Warm Audio Centavo a Warmdrive na midrange party Vypadá jako Klon, vypadá jako Zendrive. Zní jako Klon a zní jako Zendrive.

Centavo

Klon Centaur je snad jeden z nejmystičtějších a nejdražších pedálů na kytarovém trhu. Legendární malosériový efekt vyrobený v devadesátých a nultých letech v dílně Billa Finnegana existuje ve zhruba osmi tisících provedení a kytaristům dodnes nedá spát. Nekomprimovaný a tvrdý zvuk má jak své zastánce, tak odpůrce. Ovšem zájem o něj vyšvihl jeho cenu na současných 4 až 6 tisíc dolarů. Výjimkou nejsou ani zachovalé kusy, za které chtějí jejich majitelé osm tisíc dolarů (zhruba 175 000 Kč).

I z tohoto důvodu přicházejí od roku 2009, kdy Bill Finnegan výrobu ukončil, nejrůznější klony „klonů“ v rozličných tvarech a velikostech. Na některých, jako například KTR nebo Archer, se podílel samotný výrobce. Problémem zůstává, že i původní modely hrají někdy mezi sebou natolik odlišně, že je prostě těžké naklonovat něco, co nemá přesný mustr.

Další identický exemplář „klonů“ vypouští na trh společnost Warm Audio. Její Centavo Professional Overdrive má velkou snahu přiblížit se originálu se vším všudy. Efekt má stejně jako předloha robustní odlité pouzdro s trojicí velkých knoflíků v barvě oxblood. Na zlatém obale je dokonce natištěný kentaur, jen ten jejich má luk a šíp namísto meče. Díky tomu po pár letech opotřebení nebude nikdo schopen říct, že je to „klon“. Možná ani vy ne. Takže jediný, kdo pozná rozdíl, bude váš domácí rozpočet. Pedál totiž vyjde na necelých 5 000 korun. Sám jsem stříbrný originál kdysi vlastnil. A když jsem ho v roce 2012 prodal za 2 000 dolarů, myslel jsem si, jak dobře jsem udělal (no nic!).

GALERIE: Warm Audio Centavo

4269427042684271

Ve Warm Audio si dali záležet. Obvod je identický včetně op ampu TL072. Po jeho sešlápnutí mi přišlo, že opravdu hraji na originál, jak jsem si ho pamatoval. Efekt jsem tehdy míval na začátku řetězce s gainem na nule a treble a volume na jedné hodině. S takovým nastavením nebylo problém prosadit se v jakémkoliv mixu, stejně fungovalo i Centavo. Tajemství tohoto pedálu tkví v tom, že přidává středy a jeho zkreslení je téměř nekomprimované. Pokud hrajete jen na něj, hodně se u hry zapotíte a pedál vám nic neodpustí. Jestliže ho však zkombinujete s vaším overdrivem, máte „hotový“ zvuk, který je jako buldozer. Co hrajete, to slyšíte.

Oproti originálu přidal výrobce na čelní stranu přepínač Mod. Kytarám se singly dává větší tloušťku a podle mě přináší trochu komprimace, i když tohle v manuále nepíšou. Každopádně je to příjemný bonus navíc.

Sečteno a podtrženo, pro mnoho kytaristů je Klon Centaur „always on“ pedál. Jeho vysoce kvalitní buffer, dynamika a zabarvení přidávají jiskru a zrnitost do signálu. Jiní hráči jej používají jako čistý boost nebo přebuzený hlavní zvuk, který projde mixem jako nůž máslem. A to stejné nabízí i Warmdrive za zlomek ceny. Samozřejmě existuje mnoho alternativ, ale od designu přes zvuky až po praktickou možnost přepínače Mod je Centavo přesvědčivým dvojníkem svého originálu. Tady prostě není co řešit.

Warm Audio Centavo: aktuální cena a dostupnost

Warmdrive

Warmdrive vychází stejně jako Centavo z neméně slavné a legendární předlohy. Tou je Hermida Audio Zendrive, zkreslení evokující mystické aparáty Dumble. Najdete jej v pedalboardech takových jmen jako Robben Ford, Eric Johnson nebo u nás Lukáš Martínek.

Inženýři z Warm Audio i v tomto případě zrekonstruovali původní obvod. Na rozdíl od jednoduchého symetrického páru křemíkových ořezových diod standardního Tube Screameru používá Warmdrive kombinaci 1N34A germaniových a Schottkyho BAT41 křemíkových diod plus 2N7000 MOSFET v asymetrickém ořezovém uspořádání. Tato trochu neobvyklá konfigurace přidává na „měkkosti“ zkreslení. MOSFETy se zde používají pouze jako ořezové diody, jako jsou například v OCD nebo MOSFET Fulldrive. K tomu, abyste Warmdrive ocenili, samozřejmě nemusíte nic z toho znát ani tomu rozumět, ale když je tolik pedálů založeno na několika stejných originálních obvodech, může být užitečné vědět, které nabízejí něco trochu jiného a proč.

GALERIE: Warm Audio Warmdrive

4273427542744272

Barva Jing/Jang designu, hlavního poznávacího znamení efektu, se u Warmdrivu změnila z černé na oranžovou. Čtyři ovládací knoflíky Volume, Gain, Tone a Voice reagují stejně jako originál a souhra mezi Voice a Tone umožňuje přesné ladění zvuků do těch správných kytarových frekvencí, které potřebujete. Lze jimi přidat více „těla“ tónu nebo naopak výškového spektra. Oproti transparentnímu Centavu přináší Warmdrive ve zvuku více komprimace a krémovosti, jako byste do vašeho zesilovače namontovali další dvě zkreslující lampy. I přes krémovost vás však „středové zaměření“ pedálu bez problému prosadí mezi ostatními nástroji. Výsledkem je archetypální fusion tón, jejž zpopularizovali především Larry Carlton a již zmíněný Robben Ford.

