či na stůl po zdroji signálu. A zase na druhé straně s pouhým mikrofonem a bez tlačítek tak sluchátka fungují i pro jiné přístroje než jen iPhone nebo iPod. Každá konstrukce je, holt, množinou technických kompromisů.

Sluchátkový konektor lze připojit do jakékoliv z obou mušlí, obě mají přípojnou bajonetovou samici, takže můžete sluchátkový kabel zaranžovat tak, aby vám skoro nebo vůbec nepřekážel. Podle kabelu se sice hůř zorientujete, kde je pravá a levá strana, pokud na to vůbec hrajete, neboť vývod kabelu vám to neusnadní. Ale písmenka značící kanály jsou jednak vyražena zevnitř mostu nad klouby a taky kabel ze sluchátek nejde přímo dolů, ale vždy trochu šikmo. Souhlasně s kontakty na konektoru (čili kontakt levého kanálu na špičce jacku, pravého na prostředním kroužku a společný u paty konektoru) je tak budete mít nasazena, pokud vám kabel bude splývat mírně vpřed šikmo na hruď a ne na šikmo záda.

Pro časopis Muzikus napsal Mojmír Mohapl.

Dojem z poslechu

Pro porovnání poslechem, neboť ucho mé je vrtkavé a rychle si zvykne snad na cokoliv, jsem si vzal v tomto náměsíčníku již testovaná Shure SRH 840 (Muzikus č. 10/2009), dále pak Sennheiser HD 280 Pro (Muzikus č. 4/2009) a Sennheiser Momentum On-Ear (Muzikus č. 10/2013). Sluchátka se nijak výrazně neliší druhem, funkcí ani cenou. Takže zapojit jackovou rozdvojku, vybrat CD a pojďme na to.

Zvukově nejblíže, po dorovnání úrovní vlivem hodně rozdílné impedance, si byla sluchátka HD 280 a testovaná. Oboje mají jasný čitelný zvuk vyrovnaný v celém mém slyšitelném pásmu, nástroje pěkně separované jak frekvenčně, tak prostorově. Zdvih na nejnižších basech mají Akai MPC posazen frekvenčně o trochu výš a tento zdvih je vyšší i co do úrovně.

Testovaná sluchátka taky tlumí okolní zvuky, sice o trochu méně než srovnávaná HD 280, Akai MPC seřežou hlavně míň středů, ale ani tak se ani jedny z nich nehodí pro pochozí pouliční poslech, protože byste si koledovali o vlastní bezpečnost ztrátou zvukové orientace v prostoru.

Rád jsem si osahal další sluchátka. Tahle hrají taky velice pěkně a i přes větší rozměry a robustní konstrukci si na ně lze rychle zvyknout a mohou vám velmi dobře a dlouho sloužit.

Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře