Klíčovou záležitostí při natáčení zpěvu je výběr mikrofonu
Točit zpěv a mluvené slovo je docela alchymie. Na jaká témata se ve workshopu zaměřuješ nejvíce?
Zas takovou alchymii v tom nevidím – jsou složitější věci. Klíčovou záležitostí při natáčení zpěvu je výběr vhodného mikrofonu. Špatnou volbou nebo zvukařovou leností se může dost věcí pokazit a naopak. Pak už je to všechno jen rutinní technické zpracování – především vhodná komprese a prostorová perspektiva. Za důležitější pokládám fakt, jestli se zpěvák dobře vyspal a je ve formě, jestli to má zpěvačka právě dostat, anebo se hlasivky nechystají podlehnout nějaké dlouho očekávané invazi... Důležité je také, jak se který interpret dokáže ztotožnit s příslušným textem.
Vašek Vlachý s Petrem Kotvaldem
Budeš jen pouštět ukázky nebo si účastníci workshopu mohou sami něco natočit? Případně na jaké mikrofony?
Ha, tak to je výzva! Jsem zvědav, jestli se mi někdo přihlásí, aby se na workshopu před ostatními zviditelnil. Dřív jsem vždycky angažoval na podobné „taškařice“ nějakou hezkou zpěvačku, ale už mi nějak docházejí síly přemlouvat slečny, které jsou zvyklé dělat show na koncertech, aby mi na workshopu asistovaly jako „pokusný králík“. Mám spoustu natočeného materiálu a ve spojení s obrazem to vidím jako mnohem efektivnější způsob prezentace.
Současné možnosti produkují spousty neposlouchatelného, dokonale ladícího balastu
Točíš ve studiu zpěv častěji na playback nebo dohromady s kapelou? Proč?
Když nejde o demáč, tak dohromady s kapelou si na to dnes troufne bohužel málokdo. Vždycky, když k tomu dojde, mám z toho upřímnou radost. Možná to není až tak dokonalé jako dotáčený materiál, ale náladou to má oproti dotáčkám vždycky něco navíc. Víš, že jsem si teď uvědomil, že když si už náhodou něco z toho, co jsem natáčel, pustím, tak to jsou jen věci nahrávané tímto způsobem? Bohužel se ale setkávám častěji spíš s druhým extrémem. Mezi sebou se kombinují desítky natočených záběrů a ještě se lecos intonačně dorovnává. Současné technické možnosti produkují ve studiích spousty neposlouchatelného, dokonale ladícího hudebního balastu. Po tom, co slyším někdy z našich rádií, se mi dost přitíží – je to jako by někdo přehrával ty nejstupidnější melodie pořád kolem dokola na nějaké samohrajce, která k tomu umí přidávat text. Často to není o ničem a nemá to žádný náboj.
Počet mikrofonů je záležitostí žánru: někdy čtyři, jindy dvanáct
Na kolik jakých mikrofonů točíš nejčastěji soupravu?
Nepoužívám nic extra, i když jsem postupem času vyzkoušel téměř všechno, co se na bicí doporučuje a vychvaluje až do nebes (např. RE20, Betu 52, MD421, SM57, D12 a 112, U87). Pokud nemá bubeník nějakou vlastní alternativu, ozvučuji dnes bubny mikrofonní soupravou Audix a na overheady dávám staré kondenzátorové tužky BPM. Za důležitější než značky mikrofonů pokládám jejich snímací pozice a směrové charakteristiky. A tam mi Audix nabízí přesně to, co očekávám. Počet je záležitostí žánru a sestavení soupravy. Někdy čtyři, jindy třeba dvanáct.
Čím horší hráč se ve studiu objeví, tím chce mít lepší zvuk
Na workshopu plánuješ rozebírat ukázky - nahrávky vynikajících bubeníků. Kteří to budou konkrétně?
Jména si zatím nechám pro sebe, myslím, že to není v této chvíli ani tak důležité. Nejde totiž ani tak o rozbor excelentní hráčské techniky, od toho jsou jiné workshopy a ani bych si na to netroufal. Jde mi spíš o zvukovou stránku interpretace, protože stejná souprava zní úplně jinak, pokud za ní sedí výborný hráč a vystudovaný profík oproti průměrnému amatérovi. Holt, není úder jako úder.
Nepochybně zajímavým fenoménem je to, že čím horší hráč se ve studiu objeví, tím chce mít lepší zvuk bubnů na nahrávce, zatímco profík spíš řeší muziku samu a to i v širším kontextu. Vybavuje se mi v této souvislosti koncert legendárního Buddyho Riche v pražské Lucerně – kterak po vysmeknutí poklony po příchodu na pódium za potlesku publika vlastnoručně odstranil hustý les mikrofonů, které tam na něj snaživý zvukař nachystal – zůstal jen jediný nad soupravou! A pak to začalo...
Používáš na snímání bicích i některé mikrofony z nabídky Rode?
Rode vyrábí v současnosti skvělé modely, ale kontaktní snímání bicích moc neřeší. Mohou se dobře hodit tužkové NT5 (55) na overheady nebo hi-hatku a pak kterýkoli z širokomembránových (lampových) kondenzátorů či ribbonů na snímání přidaného prostoru – tam vidím u Rode velký potenciál.
Pár Rode NT5 (55) jako overheady
Zajímavé odkazy:
