Recenze: Bogner Uberschall, Ecstasy Red a Ecstacy (Muzikus) Kytarové efekty Bogner Uberschall, Ecstasy Red a Ecstacy Blue. Vánoce právě teď? Konečně, proč ne!

Jako šperk: Nic není náhoda

Začíná to už obalem. Dokonale černá krabička z tuhého papíru, která má nahoře nádherně vyvedené logo ve stříbrné barvě. Najdeme ho i perforované po stranách kartonu. Vespod krabičky je maličký manuálek - brožurka, popisující všechny tři efekty. Pod víčkem je přilepené maličká černá obálka, stejně elegantní jako vše, co jsme dosud viděli. Podle vzhledu psaníčka bych se vůbec nedivil, kdyby byl uvnitř broušený diamant. Takže copak tam máme? Čtyři samolepicí gumové nožičky!

Nutno říci, že něco tak precizního a elegantního jsem viděl, jen když jsem kupoval šperk mojí milé (nikoliv sobě...). Špičkově vyvedené obaly jsem vždy očekával pouze od dámských parfémů nebo alkoholu. Postupně k nim přibyly věci od Apple. Ale že i kytarové krabičky...? To si nechám líbit!

Dalším detailem vypovídajícím o původu a myšlení výrobce je to, že v krabičkách je už místěná devítivoltová baterie. Jaké značky? Je to Bogner...

Jsem větší než menší

Krabičky jsou menší, než si člověk představoval podle prospektů, ale větší, než je standardní rozměr. Jsou vyšší a zabírají místo asi jako dva efekty Boss těsně vedle sebe. Ovládací knoflíky jsou designově dotažené a jsou mimochodem velmi příjemné na ovládání. 

Všechny krabičky jsou dvoukanálové. Druhý kanál - Boost - se aktivuje levým spínačem. O kolik nakopneme hlasitost a zkreslení, určují minipotenciometry ležící pod hlavními ovladači. Uberschall nakopává jen Volume.

Zapnutí efektu signalizuje barevná LED dioda ležící napravo, hned vedle nožního spínače. To je nepraktické, protože při položené noze na spínači na ni nevidíme. Pokud efekt zapínám až na poslední chvíli (abych nešuměl), může se ztratit orientace, „jestli jsem to už ksakru zmáčknul nebo ne“. Šikovnější by bylo umístění signálky někam nahoru.

Bogner má v nabídce dvě základní řady výrobků: Custom (to jsou ty „barevné“), vyráběné v Americe, a „černé“, vyráběné v Číně. Na rozdíl od značně rozpačitě přijímané řady Alchemist, se Custom aparáty Bogner řadí mezi absolutní špičku kytarových aparátů.

Signalizace boostu je naopak řešena s nezvyklou bohatostí: rozsvítí se jak LED dioda ležící nalevo od spínače Boost, tak i minipotenciometry. To je fajn, jelikož to eliminuje nepraktické umístění LED diody k signalizaci boostu, jež je opět zakrytá naší podrážkou. Všechny LED diody i minipotenciometry svítí u každé krabičky stejně: bílá pro Uberschall, červená pro Ecstasy Red a modrá u Ecstasy Blue. Nádhera.

Střívka

Efekty jsou dle výrobce plně true bypas. Signálová cesta je řešena relátky, nikoliv přepínačem 3PDT. Zezadu je vstup Remote Control pro vzdálené zapínání. Zkoušel jsem ho a funguje bezvadně. Sám tímto způsobem pár krabiček ovládám a tuto funkčnost vítám. Odpadá tak zapojování do true bypass lišty a kabely navíc.

Bognery pracují na 9V baterii nebo na adaptér se standardním konektorem „Boss“. Jak je zvykem, pro šetření baterie se obvod zapíná až po zasunutí vstupního kabelu. Pokud jej vytáhneme, diody začnou blikat jako na přejezdu, pomalu slábnou až do úplného pohasnutí. Nejen že je to efektní, ale zároveň to slouží jako signalizace v případě poklesu napětí na baterii pod kritickou mez.

Lůžko na baterii leží zespoda, zajištěné šroubkem. Existuje spousta variant, jak baterii umístit. Tento uzávěr nepatří k těm nejšťastnějším. Alespoň že má šroub velkou hlavu, takže se dá točit i trsátkem. Jenže se na něm na koberci zachytávají chlupy, takže pokud máme efekty na zemi, chce to čas od času vyčistit. 

Odběr je malý, baterie vydrží, výměna nás bude trápit jen občas. Pokud jedeme na adaptér, ani si toho nevšimneme. Nechápu, proč u jinak absolutně dotaženého výrobku si nedal výrobce s lůžkem víc práce.

Ovládání

Pro nastavení zvuku využijeme pět potenciometrů: dvojici Volume a Gain a ekvalizační trojici Treble, Middle a Bass. Ecstasy Blue a Red mají navíc čtyři přepínače. První - Variac - maličko nakopne výsledný zvuk. Zbývající tři slouží pro detailnější nastavení barvy. Dá se díky nim pohybovat mezi temnější & basovější ke kousavější & středově posazené kytaře.