Některé kytarové efekty pyšnící se názvem amp-in-a-box občas prostě ve spojení s některými zesilovači nefungují. U modelů Zendrive ani Warmdrive jsem to ale zatím nezaznamenal. Každý byl vždy dynamický a reagoval i na větší hrábnutí do strun. Na rozdíl od situace s Centaurem, který se ve své původní podobě již mnoho let nevyrábí, je trochu zvláštní, že vznikla přesná replika něčeho, co je stále do značné míry živým produktem. Každopádně společnost Warm Audio není zdaleka sama, kdo tento přístup zvolil. Levnější verze pedálů v produktovém katalogu zcela jiných firem povolil i Paul Cochran u svého Timmy nebo Analogman v případě Prince of Tone (oba MXR). Vítězem je zatím ve všech případech kupující. Za relativně nízkou cenu má možnost hrát na kvalitní pedál, na jehož vývoj dohlížel jeho stvořitel a původní výrobce.

Warm Audio Warmdrive: aktuální cena a dostupnost

Pohled Ladislava Ptáčka na jak sám píše „přijatelnou kopii“.

Warm Audio Warmdrive

Četl jsem, že v recenzi by prý mělo být resumé hned na začátku, abychom zaujali čtenáře. Tak tedy: „Jestli hledáte přijatelnou kopii originálního tranzistorového kreslítka Hermida Zendrive, pak je Warmdrive dle mého názoru úplně v pohodě. Zvuk má barvu, kterou od něj očekáváme. Má dobrý feeling. Zkrátka, je to tam.“

No, a to je vlastně celé!

Ale protože mám na jazyku ještě něco navíc, kousek se rozepíšu…

Když jsem objevil Robbena Forda, dostal mě jak svou hrou a feelingem, tak parádním zvukem. Takový suchý, nadrzlý, nakřáplý a ukřičený. Začal jsem se pídit, jak to ten chlapík vlastně dělá? A objevil jsem rozvětvenou rodinu efektů a aparátů, postavených kolem zvuku zesilovačů Dumble. Mnozí z vás dobře vědí, o čem mluvím. Byl jsem nadšeným nováčkem v této oblasti (což jsem vlastně stále: jak nadšený, tak nováček; stále je co objevovat).

Vyzkoušel jsem toho mraky: Ethos, Vertex, J. Rockett, Hermida… Všechno to jsou skvělé efekty. Ale právě ty, které má na svědomí Alfonso Hermida, mi učarovaly nejvíc. Musel jsem je vyzkoušet všechny. Vlastnil jsem Hermida Mosferatu i Hermida Dual Boost. Dodnes je moje nejmilejší kreslítko Zendrive2 s lampou. Nedám dopustit na jednoduchý a parádně znějící Hermida Reverb. A také jsem léta hrál na tranzistorový Zendrive, tedy na předlohu testovaného Warmdrivu. Ten jsem prodal Mirku Linhartovi (lampový Zendrive2 mi stačil), abych toho následně litoval. Ale ceny šly mezitím kosmicky nahoru, tak jsem si pořídil alespoň tranzistorový Zendrive od Lovepedal. 

Testovaný Warmdrive je o něco větší než originální Zendrive. Vypadá skvěle, je lehký, jede na adaptér i na baterku. 

Tón je hezky barevný, není tolik chlupatý, je jakoby čistší. Stačilo připojit nějaký reverb a dostal jsem inspirativní zvuk na celé odpoledne; radost jen tak si hrát. Dobře reaguje na zvolený snímač, typ kytary i na volume na kytaře. Pokud jste do blues a využíváte dynamiku pravé ruky, je postřehnutelná lehká komprese zvuku při silném ataku.

Hezky hrál taky ve spojení s dalším zkreslením. Nejvíc mě bavilo jeho posazení na začátek. Výsledný zvuk byl šťavnatý, dobrý na sólování i riffy, ale přitom bez šumu a hučení, což bývá nešvar při spojení více kreslítek za sebou.

Měl jsem možnost porovnávat s lampovým originálem Zendrive2 a kopií Lovepedal Zendrive. Přišlo mi, že hraje určitě lépe než kopie od Lovepedal. Ta zněla oproti Warmdrivu temněji, nebyla tak barevná. Warm byl průraznější, celkově zajímavější.

V porovnání s lampovým originálem měl Warm drzejší zvuk, byl více středový. Na druhou stranu mi přišel tenčí, měl méně harmonických. Ve výsledku mě více oslovil lampový originál. Ale tady hodně záleží na osobním vkusu a potřebách. Třeba zrovna v kapele s více kytarami bude tenčí a ostřejší tón výhodou. V dynamice se projevila lampová verze jako živější.

Když to shrnu, za mě spokojenost. Hezky vypadá, hezky hraje, má rozumnou cenu. A je tam základ, ten „švuňk à la Dumble“. Ne každému tento typ zvuku sedí. Spoustě hráčů přijdou ukřičené, nepříjemně řezavé.

Rada na závěr?

Zkoušejte, laborujte, hledejte. Každý máme jiné uši, hrajeme jinak, máme jiné styly. Vím, že neříkám nic objevného, ale nerozhodujte se jenom podle videí (kde to každému hraje dokonale) anebo podle psaných recenzí (kde autorovi buď efekt sedne, nebo ne). Přes všechny efekty a aparáty totiž platí okřídlené motto již zmíněného Mirka Linharta: „Stejně je to všechno v pazourách.“