Velký trpaslík IK Multimedia TONEX ONE A pokud vás to bude bavit, pak si do pedalboardu klidně dejte více kousků

Souvislosti

V IK Multimedia pustili do světa další efekt s názvem TONEX ONE. Ten navazuje na většího bratříčka ToneX Pedal. ONE je mladší, menší, nemá tolik kroutítek, nabízí omezenější možnosti editace, ani displej u něj nenajdeme. Ale vnitřkem i zvukem jsou oba zcela totožné.

Pokud jste o ToneX ještě neslyšeli nebo jste zapomněli, mrkněte na předchozí test a osvěžte si šedé buňky mozkové. Je to zajímavá rodinka.

Co umí?

Jednoduše řečeno, ONE je předzesilovač. Umí čisté i zkreslené zvuky a cokoliv mezi tím. Také nabízí simulaci beden (kabinetů) a kreslicích efektů. K dispozici jsou stovky modelů zesilovačů, kreslicích krabiček, kabinetů. Jejich výběr a detailnější nastavení děláme v počítači. 

A co už ne?

ONE je vidět s různými barvami podsvícení. Jednoho napadá, jestli neumí všechny kytarové pastičky: zkreslení, chorus, flanger, echo, phaser, octaver, looper a další efekty? Podle toho, co si dovnitř uploaduji? Taky vás to napadlo? I ten název tomu napovídá, že jo? ONE jako „všechno v jednom“.

Ale kdepak. Nekonají se ani modulační efekty, ani ozvěny, ani loopery, ani nic dalšího. Jde čistě o předzesilovač, kreslítka, aparáty, kabinety.

Rozbalujeme, zapojujeme, napájíme

V krabičce najdeme registrační kartičku, návod na stažení softwaru, USB kabel a efekt. To je celé. Když ONE zakoupíme, je konektor USB zakrytý maličkatou gumovou záslepkou. Klidně se vsadím o stovku, že ji každý okamžitě ztratíme.

ONE je šikovně maličký, s asymetricky umístěnými samicemi vstupu a výstupu – což je také šikovné. Bezva pro snadnější manipulaci v pedalbordu. 

Efekt napájí klasický Boss konektor 9 V a 120 mA. Na baterky to bohužel nejede. Další možností je napájet skrz USB‑C. Pak se dá na cesty nebo večerní jamování využít PowerBanka. 

Vstup In je mono. Jeho citlivost je plynule nastavitelná. Výstup Out má možností více: mono, stereo nebo sluchátka. A tohle nám fakt udělalo radost: bylo skvělé vzít v noci sluchátka a jen tak si jamovat. Zvuk i pocit ze hry byly moc prima.

Všimli jste si, že spousta reklam na kytarové věci už tolik nepodvádí? Je sympatické vidět, jak výrobci pochopili, že okaté fixlování jednoho bouchnou do očí – : předvádějící kytarista poskakuje jak o život, mlátí do strun jak o život, ale kytaru ani efekt nemá propojené. Tyhle drobnosti snižují věrohodnost reklamy a zbytečně kazí jinak často slušný dojem. 

Také řídnou propagační letáky, kdy krásná a šťastná hráčka, drží nástroj tak nešikovně, že by z něj nevyšel ani kvíkanec.

Kam ONE můžeme zapojit? Do komba jako klasický stompbox. Nebo do koncáku – může se hodit stereo výstup. Anebo jdeme přímo do PA. Pak si na koncert stačí vzít jen kytaru, kabel a ONE. To už bude fakt velká frajeřina. Zbytek batohu lze naplnit lahváči, protože nic jiného už nemusíme potřebovat. Vlastně jo, budeme: napájecí adaptér!

ONE má ladičku, která byla občas tvrdohlavá na citlivost nástroje. I přes uvedenou výtku s ní rychle naladíme.

GALERIE: IK Multimedia TONEX ONE

4579458045814582

Jak ho ovládat

ONE nabízí dva režimy. První je Stompbox, jenž umožní zapínat a vypínat jeden efekt stejně jako klasická krabička, další popis netřeba.

