Ukázalo se, že tomu tak úplně není, že jen čas běží nehezky rychle. K vydání další verze došlo téměř přesně po dvou letech od vydání verze 7 a zmiňovaný „půl-update“ vyšel přibližně v polovině tohoto období.
„Evolving into Pro“
Novinkou na první pohled je přídomek „Pro“. Vycházejí také pouze dvě verze, plná verze Pro 8 a odlehčená Artist 8. Tuto dvojici v současné době doplňuje v portfoliu placených produktů minulá základní verze, tedy Cubase Elements 7. Osobně nejsem velký fanoušek všelijakých přídomků typu Pro a Ultra, ale pokud se firma hodlá skutečně chovat tak, jak popisuje v promo materiálech, je to pro opravdové profesionály jedině dobře. Tak uvidíme, jak to s těmi „serióznějšími a inovativnějšími“ funkcemi bude. Cenová politika zůstává shodná a pokud jste investovali do zmiňovaného „půl-updatu“ z verze 7 na 7.5, o svoje peníze nepřijdete, můžete provést update za nejnižší možnou cenu. Uživatelé, kteří aktivovali předchozí verzi po 15. říjnu 2014, mají update zdarma v rámci Grace Period. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé novinky, změny a vylepšení.
Přepracovaný engine
Engine byl podle oficiálních materiálů zcela přepracován. Hlavní důraz je tentokrát kladen na výkon a firma se dušuje, že identický projekt bude v nové Cubase výrazně méně zatěžovat systém. Stejně tak nahrávání projektů a otevírání okna mixu by mělo být výrazně rychlejší.
Nové verze se dočkal i systém ASIO Guard. Ten by nyní měl fungovat tak, že udržuje nízkou latenci pro stopy, které to potřebují - čili u těch, kde probíhá interakce uživatele nebo nahrávání. Stopy, které pouze přehrávají, by měly mít latenci vyšší a šetřit tak celkové výpočetní prostředky. To zní samozřejmě skvěle, ale dle mého názoru se zde nutně musí projevit fakt, že kvůli potřebě správné synchronizace je latence systému dána nejdelší latencí v celém projektu. Na tu totiž ostatní stopy musejí počkat.
Přečtěte si také:
Jak pracovat s programem Cubase
Naučte se pracovat s produkčním programem Steinberg Cubase jako zkušení uživatelé. Za podpory společnosti DISK vyšla obsáhlá uživatelská e-příručka, která přináší kompletního průvo…
E-kniha: Podrobná česká příručka uživatele pro práci s Cubase
Pracujete s Cubase a chybí Vám podrobný manuál, příručka nebo nápověda, kde najdete česky popsané všechny funkce, postupy, operace i jejich kombinace? Ve spolupráci s Pavlem Kapple…
ASIO Guard získal rozhodně přehlednější ovládání. Máme nyní k dispozici tři stupně, přičemž při zapnutí nejvyššího je jeho latence cca 98 ms při vzorkovací frekvenci 48 kHz. V přehledu nainstalovaných plug-inů také můžeme ASIO Guard deaktivovat pro zvolený plug-in. Srovnání výkonu jsem provedl na svém hlavním studiovém stroji pomocí testovacího projektu DAWBench, konkrétně jeho verze pro test maximální polyfonie využívající sampler Native Instruments Kontakt 5. Použitý počítač bylo PC s 6jádrovým Core i7-4930k, Windows 7 64 bit a rozhraním RME Fireface 802. Při bufferu 512 vzorků, kterým jsem začal, dosáhl projekt v Cubase 8 na 2160 hlasů, aniž by začal prskat, ASIO Guard byl nastaven na vysokou úroveň. U předchozí verze to bylo pouze 1780 při zapnutém ASIO Guard, čili nárůst je o cca 18 %. U vyššího bufferu 1024 vzorků byl nárůst pouze o necelých 7 %. U nejmenšího bufferu 48 vzorků došlo ale ke zlepšení o 43 % (400 hlasů vs. 280). To je velmi solidní hodnota. Subjektivně ASIO Guard lehce zvyšuje latenci, ale ne nějak zásadně pro právě ovládaný nástroj. Celkově tedy skutečně získáváme výkon navíc a to dost znatelný, samozřejmě v závislosti na situaci, ale možnost provozovat větší projekty bez problémů na stejném hardwaru bez nutnosti investovat je vždycky dobrá. Zároveň projekt často přehrává bez výpadků, ačkoli indikátor vytížení ukazuje naprosté maximum, což je dle mého názoru lepší varianta než náhodné výpadky ve chvíli, kdy je dlouhodobé zatížení daleko od stropu.
