Předozadní prostor mixu Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Horizontální část tvoříme rozmístěním v panoramě a úpravou frekvencí ekvalizací. V posledním díle seriálu jsme se zaměřili na saturaci. Tu můžeme vnímat jako další vrstvu této roviny. Mix má ale ještě jeden rozměr. V podstatě se jedná o iluzi 3D prostoru. Tuto část mixu můžeme nazvat předozadní. A k nastavení tohoto vjemu používáme prostorové a modulační efekty.

Proč používáme reverb?

Tato otázka může být triviální. Tento typ efektu používáme i při živém zvučení, při nastavení zvuků u nástrojů a setkáváme se s tímto efektem v podstatě denně. Současná technologie nabízí možnost dodat tyto chybějící prostory uměle. Proč to ale děláme?

Při nahrávání máme možnost nahrát i odraz z místnosti, přirozenou akustiku prostoru, ve kterém nahráváme. Tento druh dozvuku zpravidla nazýváme ambient. Bohužel, pro získání skutečně dobře znějícího odrazu z místnosti nebo dozvuku s dostatečnou hloubkou (např. kostel) či vhodnou barvou jsme v domácím studiu limitovaní.

V domácím studiu volíme často techniku záznamu zblízka. Z výše uvedeného – chybí místnost o dostatečné velikosti a také bývá barva odrazu z místnosti nevhodná. I samotný dozvuk má svou barvu a charakter. Může být temný, jasný, kratší, delší… ale může mít i špatné příměsi jako metalické řinčení, které je typické pro menší místnosti, jež mají tvrdé odrazové plochy (zkuste si schválně tlesknout v podchodu nebo v pokoji ve tvaru panelákové kostky). Tento dozvuk je zpravidla v nahrané stopě na obtíž a velmi těžko se v mixu eliminuje. Odraz nenese jen samotnou informaci o prostoru, ale i specifické zabarvení, které se na základní zvuk „nalepí“.

Jak se reverby tvoří?

Dřívější analogové technologie neumožňovaly dozvuk vytvořit uměle. Prostor musel mít vhodnou kubaturu a nahrál se i s interpretem. Postupně se rozvíjely postupy, jak dozvuk dodávat do nahrávky uměle.

Prvním řešením byly tzv. dozvukové komory. Místnosti, které měly takový povrch a prvky, že se dal dozvuk v nich měnit. V této místnosti byly reproduktory, do nichž se přivedl neefektovaný signál. Odraz z místnosti se nahrál a zpět se přimíchal k nahrávce.

Postupně se začaly rozvíjet i elektronické způsoby umělého tvoření dozvuku. Začala vznikat zařízení jako plate reverby. To jsou velké skříně, ve kterých je uložený plechový plát, na nějž je přiveden signál, který plát rozechvívá a opět je snímán a zpět přimícháván k signálu. Na podobném principu pracují i spring reverby, které znají např. kytaristé ve svých zesilovačích. Zde je místo plátu použita pružina.

Na začátku 80. let minulého století přišla revoluce v podobě prvních digitálních dozvuků. Tato zařízení přišla do módy a také velmi ovlivnila zvuk nahrávek 80. let.

Další rozvoj pak vedl k plně digitálním generátorům dozvuku, které známe jako pluginy v DAWu. Tyto softwary tvoří dozvuk buď uměle, pomocí algoritmu, nebo kombinací snímání reálné místnosti a přenesení tohoto impulsu do digitální podoby. Zde mluvíme o tzv. konvolučních reverbech.

Každý z těchto efektů má vlastní barvu a v moderních pluginech si můžeme vybrat jakýkoliv z těchto druhů dozvuku.

Mix můžeme vnímat i jako trojrozměrný prostor. V něm můžeme vytvořit iluzi větší vzdálenosti zvuku od posluchače.

Dva důvody použití dozvuku

Základní důvod popisuji výše. Naše obecná zkušenost je, že vnímáme dozvuk, kdekoliv momentálně jsme. Jiný dozvuk máme doma, jiný ve zkušebně, jiný v autě a jiný venku. Vždy je ale přítomna nějaká informace o prostoru, ve kterém se právě nacházíme. Často si to ani neuvědomujeme.

