Jak funguje stereo
Sluch je párovým orgánem (binaurální slyšení). Je tedy přirozené, že tomu odpovídá poslech ze dvou zdrojů zvuku – dvou reprosoustav. Vícekanálové systémy zvuku necháme stranou a budeme se pohybovat pouze na úsečce levý kanál – pravý kanál.
Pokud je signál v obou kanálech stejný, zdroj zvuku se pro posluchače nachází uprostřed stereobáze. Pokud je pouze v levém nebo pravém kanále, posluchač vnímá zvuk zleva nebo zprava. To jsou však krajní situace. Mnohem užívanější jsou "mezistavy" - různé poměry signálu v obou kanálech.
Mezi spolehlivé studiové monitory patří stero pár PreSonus Eris E4.5
Panorama versus Balance
Tyto termíny se často zaměňují. Panorama pracuje s monofonním signálem, který je směřován do určitého bodu stereobáze. Stereofonní signál, jehož kanály jsou umístěny ostře vlevo a vpravo, zpracovává Balance tak, že zeslabuje jeho levý nebo pravý kanál. Balance tak může měnit poměr mezi některými složkami vstupního signálu, Panorama nikoli.
Některé DAW řeší tento problém jednoduše. Pokud se jedná o monofonní stopu, je k dispozici jeden ovládací prvek Pan. Stereostopy ale obsahují dvě Panorámy, pro každý kanál jednu. Každý kanál stereomateriálu stopy jde tak nasměrovat do libovolného místa stereobáze. Tak lze nastavit šířku zvuku i jeho umístění a nedochází ke změně poměrů kanálů obsahu.
Zvyklosti rozložení ve stereu
Trocha historie
Když pronikla dvoukánálová reprodukce do oblasti populární hudby, zvukoví mistři si s ní nevěděli rady. Proto není výjimkou zpracování, kdy v jednom kanále je sólový zpěvák a na druhém křídle se v jednom reproduktoru tísní zbytek orchestru. U akustických těles dnes převažuje snaha o vytvoření věrného stereoobrazu v konkrétním prostoru. V ostatní tvorbě máme značnou tvůrčí svobodu.
Tony Sheridan a Beatles - My Bonnie & Cry For A Shadow. Nahrávka z roku 1961 z Hamburgu. Sólový zpěv je umístěn ostře vlevo a zbytek kapely na pravoboku. Protože ale natáčeli všichni současně, přeslechy se postaraly o milosrdné zaplnění celého prostoru.
Lokalizace frekvencí
Z vlnových délek frekvencí a vzdálenosti uší lze odvodit, že člověk nízké kmitočty příliš nelokalizuje. Naopak u středních a vyšších kmitočtů umí lidský sluch jejich umístění odhadnout dosti přesně. Proto je zvykem basové nástroje (basa, velký buben) umístit doprostřed stereobáze a šířku sterea „vyrábět“ ostatními nástroji.
Umístění basových partů uprostřed stereobáze má i technický důvod. V basech je nejvyšší energie a jejich rovnoměrným rozložením mezi obě reproduktorové soustavy můžeme zvýšit dynamiku nahrávky.
Symetrické rozmístění nástrojů rockové sestavy tak, aby byla různá frekvenční pásma symetricky rozložena. Středová kytara je na druhém křídle vyvážena středovými klávesami, ostrou hihatku podoporuje na druhé straně maracas. A basové nástroje jsou umístěny na středu stereobáze.
Symetrie ano či ne?
Jeden výtvarník kdysi prohlásil, že symetrie je estetika hlupáků. Ve zvukové branži tohle pravidlo neplatí. Pokud je na jedné straně stereobáze nějaký ostrý nástroj (např. hihatka), je vhodné jej vyvážit na opačném křídle nástrojem obdobného charakteru (maracas). To je primární důvod dvojení (dublování) některých rytmických nebo harmonických partů. Perkuse, kytary, nebo klávesové party se nahrávají dvakrát, aby se pak umístily po stranách stereobáze.
U akustických těles je naopak nutné dodržet umístění nástrojů a sekcí podle skutečného rozmístění.
Jedno z typických rozložení symfonického orchestru. Tedy situace, kdy je nutné dodržet lokalizaci nástrojů a sekcí tak, jak byly ve skutečnosti rozmístěny v prostoru.
Nevhodné rozmístění nástrojů ve stereu. Ostré nástroje jsou umístěny vpravo, středové vlevo. A basa je mimo osu. Kromě nepříjemného pocitu (zvláště na sluchátka) se mohou nástroje maskovat a budou hůře čitelné.
Je nás víc a máme různé barvy
V praxi se až na výjimky většina nástrojů snímá více mikrofony současně a každý se zaznamenává do samostatné stopy. Zdrojem zvuku jednoho nástroje je pak více barev, přičemž každá se dá umístit do jiného místa stereobáze. Výsledkem není bodový zdroj zvuku, ale široký plastický zvuk, který má v různých místech stereobáze různé barvy.
Př.: Kytarový aparát je kontaktně snímán dynamickým a kondenzátorovým mikrofonem, zadní strana aparátu a ambience místnosti jsou snímány dalšími dvěma mikrofony. V mixu se pak kolem středu stereobáze umístí kontaktní dynamika a zadní mikrofon (oba s temnější barvou), aby uvolnily středy a výšky pro zpěv. Ostrý kontaktní kondík se dá na jednu stranu a na druhém křídle se vyváží barevně bohatou ambiencí. Tak je jedním partem pokryta celá stereobáze, není potřeba dvojení a ostatním partům se uvolňuje místo na slunci.
Andrew Chervak. Umísťování nástrojů ve stereu při mixu.
Špeky
Snímání celku a přídavnými mikrofony
Akustická tělesa (sbor, barokní orchestr,...) se snímají dvojicí hlavních mikrofonů zastupujících posluchačovy uši a jednotlivé sekce se ještě posilují samostatnými mikrofony. Ty je pak nutno umístit do místa stereobáze odpovídajícího fyzickému rozložení. Jinak bychom narušili výsledný stereo obraz. Obdobně se pracuje s kontaktně snímanou bicí sadou s ambientními mikrofony.
Při snímání jednoho zdroje zvuku více mikrofony je nutné nejdříve vyřešit fáze a zpoždění zvuku. Pak teprve se dá pracovat s barvou a umístěním.
Přímý signál a ambience
Playbackovaný sólový zpěv nebo nástroj je dobré posílit dvojicí kondenzátorových mikrofonů XY, které se pak umístí na kraje stereobáze. Tato přirozená ambience posluchače vtáhne přímo do prostoru.
Tip pro symetrický náběr sterea: lišta Rode Stereo Bar
Celé hejno mikrofonů
Při dnešních možnostech počítačů je užitečné každý nástroj snímat více mikrofony, při mixu pak ostřejšími určovat umístění nástroje a kulatějšími vyplňovat hlušší místa stereobáze.
Příště
V dalším díle se zaměříme na úpravu barvy signálu. Předmětem našeho zájmu budou ekvalizéry a další nástroje pro zpracování frekvenčního spektra jednotlivých stop nebo celých skupin.
