Jak natočit a upravit samohlásky, aby byly čitelné a melodické Krásné a zpívající a, e, i, o, u!

V našem hlasovém repertoáru máme dvě základní sady hlásek: samohlásky (vokály) a souhlásky (konsonanty). Liší se hlavně tím, že samohlásky se v barvě projevují majoritní harmonickou složkou v barvě. Jinými slovy je tvoří z většiny tón, jsou melodické a dobře se nám zpívají.

Tip1: Samohláska je z většiny tvořena tónem, harmonickou barvou.

Kde tón v hlasovém ústrojí vzniká?

 Aby vznikl tón, oscilátor neboli část nástroje budící a předávající energii musí kmitat velmi pravidelně. Základním oscilátorem v hlase jsou hlasivky, jedinečná soustava svalů (pohybující se dokonce ve dvou rovinách). Rozkmitají se a svou energii přenesou na vzduchový sloupec tvořící se v hlasovém traktu.

Hlasivky jsou vlastně dva membrazoní jazýčky přimknuté k sobě. Proud vzduchu je rozrazí a ony mají tendenci se vrátit do výchozího nulového stavu. Ale tlak je znovu vychýlí. Protože jsou velmi pružné, proces může fungovat až několika setkrát za vteřinu.

Pozn. Podobně fungují rty položené na kotlíku nátrubku. I ony jsou membrazóními jazýčky.

Jakou barvu má zvuk vycházející z hlasivek?

V hrdle nám vlastně vzniká pilovitý signál s plným spektrem harmonických složek. 

Fáze rozražení bývá kratší než fáze stažení, tvar vlny, která tak vzniká, je proto pilovitý. A z nauky o složení zvukového spektra je dobře známo, že pilovitý signál obsahuje vyrovnané množství jak lichých, tak sudých složek. Disponuje vlastně tou nejprůraznější tónovou barvou.

Tip2: Zvýrazněním vokálů – samohlásek, ať již zpěvákem, hercem nebo pomocí efektů (exciter, saturátor) zvýšíme zpěvnost hlasu.

Saturátor karacter qube od Elysia dokáže měnit poměr harmonických složek, tím pomůže zmelodničnit samohlásky.

Má každý jinak pružící hlasivky?

Určitou měrou ano (máme i jinak silný dech ad.), ale každý dokáže vygenerovat „nějak“ pilovitý signál, a tím i poměrně širokou sytou barvu. Umění nespočívá v tom, přetahovat hlasivky, ale dokázat signál (vzduchový sloupec) putující z hrtanu dál patřičně nasměrovat, zúročit a posílit v kavitách neboli rezonančních dutinách.

1+ 3 důležité rezonanční dutiny a jaký témbr podporují

Hruď je dutinou, kterou sice proud vzduchu ven nepostupuje, ale když ji rezonančně zapojíme, přimkneme k oscilátoru, hlas nám zmohutní. Zpěváci se proto učí opřít hlas pevně o bránici.

Tip3: Víte, že můžete mikrofon namířit i zčásti na hruď a tím posílit mohutnost hlasu?

Stěžejními jsou potom tři horní dutiny: hrdelní, ústní a nosní. Každá z nich má jiné rozměry, jiný objem, a proto podporuje i jiné vlnové délky. Zčásti hrdelní a zcela nosní dutina zachovávají stejný tvar a objem, podporují tak barvu staticky v jim typických kmitočtových pásmech.

Schematicky znázorněné dutiny (kavity) vokálního traktu.

Ústní dutina je speciálním a jedinečným rezonátorem. Pomocí spodní čelisti a jazyka dovedeme měnit nejenom objem rezonátoru, ale i jeho tvar. Tím podporuje různá rezonanční pásma a výrazně se podílí na jakosti samohlásek.

Tip4: První z velké míry a třetí formant zcela jsou v samohlásce statické, mají pevné centrum. Druhý formant je pak pohyblivý – odpovídá měnícímu se objemu dutiny ústní.

Které formanty můžeme zvýraznit ekvalizérem? A na jakém kmitočtu?

Formanty jsou vlastně dutinou/rezonátorem ve spektru posílená pásma. Jako bychom vzali spektrum pilovitého signálu a nasadili na něj filtry s různým centrem, šířkou a zesílením (a tím také koeficientem jakosti Q).

xfilter qube, 4-pásmový stereofonní ekvalkizér má krokové přepínače, kterými ihned přejdete do pásem dutosti (formant hrdelní) i do nazálního pásma (formant nosní).

V případě hrudní (hrtanovo-hltanové) kavity (jdoucí ale od hlasivek až ke rtům) formant vzniká někde mezi 200-500 Hz (přece jen se do něj zapojí i určitou měrou objem úst). Nazální formant už má pozici pevnější, kolem 2.500 Hz. S oběma statickými formanty můžeme pomocí ekvalizéru poměrně dobře pracovat a posilovat jimi patřičné příměsi hlasu: dutost či tupost a nazalitu.

