Musíme dolaďovat?
Základní otázkou, kterou bychom si před každým natáčením a úpravou projektu měli položit, je, co a jakou měrou budeme intonačně upravovat. Proč? Původní barva i výraz zůstanou totiž ryzí, nepokroucené. A díky tomu i méně instatní a unifikované. I jemné doladění totiž řadu složek v barvě srovná a zprůměruje. A taková pasáž se potom i mnohem rychleji oposlouchá. Zkrátka se stane nudnou. Nehledě na to, že při tvrdém přepočítávání už vzniká tzv. robotický (umělý) tón.
Jak dosáhnout, aby muzikanti i zpěváci přirozeně ladili?
Jestliže muzikanty dobře známe, víme, kde leží hranice jejich dovedností. Pro instrumentalisty je důležité, aby měli dobré nástroje, které ladí, byly dobře naladěny. Zvláště pak u harmonických nástrojů, jako jsou kytary, klavír ad.
Tip1: Nahrávejme melodie, ať jde o nástroje či vokály do ladících harmonií. Ne naopak – tj. nejdříve melodii a pak podle ní dokrucovat/bastlit akordy!
Součástí Studia One Professional je plná verze dolaďovacího SW Melodyne. Graficky jednoduchý a rychle pochopitelný - např. funkce Pitch Center (kde leží centrum tónu) a Pitch Drift (jak moc bude tón kolem centra "plavat" - vibrovat).
Druhým krokem bude dohrání melodií, a to jak instrumenty, tak zpěváky. Pokud bude muzikant hrát či zpívat v rámci svých dovedností a bude mít dostatečnou technickou rezervu, snadněji se soustředí na ladění i výraz. Vytvořme mu proto skladbu tak, aby na ni stačil.
Tip2: Pokud půjde v případě vokálního vedení melodie o těžké intonační skoky, podpořme je správnou harmonií nebo i dobrým návěštím – tj. tónem či tóny, které pomohou doladit.
Ano, existují i pasáže vypjaté, kdy jde muzikant na hranici svých dovedností. Proč ne. Ale nemusí znít po celou skladbu a také v těchto expresivních místech zřejmě nebude intonace tím nejdůležitějším.
Tip3: Pokud se budeme rozhodovat, zda výraz či zcela čistou intonaci, pro posluchače bude většinou důležitější výraz. A pokud se budeme rozhodovat, které intervaly by měly dobře ladit, harmonie nám říká, že na prvním místě ty čisté: prima, oktáva, kvinta a kvarta. Ty ostatní už mohou mít v rámci stylů menší či o chlup větší volnost.
Nastavení poměrů ve sluchátkách je klíčové
Poslech je stěžejní. Své o tom vědí symfonici, kteří se potřebují slyšet v rámci své sekce (např. smyčců - houslí, nebo dechů - dřev) jak sami, tak v „bandu“. A samozřejmě, že již existují psycho-akustické výzkumy, které se shodují, jaké by tyto poměry asi měly být.
Tip4: V případě sekce potřebují muzikanti o trochu více slyšet celek (např. 40% vlastní signál a 60% sekce). V takovém případě najednou sekce začne frázovat a žít vlastním životem. U sólisty je to opačně, chce slyšet s menším či větším rozdílem více sám sebe: např. 60-70% vlastní signál a 40-30% doprovod.
Velice důležité je rozložení playbacků a vlastního hlasu ve sluchátkách. Uvědomme si, že nejlépe signál díky binaurálnímu slyšení identifikujeme ve stereu na centru. Tam by měl ležet náš nahrávaný hlas a blízko něj potom s mírným prostorovým odstupem nalevo či napravo nebo i cik cak playbackové nástroje.
V programech Cubase či Nuendo upravujeme ladění přes funkci VariAudio. V podúrovni Pitch and Warp měníme výšku a délku úseku analyzovaného jako tón. V podúrovni Segment můžeme tento úsek rozstříhat a s díly pracovat separátně.
Odhadněme při natáčení, co půjde doladit snadno a co už nepůjde
Dá se už při natáčení odhadnout, co půjde snadněji a co hůře dolaďovat? Ano. Bude-li např. jeden tón stabilně o stejný mikro interval výše a nebude příliš plavat v barvě, následného přepočítávání a doladění si nemusíme vůbec všimnout.
