Vaše studio tedy kombinuje analogovou i digitální technologii. Jakým způsobem a v jakých případech obě technologie využíváte jste částečně popsal. Ve studiu máte kromě hardwarových zvukových procesorů (Lexicon, Yamaha, T.C. Electronic) i DSP akcelerátor Universal Audio UAD-2 se spoustou simulačních plug-inů (Neve, Fairchild, Pultec…). Kdy nasazujete hardware a kdy plug-iny?
Nejen UAD2, ale stále ještě dvě UAD1čky a T.C Powercore a samozřejmě i nativní pluginy. U „TCčka” mě nesmírně mrzí, že taková firma se vzdala takového projektu. I když je UAD výborný, tak TCčko v určitém okruhu plně nenahradí. Oni jeli úplně jiným směrem. Jejich Reverb, Finalizéry, dokonalý delay, ale měli perfektně našlápnuto na restaurátorské nástroje, které prostě člověk hledá těžce i v nativních pluginech. Já vím, že Waves nebo iZotope a teď i standartně ve Wavelabu jsou na výborné úrovni, ale je to prostě hrozná škoda a řekl bych, nepochopitelný marketingový tah. Takže plánuju, i když je projekt Powercore už odstavený, koupit z druhé ruky ještě jeden Firewire, protože občas ten jeden nestíhá. A UADčko by to chtělo také trošku modernizovat, protože na ty nové pluginy, jako je Fatso a další už je tohle málo. Obzvláště když má člověk všech těch Nevů, Teletronixů nastrkáno desítky na stopách. A konečně k vaší otázce. Já jsem už něco trošku popsal výše, ale obecně. Na akustickou muziku se zásadně zvuk mimo digitální prostředí, kromě poslechu, vůbec nedostane. Tedy jde prioritně o kvalitní mikrofony a preampy. Ale třeba někteří režiséři právě chtějí i při nahrávání „přihalit” pro poslech, aby měli lepší představu o konečném celku a tam zásadně používám Lexicon PCM70. To je pořád špičkový reverb hned za její kreativnější sestřičkou, „třístovkou” a 480kou. Při míchání už přebírá úlohu Powercore a VSS3.
Ono TCčko se s Lexiconem moc srovnávat nedá. Každé je jiné. Lexicon je takový „tlustý” zatím co t.c. je kristalické. VSS3 je hodně podobná t.c. 3000 až 5000, ale třeba soft PCM od Lexiconu mě příliš nenadchnul. Není to špatné, ale jsem zvědav na simulaci od UAD. Když jsme u těch efektů, tak další používám jen když dělám zmíněnou míchačku do „štrůdlu”(C37). PCM 70 je výborná pro vokály, Yamaha SPX1000 na bicí, staré páskové echo Echollette 200 na sólové kytary, t.c.electronic M-one nebo Alesis Quad jsou dobře použitelné multiefekty. Ostatně v Softwaru dodnes se velmi těžko hledá nějaký multiefekt se třemi, čtyřmi efekty a routováním zpětných vazeb apd. Výborný a zvláštní je Tone2 Warmverb. Myslím, že v tomto je pole dosti neorané. Spoustu výrobců simulují EQ, kompresory, ale málo kdo dělá něco podobného jako byla Lexicon LXP5 apd. Ale pravda je, že UAD postrčil tu simulaci hodně kupředu a tím postrčili mix i master na nový standard. Jejich věci jsou natolik různorodé a zvukově kreativní, že člověk se diví. Když si vzpomenu, že před těmi cca 15 lety byl soft-reverb něco jako „dosyčení” tónu a dvoupásmové EQ na jedinou stopu šlo udělat jedině offline a přitom si dát jedno kafe a dvě cigára tak jsme dnes opravdu o míle dál. Nehledě na prakticky lidovou cenu těchto věcí proti tomu co bylo kdysi.
Hlavním DAW ve Studiu Minor je Cubase 7.5, na mastering používáte WaveLab 7. Proč padla Vaše volba právě na softwary značky Steinberg?
