Black Lion Audio: Auteur mkIII Dvoukanálový, mikrofonní, linkový i nástrojový předzesilovač

Význam

Předzesilovače mají – nezaslouženě – pověst drahých mašinek, které patří jen do top studií. To podtrhují fotky věhlasných zvukových mistrů, ležérně se opírajících o mixpult velikosti budějovického náměstí, jež jsou obklopeni bateriemi rackových mašinek, každá v hodnotě zánovního vozidla. Amatérský hudebník si přece nic takového nemůže dovolit… A k tomu, zejména v malých a domácích studiích, převládá pocit, že samostatné předzesilovače jsou vlastně zbytečné. Snadno je přece nahradí zvuková karta!

Na těchto názorech člověk trvá většinou jen do té doby, než nějaký vyzkouší. Pak teprve přijde zjištění: "No jo, hele, ono to fakt zní líp…" Ani s cenou to není tak horké. Existují totiž nejen zmíněné hříšně drahé kousky, ale i spousta pre-ampů za rozumné ceny, které povýší zvuk o level výš.

Kvalitní předzesilovač (případně pre-amp na mixu) tvoří první článek ve zvukovém řetězci. Je zásadním prvkem, určujícím charakter zvuku a jeho barvu. Při snímání kytar, zpěvu či bicích odvede dobrý pre-amp spoustu užitečné práce. Náš zvuk se posune od většinou neosobního – který produkuje zvuková karta – k barevnějšímu a věrnějšímu. A hlavně poslouchatelnějšímu. Je totiž skutečně rozdíl připojit mikrofon přímo do zvukovky, nebo jej nejdřív prohnat nějakým rozumným pre-ampem. Zmíněnou diferenci nezná jenom ten, kdo to ještě nezkusil (bez urážky). Je to jako s nástrojem: z nekvalitního nám sebelepší efekt mnoho neudělá. Naopak slušný nástroj zní dobře sám o sobě a s jeho zvukem pak stačí pracovat minimálně.

Vzhled

Auteur mkIII je umístěn v elegantní kovové černé krabičce. Design je jednoduchý, účelný. Rozměry odpovídají polovičnímu racku. Váží dvě kila, což je na tak malou velikost docela dost. Při uchopení si člověk říká, že tady se asi zbytečně nešetřilo. Na hmotnosti krabičky se podle výrobce podílejí transformátory Cinemag. To je dobrá zpráva, protože kvalitní trafo je srdcem každého předzesilovače.

Auter mkIII je dvoukanálový. Pro každý kanál můžeme jako vstup využít buď mikrofonní XLR, umístěný vzadu, anebo linkový TRS, ležící vepředu. Nelze využít oba současně. Který z nich je aktivní, přepínáme na čelním panelu – to je šikovná drobnost, díky níž odpadá nutnost zasouvat/vysouvat kabely. Oceníme při pevné instalaci v racku. Vstup TRS lze využít nejen pro linku, ale i pro přímé zapojení nástroje (kytara, basa), jelikož je osazen přepínačem impedance Hi‑Z.

Přednímu panelu dominují dva otočné potenciometry pro zesílení. Působí fortelně, jde s nimi otáčet příjemně ztuha. Pro každý kanál lze tlačítky aktivovat útlum 10 dB, fantomové napájení a otočení fáze. Změna fáze zde není na okrasu, máme dva kanály, tudíž lze mixovat do sterea. Posledním prvkem je vypínač, jehož poloha spolu s bílou LED signalizuje zapnutí. Mrzí chybějící signalizace úrovně signálu nebo alespoň jeho přítomnosti.

Zadní panel obsahuje zmíněné XLR vstupy a dále výstupy ve formě velkého jacku TRS. Zjišťoval jsem, proč to také nejsou XLR, když vyšší modely – například B173 – těmito výstupy osazeny jsou. Lze usuzovat, že TRS volí výrobce záměrně s ohledem na cenovou hladinu, ve které se pohybujeme; TRS jsou zde běžnější na vstupech zvukových karet.

Pre-amp napájíme adaptérem, který je součástí balení a má – neobvykle – střídavé napětí. Po delší době se lehce zahříval, nic zásadního. Dává vysokou hodnotu 24 V, což je sympatické z pohledu elektrické konstrukce. Jednoduše řečeno: větší napájecí napětí obecně zlepšuje zvukové parametry zesilovačů (odstup signál/šum, dynamiku…). 