Novinky týkající se mixu
VCA fadery - tyto fadery zatím v Cubase přítomny nebyly. Najdeme je třeba u ProTools HD nebo velkých mixážních stolů, ať už studiových nebo pro živé zvučení. Prakticky se jedná o fader, který ovládá hodnoty faderů všech přiřazených kanálů. Zkratka znamená Voltage Controlled Amplifier - čili napětím ovládaný zesilovač, což je název technologie využívané u analogových mixážních pultů, kdy pozice jednoho faderu pomocí stejnosměrného napětí regulovala faktickou funkční úroveň zesílení přiřazených faderů kanálů, samozřejmě bez změny jejich pozice. V Cubase ale ovládané fadery „jezdí“. Na rozdíl od použití Group kanálu tedy ovládáme velikost signálu před sečtením. Všechny přiřazené fadery se pohybují a reprezentují tak skutečnou hodnotu. Pohybovat více fadery najednou jsme samozřejmě mohli už dřív v případě vytvoření ovládací skupiny v mixu (resp. linkováním kanálů ve verzích starších než 7). U VCA se ale přece jen jedná o trochu jiný přístup, protože máme jeden fader, kterým můžeme vše ovládat a také nám reprezentuje, kde se s hodnotami nacházíme - pokud bude na 0 dB, budou mít dílčí kanály nastaveny původní hodnoty atp. Nemůže se nám tak například stát, že zrovna fader, kterým měníme celou skupinu, dorazí na svoji maximální hodnotu a my nemůžeme dál, ačkoli u ostatních kanálů můžeme zisk ještě zvýšit. Také kanály propojené pomocí VCA nemají svoje vlastní fadery jako takové linkovány, čili jejich hlasitost můžeme v rámci skupiny stále ovládat nezávisle, pokud chceme. K automatizační křivce hlasitosti daného kanálu přibyla ještě jedna, která nám ukazuje výslednou hodnotu po započtení vlivu VCA. Nad zobrazením panoramy v mixu nyní vidíme VCA, ke kterému je daný kanál přiřazen a také jeho jméno. Můžeme dokonce ovládat VCA jiným VCA. Celkově byla práce s linkováním opět rozvinuta, byť sofistikovanosti systému v ProTools stále nedosahuje.
Direct Routing - rychlé přepínání routingu podobně, jak to umožňuje Nuendo. Slouží k tomu dedikovaný rack v mixu, kde můžeme nadefinovat pro každou stopu několik výstupů k hlavnímu a mezi těmi rychle přepínat. Základní routování zůstává nezměněno, klasicky zvolený výstup bude tedy vždycky nabídnut jako první v sekci Direct Routing a pokud nebudeme chtít tento systém využívat, nic se nemění. Přiznám se, že zásadní praktické využití směrem k mé praxi mne v tuto chvíli nenapadá.
Wave Meters - zobrazení vlnových průběhů jednotlivých stop v okně mixu, konkrétně v části Meter Bridge. Jedná se o funkci již dříve dostupnou v aplikaci Nuendo, rozhodně jde o příjemný bonus v případě složitějších projektů a pro vizuální analýzu. Přepíná se bohužel pouze pro všechny kanály najednou a je dostupný výhradně pro Audio stopy.
Vylepšení EQ - základní ekvalizér byl mírně vylepšen a to jak co se týče analytických funkcí (zobrazení hodnot pod kurzorem a také přibližné notové hodnoty odpovídající dané frekvenci), tak funkčních možností - jde například o nastavení strmosti dolní a horní propusti a udávání pozice na frekvenční ose v notových výškách.
Novinky v sekvenceru
Virgin Territories - novinka týkající se automatizace. V tomto módu je v oblasti, kde není zapsána žádná hodnota, daný parametr je odemčen a systém se nebude s uživatelem prát, když ji bude chtít ručně měnit. Zapsání několika drobných automatizačních průběhů např. v počáteční fázi delšího projektu nás tak nyní nenutí požívat od dané chvíle stále automatizační křivku, protože nedojde k její celkové aktivaci. V prázdných místech zůstává poslední hodnota předchozího zapsaného segmentu křivky, což je vidět i při použití funkce Fill Gaps, která křivky doplní. Hodnota faderu tak neskočí při opuštění zapsaného území, ale může se tak stát při dosažení začátku dalšího.
