UA Bock 187 dodá studiu klasický tón legendárního mikrofonu U87 Studiový kondenzátorový velkomembránový mikrofon, který je víc než jen jedna osmdesát sedma…

Společnost Universal Audio patří mezi lídry v oboru již od šedesátých let minulého století a její velké zkušenosti jsou znát i na nové řadě mikrofonů. My se podíváme, jak se „Univerzálnímu zvuku“ podařila jeho nová verze, vycházející z „univerzální osmdesát sedmičky“.

Vždy zelená legenda

Mikrofon s označením 87 je prostě legenda, takový evergreen studiové profesionální výbavy. A kdo jej ve studiu nemá, měl by si pořídit alespoň jeden. Je to tak osvědčený a rozšířený mikrofon, že ho znají snad všichni studioví zvukaři. Využijete ho jak pro zpěv, tak pro náběry nástrojů či orchestrů. Je tady s námi už od roku 1960; tehdy výrobce po zahájení výroby FET tranzistorů upravil svoji elektronkovou „šedesát sedmičku“ pro zapojení s FET tranzistory, díky čemuž se zlepšil odstup signál/šum a mikrofon bylo možné prakticky napájet pomocí fantomového napájení, jelikož odpadl velký a těžký externí napáječ pro elektronky. Jak název mikrofonu UA Bock 187 napovídá, vychází z legendárního mikrofonu U87, koneckonců jako správný evergreen má barvu těla světle zelenou, ale přináší některé zvukové odlišnosti, které mohou být pro vaše studio velmi zajímavé.

Vylepšení od Davida Bocka

Nový UA Bock 187 není kopií původního mikrofonu. Společnost UA převzala firmu Bock Audio, takže renomovaný a zkušený David Bock se nějaký čas přímo podílel na vývoji těchto nových mikrofonů. Ve zvuku je jeho vize moderního FET velkomembránového mikrofonu znát.

GALERIE: Universal Audio Bock

4323432543244326

Funkce a možnosti

U pěkně provedeného těla vás možná překvapí jeho vyšší hmotnost, mikrofon v ruce rozhodně nepůsobí jako levná hračka. Skrývá se v něm klasická jednopalcová K87 mikrofonní kapsle, mikrofonní FET předzesilovač a značkový transformátor Cinemag, který také dává mikrofonu jeho typický zvukový charakter.

Ve spodní části těla najdeme tři posuvné přepínače. Prvním se dá nastavit útlum –10 dB pro hlasité nástroje, druhým přepínačem Mode se v režimu FAT zvýrazní frekvence 10 až 400 hertzů pro plné tělo tónu a třetím přepínačem Lo Cut se potlačí problematické frekvence pod 120 hertzů, které všichni znají zejména při náběru zpěvu nebo mluveného slova.

Mikrofon má pouze jednu základní směrovou charakteristiku, tedy ledvinovou (kardioidní), což ale vyhovuje pro naprostou většinu aplikací. Je myslím správně, že to výrobce nekomplikoval dalšími přepínači a charakteristikami, které většina uživatelů použije zcela výjimečně, ale zvedly by cenu mikrofonu.

Jak jsem již uvedl, mikrofon je masivní, jeho hmotnost činí tři čtvrtě kilogramu, což holt není na rameno levného plastového mikrofonního stojanu. Je znát, že nejde o levný východoasijský OEM produkt, ale o výrobek z Custom Shopu přímo z amerického Santa Cruz. Balení je rovněž kvalitní v pohledné dřevěné krabičce. Součástí dodávky je i držák na mikrofon. Ten je skutečně pevný, aby unesl těžší mikrofon; mikrofon se do něj našroubuje a držák se přímo našroubuje na stojan. Není to tedy klasický „pavouk“, kdy je mikrofon oddělen od stojanu pomocí gumových závěsů pro redukci přenosu kročejových zvuků na tělo mikrofonu. V mých testech jsem neměl problém, ale nenahrával jsem v prostředí, kde jsem míval s těmito typy rušivých zvuků problémy. Osobně bych pavouka uvítal, ale opět – pro většinu aplikací to takto bude OK, se stejnými držáky jsou distribuovány i další UA mikrofony.

Zapneme mix, fantom a jde se testovat…

Provedl jsem klasicky řadu nahrávek, abych měl možnost odloženého poslechu i komparativního srovnání s jinými svými mikrofony s časovým odstupem. Pokud jste četli mou recenzi Avantone BV1 mkII pro Magazín DISK, tak si možná vzpomenete, že jsem v článku vzpomínal na praxi slavného Franka Sinatry, který měl dva vybrané studiové mikrofony a podle typu skladby a instrumentace volil jeden, nebo druhý. Při testech UA Bock 187 se mi přesně tohle vybavilo, zejména s tím, že původní koncept 87 byl Davidem Bockem upraven. Na mě působí jeho záměr tak, aby původní ostřejší 87 nebyla tak moc ostrá ve vyšších středech, ale byla jakoby někde mezi oběma mikrofony v mé zmínce o Sinatrovi. On měl sice jiné typy, ale doufám, že chápete, co tím myslím. Při dlouhých diskusích s kolegy zvukaři často narážíme na jejich lamentace, že řada soudobých FET mikrofonů je příliš ostrá (zejména ty beztransformátorové), že je s tím pak víc práce a musejí víc a víc procesovat nabraný signál, aby to ve výsledku nebylo tak moc jedovaté. David Bock se zde pokusil udělat 87 s teplejším, na vyšších středech méně agresivním charakterem, který tak nebude ani příliš teplý, aby v hutnějších aranžmá zmizel, ani příliš ostrý, aby v klidnějších skladbách příliš vyčníval. Pokusil se udělat takovou jednu univerzálnější osmdesát sedmu…

Za mě se mu to povedlo, mikrofon se mi líbil, všechny nahrávky dávaly jasně znát tuto vizi, jež konvenuje se soudobými záznamovými systémy, které přenesou čistě všechny frekvence. To se kdysi v šedesátých letech o záznamových magnetofonech tak úplně říct nedalo. Výsledkem je tedy vysoce kvalitní mikrofon, jenž je s výhodou kompromisního zvukového profilu mezi ultra tlustým lampovým a ultra ostrým tranzistorovým mikrofonem jako stvořený pro to, být základním mikrofonem v menších studiích i součástí velmi kvalitní mikrofonní sestavy velkých profi studií. Při následném procesování se mi s náběry dobře pracovalo a požadovaný výsledek se dostavil rychle bez nutnosti divokého boje se sykavkami. Náběry klasických nástrojů, například akustických kytar, rovněž dopadly na výbornou. Mikrofon dobře zaznamenával tělo tónu a v mixu se s náběry opět dobře pracovalo. U mě tedy UA Bock 187 zabodoval a získal můj palec nahoře.