Jak nastavit mikrofony, část čtvrtá Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Jeden, nebo více mikrofonů?

Proč více mikrofonů? Máme dva důvody.

Velikost zdroje

Zdroj zvuku je fyzicky tak velký, že ho nelze uspokojivě obsáhnout pouze jedním mikrofonem. Důvodem je, že výsledný zvuk akustických nástrojů vzniká souzvukem jejich částí. Například akustická kytara vyzařuje jinou barvu zvuku jdoucí z krku a jinou z těla. Zvuk jdoucí z krku nástroje má tenký, perkusivní charakter. Tělo vyzařuje více nižších frekvencí a méně průraznosti. Celou barvu nástroje prezentuje teprve souzvuk těchto barev. U takového nástroje lze získat vyvážený zvuk i jedním mikrofonem. Nicméně i u nástroje této velikosti získáme vyrovnanější obraz snímáním dvěma mikrofony.

Barva a lepší kontrola

Druhým důvodem je možnost vybrat si a kombinovat různé zvukové barvy. Lze využít rozdílné vlastnosti mikrofonů. Získáme větší variabilitu pro mix, plnější, vyváženější spektrum vycházející z jednoho zdroje. Dobrým příkladem je snímání kytarových zesilovačů. Můžeme použít dva stejné typy mikrofonů (například dva dynamické Shure SM57) umístěné na rozdílných místech. Střed reproduktoru bude vyzařovat ostrou, agresivní barvu. Okraj pak měkčí, nabasovanější zvuk. Tyto dva mikrofony pak nastavíme v mixu v libovolném poměru.

Věc lze posunout dále a použitím různých typů mikrofonů. Místo jedné dynamiky použijeme páskový mikrofon. Tak získáme jinou frekvenční odezvu (barvu), která plyne z rozdílných vlastností mikrofonů.

Páskový mikrofon použijeme na snímání ostrých frekvencí na středu reproduktoru, protože je svým charakterem zaoblí. Naopak dynamika jako Shure 57 bude více prokreslovat středové frekvence v umístění na okraji reproduktoru.

Je lepší jeden, nebo více mikrofonů?

Použití více mikrofonů na jeden zdroj nemusí být vždy dobré řešení. I zde platí, že méně je více. Více mikrofonů sice umožní více barev, ale přináší to jiné problémy, které je třeba řešit.

Pokud jsme schopni nalézt optimální barvu nástroje jedním mikrofonem, není třeba dělat situaci složitější.

Fáze

Při snímání jednoho zdroje více než jedním mikrofonem nastává problém s fázemi. Zvuk se šíří relativně pomalu rychlostí 343 m/s. Pokud to vyjádříme ve vzdálenosti, pak 34 cm = rozdíl 1 milisekundy. To nevypadá jako hodně, ale v praxi to přináší zhoršení zvuku kvůli odečítání signálu ve fázích. Nahrávka zní dutě, neživotně, přesto, že jednotlivé mikrofony jsou nastaveny dobře.

Nejvíce pak tento problém vystoupí při přepnutí na mono. Pokud se část informace ztratí nebo nepřirozeně zesílí, jedná se o zhoršení způsobené špatnou fází. Právě přepnutí na mono je jednoduchá metoda, jak situaci zkontrolovat ještě před záznamem.

Například pokud budeme snímat virbl jak z vrchní, tak ze spodní strany, není možné dát mikrofony k sobě blíže. I nejtenčí virbl má alespoň 10 cm na výšku. Je téměř jisté, že souzvuk obou mikrofonů bude znít bez dofázování hůře. Otočení fáze pak vyřešíme nastavením na zvukové kartě nebo v mixu DAW. Zpravidla se jedná o ovladač, který má symbol přeškrtnutého kolečka.

Čím více mikrofonů na jeden zdroj umístíme, tím více vchází fázování do hry. Pokud snímáme bubenickou soupravu, přemýšlíme, jak budou mezi sebou umístěné mikrofony reagovat. U bubenické soupravy získáváme nejvíce informací o celém zvuku z overheadových mikrofonů. K těm tedy dofázujeme ostatní mikrofony včetně room mikrofonů. Určíme, která část záznamu je ta hlavní, a zbytek mikrofonů k ní dofázujeme.

Jeden typ, nebo více druhů mikrofonů?

