Domácí (nahrávací) studio na startovní čáře.
Začínáte s nahráváním? Snažíte se v celé problematice zorientovat? Nový seriál domácí (nahrávací) studio na startovní čáře vás provede základy. Dozvíte se, jak vybrat správné vybavení. Ukážeme vám, jak jej efektivně využít a také jaké jsou základní kroky při vzniku nahrávky. Další díly seriálu zde.
Výběr konkrétního typu a modelu podřizujeme dvěma pohledům. Jakou barvu má zdroj, který chceme nahrát? A jakou funkci bude mít daná informace v kontextu nahrávky?
Mikrofon jako barva na paletě
Zkušení zvukaři používají mikrofony podobně jako malíř barvy. Kromě zkušenosti jim pomáhá i schopnost představit si finální zvuk ještě před samotným nahráváním. To je vede i k výběru konkrétního mikrofonu. To, zda bude celkový sound agresivní, nebo jemný, zda bude nahrávka temná, nebo projasněná, to vše je produkční rozhodnutí, které by mělo být jasné ještě před samotným nahráváním.
Žádný mikrofon není lineární
Většina analogových zařízení ve studiu není lineární. Co to znamená? Zvuk na výstupu po projití skrz dané zařízení není stejný jako na vstupu. Každé zařízení dá signálu svůj „otisk”. To platí nejen pro mikrofony.
Například dynamické mikrofony mají úbytek na vyšších frekvencích, ale přirozené zesílení ve středech. Kondenzátorové mikrofony jsou mnohem brilantnější, ale přesto je mezi jednotlivými modely rozdíl v rozložení frekvenčního spektra.
Tuto skutečnost můžeme využít ve svůj prospěch. Dynamická klasika Shure SM57 je oblíbená pro svůj zdvih ve středech. Proto se často používá pro zvuky, které jsou hlasité a mají frekvenční centrum ve středech (třeba zesilovače elektrických kytar).
Mikrofony mají rozdílnou citlivost na frekvence v celém jejich spektru. To můžeme vidět i na grafu, který ukazuje, jak snímá mikrofon Røde NT1 5. generace. Z grafu je patrný nárůst na frekvencích okolo 10 kHz. Tento peak zasahuje až ke 4 kHz.
Porozumějte svým mikrofonům a naučte se rozumět, jak vaše mikrofony znějí
Pokud chcete nahrát agresivní zvuk s velkým objemem vysokých frekvencí, zvolíte mikrofon, který tyto frekvence zaoblí – typicky nějaký dynamický nebo ribbon mikrofon. Naopak, pro detail a čistý zvuk zvolíme kondenzátor s velkou membránou. Na záznam kopáku nebo floor tomu volíme mikrofon s vyšší odolností na akustický tlak, který dokáže zachytit basové frekvence bez zkreslení.
Ale nejen to. Jak uvádím výše, i mikrofony se stejným typem konstrukce neznějí stejně. Například u nahrávání zpěvu hledáme vhodný mikrofon pro daný hlas. Žádný kondenzátor nesedí univerzálně pro každou situaci a zpěváka.
Velmi brilantní AKG 414 může být pro ženský vokál již příliš ostrý (kvůli sykavkám). Pak je třeba použít mikrofon s temnější barvou, který sykavky nebude snímat tak ostře, ale naopak prokreslí hlas v nižších frekvenčních polohách.
Kompenzujeme tak vlastnosti zdroje s vhodnou volbou mikrofonu. Je důležité rozumět tomu, jak se každý mikrofon chová, jakou má barvu a citlivost.
Jak využít směrových charakteristik?
Další aspekt, který můžeme do mikrofonování zahrnout, jsou směrové charakteristiky. Ty jsme si popsali v předešlých dílech. K čemu jsou dobré?
Mikrofon jsme si popsali jako ucho bez mozku. Musíme mu ukázat, co má slyšet. My ale můžeme nastavit i to, co slyšet nemá. Charakteristika je schopnost zachytávat zvuk pouze z určitého směru (a jiné směry vyloučit). Tak můžeme eliminovat nežádoucí zdroje zvuku.