Tip5: Mnohem k menšímu zcizení dojde u tzv. signálů stacionárních - pevných, kdy se jejich barva v čase nemění, je stabilní. Např. samohláska zpívaná na tónu „a“ o stejné výšce, stejnou dynamikou i stejným tlakem – barvou je pro přepočet velmi vděčná.
Mnohem horší to bude s pasážemi, ve kterých bude plno glissů a barevných změn. Program se bude snažit plavající se výšky sjednotit do rovné přímky, tím však vyhladí tvary vln. A jak známo, tvar vlny má vliv na barvu (např. sinusový signál vykazuje barvu o jediné harmonické složce, pilovitý signál obsahuje dynamicky vyrovnaně klesající řadu lichých i sudých harmonických).
Tip6: U signálů pohyblivých (přechodových jevů) se mění plynule množství barevných parametrů (např. u dvojhlásky „ou“ prorůstá při přechodu z "o" na "u" množství složek ve spektru do sebe). Jestliže do hry vstoupí ještě změna výšky a její digitální srovnání do roviny či přenesení výš či níž, v barvě to půjde ihned poznat.
Přečtěte si také:
Nahráváme zpěv v domácím studiu: díl 5. Doladění
Tomáš Nykl z oToman Studio vám ve videu určeném pro domácí studia zodpoví nejčastější otázky:
Vybíráme SW pro editaci a mixování: dolaďování a ekvalizéry
Přemýšlíte, co za editační a mixážní program si pořídíte? Bude mít takové efekty pracující s výškou a barvou, že vám splní všechny vaše požadavky? Jaké dnes existují standardy a co…
Jak vlastně probíhá digitální dolaďování?
Standardní dolaďovací program prvně v reálném nebo zpožděném čase analyzuje počet kmitů v rámci časového intervalu a snaží se odhadnout, o jaký tón má jít. Zapíše jej jednak do křivky i přiřadí do tabulky ke klávese.
Melodyne v programu Studio One si sám zanalyzuje a vyhodnotí úseky, které pak přiřadí k dané notě - klávese.
Pozn. Může se stát, že program nedokáže trefit oktávu (neví, zda se jedná o první nebo druhý álikvót) a v případě permanentních glissů ani dokonce nepozná, ke které klávese má analyzovaný úsek asi patřit.
Následně se program pomocí různých algoritmů snaží navrhnout takovou úpravu intonace, aby došlo k co nejmenšímu zcizení původní barvy. Samozřejmě záleží, o jak velký výškový interval ladění měníme.
Tip7: Do čím vzdálenější polohy původní melodii přepočítáváme, transponujeme, o to k většímu zcizení barvy může dojít. Proto v praxi dolaďujeme maximálně v rámci půltónů.
Tip8: Většina nástrojů (např. dřeva) mívá své typické rejstříky (klarinet dole šalmajový, flétna rovněž dole hebký), tehdy instrument okamžitě i v husté harmonii poznáme. Naopak pak existují rejstříky universální (flt i cl nahoře rejstříky zpěvné), které jsou si už navzájem velmi podobné. Je pravidlem, že u dolaďování rejstříků typických jde zcizení mnohem rychleji poznat.
Důležitým krokem je rovněž zachování délky. Při přepočítání výšky, se totiž zvýšením či snížením frekvence kmitů změní původní délka pasáže (úseku programem vyhodnoceném jak tón o stabilní výšce).
Tip9: Pokud přepočtem signál zvedneme či snížíme a neupravíme ho co do délky (time streching), tak se původní délka buď zkrátí, nebo prodlouží.
Operací Time Stretching, tj. stažením či roztažením, ale vlastně nastavením či ukrojením vrátíme přeladěnému tónu původní délku.
Zajímavost: Andy Hildebrand, autor a programátor aplikace Autotune, kterou si nechal patentovat, se už dávno řadí mezi matematické génie. Při vývoji SW použil mimochodem znalosti ze své dřívější profese – analytika seismických jevů. Z geofyziky přenesl do hudby modely jako jsou korelace, lineární prediktivní kódování, syntetické odhady a modelování i analýzu spektra. A uspěl!