Rozdílné typy mikrofonů volíme tam, kde chceme barevnou variabilitu – třeba u vokálu, výše uvedených kytarových zesilovačů, některých akustických nástrojů apod. Naopak tam, kde potřebujeme dosáhnout vyrovnaného zvuku bez rozdílů mezi oběma mikrofony (stranami stereo obrazu), volíme pár stejného typu. Takovou situací je třeba overhead bubnů. Volíme ideálně tzv. spárované stereo sety, což jsou mikrofony, které výrobce vybral tak, aby měly co nejpodobnější charakteristiky.

Základní stereo mikrofonní techniky

Jak již víme z článku, zvuk putuje směrem k mikrofonům určitou rychlostí. Kvůli dofázování musíme dávat pozor na to, kdy se zvuk k jednotlivým mikrofonům dostane. Abychom zachovali jak prostorovost, tak fáze, můžeme použít jednu z ověřených stereo technik.

X/Y

Nejběžnější stereofonní technika se nazývá X/Y. Při této technice se dva mikrofony vzájemně „kříží“ v úhlu, který se může lišit od 90 do 130 stupňů. Důvodem této konfigurace je to, že kapsle mikrofonů jsou nastaveny v přesně stejné vzdálenosti od zdroje, aby se eliminovaly problémy s fázováním. Při použití X/Y je důležité, aby zvolené mikrofony měly identické směrové charakteristiky. V tomto případě použijeme mikrofon s kardioidní směrovou charakteristikou. X/Y má vynikající mono kompatibilitu a lze ji použít na různé vzdálenosti – včetně extrémně blízkých ke zdroji. Nevýhodou je, že tato technika nevytváří široký stereofonní obraz.

Vzdálený (spaced) pár

Při použití vzdáleného páru nastavujeme oba mikrofony směrem „vpřed“ paralelním způsobem. Vzdálenost mezi mikrofony může být malá, ale i velká. Řídíme se zde pravidlem 3 : 1. Vzdálenost mezi mikrofony by měla být 3krát větší než vzdálenost mikrofonů od zdroje zvuku. Například pokud bude mikrofon od zdroje vzdálený 20 cm, pak by mezi mikrofony měla být trojnásobná vzdálenost, tedy 60 cm. Tak se opět chráníme před problémy s fází.

Vzhledem k tomu, že mikrofony zachycují větší rozdíl v čase i v hlasitostech, může být mixování do mona trochu složitější. Některé frekvence mohou „vyskakovat“, nebo mizet. Výhodou vzdáleného páru je, že získáte široký stereofonní obraz. Pokud zní příliš široce a nepřirozeně, lze situaci vyřešit posunutím mikrofonů blíže k sobě.

ORTF

Mikrofonní technika ORTF byla vyvinuta v 60. letech pro Radio France (ORTF znamená Office de Radiodiffusion Télévision Française). Při nastavení ORTF jsou mikrofonní kapsle v úhlu 110 stupňů. Membrány mikrofonů musejí být od sebe vzdáleny přesně 17 cm. Když se podíváte na schéma, můžete vidět, že toto nastavení se blíží umístění uší na lidské hlavě (nepleťme si to s binaurálními nahrávkami). Protože jsou mikrofony u sebe blízko, nevznikají velké problémy s fázováním. Toto nastavení bývá mono kompatibilní. Umístění ORTF, podobně jako X/Y, by mělo být poměrně umístěno blízko ke zdroji. Získáte širší obraz než X/Y a zachováte středové informace v rozumné míře.

NOS

Stereo technika NOS (zkratka Nederlandse Omroep Stichting) je podobná ORTF, ale využívá o něco větší vzdálenost mezi mikrofony a o něco menší úhel. Důležité je, aby membrány byly vzdálené přesně 30 cm od sebe v úhlu přesně 90 stupňů. Tak získáte realistický stereo efekt při zachování mono kompatibility. Stejně jako u ORTF bude se zvyšující se vzdáleností od zdroje klesat objem basů. Tato technika je oblíbená například při nahrávání klavíru. Získáte větší prostorovou atmosféru, slušný středový obraz a nebudou velké starosti s mono kompatibilitou díky relativně těsnému umístění mikrofonních kapslí.

V nabídce stereo snímání máme další možnosti, jako je Mid Side, Blumlein, Binaural Stereo Deca Tree a další. Jedná se o složitější techniky, u kterých potřebujeme mikrofony s jinou směrovou charakteristikou než jen s kardioidou. Nicméně výše uvedené techniky nám jako výchozí ve studiu zpravidla stačí.