Jak vybrat nejlepší zvukovou kartu? Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Tento převodník nebo zkráceně zvukovka je v domácím studiu místo, kde se signály sbíhají do jednoho bodu. Výběr převodníku je tedy pro domácí studio důležitým krokem. Zvukovou kartu používáme pro převod zvuku do jedniček a nul, ale také pro distribuci signálu ve studiu. U vybavenějších zvukovek, kterým se pak taky říká audio rozhraní, můžeme najít v arzenálu i efekty pro úpravu zvuku při záznamu.

Základní karta (interní) vs. externí karta

Každý počítač obsahuje zvukovou kartu. Pro práci se zvukem používáme externí zvukové karty, které nám umožňují nahrávat více signálů najednou, například více mikrofonů současně. Také nám tato zařízení nabízejí kvalitnější převod zvuku bez šumu a výpadků. A nalezneme zde specifické ovládací prvky (např. fantomové napájení, MIDI vstupy a výstupy apod.). Externí karta má i lepší přístup pro kabely, které do ní potřebujeme připojit. Pojďme se podívat, co vzít v úvahu při jejím pořízení.

Jednoduchý systém pro začátečníky představují zvukové karty Steinberg UR22 nebo PreSonus Studio 24c. Oba převodníky se dodávají se základními verzemi nahrávacího softwaru.

Typ připojení

Důležité je, jak bude zvuková karta připojena k počítači. V domácím studiu můžeme vybírat ze tří možností. Nejčastěji se setkáme s USB. V domácím studiu většinou běží bez problémů, je to jednoduchý způsob, jak převodník s počítačem propojit. Zastaralejší způsob představuje FireWire, jenž se používal spíš na větších systémech. V minulosti byl pro lepší stabilitu preferovanější než USB. Nevýhodou je komplikovanější způsob připojení k počítači. Nejnovějším typem připojení je macovský Thunderbolt – pokud tedy máte Mac, je to jasná volba. Pro PC je opět nutné řešit situaci pomocí rozšiřující karty PCI.

Vstupy

Karty se vyrábějí s různým počtem fyzických vstupů, což určuje, kolik zdrojů můžeme v jeden moment nahrát. Je tedy nutné nejdříve přemýšlet, co budeme chtít ve studiu nahrávat. Pokud to jsou dema (kytara, zpěv, klávesy…), postačí dva vstupy pro mikrofon nebo linkový signál a výstup na pár beden a sluchátka. Díky možnosti overdubového nahrávání navrstvíme nástroje dle potřeby. Pro náročnější projekty bude třeba vstupů více. Nabídka je pestrá: od čtyř do osmi vstupů (i více). Dejte si hlavně pozor, o jaké vstupy se jedná. Když například výrobce avizuje čtyři vstupy, zpravidla se jedná pouze o dva mikrofonní a dva digitální (S/PDIF – Sony/Philips Digital InterFace) nebo linkové vstupy. V praxi to znamená, že v jeden moment lze nahrát pouze dva signály z mikrofonu a dva z jiných zdrojů. Zvuková karta se dvěma vstupy pro začátek dostačuje, ale je dobré mít rezervu a předjímat případně větší počet vstupů pro budoucí nahrávání.

Pokud víme, že budeme ve studiu nahrávat více informací najednou, potřebujeme zvukovou kartu s více vstupy. Pro domácí studio můžeme vybrat karty s vyšším počtem vstupů i výstupů. Výborné řešení nabízí například Steinberg r44c, větší řešení zajistí PreSonus Quantum.

Výstupy

Každá zvuková karta má alespoň dva výstupy (stereo, ale někdy je lze využívat i jako dva mono) pro monitory. Ve studiu můžeme mít požadavky na více výstupních cest: například pro druhý pár monitorů, cesty pro sluchátkový odposlech či pro zapojení externího hardwaru. Alespoň čtyři výstupy z převodníku jsou ve studiu užitečné. Dva použijeme pro zasílání signálu do hlavních monitorů, další dva můžeme využít výše popsaným způsobem.

