Základy mixu Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Mix = rovnováha

Pokud budeme chtít definovat mix jedním slovem, bude to slovo rovnováha. To znamená, že chceme, aby hrubě nahrané stopy zněly co nejlépe ve vzájemném souladu tak, aby výsledný zvuk co nejlépe prezentoval obsah.

Při míchání máme dva základní cíle:

1. Řemeslná část – tedy ta část mixu, kterou lze objektivně dobře zhodnotit. Jde nám o vybalancování jednotlivých složek mixu, aby výsledek zněl vyrovnaně, srozumitelně, energicky. Aby vše bylo na správných místech, nic nezastíralo jinou část mixu. Cílem je výsledek, který posluchače nenutí obracet pozornost od obsahu k tomu, že něčemu nerozumí nebo to působí rušivě.

Základním cílem mixu je vytvoření rovnováhy mezi všemi složkami mixu.

2. Umělecká část – i když můžeme vnímat mix jako technologickou proceduru, při které se plní pouze určité kroky, opak je pravdou. Každý zvukař má vlastní slovník a vlastní způsob vidění výsledku (samozřejmě tak i autor díla). Jinak řečeno, druhá část práce na mixu je zcela subjektivní a odráží pohled toho, kdo nahrávku upravuje. Můžeme také říct, že právě tato část pomáhá zvýraznit myšlenku či sdělení, které interpret do díla vkládá.

Výborně tyto dva přístupy ilustruje poslední deska Petera Gabriela s názvem I/O. Ta vznikla rovnou ve dvou verzích stereo mixu od dvou špičkových zvukařů. Obě verze mixu jsou skvělé, ale přesto se jedná o dva velmi rozdílné mixy.

Co je dobrý mix?

Tato otázka je snadná, ale odpověď může být velmi obsáhlá. Z pohledu řemesla mixu je dobrý mix takový, který zní dobře na jakémkoliv poslechovém zařízení, kde bude poslouchán. Naším cílem je, aby mix zněl dobře kdekoliv.

Představme si poslechovou situaci jako pecky do uší, poslech v autě, přes mobilní telefon či poslech na velké stereo soupravě. To jsou zcela odlišné situace a ve všech by měl náš mix obstát. Jedinou jistotou, kterou máme, je, že nikdo nebude poslouchat náš mix ve stejných podmínkách, které máme ve studiu, kde mix vznikl.

Znakem dobrého mixu je, že hraje dobře kdekoliv, kde bude přehráván.

Hodnocení zvuku je do určité míry subjektivní (stejně jako někdo vidí dobře na dálku a někdo špatně na blízko). To můžeme ověřit jednoduchým testem, který uvádí ve skvělé knize Mixing Audio – Concepts, Practices and Tools její autor Roey Izhaki.

Je to jednoduché. Naimportujte 10 vašich oblíbených nahrávek do DAWu. Sestříhejte je na zhruba 30sekundové úseky. Ty mezi sebou prolněte crossfady a poslechněte si výsledek.

Toto cvičení ukazuje, že pojem „dobrý zvuk“ může být i v rámci špičkové produkce relativně široký.

Neexistuje „jeden správný zvuk“, ale ani jeden správný monitor do studia, jeden správný DAW apod. Pokud je řemeslná část mixu (vybalancování) udělána dobře, 80 % mixu je hotovo.

1 000 kroků = 1 výsledek

Proč je mix jednoduchý a zároveň složitý? Výsledný zvuk nejvíce ovlivňuje relativně malý počet fundamentálních nástrojů (o tom v seriálu později). Nejzásadnější jsou dvě věci – dynamika (hlasitost a její změny) a frekvence. Většina procesů v mixu se k těmto dvěma parametrům více či méně vztahuje.

Tyto dva základní koncepty tedy používáme v podstatě v jakékoliv části mixu. Bohužel začínající zvukaři občas věří, že v mixu funguje to, čemu osobně říkám „mýtus zlaté plug‑iny“.

