Jak nastavit mikrofony, část druhá Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Jak mikrofon vnímat?

Mikrofon můžeme popsat jako „ucho bez mozku”. Představte si následující situaci: Sedíte v restauraci. V ní je běžný ruch, hovor hostů, cinkání příborů a hrající televize v pozadí. Proti vám sedí člověk, který s vámi vede konverzaci. Přesto, že se nacházíte v prostředí plném ruchů, nedělá vám problém porozumět tomu, co vám dotyčný člověk říká. Naše ucho (potažmo mozek) dokáže „zaostřit” pozornost pouze na obsah hovoru a ostatní ruchy potlačit.

Pokud takovou situaci nahrajete mikrofonem, získáte změť informací, v níž bude obsah rozhovoru zanikat. Mikrofony na rozdíl od našeho sluchového aparátu nedokážou automaticky vyloučit, co mají nebo nemají slyšet.  To jim musíme „ukázat”. Mikrofon nemá schopnost našeho mozku odfiltrovat nežádoucí zdroj zvuku. Do záznamu jde vše, co mikrofon „slyší”.

Tento základní poznatek uplatníme při nahrávání ve studiu. Práce s mikrofony je „vědomý výběr” části zvuku nástroje, který chceme do záznamu přenést. Nejde jen o to, co mají mikrofony slyšet, ale také o to, co slyšet nemají.

Použijte mikrofon jako baterku

Jednoduchým mentálním konceptem je vnímat mikrofon jako baterku. Pokud nasměrujeme mikrofon vůči zdroji, můžeme si představit, že membrána mikrofonu je baterka, která „osvětluje” danou část snímaného zdroje (nástroje). Například když umístíme mikrofon proti dvanáctému pražci akustické kytary ve vzdálenosti 30 cm, „osvětlujeme” zhruba celý krk kytary. Mikrofon bude snímat zvuk vycházející z tohoto místa a bude méně citlivý na zvuk vycházející z těla nástroje.

O mikrofonu můžeme přemýšlet jako o baterce. Musíme mu ukázat nejen to, co slyšet má, ale i to, co slyšet nemá.

Jestliže umístíme mikrofon do větší vzdálenosti, pomyslný kužel světla se zvětší a my snímáme širší část nástroje. Pokud kytaru nahráváme do plného rockového aranžmá, stačí nám perkusní zvuk, který nalezneme okolo 12. pražce. Chceme-li plný zvuk nástroje včetně basů a lépe vyváženou barvu, je lepší umístit mikrofon tak, aby „viděl” i tu část nástroje, která produkuje středy a basy.

Koncept „mikrofon = baterka“ je prvním krokem, jak si práci s mikrofony zjednodušit. V tomto smyslu máme tři základní možnosti, jak s mikrofony dále pracovat.

Správné místo

Nejdůležitějším krokem pro dobrý záznam je umístění mikrofonu na správné místo. To je klíčové pro dokončení celé nahrávky. Co tím myslím?

Při umístění mikrofonu zvažujeme dvě věci:

1. jaký zvuk z nástroje vychází (jak jednotlivé části tvoří celkový sound)

2. jaký typ zvuku potřebujeme v kontextu celé nahrávky.

Zvuk akustických nástrojů je tvořen souhrnem zvuků jejich jednotlivých částí. Výše uvedená akustická kytara vyzařuje jiný zvuk v oblasti krku (perkusní, tenký a agresivnější sound) a z těla (středo-basový, hutný a plný zvuk). To, co slyšíme z běžné vzdálenosti, je souhrn všech těchto podílových barev nástroje.

Tuto skutečnost tedy bereme v potaz při výběru místa, kam mikrofon umístíme. Čím větší nástroj nahráváme, tím více musíme zvažovat, jakou barvu získáme z jednotlivých částí nástroje.

Jiný příklad je snímání kytarového komba. Přestože jde o elektrický signál, princip je stejný. Pokud umístíme mikrofon na střed reproduktoru, získáme ostrý agresivní zvuk. Naopak, i změna polohy o několik centimetrů k okraji znamená výraznou změnu barvy, kdy se bude zvuk zakulacovat.