Pro zajímavost – pro zvukové testy se používají tzv. bezdozvukové komory. Jsou to upravené místnosti, které pohlcují veškerý dozvuk. Není neobvyklé, že pobyt v takovém prostoru může způsobit nevolnost. Podobnou zkušeností byla prohlídka, která prezentovala svět z pozice nevidomých. Procházeli jsme několika různými prostory v naprosté tmě. Jediné, co nám pomohlo k orientaci, byly odrazy v dané místnosti (praktická rada – pro nevidomé je nejhorší prostor přechod na rušné ulici, neboť zde se tyto informace o prostoru slévají).

Pokud nám tyto prostorové informace v nahrávce chybějí, zní nahrávka ploše. Proto používáme reverby, abychom tyto informace do nahrávky vrátili.

Definice vzdálenosti

V tomto smyslu používáme reverby pro vrácení základní informace o prostoru, ve kterém je daný nástroj nebo zvuk umístěný. Např. chceme, aby celá sada bubnů zněla, jako by byla nahrána v místnosti (room) s větší kubaturou.

Pokud používáme panoramu jako umístění mezi pravým a levým monitorem, můžeme dozvuk vnímat jako přiblížení či oddálení dané informace od posluchače.

V mixu zpravidla nechceme, aby všechny informace měly stejnou důležitost. V každém mixu máme hierarchii, které zvuky/nástroje jsou důležitější (respektive, na které chceme převádět nejvíce pozornost), a ty, které tvoří sice důležitou, ale podkladovou část nahrávky. Tuto separaci můžeme dělat panoramou a poměrováním hlasitosti fadery. Pokud chceme nějakou informaci „zatlačit“ do zadní osy mixu, musíme sáhnout po reverbu. Reverby můžeme chápat jako „předozadní“ panoramu.

To znamená, že některé informace v mixu necháme tzv. sušší (méně obalené reverbem) a na jiné použijeme prostoru více. Tak tvoříme mezi stopami nebo sekcemi mixu kontrast.

Jak a kolik reverbu použijeme, je produkční rozhodnutí. Neexistuje jedno správné řešení. Zpravidla u nahrávek, které mají znít více syrově a energicky, používáme dozvuk kratší a je ho méně. Také se řídíme hustotou nahrávky. U rychlých nahrávek (kde jdou např. údery bubnů rychle za sebou) nemáme dost prostoru pro dlouhý dozvuk bez toho, aby překrýval nástupy dalších úderů.

Další definice je žánr a jeho standard. U popové balady se zpravidla v reverbech skoro koupeme, u punkové nahrávky budou dozvuky téměř nepostřehnutelné.

Reverby pro efekt

Druhý důvod pro použití reverbů je záměrný, „přiznaný“ efekt. V základním použití chceme reverby spíše kratší, které znějí přirozeně jako skutečná místnost. V tomto druhém případě používáme reverby pro „velké gesto“, kterým chceme mix okořenit.

Hluboké, dlouhé dozvuky jsou nositelem specifické nálady a barvy. Pro tyto dozvuky používáme co nejkvalitnější reverby a jejich umístění v mixu promyslíme a použijeme strategicky. Jako každý „cukrový“ efekt jsou reverby návykové a jsou obdobou cukrové vaty pro uši. Mohou se snadno přejíst. Čím více těchto reverbů do mixu vkládáme, tím větší zvukařský um musíme vynaložit na jejich skloubení se zbytkem mixu.

Dozvukové komory byly dříve jediným řešením, jak přidat chybějící prostor do nahrávky. Dnes tento druh dozvuku můžeme dodat do mixu pomocí plug‑inů.

Nastavení reverbů

Popis jednotlivých funkcí reverbu by vydalo na samostatný článek. Pojďme se podívat na největší chyby při použití.

U začínajících zvukařů se setkávám s tím, že reverbů používají nadbytek. Tato chyba vychází z toho, že reverb je vnímán jako efekt, který dodá zvuku mohutnost a pocit velkoleposti. Pokud to zkombinujeme se špatně zvolenou barvou nebo levně (metalicky a ploše) znějícím reverbem, výsledek zní pouťově.

Reverby nelze do mixu házet bez rozmyslu. Vždy zvažujeme, zda se nám daný efekt do mixu vejde. Zda nezastírá jiné aspekty mixu. Zda jsou jeho barva a objem uměřené. Široce a mohutně znějící mix se opírá i o jiné aspekty (vhodně nastavená panorama, dobrá ekvalizace). Špatně použitý dozvuk pouze umocní chyby jdoucí odjinud.

