Vy ještě nemáte ve studiovém racku 1176? Zkuste Lindell LiN76! Kvalitní studiový kompresor švédského výrobce za velmi dobrou cenu.

Kompresor s číselným označením 1176 je zde s námi již od roku 1966, kdy Bill Putnam, inženýr a otec zakladatel Universal Audio a UREI, upravil zapojení elektronkových kompresorů 175 a 176 (z toho vznikl onen číselný název 1176) pro využití moderních FET transistorů – a jeho společnosti Universal Audio v roce 1967 a UREI v roce 1968 začaly tyto kompresory vyrábět. Společnost Universal Audio tedy změnila majitele již na konci roku 1965, ale i nadále pak vyráběla a prodávala některé přístroje z konstrukční dílny původního majitele. První verze A a AB se obecně označují jako „Blue Stripe“ podle modrého pruhu okolo měřiče úrovní a vyráběly se do roku 1970, kdy byly nahrazeny verzí C, která reagovala na požadavky klientů na nižší zkreslení a menší šum. Tato verze pak nesla označení 1176LN (low-noise, nízký šum) a byla celá v černém.

Pak přicházela další vylepšení a změny dle požadavků odběratelů až do verze H. Bill Putnam senior firmu UREI v roce 1984 prodal JBL a historie se na dlouhý čas uzavřela (pro produkty pod značkou Universal Audio dokonce již uprostřed sedmdesátých let). V roce 1999 ale Bill Putnam junior oživil jméno Universal Audio a jako první produkt na trh opět uvedl 1176LN. Hezký zmatek, můžete si říct, ale je to trochu příznačné i pro různé verze kompresoru 1176, takže opusťme firemní historii a pojďme se podívat na kompresor jako takový.

Kompresory typové řady 1176 existovaly v různých vývojových verzích, které se liší šumem a zkreslením, použitím či nepoužitím vstupního transformátoru nebo změnou režimu výstupního zesilovače z třídy A do třídy AB. Proto srovnání a různé „zaručené“ porovnávací testy či výkřiky ve fórech na internetu, že „tato reinkarnace 1176 hraje špatně a tato dobře, protože je víc ‚efektní‘“, to je pro mě trochu bolestivé čtení – tedy v případě, že dotyčný neřekne, co od zařízení chce, proč právě na tento typ aplikace nasazuje tuto (a nikoli jinou) verzi a proč míchá verze dohromady, když každá hraje jinak.

Rovnou mohu říct, že ze současných reinkarnací 1176 vlastně hrají všechny. Ani jeden z výrobců těch, které jsem měl (nebo mám) k dispozici, nevypustil na trh zařízení, jež by bylo nějak zásadně problematické. Vítejte ovšem v analogovém světě – každé ze zařízení má o trochu jinou barvu zvuku, což může být dáno jinou verzí, kterou výrobce replikuje, ale také například jinými transformátory, které umějí významně kolorovat signál.

Lindell Audio LiN76 svým provedením a světle šedým pruhem evokuje zmíněnou první verzi s modrým pruhem, ale v praktických testech se mi choval velmi podobně jako verze C/D. Bohužel na stránkách výrobce, v návodu ani na stránkách prodejců není přesně uvedeno, o jakou verzi se jedná. Že je to zmatek jako v historii firem, o nichž jsem psal výše? Ano, ale právě proto přišel čas oddělení zmatků uzavřít a začít zvučit. Nicméně se domnívám, že LiN v názvu má odkazovat na LN verzi, a mohu potvrdit, že se mi tak v testech i chovala.

Když chcete slavný kompresor s charakterem a headroomem, sáhněte s jistotou po 1176. Je to strašně jednoduché. Kompresory 1176 jsou FET kompresory; nejsou elektronkové s tlustým a pomalým elektronkovým zvukem, jsou rychlé, zářivější a skvělé na bicích sběrnicích, na zpěvech, na jednotlivých bubnech... Zkrátka 1176 je velmi dobrý kompresor. Pokud jej chcete na sběrnici, rovnou kupte alespoň dva. Ačkoliv zabere 2U v racku, je to jenom jeden kanál. Pokud chcete speciální charakter a zajímá vás třeba kvůli virblu, může se vám víc líbit verze A „Blue Stripe“, pro použití na sběrnicích bych ale za sebe spíš doporučil verzi LN. A sběrnic bude možná víc! Pokud se rozhodnete takto pracovat, určitě rádi ušetříte nějakou korunu, protože 1176 budete potřebovat víc (osobně mám čtyři a jsem za to rád…) A jelikož jsme se dostali k financím, vracíme se k Lindell LiN76, který nabízí výborný zvuk za velmi slušnou cenu.

Zvuk, to je, oč tu běží

Udělal jsem spousty porovnávacích nahrávek, z nichž část jsem pustil i do své sociální zvukařské bubliny. Výsledky testů byly velmi dobré. Na bicích sběrnicích jemnější komprese krásně probudila tlak bicích, projasnila život ve výškách, ale nezabila headroom, na vokálech to samé. Analogový život byl zábavnější než nasazení pluginů, má to prostě svoje kouzlo. 