Ono se to stalo právě, jak už jsem říkal, kdysi. Když jsme hledali vůbec pracovní prostředí. Tehdy ještě hodně studií pracovalo na vícestopém pásu nebo další už třeba na Adatech Alesis, Tescam, apd., ale i když digitál tehdy ještě v mnohém pokulhával, jeho přednosti (rychlost, jednoduchost zpětného vracení po nezdařené editaci, prakticky nekonečné nahrávání...) se nechaly tušit. Zkoušeli jsme různé editory SAW, SoundForge, už si ani nepamatuju, ale Steinberg (tehdy tuším ještě verze Cubase VST a Wavelab) se jevil jako nejintuivnější a nový Wavelab v možnostech jak editačních, tak třeba i v rozsahu podpory formátů, ale třeba i v pluginech jsou velmi dobří a sedmička navíc byla oproti šestce obrovský skok. Třeba SF neměl ještě dlouho potom rack, kde si člověk nandal alespoň EQ a kompresor a v jednom čase slyšel výsledek, což je přeci základ zvukařiny. Zjedušeně řečeno, přišlo nám, že zatímco Steinberg dělali zvukaři, tak SF programátoři :-). Nemluvě o podpoře VST, což třeba nechápu dodnes u PT. Jasně, mají svoji filozofii, ale dnes už až natolik zmatenou, že prostě nevím, proč? Zatímco u spoustu výrobců je dnes již de facto akceptováno VST, tak PT neví jestli TDM, RTAS, AAX a to ještě tohle tam jde, tohle jinde nejde. Trendově v tom dobrém slova smyslu jsou spíše pozadu, než aby táhli vývoj, jak by se očekávalo (podpora 64bitových systémů jsou až u 11tek ), včetně mnohdy problematické zpětné kompatibility. Těch věcí a drobností je spoustu, ale naprosto chápu lidi, kteří jsou na ten svůj soft zvyklí a u PT to platí dvojnásob. Pokud pominu, že je to výborný editor a DAW, tak nikdo mu neodepře to profesionální prvenství které tu kdysi zahájil a nasadil laťku dost vysoko. Co ale mě občas nadzvedne je demagogie Apple+PT = jediné možné řešení. Tohle fakt dávno neplatí, i když platívalo. Ano PowerMac G5 je krásně a naprosto špičkově vymyšlený výkonný stroj. Myslím uvnitř. Jistě i iMac, či MacBook jsou elegantním designovým doplňkem třeba v kanceláři žádaného právníka a jeho sekretariátu, ale abych nebyl zas tak moc kousavý. Jsou to dobře udělané stroje včetně softu a podpory, ale stejně tak se nechá dnes stabilní a výkonný stroj najít, či postavit na PC. Tedy PC je proti Applu hardwarově otevřený systém a hrozí tím pádem větší ryzika. Např. Chip Firewirového rozhraní je nejstabilnější od Texas Instrumens, nebo některá počáteční nekompatibilita s novým procesorem Haswell na nových chipsetech, ale v dnešní době Win 7 a 8 o nějaké nestabilitě nelze příliš mluvit. Mnohem horší je, když se vám ve studiu nebo v obýváku na pracovní mašině nejdříve pustí Facebook, pak třeba Call of Duty a na závěr i nějaký „kreklý” zvukový editor. To je prostě „smrt” a ani se nedivím, že pak podobný borec za dobré známky dostane Apple a vykřikuje podobné věci. Já jsem vždycky byl tvrdým zastáncem toho, že „hudební mašina” má být jen na muziku a i připojení na internet je potencionálním problémem. To je dnes už těžko splnitelné a s tím si ještě přisadím k PT. Protože PT legálně rozeběhnout bez internetu je prakticky nemožné a nebetyčně otravné. Prostě Steinberg to má licenčně ošetřeno asi nejlépe. Velmi dobře reaguje na uživatelskou obec a většinou promptně odstraňuje chyby, či nedodělky. Když to řeknu úplně jednoduše, vlastně mě nikdy nenaštvali tak, abych měl potřebu se koukat jinde a to je za tolik let myslím velký úspěch.
Abych to ale ještě trošku upřesnil. Ano, mám na velkém počítači Cubase 7.5 a Wavelab7, a kromě toho na Notebooku Dell Latitude s 64bit Win 7 mám instalované PT 10 a k základně připojený Mbox Pro a k němu ještě Apogee Rosetta. Tak, že je ho možné plně integrovat přes PatchBay do režie nebo použít mobilně samostatně. Tím Minor vychází vstříc i producentům, lépe se orientujícím v PT. Kdysi jsem se účastnil i soutěže, kde se muselo pracovat jen s pevně danými prostředky čímž byl Samplitude. A musím říci, že jsem se v základních věcech rozkoukal velmi rychle a to je vždy velké plus. Shrnuto, podtrženo, myslím, že budu-li argumentovat nějakými plusy, tak někdo jiný mi bude argumentovat jinými plusy, které on právě považuje za důležitější. Je to pro každého jinak a mojí srdcovou záležitostí je Steinberg.
Spousta zvukových inženýrů se zabývá porovnáváním zvuku simulačních plug-inů s jejich hardwarovými originály. Jak to vidíte, respektive slyšíte vy? Může plug-in plnohodnotně nahradit klasický analogový procesor?