To, co vede naše rozhodování, je také to, jakou funkci má daný nástroj v kontextu nahrávky. To by mělo být předem jasné a mělo by to být součástí naší celkové vize, jak bude nahrávka poskládaná.

Jde nám tedy o funkčnost zvuku (viz například akustická kytara v rocku nebo akustické baladě), představu, jak má celá nahrávka vyznít, a kontext celé nahrávky (hustota aranžmá, typ písně…).

Při umístění, abychom získali požadovaný zvuk mikrofonu, pracujeme se třemi možnostmi: výběr místa, vzdálenost a úhel.

Správná vzdálenost

Druhý aspekt je vzdálenost mikrofonu od zdroje zvuku. Opět se nám zde hodí přemýšlet o mikrofonu jako o baterce.

Čím blíže jdeme mikrofonem ke zdroji zvuku, tím menší výseč nástroje snímáme. To přináší více detailní, ale nepřirozeně úzký sound. Nástroje zpravidla neposloucháme ze vzdálenosti 20 cm. Samozřejmě, můžeme takového efektu využít záměrně a „detailně” nahraný zvuk začlenit do nahrávky z produkčních důvodů. Navíc v domácím studiu zpravidla volíme strategii snímání více zblízka kvůli špatné akustice. Větší vzdálenost od nástroje přináší více vybalancovaný a přirozený zvuk.

S větší vzdáleností ale roste také větší podíl ambience – do záznamu se dostává více nepřímého zvuku a odrazů z místnosti. To může být v dobré akustice užitečné a můžeme s dozvukem pracovat. Čím je akustika lepší, tím dále můžeme mikrofon od nástroje umístit.

V tomto smyslu také pracujeme se směrovými charakteristikami, které mikrofony nabízejí (problematiku blíže vysvětlíme v dalším pokračování).

Správný úhel

Poslední úpravu můžeme provést změnou úhlu mikrofonu. Neexistuje žádné pravidlo, že mikrofon musí být vždy kolmo membránou vůči zdroji. Někdy nalezneme správný bod i vzdálenost, ale stále se do mikrofonu dostávají frekvence, které jsou nějak rušivé (například sykavky u zpěvu).

Mikrofon můžeme otočit mimo osu a tyto frekvence lépe kontrolovat. Podobně můžeme zaoblit příliš ostré frekvence u kytarového komba. Celkový sound už může být tam, kde potřebujeme, ale vyosením mikrofonu tak, že membrána směřuje na reproduktor šikmo, lépe kontrolujeme nevyhovující porci ostrých frekvencí.

Mikrofon = první ekvalizér

Výběrem a umístěním mikrofonů pokládáme základ celého tracku. Z toho, co nahrajeme, pak „vaříme” až do dokončení nahrávky. Proto je tato část nahrávání tak kritická.

Mikrofony stejně jako každá část zvukařského vybavení nejsou tzv. lineární. To znamená, že určitou část frekvencí mohou mikrofony potlačit, či naopak zesílit. Tuto vlastnost můžeme využít ve vlastní prospěch. Třeba mikrofonní klasika – dynamický mikrofon Shure SM57 – má zdvih v oblasti vyšších středů. To v kombinaci s nižší citlivostí na vysoké frekvence předurčuje tento mikrofon jako skvělé řešení pro snímání kytarových komb.

Umístění má zásadní vliv na barvu, kterou získáme do záznamu. Práci s mikrofony můžeme vnímat jako první ekvalizaci ještě před mixem.

Jak najít správné místo pro mikrofon?

Při hledání ideálního umístění je vždy třeba experimentovat, málokdy se podaří umístit mikrofon napoprvé správně. Je důležité vědět, jakého zvuku chceme dosáhnout.

Postupujeme tak, že nastavíme mikrofon do první polohy, nahrajeme vzorek a poslechneme si ho. Poté nastavení změníme a zopakujeme celý proces. Takto vytvoříme více vzorků a srovnáme si je. Zvuk bychom měli poslouchat v kontextu celé nahrávky, aby nám do ní zapadal.

U tišších zdrojů zvuku můžeme použít trik – nastavit mikrofon přes sluchátka. Plynule měníme pozici mikrofonu a posloucháme, jak se zvuk změní. Tak můžeme najít správnou pozici rychleji.