United UT Twin87, UT FET47 a Warm Audio WA–87 Modely „87“ z dílen United Studio Technologies a Warm Audio přitahují pozornost!

Příslib „zvuku do značné míry srovnatelného s originálem“ za zlomek ceny určitě stojí za chvilku pozornosti. Zkusím zde poskládat pár zajímavých informací o dvou takových studiových modelech a porovnat je bezprostředně s originálními vzory.

Originální osmdesát sedmičky lehce s úsměvem...

Pohlédněme krátce do mikrofonní historie: Neumann U87 (P48) se začal vyrábět v roce 1967 jako polovodičová verze lampového modelu U67. Díky tehdy revoluční technologii J-FET tranzistorů nepotřebovala osmdesát sedmička už žádný externí napájecí zdroj. Klíčovou záležitostí byl jiný způsob polarizace dvojité mikrofonní kapsle, a proto byla původní konstrukce K67 upravena tak, aby mohla akceptovat fantomové napájení (48 voltů).

Díky své spolehlivosti, univerzálnosti a transparentnímu zvuku se toto provedení stalo brzy hitem – a to i přes poměrně vysokou cenu. Když jsem v období budování „lepších zítřků“ nastupoval do rozhlasového studia, spočítal jsem si, že na pořízení U87 budu potřebovat 53 měsíčních platů. A kdybych si chtěl dokoupit ještě ikonický otřesuvzdorný držák, musel bych zhruba ještě deset procent z ceny mikrofonu přidat.

Tehdy se ve zvukařských kruzích tradovalo, že cena je tak nehorázně vysoká kvůli zlacené membráně, ale nový „miláček“ nahrávacích studií to měl nastavené trochu jinak. Vrstvička zlata o síle tři setiny mikronu nanesená na membráně rozhodně nepředstavuje ekvivalent zlatého pokladu, ba právě naopak. Při takové tenké vrstvě zlata je velmi složité dodržet náročné výrobní technologie a postupy, a tak i dnes musíte za originální osmdesát osmičku od Neumanna obětovat „pořádný ranec“ peněz. Máte za to přinejmenším jistotu, že vlastníte model, který je už od sedmdesátých let přednostní volbou pro většinu interpretů napříč hudebními žánry a také „emblémem“ rozhlasových studií po celém světě, včetně těch československých.

Když jsem do rozhlasového studia tehdy v roce 1979 nastupoval, byly ikonické Neumanny téměř na všech pracovištích. Někteří z mých spolupracovníků sice kolem nich „chodili po špičkách“, ale mnozí je považovali i přes astronomickou cenu za „běžný socialistický výrobní prostředek“. Jak by také ne, když například jistý kolega jich v jedné kulturní instituci zakoupil hned několik desítek za odpisovou vyřazovací cenu pár stovek korun. Jeden můj spolupracovník je dokonce nosil na „kšefty“ naházené v brašně jako instalatérské nářadí, takže o sebe robustní kovové kousky cestou vesele pocinkávaly.

Ale ani s uměleckými osobnostmi to chudák osmdesát osmička neměla v rozhlase lehké. Nezapomenu třeba na herce Františka Filipovského, který jednou společně s vlastní tváří zasáhl nějakým deodorantem i samotný mikrofon. Ten po zalepení kapsle odmítl vykonávat službu a my jsme se pak se žádostí o repasování zasažených částí stali v imperialistických laboratořích „hrdiny z Východu“, neméně slavnými jako F. F. ve Francii dabováním slavného komika. Občas to osmdesát osmička vzdala i při natáčení zvukových efektů do rozhlasových her – třeba ve sprše, kdy horká pára zcela ochromila vysokoimpedanční obvody mikrofonu.

Bouřlivý rozvoj elektroniky v osmdesátých letech tlačil na konstruktéry, aby zrevidovali původní model ze šedesátých let – došlo k tomu v roce 1986 při snaze o zachování identického zvuku. Přítomnost konvertoru DC zvyšujícího polarizační napětí znamenala vylepšení odstupu o 3 dB, vyšší výstupní signál zhruba o 10 dB a tím i větší dynamiku.