Boost

U modelů Ecstasy Red a Uberschall funguje boost tak, že při nastavení minipotenciometrů na nulu je po jeho aktivaci změna zvuku téměř neznatelná. Tedy tak, jak lze očekávat. Postupným přidáváním si pak nastavíme zesílení, jaké potřebujeme. 

Ale u modelu Ecstasy Blue po aktivaci boostu znatelně poskočí hlasitost i zkreslení, i když jsou minipotenciometry na nule. Speciálně zde je to škoda, s ohledem na účel využití, kde by možnost třeba jen lehkého nakopnutí volume bez porce gainu byla bezvadná. Takhle nemáme nad jeho nastavení úplnou kontrolu. 

Nejde o nic, kvůli čemu by bylo nutné uronit kroupu, ale je třeba s tím počítat.

Uberschall

Dle popisu výrobce je určen pro poctivou těžkotonážní muziku. Svou barvou i názvem, odkazujícím na populární hlavu Bogner, to jen podtrhuje. Ale pozor, není to jednolitá hmota. Zvuk se neslévá, je čitelný i při vyšších nastaveních. Barva je zajímavě temná, hrubá, zrnitá. 

Krabička hravě obsloužila singly i humbuckery. O stupeň více jí slušely aktivní snímače.

Trošku mě překvapila maximální úroveň zkreslení. Zvlášť podle popisu v návodu: „... armagedon...  silné zkreslení... až to zapojíte, neříkejte, že jsme vás nevarovali...“ Zkreslení je to určitě „velké“, ale čekal jsem ho rozhodně mnohem větší. Žádná brutální pila se nekoná. Jde tu spíš o posazení korekcí a celkově temnější charakter zvuku. Korekce mají opravdu velký vliv. Dá se s nimi dobře dosáhnout změny barvy tak jak nám vyhovuje. To ostatně platí o všech třech krabičkách.

Přepínačem Boost nakopneme hlasitost. Skok dodá zvuku na mohutnosti. Tuhle krabičku bych viděl jako základní zkreslení do hardrockové muziky nebo „měkčí“ odnože metalu. 

Ecstasy Red

Tenhle „Červenáček“ toho umí opravdu hodně. Ze všech tří efektů mi dosažitelná míra zkreslení přišla nejvyšší právě tady. 

Má rozhodně vlastní charakter zvuku. Pro těžký spodek stačí přepnout Pre Eq a Structure doleva a natočit ekvalizér na „véčko“. Stejně tak nám vyhoví, pokud chceme zvuk víc do středů či výšek: Přepnutím Pre Eq a Structure doprava a ubráním basů na ekvalizéru snadno získáme dravý a plný zvuk. Co je skvělé, že ani extrémní nastavení nic nezkazí, pokaždé dostaneme dobře použitelný výsledek. Sluší mu cokoliv. 
Všechny ty ovládací knoflíky a přepínače si přímo říkají o to, abychom kroutili a přepínali a zkoušeli, co nám nejvíc sedne. Záleží téměř jen na naší představě.

Nakopnutí boostu posune zvuk ještě dál. Víc hluku, víc zkreslení. Ale zase platí: ani při hodně velkém nastavení se nic neslévá, vše je čitelné.
Zvuk je bohatý na harmonické, barevný, inspirativní. Jde hezky za rukou, hrát na něj je skutečně radost. Je hotový, nic mu neschází, zní bez výhrad profesionálně. Po mnoha a mnoha hodinách spokojeného hraní mě napadla hříšná myšlenka: že to někomu může paradoxně znít profesionálně až moc. Zvuk je u něj tolik dokonalý, že může chybět trocha té špíny, kapánek nějaké té nedokonalosti. Ale mám pocit, že tohle Red neřeší a jde si svojí cestou.

Určitou dvojsečností tak syté barvy také může být obsazení příliš širokého pásma. Ale to je věc vkusu, přístupu, a koneckonců nastavení efektu.

Využití téhle krabičky bych viděl jako hlavní zkreslení naší kytary, na kterém můžeme bez obav postavit vše ostatní. Bez rozdílu stylu a pleti naší muziky.

Ani já jsem neunikl pověstem o dokonalosti aparátů Bogner (míněno Custom řadě). Ani mě neminuly minuty sledování videí na „jůtjůbu“ a snění před monitorem. Ušetřen jsem nezůstal ani slintáním nad fotkami šťastnějších kolegů-majitelů (zdravím kytaristu Jardu Kotlíka). Dokonce mám za sebou pokusy nějaký ten klenot zakoupit přes eBay. Ale finální cena mě vždy dostala do kolen a já to vzdal. Co vám budu povídat... Názvy jako Shiva, Metropolis či Dunde mám nesmazatelně vyryty v šedé kůře mozkové (nebo co to tam mám) v rubrice „Má přání nejvyšší“ aneb „možná jednou...“

Takže, když jsem dostal možnost vyzkoušet si tyhle tři krasotinky, okamžitě jsem po ní skočil jako hladový vlčák po kýtě. A teď mám před sebou tyhle tři krásky s povědomým logem a píšu... Vím, placebo efekt funguje spolehlivě. Sám maličko pochybuji o svojí objektivitě. Proto poprosím laskavého čtenáře o shovívavost. Jenže co naplat: Někdo to napsat musí, no ne?

