Parsonsův kód: po matce muzikant, po otci muzikant i objevitel
Maminka Alana zpívala v kapele hrající originální skotskou hudbu. Parsons po ní zdědil cit k hudbě i hudební talent: je velice zručný zpěvák s čistou intonací, klávesista, baskytarista, kytarista, a hraje dokonce i na flétnu. Mimochodem, pokud bylo třeba a jeho klienti si to přáli, své dovednosti zúročil při nahrávání projektů ve studiu.
Tatínek Denys, kromě toho, že byl talentovaný pianista a flétnista, pracoval jako filmař a tiskový mluvčí Britské knihovny. Byl rovněž činný na poli vědy: vyvinul tzv. Parsonsův kód, pomocí kterého dokázal klasifikovat hudební melodie. Laděním i hudebními tématy se zabýval v publikaci The Directory of Tunes and Musical Themes. Alanovi ukázal, že hudba a technické vědy k sobě mají víc než blízko.
Alan se coby studiový benjamínek účastnil nahrávání posledních LP Beatles.
Zakladač pásu v Abbey Road skrytě pozoruje, co nemá vyjít na světlo boží
V říjnu 1967, ve věku 18 let, začal Parsons pracovat v Abbey Road Studios jako asistent inženýra. Ze začátku jako posluha, takzvaný „páskový operátor“, vlastně zakladač magnetofonového pásu. Ale hned se účastní nahrávacích frekvencí Beatles, točí s nimi Get Back, později Let it Be. Postupně se pouští do složitějších činností a svůj první zvukařský kredit pak získává za legendární LP Abbey Road.
Zaměstnanecká karta Abbey Road Studios.
V té době si jako studiový benjamínek začíná uvědomovat, že spousta věcí, které ve studiu vypadají zprvu komplikovaně a nekompaktně, může časem vyzrát a navenek působit naopak svěže a přitažlivě. Zažívá například Beatles ve fázi jejich rozkladu: do studia chodí jiný den zvlášť McCartney, jiný Lennon a jiný Harrison. Příliš spolu nemluví. A mezi nimi kmitá nešťastný Ringo.
Přesto vzniklo album, které hraje v dějinách beatové a rockové hudby zásadní roli. Alan se učí trpělivosti, hledání spojnic mezi nástroji a efekty, extrahovat z nových barev to podstatné a dotahovat písničky do konce.
Oblíbený mikrofon na vokál? Alan vzpomíná, že měl šťastnou ruku a dobré zkušenosti s Audio Technicou, sérií 40, zvláště s 4033. Pokud je v okolí vintage Neumann 47, použije jej. Ale dodává: „Žádný mikrofon není ideální pro všechno!“
Legendární koncert Beatles na střeše londýnského nahrávacího studia Apple. Alan stojí vedle kameramana.
Tichý a pracovitý mladík se v Abbey Road stává stálým hostem a vytvoří později takové projekty jako Wings' Wild Life a Red Rose Speedway a pět alb od Hollies. A také získá důvěru skupiny Pink Floyd.
Ro(c)k dřiny a nový rock standard, The Dark Side of the Moon
Pesimistické a nihilistické album o penězích, chamtivosti, válkách, ale i o samotě a lidském strachu z plynoucího času připravovali Pink Floyd od roku 1971 a točili v Abbey Road necelý rok od jara 1972 do jara 1973. Hledali a cizelovali vlastní zvuk, který by věrně vyjádřil jejich temné nálady.
Muzikanti si často nevěděli rady s aranžemi a práce zůstávala na půli cesty. Tehdy mezi nahráváním udělali dlouhou přestávku a „další jednání prostě odročili“. V tu chvíli nastupoval Alan a zkoušel s natočeným materiálem, kudy dál. Do určité míry měl volnou ruku.
Míchání The Dark Side of the Moon.
Jaký byl základní set při nahrávání The Dark Side of the Moon?
Mixážní pult EMI TG Console
Šestnáctistopý magnetofon Studer A80
Limitéry Fairchild na vokál, basu a něco i pro mix
Všechna echa byla vyrobena pomocí pásu
Na blízký reverb byl použit EMT Plate
Rozfázování zadních vokálů v čase zajistil takzvaný Abbey Road box zvaný The Frequency Translator
Podstatně tak pomohl technicky i zvukově se sedmidobou cinkající smyčkou v úvodu písně Money (jako druhá cívka sloužila tužka). Protože Watersovy a Gilmourovy hlasy zněly extrémně podobně, odlišil je zdvojováním, čímž pomohl i vyladění Gilmourova témbru.
Zpěvačka Clare Torry si později zazpívala i na koncertech Rogera Waterse.
Zapojil se do aranže, když Floydům dohodil zpěvačku Clare Torry, kterou znal z jiných projektů. Torry v písni The Great Gig in the Sky zaimprovizovala bezeslovnou melodii na Wrightovo emotivní klavírní sólo. Osobně se jí zdálo, že to v nahrávací kabině s bujarostí a expresí přehnala a chystala se v rozpacích kapele omluvit, ale ta ji nadšeně ujistila, že podala perfektní výkon a že právě tohle hledali (po čase a úspěšných prodejích LP je milá Torry zažalovala a žádala 50% autorský podíl z písně – mimosoudně byla vyrovnána nezveřejněnou částkou).