Základní ovládací prvky jsou tak jednoduché, že k tomu snad ani manuál nepotřebujete, on také má jen dvě stránky, přičemž na první je obrázek zařízení, ale o tom to je: máte knoflíky pod prsty a posloucháte, co to dělá. A dělá to zvuk. ZVUK! Velké potenciometry jsou vstupní a výstupní úroveň, menší čas náběhu a doznění (Attack/Release), úplně vpravo jsou čtyři spřažená tlačítka pro přepínání zobrazení měřiče úrovní/komprese (a vypnutí přístroje) a zejména další čtveřice spřažených tlačítek pro přepínání poměru komprese (Ratio). Tento poměr může přepínat od jemnějšího 4 : 1 po velkou kompresi 20 : 1, ale samozřejmě je i zde proveditelná jedna finta, se kterou původně tvůrce určitě ani nepočítal, takže na popiscích není.

Celý zvukařský svět ji dnes zná jako „All Buttons“ režim, který aktivujete zmáčknutím všech čtyř tlačítek Ratio současně. Tím se zařízení trochu vymkne z kloubů a začne hrát sice technicky ne zcela předvídatelně, ale velmi zajímavě. Kompresní poměr skočí někam mezi 12 až 20 : 1, hodnoty Attack a Release v podstatě také v tuto chvíli nesouhlasí s tím, co jste před zmáčknutím měli nastaveno, ale hlavně se uvnitř posune naladění celého obvodu (Bias) a ten získá jiný charakter. Toto má v oblibě řada zvukařů zejména na virbl. I zde se to chová tak, že ti, co hledají zvuk 1176 v „All Buttons“ režimu, by měli být spokojení.

Výsledek mých testů byl tedy velmi dobrý. Podle mě audio transformátory v LiN76 americké produkce jsou to, co určuje o malinko jiný průběh na středech oproti některým konkurentům; LiN76 je v nižších středech o něco teplejší než u některých nejmenovaných konkurentů. Ještě malá poznámka k testování: každému výrobci hraje 1176 trochu jinak při stejném nastavení prvků, je tedy potřeba testovat zvuk, nikoliv porovnávat, jestli hrají stejně, když jsou knoflíky ve stejných pozicích. To je úplně zbytečné porovnávání, plně souhlasím s Andy Schepsem: „Nestarejte se o to, co se říká, že tam má být nastaveno, nastavujte to podle ucha, aby se vám to líbilo.“ A tohle se mi líbilo.

Jelikož se jedná o analogové zařízení s datem konstrukce v šedesátých letech minulého století, nemůžete očekávat, že se vám o kalibraci postará nějaký procesor. Na zadní straně najdete nastavovací trimr a v návodu jednoduchý postup, jak si během chvilky zařízení zkalibrovat.

Na zadní straně jsou ale bohužel také dva malé důvody pro drobné výtky. Najdete tam pochopitelně jackové zdířky pro vstup a výstup (symetrické) a vstup pro napáječ. Všechno funguje v pořádku, ale přece jenom dva přímí konkurenti zde nabízejí nejenom jack konektory, ale i XLR pro větší variabilitu. Některé další reinkarnace 1176 mají zase jen XLR, ale kombinace XLR a jacků by byla nejlepší. Vstup pro napájení mě ale mrzí víc. K zařízení se totiž dodává AC adaptér, na zařízení je tedy vstup pro napájecí adaptér, nikoliv přímý vstup pro napájení 230 V. Pokud to ve vašich rack stojanech vypadá tak jako v mých, pak víte, že každý další adaptér je problém, obzvlášť pokud máte podobných zařízení víc. I když chápu, že je to daň za nižší výslednou cenu, stejně bych raději uvítal konektor pro 230 V.

Jdete do toho?

Všechny tyto historické a slavné přístroje už byly v minulosti použity mnohokrát a na tolika tisících populárních nahrávek, že by bylo zbytečné nějak hodnotit jejich návrh. Základní návrh 1176 byl už tolikrát prověřen, že už to snad víc ani nejde. Jak jsem psal v úvodu, nesmíte ale podlehnout internetovým výkřikům a musíte si ujasnit, co hledáte – jestli čistější a univerzálně použitelný kompresor, nebo méně technicky kvalitní, ale výrazově možná pro vás zrovna použitelnější pro určitou aplikaci. A zejména musíte zvážit, jak budete takový kompresor používat. Jeden extrémně drahý vám může (podle vašeho rozpočtu) svázat ruce a budete ho používat jen pro určité jednotlivé náběry, ale již nebudete moct procesovat stereo sběrnici/skupinu nebo master. A za sebe musím říct, že zrovna toto mě v poslední době baví, ta směsice digitálního a analogového míchání, kdy vám třeba několik pověšených 1176 na sběrnici dá otevřenější pohled do muziky, jistou vzdušnost. A právě například kvalitní Lindell LiN76 je podle mě vhodnou volbou, protože poskytuje velmi dobrý zvuk, a přitom vám umožní nezůstat jen u jednoho kousku. Byla by škoda z něj udělat jedináčka. Takže za mě mohu říct: Jděte do toho!

Koupit Lindell LiN76 na shop.disk.cz