Jak nastavit mikrofony, část první Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře

Dalším logickým krokem bude vyřešení toho, jak budeme zdroje zvuku snímat. Existují dvě možné cesty: buď přímým zapojením do zvukové karty, tedy přes „dráty”, nebo pro akustické zdroje použijeme mikrofon(y).

Co je to mikrofon?

Mikrofon můžeme vnímat jako převodník energie z akustické na elektrickou. To s sebou nese určitá specifika, která můžeme využít ve svůj prospěch. Podobně jako třeba elektrické kytary, pro které máme mnoho druhů snímačů, se mikrofony liší jak konstrukcí, tak doplňkovými funkcemi. Ty nám umožňují získat specifické barvy a vyloučit zdroje, které do záznamu nechceme.

Je důležité vědět, že ne každý mikrofon se hodí pro každý zdroj zvuku. Je běžnou praxí použití více mikrofonů s různými vlastnostmi pro dosažení optimálního výsledku. Podobně jako u příkladu s kytarami – cinkavé singly nám budou dobře fungovat ve funky, ale v metalu použijeme spíše kytaru s humbuckerem. Navíc vše komplikuje celkový kontext, aranžmá a funkce daného zvuku. Ta může být proměnlivá a tak volíme i adekvátní způsob mikrofonování.

Proč je práce s mikrofony tak důležitá?

Finální nahrávku tvoříme ve více krocích či vrstvách, celý základ ale pokládáme právě při záznamu. Z této informace pak dotváříme zbytek nahrávky. Je scestné přemýšlet tak, že nedostatky vzniklé při záznamu opravíme až později.

Mám rád analogii s vařením – pokud chceme uvařit dobré jídlo, musíme koupit kvalitní suroviny. Z oschlých brambor, zvadlé zeleniny a lehce nazelenalého masa pravděpodobně chutný oběd neuděláme. Stejné je to s nahráváním. V této fázi se snažíme o co nejlepší výsledek. Je efektivnější věnovat navíc patnáct minut pro nalezení správné pozice mikrofonu než ztratit hodiny opravou špatného zvuku v mixu.

Pojďme se blíže podívat, jaké konstrukční modely jsou v nabídce. V domácím studiu se setkáme se třemi konstrukčními typy mikrofonů.

Dynamické mikrofony

Tyto mikrofony známe hlavně z pódií a živého ozvučení. Dynamické mikrofony fungují tak, že je na magnetu posazená membrána, která je spojená s drátěnou cívkou. Jak akustická energie rozkmitává membránu, drát v poli magnetu vytváří proud, který pak reprezentuje signál.

Klasika mezi dynamickými mikrofony – Shure SM57. Tento nezničitelný mikrofon má široké uplatnění pro svou mechanickou odolnost a příjemný zdvih ve středových frekvencích.

Tento druh mikrofonu vykazuje větší odolnost na vyšší akustický tlak. Můžeme tak snímat i velmi hlasité zvuky (například kopák, komba elektrických kytar nebo dechové nástroje…).

Protože konstrukce membrány je relativně „těžká”, je pro tyto mikrofony typická menší citlivost. Také nemají takovou brilanci ve vyšších frekvencích jako kondenzátorové.  

Přesto nalezneme ve studiu mnoho uplatnění i pro dynamické mikrofony, právě pro jejich charakter a schopnost poradit si i s velmi hlasitými zdroji zvuku.

Kondenzátorové mikrofony

Kondenzátorové mikrofony fungují tak, že mají dvě membrány postavené proti sobě. Každá z nich je nabitá opačným elektrickým nábojem. Vychýlením membrány se mění kapacita kondenzátoru, a mikrofon tak dokáže zvuk snímat.

Výborný zástupce kondenzátorového mikrofonu RØDE NT1. Spolehlivý dělník, který pokryje vše, co je v domácím studiu třeba.

Na rozdíl od dynamik vyžaduje tento mikrofon pro fungování tzv. fantomové (skryté) napájení. To nalezneme na každé zvukové kartě nebo mixu.

Mikrofon je mnohem citlivější na příchozí zvuk. Dokáže přenést větší detaily jak frekvenčně, tak dynamicky. Tyto mikrofony používáme ve studiu hlavně pro záznam jemnějších akustických zdrojů zvuku.

Páskové mikrofony

Páskové nebo také ribbon mikrofony se svou charakteristikou blíží dynamickým mikrofonům, ale fungují na jiném principu. Membránu zde tvoří „pásek” z hliníku, který je napnutý mezi dvěma magnety. Tyto mikrofony jsou křehké a je třeba dávat pozor, aby se pásek nepřetrhl. Je pro ně typický temnější charakter zvuku a jsou vhodným doplňkem tam, kde dynamické mikrofony nenabízejí ideální řešení.