Ano i ne. S analogovou technikou se pracuje trošku jinak. Nejsou tam teoreticky žádná omezení a naopak se pohybuje kolem „nuly”, zvláště v rocku a popu výhodně využívám. Ovládání je určitě příjemnější, když si na to můžete sáhnout než lovit myší nějaký mrňavý obrázek pokaždé v jiné části obrazovky. Hardware se může chovat jaksi „živěji”, ale na druhou stranu se o něj musíte starat. Nemohu posuzovat zdaleka všechny simulace vs. hardware, ale co jsem měl možnost porovnat, právě UAD, t.c.electronic, ale i další, tak jsou na vysoké úrovni. A v mixu těžko rozeznatelné od originálu.
Já si ale nemyslím, že nejdůležitějším kritériem pro porovnání je hard vs. soft. V době Pulteců, Teletronixů také nikdo nepřemýšlel, jestli to bude něčemu podobné, ale využívali těchto věcí ke kreativní práci. Kdyby v té době deskových halů měli třeba Lexicona 300, kdo ví? Použili by třeba Neumanna U47, nebo by někdy raději sáhli k něčemu, co je dnes relativní novinkou? Takhle by se dalo spekulovat, ale důležité je, aby to tomu danému materiálu, čili muzice pomohlo, aby jí to posunulo dál. Protože vše se v čase mění. Názor na zvuk se posouvá, což neříkám, že je vždy posun směrem vpřed, ale nemohu to takto hodnotit. Hudební styly se mění. Jak by se asi díval na práci Pabla Picassa Leonardo da Vinci? Kromě toho, že to není možné v čase, tak i každý z nich používal úplně jiné techniky a také jejich doba požadovala nebo i očekávala a nebo právě vůbec neočekávala „to jiné”. Možná to bude znít nadneseně, ale i historické bitvy nevyhrávali jen skvělí vojevůdci, ale mnohdy nové technologie. Takže, mám rád staré mašiny, ale technika jde kupředu, a i když je mnohdy velmi těžké se v tom orientovat, tak pro směrování estetického cítění v hudbě jsou to určitě výzvy, které není možné ignorovat. Vlastně mohu tady dodat a někteří čtenáři jistě pamatují, že jsem v průběhu několika let hojně přispíval různými články a testy do měsíčníku Music Store. Bylo to v době, kdy sem začaly ve velkém proudit různé i méně známé výrobky a tak mi toho prošlo rukama poměrně hodně.
A k jednotlivým simulacím? Těch subjektivních hodnocení jsou plná diskuzní fóra a můj názor bude jedním z tisíce.
Asi trošku překvapím, ale já neméně oceňuji i řadu, která si nedala za úkol něco simulovat a to „Precision” včetně EQ Cambridge. Limiter, řekl bych jeden vůbec z „nejčistších”, nebo chcete-li neslyšitelných. Deesser (pokud je třeba) totéž. Komresor je opravdu dělník a zvládá i extrémnější nastavení v místech kde je třeba zachovat maximum z původního signálu jen nenechat utopit detaily. A Cambridge je neprávem trochu přehlížený, ale mocný chirurgický nástroj s pohodlným nastavením. LA2 je barevný leveler, ale někdy raději sáhnu po „tlustčím” a čistším CL1B pro stopy jako vokály nebo basa. Fairchild dodá sametové spektrum overheadům ale i akustické kytaře a dokonce je použitelný i jemnou mírou v akustické muzice. Trošku rozmázne spodky, ale záleží na materiálu. Někde je může naopak spojit, když je to třeba. Zvláštní je i Pultec EQ. On dodá jakoby medové středy aniž by je člověk jakkoli přidával a tlusté basy např. v méně čitelné base, synťácích. Zato NEVE 1073 je doslova dravec. On dokáže vystrčit věci dopředu např. virbl a Kick (společně s UREIem 1176-tkou). Urei je mimochodem také hodně široce použitelný kompresor. Helios69 je zvláštní EQ. Tam mu trošku dali na zadek těmi továrními presety. Protože co si budeme povídat, dobrý plugin má i použitelné presety ze kterých je snadné vyjít a následně upravit. Ale jinak velmi pevné basy (pozor přidává i na nule!) a hladké výšky (na basu či vokály), které se ale neztratí a jedinečné středové frekvence pro zkreslené kytary. Trident EQ taktéž na rockové kytary. Neve 88RS Channel Strip je možná proti předešlým zvukově nudnější, leč ideální, kde je třeba léčit víc věcí najednou. A vše prostě funguje! Gate nelupe, EQ nepřidává, ale ani nevykrádá harmonické. Je z něj takový pocit, že dělá, co má a pořád je to pevné, tlusté a stabilní. SSLko dělá totéž, ale už je trošku agresivnější. Jsem zvědav na API strip. Ten by měl být ještě barevnější. NEVE 33609 je zvláštní kompresor. Jako řada jeho soukmenovců má verzi SE a každá je trošku jiná. On jakoby věci zestrojovatí, ale jeli třeba i nakreslí. Je to pevné, nečouhá to a přitom to dává prostor i ostatním nástrojům. Je opravdu variabilní.