S novou konstrukcí bylo spojeno rozhodnutí použít s mírnými úpravami původní kapsli z lampového modelu. Nepatrně jasnější a průzračnější barva zvuku u verze Ai ale nebyla všemi studiovými uživateli přijata s nadšením a pro řadu z nich byl průraznější charakter zvuku velkým překvapením zejména při snímání zpěváků. I když tedy původní záměr stoprocentně nevyšel, jsou oba dva modely nepochybně špičkovou záležitostí a řada debat na toto téma je čistě akademická. Pravdou ovšem zůstává, že se vintage verze dnes prodává po bazarech za leckdy neuvěřitelné ceny.

Kdo je nominován na náš test?

S originálními modely Neumann U87 z roku 1984 (vintage) a 1996 (Ai) budeme porovnávat model UT Twin87 od americké firmy United Studio Technologies. Jsou to vlastně dva mikrofony v jediném korpusu, protože model je vybaven volbou Vintage/Modern – nejde o nic jiného než o autentickou imitaci staršího a novějšího řešení legendární předlohy.

Dalším zdařilým pokusem o napodobení zvuku osmdesát osmičky je WA–87, který pochází z firemní dílny Warm Audio. Inspirací pro vývoj byl v tomto případě starší, zvukově kulatější model z let 1967–85. Okrajově se možná dotkneme i kardioidního modelu UT FET47 (rozhodně si ho poslechneme i ve zvukovém testu).

Nebudu zde detailně popisovat všechny konstrukční detaily mikrofonů, ty si můžete vyhledat například na unitedstudiotech.com nebo na warmaudio.com. Spoustu tajemných, takřka alchymistických poznámek o výrobě si můžete přečíst i v některých zajímavých recenzích, a to nejen v angličtině. U nás doporučuji například recenzi UT Twin87, kterou pečlivě připravil Petr Los, nebo koukněte třeba tady na Magazínu. Já se spokojím jen s prostým konstatováním, že kvalita mechanických i elektronických komponentů je u obou modelů absolutně srovnatelná a prakticky v ničem nezaostávají za svými legendárními vzory.

Co mají WA a UT společného?

Modely, pro něž se stala originální osmdesát sedmička inspirací, mají stejně jako ona na korpusu k dispozici celkem tři přepínače: Na čelní straně je výběr směrové charakteristiky (koule, kardioida či osmička – Obr. 1), po otočení mikrofonu můžeme měnit možnost útlumu o 10 dB pro velmi hlasité akustické zdroje.

Obrázek 1 – Směrové charakteristiky

WA si i bez útlumu poradí s tlakem až 125 dB, pro UT výrobce udává 117 dB, obě hodnoty jsou tedy srovnatelné s originálem. Sub basový filtr se strmostí 12 dB je pevně nastavený na frekvenci 80 Hz a samozřejmě se využívá i ke kompenzaci proximity efektu (nárůst basů s přibližováním akustického zdroje ke kapsli – Obr. 2)

Obrázek 2 – WA-87 Lo-Cut

U Neumanna si přepnutí příslušné funkce můžete ověřit v jakémsi miniokénku (jen těžko se můžete mýlit), Twin87 a WA–87 mají zobrazeny symboly výše uvedených funkcí vždy nad příslušným přepínačem. Zatímco WA je má celkem logicky a srozumitelně vyznačené (například poloha 0 dB a poloha –10 dB), inženýři z UT usoudili, že je na uživateli, aby si srovnal v hlavě, zda se jedná o pojmenování funkce, anebo o její uvedení do aktivního provozu (Obr. 3).

Obrázek 3 – Popis útlumového článku

Řekl bych, že tento popis dovedla firma „k dokonalosti“ u modelu FET47 (Obr. 4), kde nikdy nevím, ve které pozici jsou příslušné funkce aktivní – když to náhodou neuhodnu, musím znovu vyhrabat minišroubováček, abych omyl napravil (Obr. 4).

Obrázek 4 – UT 47 a nešťastné popisky

UT i WA mají tloušťku mikrofonní membrány 6 mikronů a WA se stejně jako Neumann dodává i ve vizuálně méně nápadné verzi, kterou je matné černé provedení.

Jak je to s citlivostí a šumem?