Render in Place - novinka, která dle mého názoru činí sama o sobě novou verzi velmi zajímavou. Jedná se o jednoduchý a komplexní nástroj pro Bounce neboli renderování určitých dílčích částí projektu. Bounce ale slouží v Cubase pouze k vyrenderování změn v audio souboru, nová funkce má účel jiný. Ukažme si alespoň pro mne velmi obvyklou situaci - máme nějakou MIDI část, kterou ovládáme virtuální nástroj. Na jeho výstupním kanálu používáme množství efektů a máme ho určitým způsobem zakomponován do třeba složitější struktury projektu. Pokud jsme s výsledkem spokojeni a chceme ušetřit výpočetní prostředky, stačí použít funkci Freeze. Pokud chceme výsledek uchovat ve formě audio stopy, můžeme nastavit rozsah a udělat export pouze z dané stopy a hned ho importovat zpátky do projektu. Co ale dělat, když chceme pouze přetvořit danou část na audio region, abychom mohli dále pracovat, něco vystřihnout, kopírovat, obrátit, podladit, zkrátka chceme-li využít možnosti práce, které u v reálném čase generovaného signálu nejsou k dispozici? Samozřejmě to lze udělat, ale to už máme před sebou více než dost kroků, zejména zakomponování vytvořeného materiálu do projektu přesně na místo, kde se původně nacházel virtuální zdroj. Přesně pro tyto situace je zde nová funkce Render in Place. Poskytuje nám celé spektrum možností od renderování pouze zdrojového signálu a přenosu všech nastavení na novou audio stopu až po renderování z celé signálové cesty včetně efektů na hlavní sběrnici, nastavení délky přesahu na konci regionu (abychom např. neustřihli dozvuk) a definování detailů ukládání nových souborů. Můžeme také renderovat více částí najednou a buďto z nich vytvořit nové celky, nebo je nahradit v původním rozložení - podobně jako při práci s offline AudioSuite plug-iny v ProTools. Máme možnost zvolit i více stop najednou a smíchat je dohromady. Systém zřejmě využívá standardní exportní funkci a nastaví vše potřebné za nás, jedná se tak o integrované komplexní makro. Můžeme také zvolit, co s původními stopami. Celkově jde o velmi povedenou funkci přinášející velké ušetření času díky dobře fungujícímu a intuitivnímu rozhraní.
MIDI Tempo Detection - detekování tempa z audio souborů je součástí Cubase už déle, ale konečně můžeme analyzovat a následně nastavit mřížku projektu i podle MIDI souborů. U importovaných souborů to samozřejmě spíše nevyužijeme, protože pravděpodobně budou mít délku v celých taktech a naopak se přizpůsobí projektu. Hodí se to ale v situaci, kdy jsme si nahráli nějaké MIDI bez respektování současného nastavení projektu a potřebujeme ho tedy přestavět, abychom mohli dále přehledně pracovat.
Vylepšené chování oken na PC - práce s dílčími okny programu ve Windows byla přepracována, aby byla odstraněna omezení a bylo dosaženo stejné funkčnosti jako na Mac OS. Všechna okna lze nyní přesouvat libovolně po ploše včetně těch, která byla dosud vázána na hlavní okno programu (např. Tempo Track, jakýkoli MIDI editor, Audio Editor atd.). Instrument Rack a MediaBay jsou nyní dokovatelné v okně sekvenceru na pravé straně a lze mezi nimi přepínat, podobně jako je okno Control Room dokovatelné v okně mixu s přepínáním na hlavní měřák. Hlavní okno při prvním spuštění nemá žádné pozadí, jedná se pouze o horní lištu, jako je tomu u Mac OS, ale při otevřeném projektu a maximalizaci sekvenceru se do této lišty propojí, takže bude vše vypadat víceméně jako dřív. Až na to, že jsou volby přímo v horním proužku, nikoli až pod ním, jak bývá u Windows ještě stále zvykem.
Pokud ovšem máte zapnuto Aero, průsvitné lišty a vše v černé jako já, není čitelnost voleb zdaleka ideální a zvýraznění právě zvolené části menu je navíc v úvodní verzi mimo správnou pozici. Stejně tak je celkem nemožné používat skrývání hlavní lišty Windows, jelikož téměř všechna okna jsou stále navrchu a často lištu zcela překryjí. Ne úplně šťastně v tuhle chvíli fungují základní přednastavené Workspaces, protože okna často tvarují do výrazně větších šířek než má displej, což mi pro automatické uspořádání nepřijde příliš praktické... Na otevření oken je také nyní použito nastavení Aero, ačkoli se tedy Steinberg dušuje, že vše probíhá rychleji, pokud máme zapnuto třeba základní animované zobrazování, čas na otevření okna se v praxi prodlouží. Samozřejmě se změnou konstrukcí oken souvisí i nutnost předělat uživatelské skripty. Track Inspector, tedy hlavní informační panel zvoleného kanálu v sekvenceru, prošel opět určitým „faceliftem“ a také Track List vypadá jinak. Pro každý typ stopy zvlášť můžeme nyní nastavit, jaké ovládací prvky uvidíme v Track Listu. Manažer nastavení pak rovnou zobrazuje, jak bude dané nastavení vypadat. Nové tvary prvků se mi moc nelíbí, starší se mi zdály elegantnější. Tyto příliš připomínají schématickou lacinost grafických rozhraní nástrojů jako jsou Halion a jeho deriváty. Celkově je na fórech mnoho spíše negativních reakcí na grafické změny jak z vizuálního, tak z funkčního pohledu. Osobně si myslím, že je to krok správným směrem, ale bude ještě potřebovat hodně doladit.
Pro portál Audiozone.cz napsal Jindřich Kravařík. Zkráceno - plná verze zde.