EMT 140 dodá vokálům svěží prostor aniž by je zatěžoval nějakými přidanými hodnotami. Oni ty pluginy u UADečka rostou jak houby po dešti a zdaleka všechny neznám, ale když jsme u toho, tak bych rád vyzdvihl i neakcelerační pluginy, které nezřídka také používám. Jak jsem zmínil, tak Steinberg se snaží a výsledkem jsou i tyto výborné a použitelné nástroje. VSTi trošku pominu, to je na další kapitolu. Například dlouho jsem hledal reverb na Kick či tomy, tak jak to uměly staré Yamahy (REV 5, SPX1000,...). Aby to byly ER s pořádnou difuzí. Tedy neklepající se bez hřebenového filtru, jen nafukovací. A to umí jako jeden z mála REVerance. Se 7.5 zpět dodali i dříve oblíbené Magneto II. Ještě jsem ho úplně neotestoval v různých situacích ale vím, že Magneto 1 fungovalo velmi dobře. Strip v Cubase je také velmi použitelný se spoustou připravených presetů něco jako NEVE 88RS. Restaurátorské Sonnox z Wavelabu, PitchCorrect i další jsou také perfektním bonusem, který „neslyšně”, ale bezchybně dělají svoji práci. Abych jmenoval i další se kterými jsem se nějak potkal nebo mě oslovily, tak že jsem je zařadil se nedají nejmenovat T-Rack pluginy. Velmi dobrý limiter nebo Optokompresor hodně podobný CL-1B. Izotope a jejich Ozone na master ale i stopy je hodně sofistikovaný nástroj. Abbey Road a jejich strašně jednoduché „výškové” filtry přidávající harmonické mnohem lépe než leckteré Enhancery. Je to srovnatelné snad jen Aphexem C nebo III. Ale i jejich simulační kompresor starého Altecu je úžasný, super na kytarová sóla. Nejlepší je ovšem na těhle moderních nástrojů, že když jsou vhodně umístěny na stopách a skupinách s dobrým nastavením, tak je najednou ta muzika barevnější, nástroje čitelnější se zachováním jejich původu. A to značí, že jsou to už opravdu kvalitní věci.
Jako hlavní audio rozhraní používáte již několik let RME Fireface 800. Jaké jsou vaše zkušenosti s jeho dlouhodobým používáním?
Víte, oni nesporně existují zvukově lepší věci, ale když opět trošku odbočím, vždycky když stojím v koloně třeba na „slavné” D1 a přede mnou poskakují po dvou metrech vedle sebe nablýskané, nadupané Ferrari a stará špinavá Felicie, tak si říkám „jojo, není ten život jednoduchej“ :-). Ale fakt to nemyslím nijak zle. Jednoznačně v tom placatějším autíčku bude klimatizace, super audio podpořený výborným zvukem motoru, ale výsledek v tomto případě je podobný.
Fireface nepovažuji ani za to Ferrari, ale zdaleka ani za tu Feldu. Je to výborný převodník s velmi dobrým zvukem. Např. Rosetta je v nuancích trošku jiná, ale není to nic dramatického. Velmi oceňuji i konektivitu a příkladnou podporu ze strany RME. Toto poznání se netýká jen Fireface. Často pracuji i s jinými výrobky RME např. HDSP AIO. Ono to totiž nejsou vůbec samozřejmé věci! Mohu za mnohé jmenovat třeba kdysi velmi kvalitní zvukové karty Marian např. MARC 2, pro které díky všemocnému byznysu už léta nemají podporu a nefungují ani pod XP SP3. Potom mohou stát za výrobkem špičkový inženýři, ale management a marketing takovéto společnosti starající se o zákazníka pouze do bodu zaplacení je degradace pod úroveň nejlevnějšího šuntu vyhozeného za nějaký čas do popelnice. A zdaleka to neplatí jen v převodnících či zvukové technice. Další vlastnosií, které ale také nejsou samozřejmostí, je výborný softwarový mix a ovladače, kde se nechá nastavit opravdu mnoho. Současně se ale zvukovka chová tak, že o ni prakticky nevíte. Je úplně jedno, že ji máte namapovanou na dvou, či třech ASIO programech a současně přehrává cokoli WDM. Je to naprosto stabilní a věřte, že např. HDSP AIO jsem viděl na mnoho strojích používajících spoustu krkolomných kombinací programů a vždy bez problémů. Prostě takové auto, které na vás neustále nebliká různými kontrolkami, že chce to, či ono, ale vždy a za každého počasí vás doveze. To je pro mě další obrovská deviza a já jsem bez výhrad s „ereméčkem” spokojený.
