Zvukové karty ESI Neva Uno a Duo Trpasličí zvukovky v akci

Odlišnosti a podobnosti

Názvy Uno, resp. Duo jsou trošku zavádějící, protože obě karty nabízejí dva vstupy. Čím se liší? Co se týče Uno, má první vstup koncipován jako kombinovaný XLR/TRS, druhý je TRS. Přepnout impedanci mezi linka/nástroj lze jen na druhém vstupu. A konečně, výstup posílá na konektory cinch. Duo má oba vstupní konektory kombinované XLR/TRS. U obou lze přepínat impedanci linka/nástroj. Výstup posílá na velké jacky. Všechny kombinované vstupy XLR/TRS jsou samozřejmě určeny také pro mikrofon. Jsou napojeny na mikrofonní předzesilovač a lze si zapnout fantomové napájení.

Balení

Krabička kromě samotné zvukové karty obsahuje jen USB kabel. Přiložen je drobný manuál. Dále zde máme propagační letáčky s kódy, které by měly umožnit stažení softwaru zdarma. Týkají se odlehčené verze Wavelab LE, osmistopého DAW Bitwig Studio a tří aplikací z dílny Audified. Poslední leták pobízí ke stažení Cubasis LE3. Jde o velmi odlehčenou verzi Cubase, určenou pro iOS nebo Android. Z letáku není jasné, jak se uživatel dostane k jiné než trial verzi, která je běžně ke stažení na stránkách výrobce.

Karel Plíhal

Každému milovníkovi Karla Plíhala určitě naskočí při pohledu na název testovaných karet říkanka: Chodí prase po Burgase a vůbec mu to neva, že nemá ani leva.

Vzhled

Zvukovky jsou maličkaté, rozměry mají asi jako krabička cigaret. Design je poměrně jednoduchý, ale účelný. Nahoře leží potenciometry a ovládací tlačítka. Jak je vidět z obrázků, konektory leží na přední i zadní části. Tělíčko je plastové. To je s ohledem na cenovou kategorii sice pochopitelné, ale přiznejme si, že kovové by se nám líbilo víc. Jakmile jde o zpracování zvuku, každý se jak čert kříže bojíme všudypřítomného rušení z mobilů, wifi a kdoví čeho ještě. Základem je kvalitní stínění (Faradayova klec). Každé zařízení, jehož krabička připomíná železo, má opticky navrch. Objektivně ale musíme uznat, že při testování se problémy s rušením nevyskytly – výrobce to má zjevně zmáknuté. Hmotnost je větší, než od oka očekáváme. To potěší, protože uvnitř nebude jen čip, ale také pár bytelných kovových součástí.

Ovládání

Tlačítka slouží k zapnutí fantomového napájení a přepínání vstupní impedance (linka/nástroj). Tlačítko úplně vpravo udělá radost každému, kdo zvukovku využívá pro nahrávání nástrojů. Umožní poslat vstupní signál přímo na výstup. Ano, nejde o nic jiného než o přímý monitoring, kdy máme na výstupu (i sluchátkách) poslech bez zpoždění. Může to působit jako banalita, ale zvukové karty, které přímý monitoring nemají, nedovolí rozumné nahrávání nástroje (syntezátor, kytara). Potenciometry pro nastavení vstupní citlivosti mají kolem sebe podsvícené prstence. Umějí tři barvy: zelenou, žlutou a červenou. Jde o velmi praktické řešení signalizace intenzity vstupního signálu. Je to nejen hezké, ale vylepší to celý jinak strohý design krabičky.

Instalace

Pro Windows bylo po instalaci ovladačů nutné počítač resetovat. Po této mrzutosti už probíhá připojení k počítači, resp. objevení karty jako zvukového zařízení okamžitě. V počítači se nám nabízí jako dvě samostatné zvukové karty, přičemž první je označena Neva 1&2, druhá Neva 1&2 Loopback. Souvisí to s funkcí Loopback, kterou popíšeme níže. Připojení signalizuje rozsvícené logo na čelním panelu. Bezvadné je, že karta nepotřebuje napájení. Žádný adaptér se nekoná, stačí USB. Stránky výrobce jsou dobře zpracovány. Kromě nezbytných fotografií a manuálu obsahují drivery, a dokonce i FAQ. To je u takto mladých karet fajn, vypovídá to o přístupu výrobce k zákazníkům.