Alanova vychytávka tremola:
Slavné kytarové tremolo v písni Money bylo vyrobeno pomocí analogového „gejtu“ Kepex modulovaným externím sinusovým generátorem.
Kepex a EMI TG Console.
Parsons zkoušel během mixů kvadrofonní rozestření nástrojů a panorámování, nejpozoruhodněji zřejmě v On the Run, kdy varhany Hammond B3 hrané přes reproduktor Leslie rotují tryskem kolem posluchače. Podle dochovaných zpráv ale mladý audio inženýr nebyl s výsledkem spokojen.
Mezi jeho „majstrštyky“ patří naopak práce s dozvuky (jednotlivě na nástrojích i jednotně na celé kapele) a echem, přestože za výslednou zvukovou podobu LP zodpovídal producent Chris Thomas. Thomas i Parsons společně hledali a našli kompromis mezi „suchým“ a „čistým“ mixem, který preferovali Waters a Mason, a jemnější „echoey“ verzí, za kterou si stáli Gilmour a Wright.
Pink Floyd hledající správnou aranž i míru dozvuku.
Vděčný vypravěč Alan dává rád k dobru historku o dřevní komunikaci v Abbey, kdy Wright kvůli izolovanému signálu, nerušenému od přeslechů jiných nástrojů, točil klavír v odděleném (klasickém č. 1) studiu než kapela (ta hrála dle Alanových vzpomínek ve studiu č. 2). Wright byl na dálku spojen bez obrazu a bez osobní komunikace pouze přes sluchátka a dokonale se ztrácel. Netušil, zda točí s živou kapelou, či už jede na playback. Hrál a ve výsledku to bylo jedno. A natočil to za výslednou jedna.
Každopádně rok práce na The Dark Side of the Moon přinesl skvělé ovoce. Zrodil se nový standard rockového zvuku, který zásadně ovlivnil a ovlivňuje přicházející generace. A Alan Parsons získal svou první nominaci na cenu Grammy.
Alanovy oblíbené skupiny: The Who, Beatles, Yes a Peter Gabriel
Grammy až za remastrovanou surround verzi
Ačkoli se stal Parsons v roce 1998 viceprezidentem EMI Studios Group, post ho nebavil, opustil jej a rozhodl se vrátit nazpět ke kreativní práci. Během života obdržel za svou zvukařskou práci různé zlaté a platinové ceny, získal třináct nominací na cenu Grammy, ale dosud proměnil jedinou ve vítězství, a to v roce 2019 za prostorově remasterovanou edici svého alba Eye in the Sky.
Obaly elpíček The Secret a Eye in the Sky.
Alan je srdcem art rocker, jeho skladby mají podobně jako například u Yes či Genesis jasný řád, logické harmonie i průzračnou instrumentaci. Díky tomu našly jeho instrumentálky cestu do TV zpravodajství nebo byly použity jako znělky na různých akcích, a tak se staly ještě populárnějšími. Remasterované album z osmdesátých let tak obsahuje například instrumentální skladbu Sirius, která se stala základem univerzitních a profesionálních sportovních arén po celé Severní Americe. Instrumentálka Mammagamma zas zdomácněla v TVNZ na Novém Zélandu a v BBC Wales.
Ikonická klávesová barva ve skladbě Sirius byla dosažena nasamplováním skutečného klavinetu, a to do Fairlight CMI. Sekvence byla vyrobena v dnes už primitivním Page R sekvenceru.
Komplexnost, komplexnost, komplexnost aneb Art & Science of Sound Recording
Uznávaný zvukový mistr na vrcholu své slávy neváhal, rozhodl se pořídit si živnost a své zkušenosti zúročit. Jednak školí a vede workshopy, ale také natočil sérii instruktážních videí ASSR, Art & Science of Sound Recording – Umění a věda o nahrávání zvuku. Videa později překlopil i do rozsáhlé knihy.
Alan je zván na výzmámné workshopy a konference.
Parsons pojal z pozice hudebníka i inženýra projekt komplexně. Připravil smysluplnou osnovu a stovky ukázek a příkladů. Samozřejmě tím získal široký okruh věrných a nadšených příznivců, ale vznikla i skupina odpůrců kritizující, že určité části školení nepřinášejí nic nového a že odkryl ze svých „fíglů“ příliš málo. Je to i tím, že nedělá z práce ve studiu přílišnou vědu. Naopak řadu mýtů boří či shazuje.
Dvě legendy: Alan Parsons s Robertem Nevem.
Aby nešlo jen o jeho osobní zkušenosti, Parsons si do projektů přibírá své kolegy zvukaře, muzikanty, producenty, trenéry, kouče a další. Podívejme se letmo na koncepci ASSR.
