logo Disk

Jak se míchá Dream Theater a Rush Rozhovor s Richem Chyckim

Rich Chycki pracoval mimo jiné s kapelami Dream Theater a Aerosmith. Je spolutvůrcem 26 zlatých a platinových alb a respektovaným rockovým producentem. Má zkušenosti například se snímáním bicí soupravy Neila Pearta z Rush na 40 mikrofonů. 

Kategorie: Studio - Aktuality | Pódium - Aktuality
DISK | 25. září 2014

V následujícím rozhovoru Rich Chycki hovoří o tom, jak nahrává a míchá rockové nahrávky a jak mu plug-iny UAD-2 dopomohly k jeho pověsti rockové producentské legendy.

Odkud pocházíš?

Vyrůstal jsem v Torontu v Kanadě. Mnoho let jsem pracoval v Los Angeles a nyní díky své práci cestuji po celém světě.

Byl jsi muzikantem už od mala?

Ano, a jsem jím pořád. Jsem kytarista a skladatel, a tak se pohybuji v různých hudebních žánrech. Moje muzikantské zkušenosti byly a jsou zásadní pro mou producentskou práci.

Jak jsi se dostal k práci zvukaře a producenta?

Moje láska k muzice představuje komplexní přístup k psaní songů, aranžování, vystupování a práci se zvukem. Už v deseti letech jsem pořizoval nahrávky mé první kapely. Toužil jsem už ve velmi mladých letech získat zkušenosti s profesionálním zvukem, tak jsem zavolal distributorovi SSL konzolí a požádal jej o zapůjčení mixpultu a manuálu, který jsem přečetl s posvátným nadšením od začátku až do konce. Studoval jsem detailně a opakovaně všechny záležitosti kolem počítačového nahrávání, dokud jsem je nepochopil.

Také jsem získal jako kapelní kytarista zkušenosti se studiovým nahráváním, s vytvářením vlastního zvuku mé kytary a s nahráváním vlastních projektů v domácím studiu. Postupem času mě začaly oslovovat nahrávací společnosti a já jsem tak mohl začít pracovat jako producent a studiový zvukař na projektech jiných kapel a umělců. Měl jsem velké štěstí na lidi se kterými jsem se potkával, a snad i dobrou pověst, díky které jsem měl brzy možnost pracovat s těmi nejlepšími producenty a umělci. Učil jsem se na klasických aparátech metodou pokus-omyl. To mi dalo silný základ pro následné experimentování se zvukem a speciálně s dnešními digitálními technologiemi.

Máš své vlastní studio?

Samozřejmě. Jmenuje se trochu romanticky Street of Dreams (Ulice snů). Mám kompletní vybavení pro záznam a mix do sterea i do 5.1 surroundu. Pracoval jsem zde na zvuku pro DVD Dream Theater, Rush a Skilled. Je to moje domovská základna, ale hodně i cestuji, pokud si to projekty žádají.

Kapela Rush v surroundu – to musí být úžasná práce…

O tom nepochybuj! Pracuji s Rush 9 let, získali jsme společně 26 zlatých a platinových desek v Severní Americe, z toho 24 je za nosiče se surroundovým zvukem. Chceš-li to dělat dobře, musíš mít velké zkušenosti nejen se zvukem, ale i s kapelou, na jejíž nahrávce pracuješ.

V jaké DAW aplikaci pracuješ?

Dělám v Pro Tools, je to pro mě samozřejmost. Jsem uživatelem Pro Tools už od dřevních začátků digitálního nahrávaní s aplikací Sound Designer II.

Takže pamatuješ doby překusování analogových pásů coby svérázné metody střihu?

Tak určitě! Jak jsem už říkal, začínal jsem na klasickém analogu a byla to ta nejlepší průprava pro dnešní práci s digitálem, kde máš sice neomezené možnosti, ale ten základ, na kterém stavím, jsem si přinesl z analogové klasiky.

Co máš ve studiu od Universal Audio?

Používám DSP akcelerátory UAD-2 Octo a UAD-2 Quad. Z těch klasických analogů mám Teletronix LA-2A a dva kousky 1176LN.

Předpokládám, že hardware používáš hlavně na „náběry“?

Jistě. Analogové kompresory UA jsou sázkou na jistotu. Co přes ně projde, zní prostě výborně. Použil jsem je už na spoustě důležitých nahrávek.

Používáš je i na kytary?

Nejen na kytary! Taky na baskytaru, na vokály, v kabině pro bicí. Jsou to univerzální procesory, které si rozumí s klasikou – kytara, basa, bicí….

Pověz něco o nahrávání posledního alba Dream Theater.