Zkušenosti

Zvukové karty fungovaly pohodově, vše šlapalo bez potíží. Signalizace úrovně vstupních signálů je díky barevným prstencům dobře patrná. S potenciometry, i přes laciný vzhled, se pracuje snadno. Neprokluzují, otáčejí se lehce. Zvukové kvality bez problémů splní očekávání, úměrné cenové kategorii. Záznam i přehrávání probíhalo bez rušivých jevů či lupanců. Přínosem je možnost zvýšit rozlišení převodníku, pokud to situace vyžaduje. Za zmínku stojí funkce Loopback. Zjednodušeně, umožňuje nahrávat zvuk z počítače přímo do počítače. Pustíme zvuk v nějakém programu a rovnou ho zaznamenáme, třeba do DAW. Přiznáváme, že jsme tuto funkci neznali, měli jsme možnost s ní pracovat poprvé. A je super. Jde o drobnost, ale šikovnou. Párkrát už jsme podobnou situaci řešili a v zásadě to pokaždé skončilo neelegantním vzájemným propojením vstupů a výstupů na zvukovce.

Zkratky TR a TRS

Co znamenají zkratky TR a TRS? Inu, nic jiného než velký jack 6,3 mm. TR označuje monofonní konektor, užívaný pro nástroje. Verze TRS je symetrický jack (stereo), používaný na sluchátka, stereo signál nebo ve studiu pro symetrický přenos signálu. Pokud máme monofonní TR, většinou jej lze bez problémů využít ve zdířkách TRS. Pokud máme stereo konektor TRS, měl by fungovat ve zdířkách TR (akorát máme místo sterea mono). Občas ale TRS při zapojení do TR konektoru nefunguje; stává se to třeba u kytarových efektů, kde je monofonní TR konektor přímo vyžadován kvůli napájení.

Po delším používání jsme zaznamenali nešikovné umístění konektorů na přední straně. Kabely vedou pod rukou a člověk má tendenci na ně ruku pokládat. Šikovnější by bylo vést je třeba z boku. Ale dalo se na to rychle zvyknout a manipulace s potenciometry je potřeba jen občas. Úplně kosmicky působilo, když jsme v záznamovém softwaru zvyšovali parametry až na plných 192 kHz / 24 bitů. Ruku na srdce, v běžném životě tyto hodnoty asi využijeme jen párkrát. Ale stejně se pořád nechce věřit, že takhle malá a levná zvukovka zvládá tak vysoké hodnoty.

Malý komentář k parametrům vzorkování: Co každého uživatele, poprvé používajícího 192/24, překvapí, je spotřeba místa na harddisku. V porovnání se standardním rozlišením 44,1/16 je to až šílené. Člověk se pak velmi rychle vrátí zpátky na zem a začne přemýšlet, kdy a jaké rozlišení vlastně potřebuje. Pokud nabíráme důležitý a kvalitní zdroj zvuku, pak rozhodně jděme co nejvýše (profi studia využívají k plné spokojenosti 96/24). Pokud máme nenáročné využití, průměrný zdroj zvuku, anebo mícháme rovnou do mp3, pak rozlišení snižme a pošetříme paměť. Může zarazit nepoměr mezi výrobcem deklarovaným odstupem signál/šum 97 dB na vstupu a teoreticky dosažitelnou hodnotou 144 dB pro 24 bitů. Ale vše je v pořádku, tento odstup je zcela na úrovni. Pro více informací viz sloupek.

Dynamika signálu

Dynamika signálu určuje odstup signálu od šumu, čili jaký rozdíl mezi nejtišším a nejhlasitějším zvukem umí převodník zpracovat. A také, jak jemně umí odlišit různě hlasité zvuky. Snadno si lze představit jako potenciometr Volume, kdy dynamika určuje, s jak jemným krokem s ním lze otáčet. Každý bit znamená zvýšení dynamiky zhruba o 6 dB. Standardních 16 bitů by tedy mělo znamenat dynamiku 96 dB. V praxi se dále setkáváme s bitovou hloubkou 20 a 24 bitů, které dávají 120 dB, resp. 144 dB. Pamatujme, že jde o teoretická čísla! V reálu dostaneme výrazně méně. Standardní zvukovky mají kolem 96–100 dB. U drahých zvukovek se špičkovými hodnotami se pohybujeme kolem 110–119 dB. I zde často narazíme na různé žonglování s čísly, podobně jako nás výrobci matou udávanými výkony zesilovačů (záměnou špičkového, hudebního a středního výkonu). 

Závěr

Testované zvukové karty bezezbytku splňují očekávání: snadné připojení, bezproblémový provoz, adekvátní zvuk. Nepotřebují žádný adaptér, baští proud z USB. Jednoduchý design, plastové tělíčko a ergonomie konektorů odpovídají cenové kategorii, ve které se nacházíme. Oba modely umějí velmi vysoké rozlišení převodníku, v takto nízké cenové kategorii nebývalé. A pokud se potřebujeme rozhodnout, kterou kartu vybrat, je to snadné: stačí určit, které typy konektorů využíváme.