Ecstasy Blue

Tuto modrou krasavici cítím primárně jako nakopávadlo nebo jako slabší kreslítko. Snadno se dostaneme k lehkému či silnějšímu nakopnutí hlasitosti a může i nemusí též být nějaká ta porce Gainu. Záleží jen na nás. 

Se staženým gainem, vyšším volume a přepínači doprava je zvuk pěkně nakřáplý, drzý, průrazný. Skvěle si sednul s Telecastrem. Připomínal mi využitím můj veleoblíbený T613 od pana Smrčky. Trošku takový ten zvuk à la Robben Ford, jestli mi rozumíte. Naopak při větším gainu a menším volume se dá pomocí přepínačů a ekvalizéru dostat zastřenější nakopnutí, třeba jako dává Tubescreamer. Pokud chceme větší porci zkreslení, stačí pootočit Gainem - a je to tam.

Pomocí boostu jen podpoříme to, co nám efekt ukazuje už v základu. Více zkreslení nebo hlasitosti nebo obojího, záleží jen na našem vkusu a potřebách kapely.

Pěkně se s ním hrála sóla na čistou kytaru, funky, rock‘n’rollové licky. Zkrátka vše, co chce buď jen nakopnutí hlasitosti nebo lehké nabuzení. Prostě průraznější zvuk. A také lampovitost.

Pro časopis Muzikus 2013/11 napsal Ladislav Ptáček. 

Spojení

Když už jsem je měl doma pěkně pohromadě, zkoušel jsem efekty různě řetězit a zapínat dva nebo tři najednou. Oproti očekávání to nešlo tak lehce. Výsledný zvuk byl najednou méně dynamický, než když hrály krabičky samotné, tón netáhnul, výsledná hlasitost podivně skákala dolů.

Dosáhnout použitelný výsledek dalo trošku práce a hledání. Až po chvilce kroucení se podařilo svéhlavá děvčata ukočírovat a nakonec dosáhnout kýženého: opět tu byl dynamický a dravý zvuk. Chtělo to laborování s gainem a volume, prospělo snížení jejich úrovní. 

Rozhodně se mi nejvíc líbila dvojice modré a červené Ecstasy. Zvuk byl součtem jejich dobrých vlastností. Dohromady dávaly osm možných kombinací (Red, Red + Blue, Red Boost + Blue atd.), což už je pořádně pestrá paleta. Paráda. Černý s modrou hrály také velmi dobře.

Přes skvělý zvuk, který se dal dosáhnout kombinací modrého a červeného, budu opět trošku kacířský: Pod kůží mi zůstal lehký pocit, že samotným jim je možná o kapku lépe.

Ach ta dynamika... 

Každá těžká doba zahraná pravačkou je znát. Každý příraz je krásně slyšet. Když jemně šolícháme struny, zvuk se lehce probouzí. Když za to zabereme, zvuková stěna nám nezůstane nic dlužna. A přitom je to pořád čitelné, každá struna, každý tón. Jako kdybychom mohli vnímat jednotlivé kousíčky v celkovém zvuku.

Koukám, že jsem se nechal nějak unést... Ale řeknu vám proč: Když si člověk zahraje na něco podobného těmto efektům a pak na simulaci (počítačovou nebo „krabičkovou“), je hned jasný ten rozdíl. Zapomeneme na tradiční zvukovou masu, která sice na první poslech „hrne“ a zní naleštěně, ale kde je všechno sterilní.

Rozumím reklamě na simulační aparáty. Výrobci z něčeho žít musí. Jenže stačí si zkusit nějaký ten neošizený „živý“ (nesimulační) kousek efektu či aparátu, a ejhle! Sice nic neodpustí, každý kiks je znát, ale je slyšet to podstatné: charakter nástroje a naší hry. Je v tom život.

Odpojeno, sečteno

Není moc kreslítek, které by sama o sobě uměla dávat skutečně hotový zvuk. Ale tyhle potvůrky se s ničím nemažou. Plný zvuk, který k sobě nepotřebuje nic navíc. Sytý a barevný. Dynamický, skvěle reagující na naši hru i potenciometr na kytaře. Spousta harmonických, kdy nic nevyčnívá ani nechybí. Jedním slovem: zní to po čertech dobře.

U černého Uberschall je to zrnitý, těžký zvuk, s vlastní barvou a charakterem. U modré Ecstasy je to bezva nakopnutí a ztluštění tónu, jeho zabarvení a obohacení o kulatost lampového aparátu. Plnokrevný a plnotučný zkreslený kanál, to je zase Ecstasy Red.

Placebo, nebo ne, kašlu na to. Mistr Reinhold nám naservíroval náramně chutné kousky.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE: