Statistiku si nevedu
Jak dlouho vlastně už existujete?
Tak tos mě zaskočil a musím počítat. První natáčení v Avianu proběhlo v září 2011, tak letos v září budeme slavit asi sedmé narozeniny. Předtím jsem dělal od roku 1990 v Audio Line a hostoval jsem i v jiných studiích; jak bylo zrovna třeba. Posledních sedm let je ale Avian mou domovskou klokaní kapsou.
Kolik projektů se u vás za tu dobu cca zrealizovalo?
Dáváš zákeřné otázky. Statistiku si nevedu. Otázkou je, co se dnes dá považovat za projekt. Jestli se bavíme o ucelných pracích, na nichž jsem dělal od případné aranže přes náběr, postprodukci až do finalizace, pak takto v Avianu vzniklo za těch pár let několik desítek projektů.
V době počítačů je ale mnohem častějším modelem částečná participace. Kapela nebo interpret natočí jen některé party a odnese si hrubý materiál, který se pak dotvoří někde jinde. Nebo si naopak přinese materiál natočený jinde, do nějž se přitočí nějaké party a vše zase zmizí z mého zorného pole. Výjimkou není ani dodání veškerého natočeného materiálu k finalizaci. Pokud bychom považovali za projekty i tyto formy, pak se v Avianu odehrála spolupráce na několika stovkách projektů. To je ale střelba od pasu.
Jaké žánry? Každé studio se nakonec někam vyprofiluje…
Ostrá profilace studií většinou není limitována technikou. Záleží spíše na akustických parametrech nahrávacích prostor a hudebně technických zkušenostech osádky. Pokud máš na mysli žánry, které se dají se ctí realizovat v prostorách Avianu, pohybujeme se od rocku, přes pop, metal, cimbálku, folk, menší jazzové formace až po komorní vážnou hudbu. Do dvou posledně jmenovaných oblastí se ale ve studiu příliš nepouštíme. Komorní jazz i vážná hudba vyžadují jiné akustické prostory, proto je jednodušší sbalit pět digitálních švestek a vyrazit jinam.
Zvláštní kategorií je několik málo žánrů, které v Avianu technicky realizovat jdou. V čirém pudu sebezáchovy ale na nich nechci participovat. :)
Nahrávací prostor jsme rozdělili na třetiny
Jak máte zařízenou nahrávací místnost? Kubatura, členění…
Nahrávací prostory mají celkovou kubaturu zhruba 190m3 a od okolí jsou odděleny dvojitými stěnami. Celý prostor jde akusticky rozdělit zhruba na třetiny s různými akustickými vlastnostmi. Pro bicí a perkuse jsou vhodněší stěny obložené lámaným kamenem, v další části dodává dřevo příjemnou středovou odezvu. V poslední třetině jsem plánoval silné vytlumení proti odrazům. Praxe ale ukázala, že mrtvého prostoru netřeba a nechtěné reflexe jde operativně zrušit pomocí paravánů nebo pohltivého materiálu, který je zrovna po ruce. Tak i poslední třetina nahrávacích prostor zůstala v kombinaci perforovaných akustických obkladů se dřevem.
Co paravány a co režie?
Paravány i předělovací stěna jsou z jedné strany členité pro bohatší odrazy, ze druhé naopak polepeny tlumicícm materiálem. Tak jde akustiku prostoru do určité míry modifikovat.
Režii jsem si dovolil dotvořit sám na základě zkušenosí, uší a orientačních měření. Nejvíc problémů samozřejmě dělala nerovnoměrná distribuce basových frekvencí, kterou jsem řešil rozmístěním Helmholzových rezonátorů.
Ještě bych rád zmínil skvělou spolupráci s kluky z Disku, kteří realizovali základní projekt studia, a ochotu Michala Pospíšila (majitel) vycházet vstříc mým nápadům a potřebám studia.
Rád bych zmínil skvělou spolupráci s kluky z Disku, kteří realizovali základní projekt studia.
Názor na užitečnost přeslechů jsem změnil o 180°
Vznikají při natáčení přeslechy? Přiznáváte je?
Když natáčejí muzikanti současně, přeslechy samozřejmě vznikají vždy. Mou snahou je, aby zněly přirozeně a nahrávce pomáhaly. To samozřejmě obnáší kromě různých snímacích technik a volby vhodných mikrofonů i spolupráci muzikantů. Pokud by třeba šeptající rockový kytarista trval na hradbě rozžhavených Marshallů vedle sebe, natočení jeho hlasového projevu by bylo nerealizovatelným úkolem.
Za dobu, co se zvuku věnuji, jsem názor na užitečnost přeslechů změnil o 180°. Teď už je mám rád a nebojím se je přiznat. Jsou oživením nahrávky a pomáhají navodit pocit reálného prostoru.
Teď jsem například natáčel rockovou sestavu bicí, basa, kytara včetně zpěvu. Všichni hráli v jednom akustickém prostoru neodděleni paravány, protože protože součástí nahrávání byl i videozáznam. Při použití vhodných mikrofonů, pečlivém nastavení a vzájemné spolupráci je realizovatelné téměř cokoli.
Spojením karet PreSonus mám k dispozici 40 analogových vstupů
Na jaké převodníky točíte?
Ve studiu je digitální mix PreSonus StudioLive, jehož převodníky mám rád. Jsou neutrální, zvuk nijak nepřikrášlují a mají výbornou dynamiku s nízkým šumem. Pokud nestačí 24 vstupů, mám k dispozici ještě dvě karty FireStudio téže firmy, které stačí jen připojit a hned je k dospozici 40 analogových vstupů současně.