Abychom dokázali co nejvěrněji zachovat původní barvu, musíme ve spektru respektovat tzv. formantová pásma.
Formantové oblasti a jejich náplň tvoří typickou barvu nástrojů
Pro barvu lidského hlasu i hudebních nástrojů jsou klíčové tzv. formanty. Jsou to vlastně pásma ve spektru, kde došlo díky rozměrům rezonátorů (např. nosní dutiny, korpusu houslí, píšťaly o daném průměru a z daného materiálu) k posílení „výseku barvy“.
Tip10: Formanty můžeme měřit pomocí parametrů, kterými nastavujeme filtry – centrem, šířkou, ziskem, méně už potom činitelem jakosti (Q).
Wavelab je nejen program mástrovací, ale i analytický. Pomocí oken FFT, Spektrografu či pásmového ekvalizéru nám ukáže, kde leží formantové oblasti.
Formant je vlastně forma, v akustickém světě je to rezonátor, do něhož přichází náplň - harmonické, inharmonické či šumové složky. I když do něj pustíme hlubší či vyšší tón, ve spektru drží pevné místo a tím vlastně formuje uvnitř se přelévající náplně. A obvykle z univerzálnějších typů signálů (obdélníkový, pilový) vykreslí barvu specifickou, typickou pro určitý nástroj. Jestliže pak např. zazní tón d1, právě i díky formantům nacházejících se u nástrojů v odlišných výškách poznáme, že hrají housle, violoncello, fagot, klarinet, flétna, klavír ad. Přestože jde tóny o stejné výšce, ve stejné poloze.
Ale pozor, tvrdým přepočítáním signálu změníme i pozice formantů a z altového nástroje se tak, může stát sopránový nebo tenorový.
Tip11: Jen obyčejným přepočítáním výš – níž bez dodatečných úprav měníme původní fyzickou velikost interpreta či nástroje. Vlastně jeho rezonátory. Stane se z něj buď obr, nebo trpaslík.
Ke zvukovým kartám Apollo Twin nebo Arrow je v akcích dodáván zdarma výtečný Autotune.
Abychom zachovali co nejpřirozenější původní barvu, musíme zachovat pevné polohy a míru zesílení formantů typických pro daný nástroj či hlas. Tj. plug-in s nástrojovými presety z původního důsledkem formantů barevně vykresleného signálu vypreparuje očistěný univerzální signál (zruší formanty), ten přepočítá do jiné polohy a znovu na něj napasuje znovu originální formanty stojící na statických místech ve spektru (vlastně stejně rozměrné rezonátory).
Tip12: Algoritmy, které dokáží simulovat barvu jednotlivých nástrojů (jejich formantové oblasti), patří ke klíčovým vybavením dobrých dolaďovacích SW.
Tip13: Barvu netvoří jen formanty, ale i náplň – tj. šalmajový rejstřík klarinetu má zcela jiný počet harmonických složek než nahoře zpěvný. Abychom přepočtem částečně dosáhli podobné barvy, museli bychom počet alikvótů ze šalmajového rejstříku ubrat a to směrem seshora.
Pokud v Cubase či Nuendu tón rozstřihneme a jednotlivé části separé doladíme, musíme pečlivě ohlídat spoje mezi nimi.
Obvykle velice citlivou záležitostí bývá spojení dvou různě vysokých tónů. Může proběhnout hladkým propojením (legato) nebo odděleně (portamento). V případě legata se často objeví glissový přechod navíc v barvě doplněný transienty (přechodovými jevy – rozšiřováním se a zužováním se barev ve spektru). Tato místa bývají opět velice citlivá na změny, např. vyrovnávání výšek.
Tip14: Intonačně různě plavající tón (chvíli níž a chvíli výš) můžeme vylepšit rozstříháním a vyrovnáním rozstříhaných úseků (vyšší úsek snížíme a naopak). Klíčové ovšem budou spoje – jak neslyšně co do výšky i barvy na sebe budou rozstříhané úseky navazovat.