Abych si mohl poslechnout nahrané vzorky při stejné hlasitosti, musel jsem dorovnávat úrovně zhruba takto (kardioidní charakteristika): Nejsilnější signál generovala moderní verze Neumanna U87 Ai – když si ji nastavíme jako referenci 0 dB, jsou na tom ostatní modely následovně: UT Twin 87 v pozici Modern přináší signál zhruba o 6 dB slabší, vintage modely od Neumanna jsou pak asi o 10 dB slabší než inovovaná verze Neumanna Ai (to je obecně známo). Zhruba stejnou úroveň produkuje UT Twin87 v pozici Vintage (spíš o 1 dB méně) a nejnižší citlivost dává WA–87, u které jsem musel zisk podstatně přidat (zhruba o 18 dB oproti nejsilnějšímu zástupci). Uvedené rozdíly se samozřejmě týkají provozu při vyřazeném útlumu (nastavení 0 dB).

Bývalo vždy dobrým zvykem uvádět u kapacitních modelů údaj o citlivosti mikrofonu. Tuto informaci, související bezprostředně s tím, jak vysoký zisk na pre-ampu bude nutné nastavit, jsem u modelu UT ani WA ani po téměř detektivním pátrání nezískal. Údaje nevyzradí dokonce ani podrobný manuál. U specifikací Neumanna si můžete přečíst, že citlivost současného modelu je 28 mV, takže z výše uvedených (za mne spíše orientačních) údajů si můžete odvodit toto: Twin by mohl mít citlivost někde kolem 22 dB v režimu Modern a 17 dB v režimu Vintage. Pro WA–87 by mi pak vycházela charakteristická citlivost asi 10 mV, což by odpovídalo tvrzení jistého audiofila diskutujícího na fóru, že mu „kámoši“ z WA o mikrofonu prozradili (utajený) údaj o citlivosti někde kolem 8 mV/Pa – ale Bůh suď…

Odstup užitečného signálu od šumu je 79 dB pro WA–87, což je podobná hodnota jako u vintage originálu, u Twin87 se píše o šumovém ekvivalentu menším než 10 dB a to se opět téměř shoduje s vylepšenou verzí U87 Ai (odstup 82 dB).

Čím se WA a UT liší?

UT Twin87 musí tedy mít nutně ještě jeden přepínač navíc – tím je právě ona funkce Modern – Vintage (Obr. 5). Přepínáte-li ji při zapnutém mikrofonu, doporučuji zamutovat si příslušný kanál a pak chvilinku počkat, až se usadí napěťové poměry na deskách kondenzátorového systému (půl minuty by mělo stačit).

Obrázek 5 – UT přepínání modelů

UT Twin má uvnitř korpusu na základní desce mikropřepínače pro možnost interního vyřazení RF filtru (snaha o konec diskusí, do jaké míry ovlivňuje potlačení rádiových frekvencí celkový zvuk mikrofonu). Pokud nemáte s rušením problémy, není nutné toto nastavení nijak řešit, mikrofon má z výroby přednastavené vyřazení filtru, což je rozumný krok. Osobně jsem se nesetkal s tím, že by bylo zapotřebí proti interferencím tímto způsobem zasahovat.

Obrázek 6 – WA, UT a Neumann koše

Když si všechny čtyři modely postavíte vedle sebe (Obr. 6), u Twin87 na první pohled upoutá pozornost zcela odlišná konstrukce mřížky koše. Netroufám si odhadnout, které řešení je z hlediska nejbližších odrazů na mikrofonní kapsli výhodnější, ale zcela logicky tam nějaký vliv na konkrétní tónové nuance být musí (možná bych pro UT přidal pár bodů za nonšalantní vzhled – Obr. 7).

Obrázek 7 – UT Twin87 vrchol (roz)koše

Současná verze mikrofonu WA–87 nese v označení dodatek „r2“, a to na základě revize provedené v roce 2021 (původní model je z roku 2016). Ti, kteří porovnávali, tvrdí, že je na tom mikrofon po této „očistné kúře“ výrazně lépe.

Oba výrobci si museli zajistit pro výrobu kvalitní signálové transformátory, které mají nezanedbatelný podíl na charakteristickém analogovém harmonickém zabarvení zvuku. Že nejde zrovna o nepodstatný díl celé mikrofonní sestavy, dokazuje i důkladnost, s jakou se ve svých propagačních materiálech obě firmy tomuto konstrukčnímu prvku věnují. Za zmínku určitě stojí nejen trafo od renomované firmy CineMag pro WA–87, ale i zakázkový model se čtyřnásobným jádrem, který používá na svém výstupu model Twin87.