Mým snem jsou samostatné převodníky (pošilhávám po PreSonus StudioLive 32 nebo dva Motu 24Ai a jeden 24Ao) a dobrý analogový mix. Ale to se pohybujeme v úplně jiných finančních kategoriích.
Na postprodukci, mix a mastering používám Motu UltraLite-mk3 a nemůžu si ho vynachválit. Kromě výborných vlastností je možné ho připojit po Firewire i USB. Tak si můžu vzít práci s notebookem na cesty.
Do jakého DAW?
Tady jsi narazil na čerstvý problém. Dlouhodobě používám ku své spokojenosti produkty firmy Cakewalk. Ve studiu je první verze nové série X1, doma jsem měl Sonar 7 a loni v srpnu jsem upgradoval na Sonar Professional. Bohužel firma Cakewalk v listopadu vyhlásila ukončení své činnosti. Tak jen věřím, že současně neumře nějaká podpora jejich produktů. Přechod na jinou platformu je vždy problematický.
Z debat o nejlepším mikrofonu a snímání mám kopřivku
Co mikrofony? Které máte nejraději a na jaké nástroje?
Otázka mikrofonů je na několik takovýchto článků. Hodně rád mám AKG (C414, C3000, P120, C112, D440,...), Rode NT1, C5, M-Audio Sputnik, Luna, Joemeek JM32DP, Neumann (U87, TLM103). A samozřejmě nenahraditelný Shure SM57. Jde o to, jaký nástroj a jaký žánr natáčím.
Například tomy bicích snímám v bigbítu dynamikama od Audixu, u akustických žánrů používám AKG P120. Na vršek bubínku mám rád SM57 v kombinaci s tužkou Audix f9, zespoda používám opět SM57, protože kondíky se mi zdají už příliš ostré.
Pokud hraje basistovi slušně aparát, beru ho kromě linky i přes velkomembránový NT1. Na kontrabas funguje velice dobře lampový Sputnik asi z 1,5 m v kombinaci s C5 umístěným na kobylce. Tam hodně záleží na kvalitě nástroje a akustice okolí.
U kytarových aparátů mám rád kombinaci SM57 a páskového sE-X1R kontaktně, velkomembránový kondík pro ambienci a u otevřených aparátů i malomembránovou dynamiku zezadu. Akustická kytara mi do popu dobře vychází dvojicí velkomembránových kondíků hmatník-tělo s podporou mikrofonu nad pravým ramenem. Do akustičtějších záležitostí zní dobře dvojice C5 jako XY ze vzdálenosti asi 1 m.
Větší akustická tělesa nebo artificiální žánry zase snímám trojicí lampových Sputniků Decca Tree s kontaktním posílením sekcí nebo nástrojů.
Pokud hraje basistovi slušně aparát, beru ho kromě linky i přes velkomembránový NT1.
Ufff! Je toho hodně a trošku se v tom topím. Každý nástroj nebo sekce jde snímat různými způsoby. Je nutné zjistit, co z nástroje nebo aparátu skutečně vychází a kterým směrem se zvuk šíří. Nejdůležitější je mít nějakou představu o tom, jak má vypadat celkový zvukový design. Z debat o nejlepším mikrofonu a nejlepším snímání mám kopřivku.
Na jaké audio monitory posloucháte?
Během nahrávání používám Tannoy Reveal 601A jako nearfield a velký vzdálený poslech vlastní výroby kalibrovaný přímo pro prostory režie. Asi bych ho měl nějak pojmenovat. :) Na postprodukci, mix a mastering mám pasivní Tannoy Reveal a nenahraditelné Yamaha NS-10M. Sem tam provedu kontrolu na malých jednopásmových chrchláčcích. Mám políčeno na Dynaudio Lyd 5, ale uvidíme (resp. uslyšíme :) ).
U natáčení a postprodukce se nedá obejít bez kontrolního poslechu na přesná širokopásmá sluchátka. Dlouho jsem hledal, až jsem před pár lety překvapivě skončil na AKG K267. Proč překvapivě? Jsou to DJ sluchátka s možností změny odezvy basového pásma.
U výjezdů je nejdůležitější technická příprava a výběr místa
Točívají u vás muzikanti raději dohromady, anebo vrstvením playbacků?
Některé žánry nelze natáčet jinak než všichni dohromady. Cimbálka, vážná muzika nebo jazzík si o to prostě říkají. U ostatních žánrů záleží spíš na tom, jak má celek zvukově vyznít, jak je kapela sehraná, jaké jsou možnosti akustického oddělení protagonistů nebo aparátů a je-li to vůbec technicky možné. Pokud chce např. jeden člověk nahrát více partů, jinak než playbacky toho dosáhnout nelze.
Točíte jen ve studiu, anebo vyrážíte i ven do terénu?
Obojí. Ve studiu je komfort, klid a veškerá technika po ruce. Symfoňák se k nám ale nevejde a převoz píšťalových varhan je nesmysl. U výjezdů je nejdůležitější pečlivá technická příprava a hlavně výběr místa. Nedaleká silnice, výjezdy sanitek, nebo tramvaj třesoucí celým prostorem umí značně zkomplikovat celé natáčení.
Jinou kapitolou je záznam živých vystoupení kapel se současným zvučením do sálu, potažmo propojení mnohdy nekompatibilních zařízení nebo systémů. Náběr rád přenechám povolanějším a v klidu se věnuji už jen postprodukčním procesům.
