Dozvuky zblízka Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Jak ale postupovat konkrétně při výběru plug‑inů a efektů? Jak se v široké nabídce možností zorientovat? Na to se podíváme v této části seriálu.

Při volbě konkrétního dozvuku se můžeme řídit několika pohledy. Buď jaký konkrétní prostor a jeho vlastnosti chceme, nebo jaké barvy chceme dosáhnout. Stejně jako jiné efekty, ani dva různé dozvuky neznějí stejně. I s podrobným nastavením budou v barvě rozdíly.

Kvalitu digitálních dozvuků poznáme tak, že jejich levné varianty znějí ploše, plechově a chybí jim plastičnost. V mixu se nepojí se zbytkem nahrávky a výsledkem je levně a amatérsky znějící mix. Pokud bychom měli sáhnout hlouběji do kapsy při pořizování zvukařské výbavy, budou kvalitní reverby dobrou investicí.

Dozvuky podle hloubky prostoru

Při výběru konkrétního dozvuku můžeme přemýšlet z pohledu, jaký typ prostoru (místnosti) chceme použít. Základem mixu (samozřejmě s výjimkami) jsou spíš kratší dozvuky. Těm říkám tzv. „neslyšné“. To jsou ty reverby, které sice plní důležitou roli při vytváření přirozené prostorovosti mixu, ale jejich (ne)přítomnost zpravidla zaregistrujeme až poté, co je v mixu vypneme.

Tyto kratší dozvuky nalezneme v každém běžném dozvukovém pluginu. Jedná se o dozvuk typu Room a Chamber (místnost a komora).

Room

Room je dozvuk, který odpovídá zvuku menšího akustického prostoru, jako je malé studio, obývák apod. Uzavřené prostory s krátkým dozvukem. Na tyto dozvuky jsme nejvíce zvyklí v reálném světě. Zpravidla tuto zkušenost ani nevnímáme, ale dozvuk v malé místnosti může být jak velmi „živý“ (hodně odrazů, hodně vysokých frekvencí), tak velmi temný, utlumený (více basů, méně odrazů z místnosti).

Právě tyto dozvuky používáme zpravidla nejvíce a dodávají mixu jeho intimitu a přirozeně celý mix spojují. Vhodné jsou v podstatě na cokoliv, hlavně tam, kde potřebujeme spojit větší celky mixu (např. sada bubnů) apod.

Chamber

V předešlém dílu se zmiňuji o tzv. dozvukových komorách. Jednalo se o místnosti, do kterých se přes reproduktory zvuk pustil, a v tomto prostředí (jehož zvukové vlastnosti se daly měnit pomocí odrazových ploch) se zpět snímal pomocí mikrofonů a přimíchával k nahrávce.

Tento dozvuk je více podobný hallům, ale je více sytý a má hodně bohatou dozvukovou část kvůli odrazům v místnosti.

Můžeme si je představit jako zvuk, který vzniká ve větší koupelně nebo na schodišti. Tento dozvuk vnáší do mixu živost, energii a hodí se tam, kde chceme do mixu pocit většího prostoru nebo energie. Např. na bubny typu John Bonham bude tento reverb ideální.

Hall

Hall, jak název napovídá, vytváří zvuk koncertní síně. Zde si můžeme představit skutečně velký prostor s dozvukem dlouhým i několik sekund. Výhodou i nevýhodou je tedy poměrně dlouhá délka doznívání.

Reverb je v podstatě další zvuk či zvuková vrstva, která „roluje“ pod mixem samotným. Čím delší dozvuk je, tím více může zastírat nově nastupující zvuky.

Hall je tedy typ dozvuku, který volíme tehdy, pokud chceme v mixu udělat „velké gesto“ nebo máme v mixu nástroje, které tento druh prostoru mají rády – například orchestrální zvuky, smyčcové či jiné plochy atd.

U hallu je třeba dávat pozor i na to, aby ho nebylo v mixu zbytečně moc, protože v touze po pocitu mohutnosti či epičnosti můžeme docílit opačného efektu – mix bude znít pouťově a levně.

V mixu tyto dozvuky volíme promyšleně a je třeba je zasadit do mixu tak, aby pro ně bylo dostatek místa.

Z pohledu objemu můžeme zjednodušeně vnímat tři základní prostory. Room (malá místnost), Chamber (větší místnost) a Hall (velké prostory). Každý mix je specifický a krátké dozvuky se hodí tam, kde chceme zachovat větší pocit energie (např. u rockové hudby); naproti tomu u písní s pomalejším tempem můžeme použít dozvuky s větším prostorem.

Základní prostory, které používáme, jsou Room, Chamber nebo Hall.

