Upravujeme lidský hlas: hlasitost Jak nastavit kompresor, limitér, expandér nebo gate

Je potřeba upravovat nahraný lidský hlas?

Úroveň herců či spíkrů se liší „člověk od člověka“. Jeden to valí v „stokilometrové rychlosti“ bez přeřeků a šumlování, s jiným je práce jak s malým dítětem. Zdálo by se, že u prvního nebudeme potřebovat žádné postprodukční úpravy a u druhého zapojíme všechny efekty, co máme. Ani jeden z krajních případů není tak jednoznačný, jak se zdá.

Úpravu hlasu efekty a procesory dnes provádíme v každém případě. Potřebujeme např. odstranit šustění šatů, pohybů těla, vrtění se na židli, ježdění prstu po papíru či ťukání do tabletu a třeba i tiché zvuky v pozadí nahrávací místnosti.  V článku si řekneme jak.

Důležité ale je, aby úprava zachovala charakter hlasu a vylepšila na něm, co jsou jeho silné stránky. Ne naopak. Měla by zvednout čitelnost, ale rovněž podpořit emoce hlasem zprostředkované. Zkrátka na hercově hlasu provede ten správný make-up. A pokud jej přeženeme, zbude nám ze zvukového média odrážejícího vnitřní rozpoložení člověka technický silikonový strašák.

Proto bychom měli s efekty upravujícími lidský hlas opatrně. Jiná je např. komprese v případě rozhlasového vysílání, které posluchač poslouchá v autě, jiná u audioknih.

Podíváme se na to, jaké úpravy na lidském hlase provádět: v tomto článku ty týkají se hlasitosti.

Analogové efekty mají obvykle více dynamických efektů v sobě: Heritage Audio HA-609A je kompresor a limitér v jednom.

Čtyři efekty pro úpravu hlasitosti

Efekty kompresor, limitér, expandér a gate ovlivňují hlasitost nahraného lidského hlasu. Zjednodušeně řečeno zeslabují signál nacházející se pod nebo nad nastaveným prahem. Tím dynamiku buď stlačí (komprimují) nebo rozšíří (expandují).

Kompresor a limitér

Kompresor a limitér snižují vyčnívající hlasitostní špičky. Zásadní je práh/treshold, pracovní úroveň, kterou nastavíme. Signál nacházející se nad prahem bude zeslaben. Poměr, o který jej ztišíme, bývá označen jako ratio. Bude-li ratio 1:2, úrovně nad prahem budou ztišeny na polovinu, bude-li nastaven na 1:4, úrovně nad prahem budou ztišeny na čtvrtinu atd. Čím razantnější snížení, tím se dynamika hlasu více zcizí. O kompresi (stlačení) mluvíme, pokud není křivka snížení zcela vodorovná, ale šikmá. Pokud je vodorovná, tedy v poměru 1: nekonečnu, jedná se o limitér.

Kompresor má v každém editačním programu (Studio One, Cubase) shodné parametry. Mezi zásadní patří treshold, ratio, attack a release.

Výhodou komprese je, že stlačení špiček nám dovolí celkově signál ještě více zhlasit, aniž by šel do červené. Záleží velmi na žánru, jakou míru komprese zvolit. V případě rozhlasového vysílání, které posluchač poslouchá v autě, u práce, kterou vykonává, tedy v rušnějším prostředí, je silnější komprese žádoucí. Zajistí, že je signál vyrovnaně hlasitý a projde hlučným pozadím. V případě rozhlasové hry, anebo audioknihy ale přehnanou kompresí zabijeme výraz a různorodost barev. Navíc razantnější komprese prospěje plnému, tedy silnému až křičícímu hlasu. Jestliže hlasitostně stlačíme silný šepot, který mohl být nahrán kontaktně u kapsle, dojde k řadě nežádoucích zkreslení.  Zkrátka komprese i tady pomůže, ale raději mírnější.

Dalšími důležitými funkcemi na efektech jsou attack a release. Parametrem attack nastavíme náběh komprese či limitace, funkcí release odeznění komprese nebo limitace.

Limitér neobsahuje parametr ratio (poměr stlačení hlasitosti).Ten je natvrdo 1:∞.

Pokud nastavíme attack na vyšší hodnotu, komprese nastoupí pomaleji a zavčas nestlačí nežádoucí dynamické špičky, které půjdou stále do červené. Pokud jej nastavíme na hodnotu krátkou, komprese nastoupí příliš rychle a pak může stlačit krátké výbušné a ražené hlásky (p, b, t, d, ť, ď).  A ty se stanou nepřirozené. Podobně je tomu u funkce release, rychlé odeznění např. způsobí skok v dlouhé samohlásce na konci slova, pomalé odeznění zasáhne a nežádoucím způsobem ovlivní hlásku přicházející. Najít ten nejfunkčnější kompromis není lehké.

