logo Disk

Mixujeme a mástrujeme: vyvážení spektra Zaplňte správně prostor, který máte k dispozici!

Mix, který dobře zní a tlačí dopředu, není dílem náhody, ale správným využitím několika rovin v nahrávce. Kromě panorama je to i frekvenční rovina, tedy od basů přes středy až k výškám. Pokud víte, jak do ní nástroje správně umístit a pracovat s nimi, aby se navzájem synergicky podporovaly, je vyhráno.

Kategorie: Studio - Tipy & Triky
Ondřej Jirásek | 28. ledna 2022

Hudebně vhodné zaplnění spektra souvisí s využitím správných oktáv pro melodie, odpovídajících pro basové linky i s vhodným zacházením s akordy a rytmikou. Následně si ale můžeme hudbu zkontrolovat po kmitočtových pásmech od basů až po výšky i včetně subpásem. Poslouží nám k tomu řada měřících HW i SW nástrojů. Například třetinooktávový spektrometr je starý dobrý pomocník k nezaplacení. Naučte se v něm číst!

A jdeme na věc.

Rozložení výšek

Čitelným rozložením nejen výšek samých, ale i barev s nimi souvisejících a nad základními tóny se nacházejících získáme hodně. Je to první základní krok, abychom vytvořili dobrou nahrávku i mix.

Klaviatura klavíru má obvykle sedm oktáv, spektrum jich však obsahuje devět.

Využijte sedm a půl oktávy

Ve školách i na kurzech učí skladatele i aranžéry tradičně skládat a aranžovat u klavíru nebo alespoň u klávesového nástroje. Má to tu výhodu, že si snadněji představí a zapamatují, jaké mají nástroje rozsahy, kde leží jejich nejznělejší rejstříky a kde naopak zní měkčeji. Skladatelé si také uvědomí, do jaké polohy mají nasměrovat melodii, kam akordy, kam basovou figuru atd. A zároveň hned zjistí, zda všechno nepoložili jen do jednoho místa, kde se jim hlasy smíchají v nepřehledný chuchvalec. Proto není špatné coby zvukař zkontrolovat i mix hudebně v rámci sedmi a půl oktáv, ale zároveň i zvukařsky z hlediska zaplnění spektra od basů přes středy až po výšky.

Čtyři hudební pásma

V tradiční skladbě téměř všech žánrů můžeme objevit 4 základní vrstvy: melodii, harmonický doprovod, basovou linku a rytmiku. Každá z nich plní svůj úkol a dohromady dávají skladbě napětí a tah dopředu. A každá z těchto linek či vrstev má v rámci sedmi oktáv své místo.

Flétna hraje melodickou linku v sopránové poloze, syntezátor melodickou linku v tenorové poloze. Wurltlizer vyplňuje harmonii, baskytara zastává basovou linku a el. bicí linku rytmickou.

Melodie

Melodii najdeme nejčastěji v jednočárkované a dvoučárkované oktávě, méně často pak stoupá až do oktávy tříčárkované. To jsou zároveň polohy, které patří mezi nejvytíženější a jsou také místem, kam se nejvíce soustředí posluchačova pozornost.

Pozn. Nezapomeňme ale, že barva se vytváří a narůstá nad základním tónem (fundamentem). A pokud je plná a průrazná, její těžiště se pohybuje až ve třetí a čtvrté oktávě od základního tónu. Až tam může sahat a znít.

Melodii v sopránech či altech mohou přebrat tenory či basy. V tu chvíli platí, že se mění celý vzorec pásem a např. harmonie bude obvykle ležet nad melodickým basovým nástrojem.

Basová linka

Basy se nacházejí často v oktávě velké a malé, ale prostor se nabízí i pod těmito oktávami, kde se nachází kontra oktáva a ještě „kousilínek“ subkontra oktávy. Tyto polohy zůstávají často aranžérsky i zvukařsky liché, nevyužité. Škoda! Pokud tam posadíme basovou linku, nic ji totiž nebude maskovat. A i při velmi tiché dynamice bude čitelná.

Akordy

Harmonický doprovod má „volný režim“. Správně bychom jej měli nasměrovat tam, kde je prázdno, kde se nachází volný prostor. Staří prostopášní pánové skladatelé na to měli mravnostně nekorektní průpovídku: „Kde je ďura, šup tam s ním!“ Můžeme jej položit do spodních, středních poloh, ale i hodně vysoko. Harmonii můžeme vést široce, ale i velmi těsně (tehdy se barevně „slepí“), různě ji lomit a tříštit. A harmonie je zároveň onou přelévající se hmotou, která prostor barevně zaplní a nahrávku zvedne!

Rytmika

Rytmika je složena ne z tónů, ale ruchů a šumů. Výhodou je, že se dokáže univerzálně pojit s nejrůzněji sytými barvami a můžeme ji položit do různých poloh. I tak platí, že například v taneční hudbě, aby fungovala, obsahuje nějaký bas (např. kick), nějaký alt či soprán (např. snare) a něco, co rytmický vzorec (groove) sceluje (např. ride).

Pozn. Nezapomeňme i na to, že nemelodické bicí ruchy či šumy se mohou barevně nacházet ve třech až pěti oktávách a maskovat tak jiné hlasy.

Tři pásma ve spektru: low - basy, mid - středy, high - výšky. 

Zaplnili jste barevně celé spektrum?

Výhodou zvukařské kontroly je, že se nemusíte soustředit na hudební stránku skladby (melodie, akordy ad.), ale kontrolujete univerzálně prostor, ve kterém lidské uši slyší. Na rozdíl od hudebníka má totiž zvukař ještě k dispozici efekty, které mu pomohou zaplnit nebo posílit mezery ve spektru, a tím nahrávku zhutnit. Jako příklad může posloužit ekvalizér v rovině svislé, tedy co se týká výšek, anebo reverb v rovině vodorovné, tedy pokud jde o čas.

Zvukový mistr by měl zjednodušeně provést kontrolu tří základních pásem: basů, středů a výšek. Ty jsou ovšem členěny ještě do drobnějších „subpásem“. Podívejme se na ně.

Basy (low)

Basy se obecně nacházejí v poloze jdoucí od spodní hranice lidského sluchu 20 Hz až do cca 150 Hz. Rozeznáváme v nich i dílčí basová pásma. Nízké basy se pohybují od 30 do 65 (70) Hz a jsou důležité pro plnost nahrávky. Od 70 do 90 Hz se nachází pásmo středních basů, posiluje hutnost. Vysoké basy, které podporují plnost, leží mezi 90 a 180 Hz.

Středy (mid)

Středy se klenou od 150 Hz do cca 2,5 kHz. Nízké středy se nachází v prostoru od 150 do 350 Hz, zapříčiňují až krabicové zabarvení. Jako pásmo nižších středů můžeme označit výsek od 300 do 750 Hz, je typický huhňavostí či dutostí. Od 700 do 1 200 Hz se rozléhá pásmo středních středů, které podporuje tzv. nasálnost nebo i plechovost. Nakonec zde i zvukaři rozeznávají tzv. vyšších středy ležící od 1,2 do 3 kHz. Jejich posílením podpoříme ostrost, brysknost, zvonivost i kovovou příměs.

Kombinace spektrometru s parametrickým ekvalizérem

Výšky (high)

O výškách mluvíme, pokud se pohybujeme na kmitočtech od 2,5 kHz výše, až k horní hranici lidského sluchu, tj. k 20 kHz. Od 2,5 do 6 kHz se nacházejí nižší výšky, které projevují jako cinkání, silná ostrost i silný jas. Pásmo vyšších výšek od 6 do 20 kHz je posledním zcela nahoře. I ono má svou funkci. Je důležité pro čistotu, jas nahrávky, ale také pro obrys tónů či hlásek.

Samozřejmě, že nemusíme nutně zaplnit a posílit všechna tato pásma, a navíc napěchovaně od začátku do konce skladby. Ale pokud existují žánry, které mají být „nadupané“, syté místo se nám hodí.

Dej si majzla, aneb NEJ chyby v zápalu boje

Pojďme si shrnout nejčastější chyby, které omámení krásou songu při mixu opomeneme.

Rozložte barvy rovnoměrně do spektra. Omezíte tím tvrdé maskování.

Alespoň v některých částech skladby zaplňte spektrum kompletně. Zaplněné místo tak bude silněji kontrastovat proti prázdnějšímu.

Pamatujte na pásmo ostrosti. Mezi 2,5 až 5 kHz coby lidé disponujeme nejvýraznějším prahem citlivosti, zkrátka tam slyšíme nejčitelněji. Jedná se vlastně o pásmo nižších výšek, ale také těžiště barev nacházejících se u tónů ležících v jedno a dvoučárkované oktávě.

Nezapomeňte na basy i hluboké basy, velice efektivně rozšíří širokost nahrávky.

barvy nad 15 000 Hz jsou důležité. Podpoří obrys melodií i akordů.

Spekrometr potvrzuje, že prostor spektra je celý zaplněn

Jaké měřáky na spektrum?

Zvukový mistr často díky posedlosti a zaměření se na jeden problém (musím tu kytaru „přitavit“, aby z nahrávky co nejzřetelněji vyčuhovala) zapomene na možnosti druhé (kdybych přidal více basů, zní to mnohem plněji). Měřák nám ihned ukáže, co se nám z mysli vytratilo. Jaké kontrolery máme k dispozici?

Spektrometr, a to hlavně třetinoktávový je velmi užitečným nástrojem. V mžiku zobrazí, kde se ve spektru nacházejí lomy. A pokud se nám nahrávka nezdá, víme, že tohle jsou volná místa, která by mohla plnosti mixu pomoci.

Podobnou funkci plní spektrograf i spektrogram. Spektrograf zobrazuje spektrum jen na dvou osách, na vodorovné se nachází kmitočty (Hz) na svislé potom intenzita (dB). Jak skladba běží, křivky se samozřejmě mění v čase a my navíc v kritických místech můžeme použít funkci freeze nebo snapshot, kdy si potřebný snímek zálohujeme.

Spektrograf zobrazuje intenzitu jednotlivých složek v běžícím čase.

spektrogramu se v rovině vodorovné zobrazuje čas (s) a v rovině svislé potom kmitočty (Hz). Intenzitu kmitočtu rozpoznáme podle barev, které si můžeme i sami nastavit. Anebo podle sytosti barvy jedné – nejhlasitější místa jsou zobrazena nejtučnějším odstínem. Výhodou spektrogramu je, že ve dvou rozměrech s časovou osu vidíme vše potřebné.  Využít můžeme samozřejmě i 3D spektrografy, záleží ovšem na úhlu pohledu, který zvolíme. Snadno se může stát, že něco přehlédneme.

Spektrogram zobrazuje vodorovně čas (s), svisle výšku (Hz), barevně intenzitu (dB) složek ve spektru.

Další důležitá rovina v mixu, panorama se nachází mezi levým a pravým kanálem. 

Přečtěte si také:

Mixujeme a mástrujeme: co mohu vyčíst ze spektra

Dokážete rychlým pohledem na spektrum poznat, jaké obsahuje barvy? Kde je volno a můžete prostor zahustit a kde vás už clona nepustí? Víte, které barvy se dobře pojí či doplňují a …

Mixujeme a mástrujeme: vyvážení panorama

Mix, který dobře zní a tlačí dopředu, není dílem náhody, ale správným využitím několika rovin v nahrávce. Jednou z nich je rovina zleva doprava, tedy panorama. Díky binaurálnímu sl…

Produkty, o kterých se píše v tomto článku, najdete i v našem eshopu:
Líbí se Vám tento článek? Pošlete ho dál!
Přečtěte si také další související články:

Komentáře