Reverby z pohledu konstrukce

Základní dělení můžeme dále rozšířit o vnímání barvy dozvuku. Zde máme k dispozici na výběr vše, co historie nahrávání přinesla. Všechny tyto možnosti dnes nalezneme ve formě digitálních plug‑inů.

Spring

Jedním z nejstarších s velmi specifickou barvou je tzv. Spring – pružinový reverb. Tento reverb funguje tak, že je zvuk přiveden na kovovou pružinu, která se chvěje, a zvuk je snímačem přiváděn zpět k základnímu zvuku.

Nejvíce tyto reverby známe z kytarových zesilovačů pro jejich metalický zvuk a frekvenčně redukovanou barvu. Také je pro tento reverb typicky znějící kmit pružiny, který je při vyšších hodnotách ve zvuku slyšitelný (nebo v případě, že kombo počastujeme kopancem). Tento dozvuk má „vintage“ kvalitu a použijeme ho tam, kde chceme dozvuk s jasným charakterem.

Plate

Na podobně mechanickém principu fungují i plate reverby. Tato zařízení byla konstruována jako velké skříně, ve kterých byl uložený kovový plát, na nějž byl přiveden zvuk a byl zpětně snímám.

Na rozdíl od pružinových reverbů měly tyto pláty takovou velikost, že šlo vyrobit i velmi dlouhé dozvuky. Pro tento dozvuk je typický hutný a velmi bohatý dozvuk s měkkou barvou, která se zpravidla dobře pojí s mixem.

Plate pro svůj temnější charakter z mixu netrčí a lze použít i nastavení s delším časem, které se stále do mixu vejde.

Plate reverby jsou poměrně univerzální a dobře se hodí na vokály, sólové nástroje, ale i tam, kde chceme vytvořit hlubší, hutný prostor.

Z pohledu konstrukce je užitečný reverb Plate, nebo jako zajímavý doplněk Spring reverb.

Chamber

Místnosti a dozvukové komory zmiňuji v článku výše. Zde jen dodám, že tuto techniku můžeme samozřejmě vytvořit analogově, tedy přes monitory pustit zvuk do místnosti a tento dozvuk zpět nahrát mikrofony a přimíchat do nahrávky. Lze tak vyrobit zcela přirozený analogový dozvuk, který může být znakem vašeho studia.

Digitální reverby

V tomto smyslu mluvím o plug‑inech, které generují dozvuk zcela uměle. V nich nalezneme výše zmíněné barvy a hloubky prostoru. Ryze digitální dozvuky jsou velmi čisté a kromě dozvuku samotného nemají specifický charakter.

Tyto reverby se hodí v okamžiku, kdy potřebujeme neutrální a nerušivou barvu. Někdy jsou ale tyto reverby příliš čisté, umělé a nepojí se s mixem. Jejich zvuk je příliš „naleštěný“ a je třeba je do mixu zanořit. Čím kvalitnější dozvuk máme, tím více plastičnosti a měkkosti získáme a také tím lépe spojíme nahrávku s tímto reverbem.

V tomto případě se jedná zpravidla o algoritmické reverby. Tyto plug‑iny vytvářejí vjem prostoru zcela uměle, pomocí algoritmu, tedy matematického modelu, jak by se měl zvuk v daném prostoru chovat.

Tyto reverby v jednoduchosti fungují jako složité delaye. Reverb pracuje se zpožděným signálem, který algoritmus řídí a moduluje.

U dozvuku máme tři základní fáze průběhu:

1. první odrazy (0–100 milisekund),

2. pozdější odrazy – jakési hlavní tělo dozvuku (100–300 milisekund)

3. doznívání (300 milisekund a více).

Algoritmické reverby tvoří pozdní odrazy pomocí zpětnovazebních smyček. Přebírají rané odrazy a vracejí je zpět prostřednictvím algoritmu. Tuto zpětnou vazbu lze upravit pomocí doby doznívání, což jsou parametry, které najdete na každém Reverbu.

Jedná se tedy o zcela syntetickou výrobu výsledného zvuku.

Krystalický zvuk poskytují moderní digitální reverby, jako je FabFilter Pro R.

Konvoluční reverb

Nejmodernější (bohužel i nejnákladnější a nejnáročnější na zdroje počítače) jsou konvoluční reverby.

Zatímco algoritmický reverb je založený na algoritmech, konvoluční reverb využívá impulzní odezvy. Impulzní technologie vytvoří záznam reálného prostoru, který se přenese do digitální podoby. V praxi se reálný prostor snímá pomocí zvukového impulzu (výstřel, šum) a tento impulz pak slouží jako základ pro realistickou odezvu znějícího prostoru.  