Druhý režim je A/B. Zde přepínáme mezi dvěma zvuky. Je to šikovné třeba pro situaci, kdy chceme mít v A čistý předzesilovač a v B lehce nakřáplý zvuk.

Základní ovládání efektu je jednoduché a přijdeme si na něj sami. Pokud nemáme potřebu řešit technické nuance, bohatě si s tím vystačíme. Pokud chceme z efektu dostat víc, zjistíme, že pokročilé ovládání je docela promakané. Pak bude manuál nebo instruktážní video nezbytností.

Jak ho použít

Filozofie je následující: Do efektu si přes počítač uložíme dvacet zvuků. Ať nyní jedeme kamkoliv, máme s sebou oněch vybraných dvacet zvuků. Nyní záleží na nás, který z nich přiřadíme pro jednotlivé režimy Stompbox anebo A/B. A každý den to můžeme mít jinak. Je to jen na našem pocitu.

Efekt nemá žádný displej, který by ukazoval název vybraného zvuku. Výrobce na to šel jinak, od lesa. Abychom efekty od sebe vizuálně odlišili, nastavujeme individuálně barvu podsvícení horních tlačítek. To je ten důvod, proč na fotkách vídáme ONE s různými barvami. Takže třeba čisté zvuky dáme do modrých odstínů, crunchové do zelených, metalové pily do červené. Tohle je jen na nás.

Jak to proběhlo v praxi? Ani po delší době používání jsme si barvy nepamatovali (dvacet zvuků, dvacet barev…). Papír byl nutností, jenže jsme ho ztratili hned po pár dnech (co si budeme povídat…).

Pak jsme se na to vykašlali. Jako nejlepší postup se osvědčilo, že jsme si do krabičky nasázeli svých dvacet nej zvuků a mezi nimi vybírali podle potřeby. Bylo totiž úplně jedno, jestli se zvuk jmenoval Plexi nebo SilverFace. Takže ačkoliv jsme si dlouho mysleli, že displej by byl výhodou, není tomu tak. Musíme přiznat, že nám vůbec nechybí. A vlastně naopak: ONE je lepší bez displeje. Neřeším, jestli se tahle simulace má blížit Fenderu, Dumble nebo Fryette. Prostě poslouchám ušima, jestli nám sedí do dané nahrávky, nebo ne. A to je rozhodující.

Počítače a „softwéry“

K ONE dostaneme odlehčenou verzi AmpliTube, který umí modelovat aparáty. Šikne se při nahrávání do počítače. Dále dostaneme program ToneX, opět jeho odlehčenou verzi. Ten je klíčový, neboť slouží k organizaci zvuků, jejich přesouvání, zálohování a spoustě dalších úkonů. Potřebujeme jej pro zmíněný úkon s cílem, že „do efektu si přes počítač uložíme 20 zvuků“.

Propojení s počítačem je jednoduché a rychlé. Připojíme se přes USB‑C, bezdrátově to nejede. Lze naráz připojit více ToneX efektů. To je milé, můžeme si třeba od kamaráda přetáhnout jeho zvuky nebo si vyměnit banky mezi vlastními efekty. I přes své maličkaté rozměry jsme stále součástí celého ekosystému ToneX. To znamená, že můžeme čerpat z obrovské zásobárny zvuků na síti. A také vytvářet a ukládat vlastní předzesilovače, aparáty i bedny – a pak je využívat z efektu.

Velkou peckou je možnost přímého propojení efektu s DAWem. Takže na otázku „… ono to funguje jako zvukovka?“ zní odpověď „Ano!“. Kytaru píchneme do ONE, připojíme se k počítači a jdeme nahrávat. Zde má využití sluchátkový výstup: přímý poslech bez latence.

Pro PedalX ONE se dá najít spousta zajímavých instruktážních videí. Mě bavila třeba od chlapíka „The Tone Shepherd“. Intuitivně a bez zbytečného vykecávání popisuje jeho funkce a využití.