Základní vybavení a příslušenství

Na rozdíl od svých originálních vzorů mají modely UT a WA nezbytné příslušenství v základní ceně. Z mého pohledu je drobnou chybičkou na kráse u obou modelů způsob dotahování kloubu elastické otřesuvzdorné montáže (pavouk Obr. 8) – vzhledem k úctyhodné hmotnosti mikrofonu je fixace v příslušné poloze značně silovou záležitostí a i poté se vyplatí občas zkontrolovat, zda nedošlo k samovolnému otočení kloubu. Dlužno ovšem podotknout, že ani originální Neumann není v tomto ohledu zrovna ukázkovým řešením.

Obrázek 8 – Etuje WA-87

Uložení WA–87 ve vytlumeném elegantním dřevěném pouzdru (Obr. 9) dodává uživateli určitě větší pocit luxusu než klasické pěnové uložení v kartonové krabici. WA–87 má k dispozici i obyčejný neodpružený držák, jehož využití si dovedu představit například při hledání nejvýhodnější pozice před kytarovým reproduktorem.

Obrázek 9 – UT pavouk s náhradními gumičkami

Stoprocentní zvuková náhrada originálů?

To je poněkud zavádějící otázka, i když se na ni budou potenciální uživatelé určitě tázat. Pravdou zůstává, že mezi jednotlivými modely uslyšíte vždy jemné nuance (nakonec je najdeme i mezi jednotlivými kusy originálů). Každý špičkový mikrofon je záležitostí komplexního systému, jenž je citlivý na sebemenší detaily. Takže když postavím mikrofon, který má „podobnou“ kapsli, „podobný“ transformátor s elektronikou nebo podobně řešený koš s mřížkami, může být výstupem pouze model, jehož zvuk se do určité míry originálu pouze přibližuje.

Možná ho budete vnímat jako zajímavější či méně atraktivní, ale sotva úplně totožný. Zjednodušený pohled je často předmětem diskusí o lepším či horším zvuku, myslím, že je ale namístě bavit se spíš o tom, zda je model vhodnější pro danou aplikaci či působivější pro příslušný hlas. Čistě hypoteticky si dokážu představit situaci, kdy by se na scéně nejprve objevily modely UT a WA, které by se Neumann snažil imitovat s obdobným výsledkem.

Místo urputné touhy po naprosté identitě a věrnosti se raději ptejme takto: Jsou „reinkarnace“ legendárního modelu kvalitativně srovnatelné? Na to se už odpovídá lépe: Zcela jistě, a to za výrazně příznivější cenu. Testované mikrofony si konkurují nejen ve špičkových technických parametrech, ale také v tom, že přinášejí kromě univerzálnosti právě takovou charakteristiku zvuku, jíž jsou muzikanti na celém světě posedlí a kterou dobře znají ze špičkových hudebních nahrávek. 

Zvuk je u obou modelů velmi autentický s plnými a vyrovnanými basy, které jsou protipólem jemného zdvihu na druhém konci akustického spektra, jež excelentně zdůrazňuje detaily v signálovém přenosu. I přes tento zdvih zní barevná paleta obou modelů na ucho velmi příjemně. Určitá výjimka může nastat při „pichlavých“ hlasových registrech (především u ambiciózních zpěvaček) nebo snad ještě u ostrých žesťových riffů snímaných přímo v ose mikrofonu. Proto může být nastavení UT v módu Vintage v těchto případech elegantnějším řešením (Obr. 10). Oba modely znějí relativně velmi vyrovnaně i mimo svou mikrofonní osu a například využití kulové charakteristiky pro snímání prostoru bicích nástrojů nebo v orchestru přináší velmi dobrý výsledek – samozřejmě za předpokladu vhodného akustického prostředí.

Obrázek 10 – Pozice Vintage je pro zpěvačky často elegantnějším řešením

Určitě bych neváhal nabídnout modely WA a UT v hudebním studiu špičkovým interpretům, aniž bych měl pocit, že jim touto volbou nějak ubližuji. Myslím, že poslech zvukových ukázek dává mé úvaze za pravdu. A navíc: Žádný mikrofon v tom přece „nejede“ úplně sám – má nejen svého interpreta, který jeho zvuk „tvaruje“ svým hlasem či nástrojem, ale je také součástí velké rodiny pre-ampů, kompresorů, ekvalizérů či dalších zástupců světa audiotechniky.