Sluchátkové výstupy

Většina převodníků nabízí také výstup na sluchátka. To znamená, že zvuk je již upraven pro přímé zapojení sluchátek, což je velmi praktické. Některé zvukovky mají i dva nezávislé výstupy. Možnost připojit dvoje sluchátka dovoluje větší nezávislost při nastavení monitorovacích cest v okamžiku, kdy nahráváme více hudebníků najednou.

Kvalita předzesilovače

Zásadní pro kvalitu karty jsou její předzesilovače. Tento hardwarový prvek se stará o zesílení signálu před vstupem do záznamu, pokud je nekvalitní, šumí a má horší dynamickou odezvu či větší zkreslení. Současné převodníky nabízejí i v nižších cenových hladinách dostatečně kvalitní předzesilovače a s problémy se setkáme pouze u nejlevnějších zařízení.

Driver

Pro řízení komunikace mezi zvukovou kartou a počítačem je třeba software, tzv. driver. Tato „neviditelná” položka má zásadní vliv na stabilitu zvukové karty, zpoždění signálu/latenci… Kvalita driveru se liší podle výrobce a můžeme se setkat se situací, kdy kvalitní „železo” nefunguje kvůli špatně napsanému driveru.

Některé převodníky obsahují tzv. DSP mix. Tato aplikace umožňuje nastavení routingu signálu ještě před vstupem do záznamu. Tak se vyhneme monitorování přes DAW. Skvělé řešení má například PreSonus, který tento software nazývá Universal Control. Tyto softwary jsou součástí zakoupeného převodníku.

Monitoring

Rozdíly také nalezneme v možnostech nastavení odposlechových cest. Existují tři základní možnosti:

1. Monitorovat skrz nahrávací software. V takovém případě řešíme pouze zpoždění, tedy latenci, kterou celý systém potřebuje pro zpracování signálu. Hodnotu zpoždění nastavujeme v driveru převodníku.
2. Monitor Mix – některé karty mají ve výbavě ovladač s názvem například Mix. Ten míchá poměr mezi vstupem zvukové karty a výstupem z nahrávacího softwaru. Tato metoda je celkem efektivní a jednoduchá, má však nevýhodu a neumožňuje složitější úpravy signálu.
3. DSP mix – tyto aplikace si můžeme představit jako digitální mixy. V nich můžeme míchat signály přicházející do převodníku a ven podobně jako na analogovém mixu. Výhodou je, že máme vstupní signál odbočený od signálu pro záznam. Navíc můžeme využít různé efekty (reverb, hall…) pro odposlech při nahrávání, aniž bychom je museli nahrávat. Tyto aplikace „procesuje” převodník, a tak nezatěžují CPU počítače. A také se vyhneme řešení latence. DSP mixy jsou ve výbavě větších systémů, ale postupně se stávají součástí i levnějších zvukovek.

Doplňky

Neměli bychom opomíjet další důležité doplňky. Samozřejmostí by mělo být fantomové napájení pro kondenzátorové mikrofony. Výhodou jsou také kombinované vstupy (XLR/jack). Tyto dvě položky jsou ale většinou samozřejmostí. Některé zvukové karty nabízejí doplňky jako například útlumové prvky (Pad) pro snížení hlasitosti, otočení fáze nebo základní hi-pass filtr. Užitečná je také signalizace vstupního signálu v podobě LED měřáku. Někdy se nám mohou hodit i MIDI vstupy, i když dnes se stává standardem připojení MIDI zařízení přes USB. U větších systémů máme také možnost rozšířit je o další vstupy pomocí rozhraní ADAT. Díky připojení ADAT můžeme zvýšit objem vstupů přidáním dalšího externího zařízení, kdy zvuková karta řídí celý proces převodu.

Doplňkový software / DAW

Při koupi zvukové karty získáváme zpravidla i balík bonusových softwarů. Základem bývá jednoduchá verze DAW (nahrávacího softwaru). Výrobci zvukovek mají v portfoliu vlastní DAW (Steinberg/Cubase, Universal Audio/Luna, PreSonus/Studio One, Apple/Logic…) nebo spolupracují s jinými výrobci (Focusrite/Ableton…). Součástí dodávky bývají také různé doplňky, třeba sady pluginů či zvukových knihoven. Spojení zvukové karty a konkrétního DAW představuje ideální vstup do světa nahrávání.

Vyberte si zvukovou kartu na shop.disk.cz