Míchal jsem aktuální dvanácté album Dream Theater na konzoli SSL Duality v newyorských Germano Studios. Byl to obrovský a časově náročný projekt a já jsem díky použití UA procesorů už při náběru ušetřil spoustu hodin s následnou úpravou tracků. Když je materiál dobře nabraný, je s ním minimum práce při mixáži.

Přesto, při následné mixáži jsi používal plug-iny UAD-2. Proč a jak?

Samozřejmě, i při tom nejlepším náběru je potřeba s nahrávkou dále pracovat. Oprostit se od procesu nahrávání a začít pracovat  „s čistým stolem“ na co možná nejlepší mixáži. Jsem odchovaný analogem, takže jsem plug-iny UAD-2 používal jakoby to byly klasické hardwarové procesory. Prostě jsem v Pro Tools poslal stopy do efektových auxů a zpracovaný signál vracel zpět. Je to možná trochu konzervativní přístup, ale mám s ním ty nejlepší zkušenosti a jsem zvyklý takto pracovat. Plug-iny EMT 140 Plate Reverb a EMT 250 Plate Reverb považuju za absolutní špičku a doléhám na Universal Audio, aby byly dostupné i v 5.1 surround formátu.

Použil jsi i nějaké modulační plug-iny?

Roland Dimension D a Roland RE-201 Space Echo Tape Delay jsou fantastické! S kytaristou Dream Theater Johnem Petruccim jsem použili originální hardware Dimension D při nahrávání několika jeho kytarových sól. Na dokrášlení a zdokonalení jsem pak použil UAD-2 emulaci. Kombinace originálu a plug-inu je fantastická! Zvuk originálu a plug-inu je totožný, ale plug-in ti dá úžasné možnosti editace a experimentování, i když muzikant už utekl ze studia a máš k dispozici jen suchý záznam jeho partu.

Brousím si zuby také na nové UAD-2 emulace ENGL Amplifier Plug-Ins Bundle, jsou na mém seznamu „k vyzkoušení“. Sonnox Oxford EQ plug-in pro mě udělal spousty práce. Je skvělý pro jemnou práci se zvukem a dodá mu patřičný charakter.

Jaký je tvůj obvyklý způsob nahrávaní kytar?

Vezmu přímý signál z kytray, ten rozdělím pomocí splitteru Radial JD7 a pošlu ho několika různými sestavami aparátů, z nichž každý samostatně snímám mikrofony. Všechny takto zpracované signály se vrací do mixpultu, kde náseledně výběrem či kombinacemi použiji to, co si ta která skladba vyžaduje. Samozřejmě nahrávám i „suchý“ přímý signál z kytary, takže mám následně možnost re-ampingu, čili opětovného prohnání signálu některým aparátem nebo zpracování pomocí UAD plug-inů. Při práci na Dream Theater jsme tento postup s Johnem Petruccim používali velmi často. V každém songu je 3 až 12 kytarových partů a všechny jsou zaznamenány z DI přímo z výstupu kytary.

Rush jsou známí tím, že používali Moog Taurus Bass Pedal. I spousta songů na novém album Clockwork Angels obsahuje frekvenčně nízké bass-synthové party. Co jsi používal pro tyto typy zvuků?

Originální Taurus pedály používají od alba Farewell to Kings až dodnes. Ale pro aktuální album jsme použili Moog Taurus III synth, který zní fantasticky a zvukově jsou basy velmi pevné a hutné.

Začínal jsi na analogových systémech a plynule přešel k digitálnímu zpracování nahrávek? Chybí ti něco v současném digitálním pojetí mixáže v počítači? Vidíš nějaké rezervy či nedostatky?

Každý nástroj, každý postup, prostřednictvím kterého zrealizuješ svoji představu či nápad, je v pořádku. Dělal jsem mixy v počítači už v dobách, kdy byly považovány v profesionálních kruzích za tabu a také jsem pracoval na SSL konzolích, když jsem začínal. Nemám žádné předsudky vůči analogu ani digitálu, kombinuji oba „světy“ dohromady tak, jak mám zapotřebí, a jak se mi to zdá vhodné a užitečné pro co nejlepší výsledek.

Ve filmu Davida Grohla Sound City (ex – Nirvana, Foo Fighters) se objevily trochu pohrdavé názory na nahrávaní v Pro Tools nebo jiných DAW systémech.