Druhá chyba je vracení reverbu do mixu bez další kontroly.

Na výběr máme velké množství plug‑inů, které dozvuky generují. Některé mají definované prostory, které generuje algoritmus nebo impuls sejmutý ve skutečném prostoru. Zajímavý plug‑in je např. Tverb, který vychází z nahrávací techniky konkrétního zvukaře.

Efektování výstupu reverbů

Proč je třeba výstup z reverbu dále kontrolovat? Důvodem je to (což platí pro všechny efekty prodlužující svůj pobyt v mixu v čase), že reverb má delší dobu působnosti v prostoru mixu. V podstatě se „roluje“ pod základním neefektovaným mixem.

Výstup zreverbu tedy musíme vnímat jako další stopu nebo informaci v mixu. Je chyba myslet si, že odesláním neefektovaného zvuku do vstupu reverbu jeho mix končí.  

Výstupy reverbu můžeme dále upravovat. Můžeme kontrolovat jak délku reverbu, tak lze ekvalizérem zapojeným za reverb upravit i frekvenční skladbu dozvuku. Např. pokud do reverbu zapojíme elektrickou kytaru, může mít reverb příliš vysokých frekvencí. Ty můžeme ekvalizérem ubrat a celý reverb udělat méně nápadný. Temnější barva efektu nebude zastírat a přesvětlovat celý prostor mixu.

Naopak, velmi užitečné je z reverbu hi‑pass filtrem odebrat všechny subbasy. I když zpravidla basové informace v mixu reverbem příliš neobalujeme, můžeme kontrolovat to, aby se do mixu nevracely tyto velmi nízké frekvence. Ty by se skrz reverb v mixu mlely a tím by ho činily méně konkrétním.

Princip zapojení efektů jako reverb v mixu je přes tzv. send. Zvuk se rozbočí z efektované stopy, zašle do sběrnice s efektem, a tak lze přes jeden efekt přimíchat jakoukoliv stopu v mixu.

Zapojení reverbů do sendu

Pro zapojení jakýchkoliv pluginů v mixu máme dvě možnosti. Insertní a sendové. Zavedenou praxí je zapojování těchto prostorových efektů přes tzv. sendy. Použít reverb v insertních zapojeních není vysloveně chyba, sendy jsou ale vhodnější z více důvodů.

Sendové zapojení funguje jako výhybka, kdy neefektovaný zvuk odesíláme do vytvořené sběrnice s efektem. To znamená, že do jedné této sběrnice můžeme v DAWu poslat jakoukoliv stopu v mixu. To šetří čas (nastavíme reverb jen jednou) i zdroje počítače (dozvukové plug‑iny bývají na výkon počítače nejhladovější).

Podstatou ale je, že send můžeme opět chápat jako malý fader, jenž určuje sílu signálu, který odesíláme do efektu. Takže i přes jeden reverb můžeme získat různou hloubku efektu. Navíc to děláme z prostoru mixu, kde máme sendová zapojení dostupná přímo z mix konzole.

To je velký rozdíl oproti zapojení v insertech, kde pro úpravu objemu efektu musíme jednotlivé efekty otevírat přímo.

Například máme nahrané bubny do deseti stop. Pro celou soupravu chceme použít jednotný reverb, který by simuloval větší místnost. Místo toho, abychom zapojovali deset reverbů do insertů, vytvoříme efektovou stopu pro zaslání přes sendy (v každém DAWu máme rozdílné názvy – Fx stopy, Aux, Buss, princip je ale stejný).

V této stopě nastavíme reverb na požadovanou hloubku a barvu. Sendovým odesíláním pak určíme, kolik efektu bude použito pro jednotlivé položky bubenické sady. Pro kopák použijeme reverbu méně (kvůli basům v mixu), pro virbl nebo tomy můžeme použít reverbu hodně (pro efekt a větší údernost) a pro overheady opět trochu méně.

Sendy jsou užitečné nástroje, protože můžeme efekty skutečně „míchat“ v pravém smyslu tohoto slova.

Dozvuky mají různé kategorie, které vycházejí ze způsobu, jak byly vytvořeny analogové předlohy, i na základě typu místností, které simulují. Na tyto detaily se podíváme v příští části seriálu.