O co se jedná? Jde o přesvědčení, že stačí vložit do mixu „správný plug‑in“ či zvolit správný preset (současně i správný AI nástroj) a máme hotovo. Pokud by byl dobrý mix takto jednoduchý, mohl by ho zvládnout okamžitě kdokoliv. Věc je ale složitější

Mix budujeme jako velký počet malých strategických rozhodnutí. K výsledku se posouváme malými kroky. Nefunguje přístup zkratkou, kdy se mix rozehraje vložením nějakých magických řešení.

Výsledný mix vzniká na základě mnoha malých strategických rozhodnutí.

Každý mix je jiný

Podstatou mixu je sloučení všech jeho složek vůči sobě tak, aby tvořily harmonický celek. Nicméně, každá situace je unikátní. Pokud si představíme celý řetězec, který do hry vstupuje – žánr, aranžmá písně, performance hudebníka, zvuk a stav nástrojů, akustika místnosti, mikrofony a jejich použití atd. – získáme neopakovatelnou kombinaci vlivů, na něž musíme reagovat vždy specificky.

Jednoduchý příklad: Budeme nahrávat akustickou kytaru do folkové balady. V takovém případě budeme přistupovat k záznamu a mixu jinak než tehdy, když bude stejný hráč a nástroj nahráván a míchán do hutného rockového mixu. Protože se změní role kytary v kontextu nahrávky, musíme také reagovat v mixu na tuto situaci jinou ekvalizací nebo kompresí.

První dvě hodiny rozhodují

Další past, kterou musíme vzít do úvahy, je naše (ne)schopnost udržet si pohled na mix jako na celek. Z podstaty věci se postupně soustředíme na větší a větší detaily. To je samozřejmě také nezbytné, protože v detailech jsou skryty malé poklady, ale zároveň musíme stále vidět mix jako celek, protože nám jde o sloučení všech složek mixu dohromady.

Jeden z nejslavnějších zvukařů na světě Chris Lord‑Alge v rozhovorech říká v rozhovorech, že jeho snaha je dostat základ mixu pod kontrolu nejpozději do dvou hodin od začátku práce. Tak, aby byl stále schopný mít kontrolu nad celým mixem a neztratil hlavní myšlenku, kam chce mix dostat.

Samozřejmě že čas strávený na mixu může být delší. Ale čím dříve se nám podaří nastavit základ zvuku a hlavní směr, kudy by se měl mix ubírat, tím více vzrůstá šance, že se nezastavíme u nepodstatných detailů a mix dokončíme dobře.

Kdy je mix hotový?

To nás vede k další otázce: „Kdy je mix hotový?“ I zde na nás číhá nepříjemná past neustálého upravování a vracení se k detailům (které často nemají na výsledek vliv).

Oblíbená průpovídka je, že mix není nikdy dokončený, je pouze opuštěný. Do určité míry je to pravda. Zde nám bude nejvíce oporou buď termín odevzdání díla (ideální řešení), či vlastní nastavený systém, kterému můžeme důvěřovat.

Pokud si vybudujeme postup, kdy víme, jaké kroky (a v jakém pořadí) dělat (a dodržujeme je), víme, že jsme udělali všechny nezbytné úpravy a mix je upravený správně.

Samozřejmě, mix je živý organismus. Např. pokud je můj postup takový, že nejdříve upravím základní tvar mixu pomocí ekvalizací a kompresorů, ale dostanu (skutečně) dobrý nápad, jak přidat k dané stopě reverb, který v tento okamžik slyším v hlavě – je to situace, na kterou je dobré reagovat ihned. Aby nám nápad neutekl. A to přesto, že můj postup je přidávat prostory až po základní úpravě mixu.

Dokončení mixu je více než protržení pomyslné cílové pásky (která v podstatě neexistuje) opřené o náš systém práce a odvahu mix opustit (samozřejmě s vědomím, že jsme udělali vše, co je třeba).

Kde začít mix?

Mix lze začít od nejdůležitějších míst a postupně se dostávat k jednodušším pasážím.

Jak správně napsat píseň? Jak správně zahrát C dur na kytaře? Jak správně nazpívat refrén? Tyto otázky si klademe často, ale jsou vlastně chybné. Samozřejmě v rámci naší situace vždy hledáme nejlepší možné řešení. Ale to se může pokaždé lišit.

Ve všech oborech se setkáme se situacemi, které nemají jedno správné řešení (Mám použít jako první kompresor, nebo ekvalizér?). Prostě musíme vyhodnotit, jaký způsob přístupu bude v danou chvíli nejlepší.

Podobná situace je i v mixu. V dalším díle seriálu se blíže podíváme na to, jak řadit jednotlivé kroky mixu za sebou. Nyní se podívejme, kde mix začít z pozice jeho obsahu.

Kde tedy začít mix? Tato otázka nemá jednoznačnou odpověď. Všechny metody zmíněné níže mají svou platnost. Vždy nasloucháme tomu, o co si mix říká. Je běžné, že můžeme přeskakovat v rámci vybrané metody do jiné. Každá z metod má své výhody i nevýhody a každá nás provede skrz mix jinak.

Mix zleva doprava

Nejběžnější metodou v domácích studiích je přístup tzv. zleva doprava. Jednoduše začneme mix od první stopy a postupně přidáváme další, tak jak jsou fyzicky seřazeny v mixu za sebou. Zpravidla začneme kopákem, přejdeme na virbl a dále, až projdeme celý mix.

Mix upravujeme tím, jak postupně zavádíme jednotlivé tracky do mixu. Tento způsob je vhodný, pokud máme jednoduchý mix a od začátku víme, co chceme s každou položkou v mixu udělat. To znamená, že tato metoda vyžaduje znalost celého prostoru mixu od začátku, abychom nemuseli vše přenastavovat v okamžiku, kdy se od hry dostávají nové informace.

Mix od nejsložitějšího místa

Někdy může být nejlepší začít mix od nejsložitější části vaší skladby. Tento přístup vám umožní vyřešit největší výzvy hned na začátku. Tak bude celkový mix nejvyváženější. Ať už je to složitý rytmický úsek, nebo část s největším počtem nástrojů, začněte zde a pracujte směrem k jednodušším částem.

Tento systém má nevýhodu, že práce na mixu není kontinuální. Mix zleva doprava přináší lepší přehled o tom, jak na sebe jednotlivé části skladby navazují. To znamená, že víme, jaké kontrasty v mixu jsou, a více vnímáme tok mixu v čase od jeho začátku ke konci.

Mix od nejdůležitější informace

Tento způsob se zaměřuje na volbu priorit v rámci vaší skladby. Ne každá informace má v mixu stejnou důležitost. Rozhodněte, který nástroj nebo vokál je pro vaši skladbu klíčový, a začněte s mixováním těchto prvků. V hierarchii důležitosti jděte v mixu postupně níže, a tak zachováte hlavní informace mixu stále v popředí. Tímto přístupem „obestavíte“ mix okolo partů, na které chcete upozornit v mixu nejvíce.

Jiná metoda je tzv. top‑down mix. Zde začínáme od celého mixu a postupujeme k menším celkům.

Top‑down mix

Zcela jinou metodou je tzv. top‑down mix (volně „mix shora dolů“). Prostor mixu můžeme vnímat rozděleně ve třech vrstvách: jednotlivé stopy – (nástrojové) sekce – celý mix.

Pokud si mix nastrukturujeme tímto způsobem, nástrojové sekce (např. celé bubny) zašleme do sdružující sběrnice (Aux, Grupa atd.) a dále tyto sekce zasíláme do master výstupu. Tvoříme tři pomyslné vrstvy či body, ve kterých můžeme do zvuku vstupovat a upravovat ho.

Top‑down mixování začíná nastavením zvuku na nejvyšší úrovni v master výstupu mixu. Zde můžeme tvarovat celý mix najednou. V druhém kroku lze mix upravit v nástrojových sekcích a postupně se přesouvat k jednotlivým stopám.

Tento přístup vám umožní rychle dosáhnout koherentního zvuku celé skladby a následně se zaměřit na detaily jednotlivých stop.

Jak uvádíme výše, tyto metody lze spojit, např. začneme mix v nejkomplikovanějším místě a půjdeme metodou shora dolů. Žádná z metod není lepší či horší, každá nás dovede k výsledku.