Stereofonní mikrofonní techniky se shodnými (koncidečními) páry mikrofonů se používají pro záznam, který má co nejvěrněji zachytit zvuk poslouchaný z úzké rozteče (vzdálenosti) mezi mikrofony nebo z téměř shodného bodu. V praxi může jít o poslech/nahrávání jednoho nástroje, skupiny nástrojů až po velký orchestr. Účelem je zachytit prostor před námi tak, aby zapadl co nejvěrněji do sterea.
Dnes se podívejme na pár složený ze dvou shodných mikrofonů, které mají kardioidní (ledvinovou) směrovou charakteristiku.
Co je ledvinová charakteristika?
Směrovou charakteristiku mikrofonu zobrazuje polární graf, který používá rozdělení kruhu – prostoru kolem mikrofonu dle azimutu. Dvě osy (horizontální a vertikální) dělí kružnici na čtyři kvadranty: 0, 90, 180, 270 a 360 stupňů. Vevnitř kruhu jsou zobrazeny pásma klesající obvykle po 5 (ale také 2) dB. Mají za úkol zachytit, jak je mikrofon citlivý vůči stejně intenzivnímu signálu, ale přicházejícímu z různých stran.
Kondenzátorový mikrofon Rode TF-5 má typickou ledvinovou charakteristiku vynesenou do polárního grafu.
Mikrofon s ledvinovou charakteristikou (neboli 2. řádu) potom zaznamenává nejsilněji signál na nulové ose, tj. přicházející zepředu. Čím více dozadu (směrem k úhlu 180 stupňů), tím se citlivost snižuje. Graf připomíná tvar srdce či ledviny a podle ní nese tato charakteristika i svůj typický název.
Znamená to, že „ledvina“ nabírá nejsilněji zepředu na nulové ose a zezadu už s útlumem 35 i více dB.
Jakou technologií je směrová kardioidní charakteristika docílena?
Kapsle mikrofonu je buď mechanicky vyrobena jako labyrint, kde je uvnitř zpožděn signál přicházející vůči hlavní ose ze 180 stupňů. Zjednodušeně můžeme říci, že se signál přicházející zezadu „dostaví“ na hlavní prohýbající se blánu zepředu a zezadu ve stejný okamžik, a tím zmírní tlak, prohýbání membrány. Anebo v případě elektrického obvodu je zadní signál přicházející na hlavni membránu zezadu vyrovnán fázově se stejným signálem, ale přicházejícím zepředu, a tím rovněž zeslaben.
Seřízené mikrofonní páry: Rode TF-5, Rode M5 Matched Pair, Rode NT1-A, WA-84 Stereo Pair Nickel
Základem jsou 2 naprosto shodné mikrofony
Aby nebyla porušena žádoucí dokonalá symetrie, je třeba mít dva mikrofony s totožnou frekvenční odezvou, se stejnou směrovou charakteristikou i shodně nastavenou citlivostí. A samozřejmě je nejlepší pár odměřený a kalibrovaný již od výrobce!
Metoda XY neboli náhodné stereo
Je vděčná pro svou dobrou mono kompatibilitu: jestliže stereo smíchanou nahrávku převrátíme do mona, ztratíme minimum informací.
V případě XY sterea používáme dvě malomebránové kapsle položené těsně u sebe svírající úhel 90 stupňů. Čím jsou kapsle blíže u sebe, k tím menším fázovým posunům dojde. Tím i posouváme případný hřebenový filtr dále od okrajů slyšitelného pásma 20 Hz – 20 kHz.
Pár Rode TF-5 v konfiguraci XY blízko harfy eliminuje Proximity efekt - úbytek basů.
Výhody:
Dobrá mono kompatibilita.
Eliminace hřebenového filtru.
Nevýhody:
V oblasti překryvu obou polárních diagramů, tedy ve společném průniku dochází k částečnému zastření stereo obrazu.
Čím vetší vzdálenost XY systému od zdroje zvuku, tím větší Proximity efekt, ztráta basů nastává.
Nezachycuje věrně orchestr, který je vůči pozici páru XY široce rozprostřen.
Metoda ORTF neboli Side Other Side
Byla navržena kolem roku 1960 na Office de Radiodiffusion Télévision Française (podle níž nese i název ORTF) na Radio France.
Opět dvě malomembránové kapsle jsou tentokrát od sebe vzdáleny cca 17 cm, jako lidské uši a svírají vzájemný úhel 110 stupňů. Tj. pokryjí mnohem větší šíři než při pozici 90 stupňů z jednoho bodu. Tato stereofonní technika je velmi podobná poslechu lidských uší v horizontální rovině. Chybí ji ovšem stínění lidské hlavy a samozřejmě i simulace interaurálního rozestupu ucha, jež frekvenčně filtruje příchozí signál.
Pár Rode TF-5 nastaven jako ORTF: 17 cm rozteč a úhel 110°.
Vzdálenost 17 cm a úhel 110 nejsou zcela striktní, záleží na rozestavění hudebního tělesa, prostorových vlastnostech sálu a dalších faktorech. Doporučuje se mírně experimentovat a hledat ten nejlepší „sound“.
Výhody:
Věrnější zachycení širokého orchestru.
Bližší pozice u souboru způsobí menší Proximity efekt, ztrátu basů.
Snížil se překryv polárních diagramů.
Nevýhody:
Mono kompatibilita už nemusí byt tak věrná jako u techniky XY.
Při necitlivém nastavení hrozí snadné přetržení stereofonní báze.
Metoda NOS
Název NOS je odvozen od akronym organizace Nederlandse Omroep Stichting (anglicky: Dutch Broadcast Foundation), která hledáním a řadou praktických pokusů definovala tuto techniku již v roce 1960.
Základem jsou dva kardioidní mikrofony s roztečí kapslí 30 cm od sebe a ve vzájemném úhlu 90 stupňů. Díky zvětšení rozteče z 0 na 30 cm došlo k oproti systému XY nejen k rozšíření báze, ale hlavně k vytvoření umělého stínu mezi levým a pravým kanálem. Polární diagramy se tolik nepřekrývají a stereo obraz je tak čitelnější.
Přesto i tuto techniku nemůžeme dát na roveň nahrávání pomocí umělé hlavy s interaurálním napodobením uší.
Přečtěte si také:
Jak vybrat správný mikrofon do studia. Jakou směrovou charakteristiku?
Pro jaký nástroj se hodí ledvina, pro jaký koule a pro jaký osmička? Ovlivní to původní barvu zpěváka či instrumentu? Anebo je to jedno? A jak poznám, že jsem zvolil správnou směro…
RØDE TF-5: Ultimátní tužky s rukopisem Tonyho Faulknera
RODE TF-5 je malomembránový kondenzátorový mikrofon prémiové kvality navržený ve spolupráci s legendárním zvukovým inženýrem a producentem klasické hudby Tony Faulknerem. Díky zcel…
Výhody:
Věrnější zachycení širokého orchestru.
Bližší pozice u souboru způsobí menší Proximity efekt, ztrátu basů.
Díky umělému stínu se ještě více snížil překryv polárních diagramů a zvýšila čitelnost jednotlivých kanálů.
Nevýhody:
Rovněž i zde pozor na snadné přetržení stereo báze.
Oproti ORTF úhel záběru klesl z ± 48°= 96° na 40,5°= 81°.
Lišta Stereo bar umožňuje odměřit vzdálenost i nastavit úhel.