Zesílení signálu (gain pre-amp)

Jednou z vlastností mikrofonů je, že mají slabý elektrický výstup. Proto je třeba zvuk zaslaný do převodníku zesílit na potřebnou úroveň pro záznam. To provedeme buď předzesilovačem zabudovaným ve zvukové kartě (ovladač gain), nebo externím předzesilovačem (pre-amp).

Kvalita gainu a interakce mezi mikrofonem a předzesilovačem zásadně ovlivňují výsledný zvuk, proto je správné předzesílení důležité pro kvalitní zvuk.

Směrová charakteristika

Od mikrofonu můžeme chtít, aby snímal zvuk pouze z určitého směru. Této vlastnosti říkáme směrová charakteristika. Kromě samotného umístění vůči zdroji můžeme zvolit jednu ze směrových charakteristik, a tak zahrnout, či naopak vyloučit zvuk z určitého směru/úhlu.

Kardioida: Základní charakteristika je tzv. kardioidní (někdy také ledvinová). S tou se setkáme nejčastěji, a pokud mikrofon nenabízí možnost charakteristiku nastavit, téměř vždy se jedná o kardioidní typ. U této charakteristiky je mikrofon nejcitlivější na zvuk přicházející kolmo proti membráně. K okraji pak citlivost na zvuk klesá, zezadu mikrofon nesnímá skoro vůbec.

Na diagramu vidíme tři základní směrové charakteristiky: zleva kardioidní, osmičková a kulová. Diagram ukazuje směr, odkud bude signál snímán, pokud bychom se dívali na mikrofon shora.

Osmička: U této charakteristiky snímá mikrofon kolmo proti membráně jak zepředu, tak zezadu. Citlivost pak klesá směrem k okrajům.

Kulová charakteristika: Všesměrová charakteristika (tzv. koule) umožňuje snímat zvuk stejnoměrně ze všech stran.

Hybridní charakteristika: U některých mikrofonů se můžeme setkat s plynulým přechodem mezi jednotlivými charakteristikami. Například mikrofon RØDE K2 umožňuje plynulé prolínání v nastavení pre-ampu mikrofonu. Můžeme například nastavit zúženou kouli, nebo naopak velmi širokou kardiodu.

Použití směrových charakteristik v praxi probereme v příštím dílu.

Filtr

Pokud potřebujeme odstranit nejnižší část frekvenčního spektra, můžeme použít hi-pass filtr na těle mikrofonu. Ten odejme ze signálu vše, co se nachází pod frekvencí 40–80 Hz. Přesné nastavení frekvence se liší dle konkrétního modelu.

Pad

Někdy nalezneme na mikrofonu i „brzdu” omezující jeho citlivost. U signálů s vysokou hlasitostí můžeme snížit citlivost mikrofonu o –20 dB. Tak můžeme snímat i hlasité signály bez rizika zkreslení.

Příslušenství

K mikrofonům samotným potřebujeme i příslušenství.

Odpružený držák: Tzv. pavouk je odpružený úchyt, do kterého mikrofon upevníme. Jeho smyslem je zamezit přenášení vibrací ze stojanu na tělo mikrofonu. Tyto ruchy mohou být poměrně intenzivní a mohou znehodnotit celou nahrávku. Držák je většinou součástí mikrofonu a není třeba ho pořizovat zvlášť.

Pop filtr: Při nahrávání zpěvu chceme zamezit tomu, aby zvuk nezkreslovaly explozivní hlásky jako P a B. Proto použijeme jako ochranu tzv. pop filtr. Jedná se o kovovou mřížku nebo síťku, kterou dáme mezi vokalistu a mikrofon. Filtr pomůže tyto vysoké nárůsty energie zjemnit, případně eliminovat bez degradace signálu samotného.

Nezbytné příslušenství – odpružený držák a pop filtr.

Dobrý stojan: Pokud musíme volit krkolomné nastavení, je nutné umístit mikrofon na adekvátně stabilní stojan. Nastavení nad hlavou hudebníka nebo většího tělesa znamená dát mikrofon do výšky s rizikem pádu. Obyčejný plastový stojan bude mít tendenci se převážit a spadnout. Stojany buď zatížíme, nebo volíme takové modely, které si s větší výškou poradí. Mikrofon stavíme tzv. „přes nohu” – tedy tak, že ve směru vysunutého ramene s mikrofonem máme i stojnou nohu stojanu.

Jaké mikrofony pořídit?

V předešlých dílech seriálu jsme doporučili jako výchozí vybavení jeden velkomembránový kondenzátor a jeden dynamický mikrofon. Tato kombinace pokryje 99 % všech situací ve studiu.

Samozřejmě z dlouhodobého hlediska bude potřeba více mikrofonů, a to na pokrytí složitějších situací. Pro začínající zvukaře je tato kombinace ideální.

V další části seriálu se podíváme blíže na to, jak s mikrofony pracovat.