Měření

Použili jsme profesionální přístroj Audio Precission AP515, v režimu loopback. Reálné parametry odpovídaly těm, jež udával výrobce. U zkreslení THD+N jsme dokonce naměřili o třetinu lepší, konkrétně 0,0011 % pro +10 dBu, přičemž výrobce udává 0,0033 %. Frekvenční odezva měla odchylku ±0,18 dB v celém frekvenčním rozsahu 20 Hz až 20 kHz, odstup signál/ šum (S/N) jsme naměřili 98,6 dB.

Při zběžném prolétnutí parametrů konkurenčních mašinek docházíme k závěru, že naměřené hodnoty jsou srovnatelné i s mnohem dražšími preampy.

Posloucháme

Na řeč i zpěv jsme zkoušeli jak dynamickou klasiku Shure Beta tak kondenzátorové kousky. Zvuk s mkIII byl konkrétnější, měl o něco zřetelnější středy. Hlas zněl barevněji a jasněji. Šlo lépe vnímat charakter a projev zpěváka. Vynikly také drobnosti jako nádech či mlasknutí při otevírání úst. Na první poslech nebyly tyto rozdíly nijak zásadně znatelné. Vnímali jsme je až při opakovaném poslechu. Výsledný zvuk nás ale o to víc bavil, působil přirozeněji a byl méně plochý. 

Využití linkového vstupu bylo příjemné, barva ani charakter nástroje (Nord Electro 6D) se nijak nezměnily. 

Nakonec jsme zkusili zapojit elektrickou kytaru napřímo přes Auteur do zvukovky. Jenom tak, bez efektů. A musím přiznat, že tohle nás fakticky potěšilo. Zvuk byl hezky barevný, čistý, bez ruchů. S kvalitní kytarou zněl každý snímač jinak, byl znát jejich odlišný charakter. Stačilo přidat nějaký ten reverb, delay a bylo hotovo. Dovedu si představit takto nahrávat všechny kytarové party s použitím efektových a kreslicích plug-inů (i když, nějak mám pořád pocit, že kytara+efekt+kombo je z pohledu zkresleného zvuku a pocitu ze hry, pořád ještě nejvíc). :-) 

Když naše zkušenosti shrneme, největší přínos se ukázal dle očekávání v porovnání zapojení mikrofonu nejprve do mkIII místo přímého poslání do zvukové karty. Přítomnost předzesilovače byla znát, vynikly výše popsané rozdíly. Stejně tak najde Auteur využití při nahrávání kytary či basy, kde se jeho přítomnost na zvuku pozitivně podepsala.

Oproti tomu, máme-li nástroj, disponující kvalitním linkovým výstupem, nebyla přítomnost mkIII zvukově zásadní, jeho využití nebylo rozdílové. Podobně, jestliže jsme porovnávali zvuk posílaný do mixpultu s kvalitními vstupy (Solid State Logic), byly rozdíly drobné. Zde jeho využití nedávalo úplně smysl. 

Ještě uvedeme dva postřehy: Zesílení, které mkIII dovede (výrobce udává šedesát dva decibelů) je skutečně pořádné. A přitom máme stále nezkreslený zvuk. To dává široký prostor při využití různě silných vstupů. Vůbec bych se nebránil jej využít i místo bufferu na kytaru, pokud využíváme pluginy.

A za druhé: zajímavých výsledků jsme dosáhli, když jsme záměrně dali mkIII co nejvíc naplno a stáhli vstupní úroveň na zvukovce (což ne každá dovede a ne každá to „skousla“). Zvuk byl stále nezkreslený, ale byl pevnější, měl tlustší nádech a o chloupek temnější barvu. 

Závěr

Testovaný předzesilovač Auteur mkIII udělá radost každému, kdo přemýšlí nad zlepšením svého studia a zároveň nechce rozbíjet všechna prasátka v domácnosti. Umí zvuk zkonkrétnit, má příjemný charakter. Nezasahuje do barvy – nemění ji, jen zpevňuje. Najde místo všude tam, kde chceme zachovat charakter mikrofonu či nástroje a současně se chceme posunout od sterilního projevu zvukových karet.