Expandér a gate

Efekty expandér a gate pracují opačně než kompresor a limitér. Sníží signál, který se nachází pod prahem, o poměr-ratio, který nastavíme. Tiché pasáže jsou tak ještě více zeslabeny nebo ztišeny zcela.

Expandéry mohou členit křivku pro ztišení nacházející se pod prahem i detailněji.

A rozdíl mezi expandérem a „gejtem“ je stejný jako mezi kompresorem a limitérem. Expandér hlasitost pod prahem neztiší na nulu, jeho křivka ratio zůstává šikmá. Gate s rovnou svislou přímkou, vše, co je pod prahem, ztiší na digitální nulu (zavře bránu a žádný zvuk nepropouští).

Gate ztiší úroveň pod prahem na digitální ticho. Proto neobsahuje parametr ratio.

I parametry attack a release fungují shodně jako u kompresoru a limitéru. Attack určuje dobu, po jakou naběhne ztišování signálu pod prahem (např. brána se bude zavírat), a release dobu, po jakou proběhne vypnutí ztišení (brána se znovu otevře).

Oba efekty se hodí pro ztišení nebo odstranění šumů a parazitních ruchů: šustění šatů, pohybů těla, vrtění se na židli, ježdění prstu po papíru či ťukání do tabletu i tichých zvuků v pozadí nahrávací místnosti.

Gate je běžně používán ve vysílání. Důležité ale je, aby v takovém případě měl užitečný signál-mluva dostatečný odstup od šumu. Tehdy digitální ticho tolik nevadí. Proniká-li ale šum výrazně do hlasu, tak hlas nepěkně zastírá. A navíc pak při „gejtování“ nepůsobí střídání „šumem zahlceného“ slova s digitálním tichem přirozeně a každý si ostrého rozdílu dříve či později všimne.

Expandér přece jen ponechává v nahrávce nějaký tichý zvuk. Proto je vítán v žánrech jako je rádio drama, audioknihy, video pořady ad., které podobně jako akustická hudba nerady umělé DIGI ticho, ale rády lehké šumové pozadí. A pokud vychytáme práh, do kterého už mluvené slovo nazasahuje a ve kterém zní jen šum, spoustu práce si ušetříme. Se šumem a parazitními jevy si můžeme libovolně hrát a ztišovat je dle potřeby. Ale ani tehdy není zcela vyhráno: chceme, aby šumové pozadí plynulo plus mínus ve stejné síle a aby z něj najednou nevyskočilo zavrzání mladického revmatického kloubu či kručení žaludku vyhladovělého národního umělce. Inu něco zbývá na manuální vystřihování.

Žlutá šipka označuje šum, červená užitečný signál (mluvené slovo). Pokud má šum dostatečný odstup od mluveného slova, budeme jej moci expandérem ztišit nebo „gejtem“ zcela vymazat.

Mimochodem už při nahrávání s hercem můžete vychytat úroveň šumu (a nejen technického ale i studiového a lidského), která nebude zasahovat do užitečného signálu. Stačí, když budete pořád sledovat měřáky, anebo ještě lépe zvětšíte si nahrávanou stopu s obrysy vlny. Ve svislé rovině pak uvidíte, jakou průměrnou i nejtišší úroveň má nahrávané mluvené slovo a jakou šum s vyčnívajícími parazitními jevy. Parazitní jevy, které překročí určitou úroveň, musí být hned přetočeny, anebo označeny pro vystřižení později.

Je to mnohem funkčnější postup, než zapojit cvičně expandér či gate, kontrolovat zvuk za efektem (post listening) a myslet si, že když efekty zůstanou stejně nastavené i při mixu, už nic nebudete muset dělat. Jestliže pak při mixu začnete manuálně srovnávat hlasitost určitých pasáží a měnit barvy, změní se i poměry mezi slovem a šumy a s hrůzou zjistíte, co mlaskanců spíkr udělal, vy je díky „gejtu“ či expandéru neslyšeli. A co za manuální práci vás čeká. A stačilo, aby si herec při nahrávání jinak sedl nebo byl jinak vzdálený od mikrofonu.

Podobně jde už při nahrávání ve stopě sledovat, jak silnou kompresi budete moci postprodukčně použít. Dokonce můžete mírný kompresor při natáčení i zapojit. Řada herců ale okamžitě vyskočí a bude protestovat: „Takhle já přeci nemluvím!“

Lidský hlas je nám lidem ten nejbližší zvuk, a proto jsme k jeho záznamu velice kritičtí. Zkrátka musí být perfektní.