Hlídejte si akustiku studia a kalibraci techniky!
Set1 je zaměřen na studiovou akustiku, mikrofony, mixážní pulty, audio monitory a další. Dozvíte se nejen, proč zní tak perfektně velké profesionální studio, ale jak si případně vylepšit to vaše domácí a co vše a jak v něm můžete točit. Poznáte, jak funguje studiová technika (mikrofony, záznamová zařízení, reprobedny…). Zkušenosti, jak poskládat nástroje ve stereu v rámci panorámatu, jsou k nezaplacení.
Kniha Art and Science of Sound Recording.
Parsons klade silný důraz na akustické vyladění místnosti a kalibraci technických zařízení (reprobeden a mikrofonů), vybaví vás docela hustou škálou různých signálů pro případná měření. Tak, aby si byl zvukař jistý, že je technika kmitočtově i hlasitostí vyvážena co nejperfektněji.
Perlička: Alan a jeho kolegové se častokrát ocitli v situaci, kdy zpěvák strávil hodiny výběrem, který z mikrofonů je pro jeho hlas ten nejvíce šik! Zkoušeli Neumann U87, U47, AKG C12, Telefunken 451… aby to producent nakonec rozsekl a vybral nejlacinější SM57. „Směšné!“ komentuje Alan.
Zpěv je psychologie
Set2 je věnován efektům, skupinovému nahrávání i zpěvu. Alan je mistrem zdvojování stop, nastavování vhodného dozvuku. Poznáte, jaký perfektní aranžér se v něm skrývá a jak umí s živou kapelou krok za krokem účelně zaplnit panoráma. A to i v čase.
Vokál je nejdůležitější částí písničky. Alan vyzpovídá řadu kolegů ohledně psychologie při snímání živého hlasu a poradí, jak na to s nezkušenými zpěváky.
Perlička: Trenérka Erykah Badu vám vysvětlí, jak zmáčknutí (zadečku) půlek k sobě přispěje ke správné intonaci vysokých tónů.
Při nahrávání zpěvu je důležitá psychologie. Jak na to? Alan vše demonstruje na příkladech známých zpěváků.
Ekvalizujeme bicí
Set3 obsahuje desítky příkladů, jak snímat akustické a elektroakustické nástroje. Dozvíte se například, proč do velkého bubnu dávat kikbrik, že ekvalizace v rozsahu 40–250 Hz přidá na kicku hloubku, 1 kHz attack, že 100 Hz vnese do malého bubínku rovněž hloubku, 350 Hz jej „zašpiní – zabahní“ (madness), 1 kHz způsobí krabicovitost (boxness) a 7,5–10 kHz vygeneruje práskanec. Zjistíte, jak jsou na tom tomy, že EQ 8–10 kHz vyvolá u činelů pocit vzdušnosti… Přiučíte se také, jak při nahrávání komba kombinovat dynamické mikrofony s kondenzátorovými a páskovými a nasajete další desítky užitečných rad.
Tip: KikBrik je basový tlumič vyráběný ze speciálních materiálů. Pokládáme jej na dno velkého bubnu, kde zkrátí dozvuk blány, ale také pohltí nežádoucí podtóny (sub harmonické složky).
Parsonsova školení bývají plná k prasknutí.
Alanův mikrofonní set pro bicí soupravu:
Kick AKG D20 nebo D112
Snare Neumann KM84 tři palce nad snarem a tři palce od obruče (rim), dříve používal i U87, nikdy se mu ale jako ostatním na snare příliš nelíbila Shure SM 57
Hi-hat Neumann KM86 s ledvinovou charakteristikou namířený ven od snaru
Tomy nějaké dynamické AKG tři až šest palců od blány
Overheady ribbon, obvykle Coles STC 4038 čtyři stopy nad soupravou, samozřejmě osmičková charakteristika
Tlakový mikrofon není třeba, jestliže souprava dobře hraje.
Set3 obsahuje i příklady mixování konkrétních skladeb: jak málo stačí, abyste našli ten jednoduchý a správný bod či poměr, při kterém začne skladba správně hrát.
Perlička: Postavte mikrofon a kružte kolem něj kytarovým kombem. Citlivé ucho stopne z režie otáčení ve chvíli, kdy průnik reproduktorů a mikrofonu vytvoří nejhezčí barvu.
Studio ParSonics v Kalifornii.
Umět naslouchat
V Setu4 najdete nejrůznější historky z natáčení. Užitečné, veselé, řadu paradoxů i horor.
Jedno z Alanových kréd: Nejdůležitější dovedností je umět naslouchat a vědět, co udělat, když něco nezní správně. Skvělých výsledků můžete dosáhnout i bez špičkového vybavení. „Nikdy bych neodešel od nahrávání jen proto, že určitý kus techniky nebyl k dispozici.“
Přejeme Alanovi, ať se mu v jeho domácím studiu v Santa Barbaře v Kalifornii daří, a těšíme se, co vše ze své bohaté studnice zkušeností nám ještě poodkryje.
Na pódiu.