Tři důležité formantové zdvihy formující barvu samohlásky e.

Tip5: Zesílením prvního širšího statického formantu odpovídajícímu kavitě hrtanovo-hltanové přidáme do samohlásek dutost.

Tip6: Zesílením třetího pevného formantu přidáme do barvy samohlásky nazalitu (rezonanci nosu).

Druhý formant je pohyblivý a vlastně definuje každou ze samohlásek: u vokálů ostrých (í, é) se pohybuje nahoře v pásmech 1500-2000 Hz, naopak u vokálů temných (ó, ú) klesne až k 900 Hz. Samozřejmě se i během výslovnosti pohybuje. U různých vokálů v různém okolí hlásek mění své centrum, šíři i zisk (intenzitu). Jinými slovy: úzký filtr na něj není dobré nasadit. Bude se míjet s jeho pohyblivou pozicí.

Zatímco se při různých samohláskách hrdelní formant F1 lehce přesouvá, ústní F 2 potom putuje razantněji, nosní (nad nimi) drží pevné centrum.

Tip7: Pokud dokáže zpěvák přirozeně rozeznít všechny kavity, získá velice širokou barvu (spektrum) hlasu a zvýší jeho čitelnost i průraznost v sytějších instrumentacích.

Vokalický trojúhelník: ostré a temné samohlásky

Jak a kde vlastně druhé rezonanční pásmo v ústní dutině vzniká? Velmi záleží na tom, jak objemnou a tvarově vyklenutou ústní dutinu jsme pomocí pohybu jazyka dopředu a nahoru nebo dozadu a nahoru vytvořili. Ale i na tom, do jakého bodu směřujeme proud vzduchu. Na základě svislého a vodorovného pohybu jazyka pak dělíme samohlásky do tzv. vokalického trojúhelníku.

Tip8: Samohlásky podle vodorovného pohybu jazyka dělíme na přední, střední a zadní. Podle svislého pohybu jazyka pak na vysoké, střední a nízké.

Při předním a vysokém vysunutí jazyka vzniká i, při poloze méně vepředu a více na střed zazní e, při středové a zcela nízké poloze vygenerujeme a.

Tip9: Přední samohlásky (i, e) se špatně vyzpívávají ve vysokých rejstřících. Hlas už na nich přeskakuje.

Pohybujeme-li jazykem dále dozadu a postavíme-li jej níže, v oblasti měkkého zadního patra vznikne zastřenější o, při pozici jazyka zcela dozadu, ale položení vysoko se v krku rozezní temné u.

Tip10: Zadní patro je měkké, tvořené svalovou tkání (ne kostí), a proto působí zčásti jako absorbér pohlcující odpovídající vlnové délky. To je i jedna z příčin, proč jsou o a u ve zvuku temnější než samohlásky přední.

Vodorovné postavení dutiny ústní souvisí i s intenzitou jednotlivých vokálů. Přední vokály mívají silnější hladinu tlaku než zadní, kdy se část energie rozpustí uvnitř úst a krku.

WA-47 od Warm Audio je reinkarnací mikrofonu, který je na vokály perfektně vyzkoušený: natáčela na něj taková jména jako Sinatra nebo Beatles.

Pozor na směrovost při mluvení a zpívání na mikrofon

Nezanedbatelnou úlohu při dobarvování hlásek pak hraje i radiátor – vyzařovací otvor. V souladu s akustikou uplatí, že plocha ozvučnice (otevřených rtů) vytváří odpovídající rezonanční pásmo. Pokud tedy chceme danou samohlásku ještě artikulačně lépe zčitelnit, pomozme ji správným vytvarováním rezonátoru - úst. Platí pak i opačný případ: pokud chceme např. snížit pištivost ostrého í, vytvarujme ústa dokulata jako u ó či ú (vznikne německé ü).

Tip11: Čitelnému vyznění každé samohlásky pomůže i správné vytvarování radiátoru – tedy vyzařovacího otvoru: např. při é mají rty držet mírný úsměv, při á být s čelistí doširoka otevřené, při o dokulata atd.

Tip12: Různé vytvarování úst, způsobuje různou směrovost každé samohlásky. Při velmi blízké pozici mikrofonu (např. 5-10 cm) a odklonu od nulové osy (30-50°) pak nebudou samohlásky jednotné. O a u s kulatou výslovností mají mírně užší směrový lalok než hlásky přední.

35 mm kapsle mikrofonu CV-12 BLA od Avantone Pro velice dobře absorbuje i hlásky vyslovené zblízka. Na napájecím zařízení můžete navíc rychle přepnout směrovou charakteristiku a najít pro herce či zpěváka tu nejvhodnější.