Spousta videí k ONE měla zvuky s přemírou reverbu. Zní to hezky, navoněně, ale do kapely to nebude. Možná je lepší poslouchat spíše videa, kde je reverb zkrocený. Sice to nezní tak skvěle, ale dělá pravdivější obrázek o zvuku.

Ucho aneb jak to hraje

Hraje to fakticky dobře. Zkoušíte zvuky, hrajete si, sem tam něco nastavíte a nevycházíte z údivu. Tohle všechno zvládá onen maličký trpaslík? No fakt že jo! 

Bezvadné čisté zvuky, super na střídání prstů a trsátka. Lehce nakřáplé aparáty, kde lezou z kytary riffy samy od sebe. Hutné hardrockové stěny, kde pro napísknutí stačí škrtnout palcem o strunu. Anebo metalový nářez, kde se všechno valí kupředu jako řeka plná železa. A to všechno v mnoha odstínech od tenkých po tlusté barvy. Tady si vybere každý.

Postřehy po delší době používání, abychom jen nechválili? Jako u podobných konkurenčních zařízení, ani zde se nevyhneme pocitu, že mnohé zvuky jsou si podobné. To není výtka, jen konstatování. Hledání vhodných presetů holt vyžaduje čas a trpělivost. 

Škoda, že reverb máme k dispozici jen jeden, a ne více druhů jako u většího ToneX pedal. 

Některé silně zkreslené zvuky měly tendenci se slévat. Podíl na tom měl i kompresor. Aby se nám nepřejedly a nepřeposlouchaly, bylo třeba být s Gainem střídmější. U čistých a středně zkreslených zvuků jsme tento pocit neměli.

Mnohé tovární zvuky jsou hodně nakomprimované, s velkou mírou reverbu (jako u konkurenčních efektů). To se dá snadno během chvilky přenastavit a dosáhnout toho, čeho potřebujeme. Na začátek se osvědčilo vzít nějaký fajnový hotový zvuk a ten si udělat k obrazu svému. S tím souvisí stará zkušenost, že ne každý zvuk, co se hodil na nahrávání, byl vhodný do kapely. A naopak.

ONE jsme zkoušeli i na baskytaru. Znělo to dobře, dalo se dosáhnout různých barev i pocitů. Bylo třeba si ohlídat Gain a Volume, aby se neslévaly tóny. Takže shrnuto, i na basu je ONE jednoznačně dobře využitelný.

Podobně jako v předchozím testu na ToneX Pedal, i zde necháme stranou porovnání s konkurencí, např. Kemper a Helix. Nebylo by úplně férové poměřovat efekty z jiné cenové ligy; navíc zmíněné mašiny nabízejí kompletní zvukový řetězec. ONE jde jinou cestou: jednoduchý efektík do pedalboardu se spoustou možností. 

Krabička má slušnou dynamiku, rozumně reaguje i na Volume na kytaře. A konečně doplníme, že při vypnutém efektu je ovlivnění signálu minimální.

Závěr

ONE funguje fakt dobře. Nabízí obří množství zvuků v maličkém těle trpaslíka.

Pokud rádi pracujeme s barvou, využijeme kromě Gain a Volume pro každý zvuk samostatně nastavitelný Noise Gate, třípásmový EQ a Reverb. 

Základní nastavení lze snadno provést přímo na efektu. A – ač jsem k tomu byl nejdřív skeptický – ono to fakt stačí. Na zkoušky, na živé hraní, pohoda.

Využití ONE je nasnadě. Doplnit náš řetězec o předzesilovač, kreslítko či simulaci bedny, anebo o všechno najednou. Lze souhlasit s doporučením výrobce, že pokud nás efekt baví, pak si do pedalboardu klidně dejme více kousků.

Odvede dobrou práci a zvuková kvalita jednoznačně odpovídá ceně.

Koupit TONEX One na shop.disk.cz