Magická přitažlivost osmdesát sedmiček

Když se probírám stohy natočených cédéček, musím přiznat, že na většině z nich zanechal otisky právě legendární model, o kterém je zde řeč. Ať už jde o brilantní zvuk klavíru, detaily v orchestrálních sekcích, třpytivou akustickou kytaru, prostorový zvuk bubnů, fascinující saxofon nebo klarinet – ve všech případech odvedla osmdesát sedmička excelentní výkon za předpokladu, že byl k dispozici kvalitní nástroj, dokonalé ladění, vhodný prostor a špičkový interpret.

Samostatnou kapitolou jsou jistě sóloví zpěváci, vokální sekce či mluvené slovo. Jsem přesvědčen, že přenos detailů v hlase při takovém tom jemném „zavrnění, zaškrábání či zamručení“ (těžko se to popisuje) žádný jiný model nedokáže – způsob, jakým jsou zachyceny nejrůznější hlasové nuance, je v případě U87 naprosto originální a jedinečný.

Vybrat trefné výrazy pro hodnocení imitací originálního modelu je poměrně obtížné, ale žádnou verzi 87 bych nespojoval s výrazem „věrný přednes“. Můžeme se klidně bavit o zvuku, který je vzrušující, efektní, dominantní či jinak atraktivní, ale pro „věrnost až za hrob“ si musíte pořídit zcela odlišnou kategorii mikrofonních modelů. Zatímco dříve jsem osmdesát sedmičky využíval téměř na cokoli, postupně jsem docházel k přesvědčení, že ne každý zvuk se musí v nahrávce prosazovat. Kontrasty jsou často lepším řešením než urputný boj o první místo v hudební nahrávce. Myslím, že provedené testy vám potvrdí, že ať už je na stojanu namontován originál, anebo jeho kvalitní imitace, o dobrý zvuk se rozhodně obávat nemusíte.

Zvukové testy

Aby srovnávání kvality zvuku dávalo vůbec nějaký smysl, musí probíhat naprosto nezaujatě. Rozhodně nemůžeme při poslechu koukat na firemní logo anebo vědět, který model má zpěvák právě před sebou. To je naprosto k ničemu, protože hodnocení bude do značné míry ovlivněno přesvědčením, že právě posloucháte něco, co musí být zákonitě lepší, když to stojí čtyřnásobek. Ze zkušeností vím, že se dají porovnávat pouze relativně krátké záběry v naprosto identickém přednesu, ve zcela stejné hlasitosti, v kvalitním formátovém rozlišení a při dobrém studiovém poslechu. I přesto je objektivita narušena do určité míry tím, co si pustíte dříve a co později, co se poslouchalo nedávno předtím, jak jste se vyspali, kolik je právě hodin, zda jste trávili včerejšek tichou meditací nebo na rockovém koncertu a ve hře je nespočet dalších vlivů.

Například mikrofonní studiové testy uskutečněné na Floridě v roce 2001 (50 nejznámějších studiových mikrofonů) se prováděly sice naslepo, ale zpěvák a posléze i zpěvačka zpívali stejnou část písně postupně do všech padesáti modelů. Máte pocit, že je možné hovořit o nějakém objektivním porovnání? Zkuste si něco zazpívat padesátkrát po sobě a pak si poslechněte první a poslední natočený záběr. Výsledkem bylo, že ačkoli mezi přítomnými figurovali ti nejlepší z nejlepších, často se v odhadech naprosto fatálně mýlili. Lidské ucho má k dokonalosti poměrně daleko, každý slyšíme trochu jinak a v psychoakustice platí nepsaná pravidla typu: Co je hlasitější, to je krásnější – anebo také: Provedení, z něhož nás mrazí, budeme zcela jistě preferovat před typem mikrofonu použitého na nahrávání!

U následujících ukázek tedy nejde o to, aby přitahovaly svou atraktivitou, ale spíš o porovnání nuancí mezi jednotlivými modely. Poslouchejte třeba i několikrát po sobě, zapište si své postřehy nebo si ukázky obodujte. Potom si klikem na legendu můžete přečíst, se kterým „exemplářem“ jste „měli tu čest“.