Proto u těchto reverbů máme v presetech obvykle na výběr řadu možností, které odpovídají reálnému místu či prostředí.

Tyto reverby tedy nabízejí to nejlepší ze spojení reálného a digitálního světa. Jejich nevýhodou je relativně vysoká pořizovací cena, takže se používají hlavně ve světě profesionálního zvuku. Ale např. pro postprodukční úpravy filmů a podobných situací je konvoluční reverb nejlepším řešením.

Dvě různé technologie vzniku dozvuku. Algoritmický reverb a konvoluční impulzní reverb.

Simulace slavných zařízení

Jistě jste slyšeli o značkách jako Lexicon nebo Bricasty nebo Eventide. Tato zařízení ve své hardwarové podobě patří k nejdražšímu studiovému vybavení vůbec. V současnosti máme možnost získat tyto dozvuky v podobě cenově dostupných plug‑inů.  

Tato zařízení jsou ověřena časem a jejich specifické vlastnosti můžeme získat za zlomek pořizovacích cen. Samozřejmě, plug‑iny ne vždy dosahují kvality těchto hardwarových zařízení, ale mít jeden dobrý Lexicon ve výbavě je jistota, že máme dobrý dozvuk v mixu.

Některé plug‑iny jsou postaveny tak, že v nich nalezneme slavné hardwarové dozvuky, jako je Lexicon nebo Bricasti.

Simulace slavných studií

Blackbird studio, Hansa Studio, Abbey Road… V dnešních pluginech se setkáme i s možností „zapůjčit“ si dozvuk nejslavnějších nahrávacích studií na světě. Zpravidla se jedná o prostory se středním či větším dozvukem, které výborně fungují pro ozvučení akustických nástrojů a tam, kde chceme živější, přirozeně znějící prostor.

Podobně fungují reverby, které simulují reálné prostory slavných nahrávacích studií. Na tomto obrázku vidíme plug‑in simulující dozvuk Blackbird studia v Nashvillu.

Tipy pro mix

Pro zapojení reverbu zpravidla používáme zapojení přes sendy. To vysvětluji blíže v předešlé části seriálu. Výhodou je snadnější nastavení a rychlejší práce s efekty.

Ekvalizace reverbu

Reverb je třeba vnímat jako další zvukovou vrstvu v mixu. Takže jeho výstup musíme dále kontrolovat. Důležitá je frekvenční skladba. Reverb by neměl obsahovat příliš basů, čím delší dozvuk je, tím více bude zastírat celý mix. Basy odstraníme ekvalizérem – buď přímo v plug‑inu, nebo zapojením ekvalizace za reverb.  

Stejně kontrolujeme objem vysokých frekvencí. Čím méně jich je, tím bude výsledný efekt vzdálenější. V praxi jistě znáte jev, kdy se – se zvětšující vzdáleností od zdroje zvuku – jako první ztrácejí vysoké frekvence. Vysoké frekvence dokážou dozvuk „rozsvítit“, ale také může být v mixu dozvuk příliš dominantní.

Podobný plug‑in pracuje s možností použít dozvuk berlínského studia Hansa Studios.

Strategické použití dozvuku

Stejně jako rozložení zvuku v panoramě, kde vytváříme vjem rozložení zvuku mezi pravým a levým monitorem, můžeme o reverbu přemýšlet jako o předo‑zadní panoramě. Je vhodné rozvrhnout si, které zvuky budou posluchači blíže (menší objem a kratší reverby) a které „zasuneme“ hlouběji do mixu. I zde musíme přemýšlet o tom, jak v mixu udělat kontrast a nenechat mix plochý či utopený v jednom (příliš hlubokém) prostoru.

Objem reverbu bychom měli také zvážit z pozice tempa a hustoty mixu. Rychlejší a energičtější skladby zpravidla obalíme kratším dozvukem, naopak pomalejší skladby snesou dozvuky delší.

Reverby v mono zapojení

Další dobrý trik je použít reverby v mono zapojení. Pokud máme hutný mix, a přesto chceme, aby měl daný zvuk (např. virbl) hodně hluboký dozvuk, můžeme použít mono reverb, který se do hustého mixu lépe vměstná.

Sidechain komprese

Skvělou technikou při mixu reverbu (obzvláště v hutném mixu) je sidechain komprese. Touto technikou můžeme objem dozvuku řídit pomocí kompresoru a reverb nebude příliš dominantní tam, kde by zastíral např. hlavní vokál. Zároveň ale dozvuk projde mixem tam, kde je pro něj dostatek místa.