(Smích) Tak přesně o tomhle jsme se s Davem bavili. Když jsem navštívil jeho koncert s Foo Fighters v londýnské Wembley. Souhlasím s jeho názory na přehnané používání auto-tuningu a jiných korekcí, které zakrývají nedostatky muzikantů a zpěváků. Na druhou stranu je faktem, že DAW aplikace mohou být používány čistě pouze jako záznamové zařízení nebo digitální podoboba multitrackového magnetofonu. Konkrétní použití (či zneužití) jednotlivých technologií je vždy jen a jen na člověku, který sedí v režii. Nahrávat na analogový pás znamená jednoduše to, že se zbytečně zbavíš možnosti manipulovat dále s nahraným audiem. Je to jako házet koláče do koše jen pro to, že jsi zrovna na dietě a nemůžeš je jíst. Jasně, že nově rozbalený analogový pás voní lépe než Pro Tools. Ale takový čerstvě upečený koláček strčí do kapsy oboje!

Již víme, že používáš ve studiu SSL Duality konzoli. Používáš také plug-iny UAD SSL 4000?

Značka SSL je pro mě ekvivalentem pro „rockový zvuk“! Plug-iny SSL pracují ve spojení s Duality opravdu dobře. Necítím to tak, že by plug-iny byly náhražkou konzole či naopak. Oboje zní skvěle a oboje má skvělý výkon i široké možnosti použití.

Používáš také UAD Ocen Way Studios plug-in?

Ano. Nedávno jsem v Ocean Way Studiu pracoval, znám jeho charakter a zvuk. Myslím, že Universal Audio a Allen Sides (majitel studia) odvedli výbornou práci při vytváření emulačního plug-inu. Je zde cosi jako náhodný element, kdy nikdy přesně nevíte, co se stane, když plug-in použijete v různých situacích. Příležitostně jsem použil tento plug-in na ambientní monofonní nahrávku a pokoušel jsem se takto zvětšit úzký monofonní prostor. Výsledek byl neuvěřitelný! Můžete experimentovat s umístěním mikrofonů v rámci virtuální místnosti a také s výběrem různých typů mikrofonů. Možnosti jsou nekonečné. Vezmete dobře nabraný mono instrument a pomocí plug-inu vyrobíte stereo ambienci, která zní skutečně autenticky.

Hudba kapel jako jsou Dream Theater či Rush je poměrně komplikovaná a mnohovrstevnatá, je zde spousta stop, spousta tónů a barev. Přesto na jejich nahrávkách je vše velmi dobře čitelné a jednotlivé nástroje jsou v nahrávce velmi dobře identifikovatelné. Jak dokážeš, aby z takovýchto komplikovaných nahrávek nevznikla jen neidentifikovatelná zvuková koule?

Oba bubeníci (Mike Mangini – Dream theater, Neil Peart – Rush) mají obrovské bicí soupravy a velmi komplexní a složitý způsob hry. Při snímání bicích až 40ti mikrofony je práce s fázemi a frekvencemi velmi důležitá proto, aby bicí sada zněla jako jeden velký, dobře definovatelný nástroj. Nemluvím o tom, jak těžké je všechny mikrofony k bicí soupravě nacpat tak, aby snímaly to, co snímat mají a zároveň, aby byly mimo „dopadovou“ plochu bubeníkových paliček. V momentě, kdy máme hotový zvuk, záleží pak na samotném bubeníkovi a jeho způsobu hry, citu pro použití jednotlivých bubnů tak, aby si navzájem nepřekážely a obrazně řečeno, naslouchaly si navzájem. Pokud tohle funguje, hudba pak zní komplexně a mnohovrstevnatě, ale každý jednotlivý nástroj je definovatelný a prosadí se. Výsledkem je spousta skvělých hudbeních momentů.

A spousta energie.

Přesně! Energie. A to je důvod, proč je stále tolik fanoušků této muziky.

Pracuješ především na rockové hudbě. Posloucháš ji hodně nahlas nebo si hlídáš rozumnou úroveň hlasitosti?

Snažím se zůstávat pod 90 dB. Mám momenty, kdy to pořádně ohulím, ale pokud pracuji na mixáži a dělám důležitá rozhodnutí a zásahy do nahrávky, můj poslech je na relativně klidné úrovni a srovnávám výsledek na různých typech monitorů.

Přesto, jak se bráníš opotřebení či poškození sluchu?

Je to určitě věc, kterou je při mé profesi brát vážně. Snažím se nebýt v místnosti ve chvílích, kdy muzikanti nebo lidé z vydavatelství dělají kontrolní poslechy a hlasitost je na opravdu vysoké úrovni. Takže chráním svůj sluch tím, že se vytratím k automatu na kafe.

 

Napsáno pro Universal Audio.

www.richardchycki.com 

Produkty, o kterých se píše v tomto článku, najdete i v našem eshopu:
Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře