Nastavení hlasitosti při záznamu Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Rozlišení

O tom, že zvuk můžeme nahrávat v různém rozlišení, jsme se zmínili již v šesté části seriálu: Nastavujeme nahrávací session 1. Přesto se pojďme krátce k tomuto tématu vrátit.

Rozlišení můžeme vnímat jako nastavení toho, s jak velkým detailem nahráváme. Podobně jako u digitální fotografie či videa: vyšší rozlišení = více dat. To znamená větší míru detailu, ale i větší nároky na správu a zpracování dat. Na to, jaké rozlišení použít, neexistuje „správná“ odpověď. Vše je závislé na tom, jak budeme dále se zvukem manipulovat a co dokáže zpracovat náš systém a převodník.

Pro běžné domácí nahrávání si vystačíme s rozlišením 44,1 kHz a 24 bitů. Pro náročnější projekty vyžadující skutečně hodně detailů nebo složitější manipulaci (sound design) zvolíme rozlišení vyšší. Důležité je toto nastavení provést ještě před započetím nahrávací session. Pokud ho změníme v okamžiku, kdy jsou již v projektu nahraná data, audio materiál se tzv. „přesampluje“. Stopy změní jak tempo, tak výšku ladění.

Hlasitost signálu pro záznam

Velmi důležité je nastavení správné hlasitosti pro záznam. Sílu signálu nastavujeme pomocí ovladače Gain (Zisk) na zvukové kartě. Gain je předzesilovač, který zvyšuje elektricky slabý signál z mikrofonu(ů) na správnou úroveň. Příliš tichý zvuk by se topil v šumu, jenž je přirozeně generován jakýmkoliv hardwarem ve studiu.

Zároveň je třeba nezvyšovat hlasitost signálu nad limit, který přináší nežádoucí digitální zkreslení, tzv. clipping. Příliš silný signál bývá častou chybou začínajících zvukařů. Převládá u nich přesvědčení, že zvuk jdoucí do záznamu musí být co nejhlasitější. Tato strategie platila v dobách analogového nahrávání, kdy se skutečně hlasitost signálu hnala do maximální možné výše, a to proto, aby užitečný signál měl co největší odstup od šumu.

Hlasitost jdoucí do záznamu by měla být maximálně ve dvou třetinách měřáku stopy. Příliš hlasitý signál hrozí zkreslením, naopak příliš tichý má malý odstup od šumu.

V digitálním prostředí se šumu bát tolik nemusíme. Kvalita gainů i v levnějších zvukových kartách je na takové úrovni, že signál v podstatě nešumí (samozřejmě nemluvíme o šumu samotného zdroje, jako je třeba zesilovač elektrické kytary). Samotným převodem se již žádný dodatečný šum nepřidává.

Problémem se naopak stává příliš vysoká síla signálu. Každý systém má limit, jak silný zvuk dokáže zpracovat bez zkreslení. Pokud je příliš silný, dojde k jeho degradování, vlna se „ořízne”. To se projeví jako nepříjemný digitální praskot. Tento problém se velmi těžko opravuje a mnohdy je špatně nahraný signál v podstatě nepoužitelný.

Měření signálu

Změřit intenzitu signálu můžeme na mixu či stopách nahrávacího softwaru. Každé DAW řeší situaci jinak. Například v Cubase máme k dispozici stopy určené pouze pro monitoring vstupu, u jiných DAW (jako v Pro Tools) můžeme nastavit, zda vidíme signál jdoucí dovnitř či ven přímo na nahrávané stopě.

Zjednodušeně, signál by neměl přecházet přes dvě třetiny měřáku. V tomto případě měříme jednotku dBFS (Decibel Full Scale). Tato jednotka říká, že hodnota 0 dBFS = maximální hlasitost, které lze při záznamu dosáhnout. Jakákoliv hodnota nad 0 dBFS znamená již zkreslení. Proto je každá hodnota bez zkreslení v negativní zóně. Náš cíl by měl být někde mezi –10 až –15 dBFS v maximální signálové špičce.

Dynamika

Zvuk se liší mírou dynamiky. Dynamikou myslíme vzdálenost mezi nejhlasitější a nejtišší částí signálu. Některé zvuky mají dynamiku relativně stálou, což znamená, že se nemusíme bát, že nám v průběhu energie někde vyskočí a stopa „zaklipuje”. Například zkreslené kytary mají i v podobě wav relativně „rovný” průběh bez větších dynamických skoků. Na druhou stranu můžeme postavit lidský hlas. Vokální party mohou být extrémně dynamické. Zpěv může být v jedné části skoro neslyšný, ale jinde může narůst jeho intenzita i desetkrát.

Dynamiku musíme vždy předjímat. Na obrázku vidíme stopu č. 1, která má sice v průměru vyšší hlasitost, ale stopy 2 a 3 jsou mnohem dynamičtější. Právě tyto informace je nutné hlídat ještě před spuštěním záznamu.

To znamená, že při nastavení gainu je třeba mít dostatečnou rezervu. Nejdříve si vyzkoušejte, jaká bude maximální hlasitost zpěváka či jiného zdroje. A i zde si ještě nechte menší rezervu, protože je celkem běžné, že se hráč po pár pokusech rozehřeje a ještě více se do nahrávání položí.

Akustické zdroje zvuku mají dynamiku zpravidla největší. Neplatí to samozřejmě vždy, ale tyto zdroje mají relativně hodně energie v transientní, náběhové hraně zvuku, ale zároveň mají i velmi tiché pasáže. Při nastavení hlasitosti pro záznam nám jde hlavně o získání čistého signálu bez zkreslení. Není třeba se bát toho, že signál nebude dostatečně hlasitý. V digitálním prostředí je celkem snadné zvuk zesílit, pokud není samotný zdroj obalený šumem. Hlasitost nahrávky je pak předmětem mixu a hlavně masteringu.

Pad (nebo DI box)

Co můžeme dělat, pokud je zvuk příliš hlasitý a nelze ho „ubrzdit” pouze gainem? Některé zvukové karty mají ve výbavě ovladač s názvem Pad. Jedná se o útlumový prvek, který sníží citlivost vstupu zpravidla o 20 dB. Pokud snímáme příliš hlasitý zvuk, například buben, můžeme pomocí tohoto Padu hlasitost jdoucí do záznamu ztlumit. Vyhneme se tak nežádoucímu zkreslení. Pokud tuto funkci zvuková karta nemá, můžeme do cesty vložit DI box. Pad je běžnou součástí každého DI boxu. A samozřejmě, ideální je ztlumit citlivost na těle mikrofonu, pokud takovou funkci má.

Tento prvek nalezneme na zvukové kartě, pre-ampu, těle mikrofonu či DI boxu. Jeho smysl je stejný – ztlumit příliš hlasitý signál tak, aby bylo možné ho dále zpracovat bez zkreslení, pokud na kontrolu nestačí pouhé nastavení gainu.

Hi-pass

Lepší kontrolu získáme také zapnutím Hi-pass filtru na vstupu zvukové karty (nebo mikrofonu). Některé převodníky mají na vstupu tento základní filtr, jenž odstraní basovou a subbasovou část zvukového spektra. Této frekvenční oblasti se chceme zbavit všude tam, kde nahráváme signály, které z podstaty v basech neoperují. A ty ve studiu převažují. Basové frekvence se tak zbytečně nabalují a způsobují jak frekvenční, tak i dynamické zastírání signálu. Hi-pass filtr primárně odstraňuje nežádoucí frekvenční obsah, ale samozřejmě, pokud například odřízneme všechny frekvence pod 80 Hz, nebude nám u vokálních stop dynamika vyskakovat při každé hlásce P nebo B.

Nastavení hlasitosti při záznamu

Nastavení správné hlasitosti signálu je zcela klíčové. Pokud si tuto část nahrávání neuhlídáme, můžeme celý záznam zcela zničit. Předjímejte to, že zvuk je zpravidla dynamičtější, než se vám může na začátku zdát. Zlaté pravidlo je udržet signál čistý, bez zkreslení. Tišší signál je menší problém než stopy, které soustavně klipují.