V domácím studiu máme zvuky, které v záznamu nechceme (hučící počítač, hluk z ulice procházející oknem…). Budeme nahrávat například zpěv. Mikrofon nastavíme na kardioidní charakteristiku. Tak mikrofon snímá nejvíce kolmo proti membráně a k okrajům citlivost klesá. Zezadu je pak mikrofon zcela „slepý”.
Postavíme se tak, že zdroj hluku (počítač, okno…) je za mikrofonem. Zpěv natáčíme před mikrofonem, který nežádoucí hluk „neslyší”.
U všesměrovějších charakteristik naopak můžeme využít snímání ambience prostoru. Osmičková nebo kulová charakteristika snímá zvuk z více stran. U zdrojů, kde potřebujeme více ambience, nebo jsou zdroje fyzicky větší (bubny, sbor…), zachytíme živější zvuk i s odrazem z místnosti.
I směrová charakteristika není ve vztahu k frekvencím zcela totožná. Na tomto grafu mikrofonu Røde NT1 5. generace můžete vidět, že nejužší směrovost má mikrofon na frekvenci 500 Hz.
Vzdálenost – proximity efekt
U mikrofonů s nastavenou směrovou charakteristikou (vyjma kulové) se setkáme s tzv. proximity efektem. Ten se projevuje jako nárůst basů s přiblížením zdroje k membráně mikrofonu. Typicky se setkáme s tímto jevem u vokálu. Čím blíže zpěvák u mikrofonu je, tím nabasovanější sound získáme.
To můžeme opět využít, pokud se nám to hodí. Pokud budeme nahrávat upoutávku na strhující mega akční
sci-fi thriller, dosáhneme blízkým snímáním hutnou a nabasovanou barvu hlasu.
Jak vybrat správný mikrofon a místo?
Z popsaného je jasné, že vzhledem k obrovskému výběru mikrofonů, k nekonečnému počtu možností, kam lze mikrofon umístit, a k proměnlivosti zvukového kontextu je těžké vybrat správný mikrofon a dát ho na správné místo.
Mikrofony jsou jako barvy na paletě, žádný nezní stejně. Pro výběr si můžeme pomoci sadou vhodně zvolených otázek. Na výběr mikrofonu bychom se měli dívat ze tří úhlů: vize+kontext+srovnání.
Jak si v této situaci poradit?
Pokládejte si správné otázky. Ty vás povedou jako kompas skrz celou fázi nahrávání.
Má být zvuk ostrý? – Začneme nastavením z menší vzdálenosti, použijeme mikrofon s větší citlivostí.
Má být zvuk kulatý? – Použijeme mikrofon s menší citlivostí a začneme ve větší vzdálenosti od zdroje.
Má být zvuk suchý? – Chceme, aby neměl zvuk příliš ambience. Nastavíme ho blízko ke zdroji a použijeme mikrofon s kardioidní charakteristikou.
Má být zvuk ambientní? – Mikrofon umístíme dál, použijeme všesměrovou charakteristiku, jako je osmičková nebo kulová.
Pojí se zvuk se zbytkem nahrávky? – Pokud nám zvuk do kontextu nezapadá, je třeba změnit jeho polohu, případně ho vyměnit za jiný.
Odpovídá zvuk naší představě? – Pokud není zvuk tam, kde jsme si ho představovali, může to představovat buď špatný zdroj, nebo špatně zvolený či umístěný mikrofon.
Sadu podobných otázek byste měli mít připravenou proto, abyste mikrofony nepoužívali nahodile. Nespokojte se s první možností. Samozřejmě, není nutné strávit tři dny nastavováním mikrofonu pro záznam tamburíny. Ale vždy nahrajte několik vzorků a ty mezi sebou srovnejte.
Řiďte se svou vizí a představou, jak má nahrávka vypadat, až bude vše hotové. Vnímejte, jaký je kontext celé nahrávky, jaké zvuky již v nahrávce jsou a jak se nové zvuky se zbytkem pojí. Při rozhodování použijte tři klíče vize+kontext+srovnání.
Záznam = nejdůležitější část nahrávky
Nepodceňujte fázi nahrávání. Tou pokládáte základ celé nahrávce. Představte si celý proces jako vaření. Pokud si z obchodu přinesete zvadlou zeleninu či lehce nazelenalé maso, je jisté, že z toho nevznikne dobré jídlo. Stejné je to u nahrávání.
Proto je část záznamu při výrobě nahrávky tak důležitá. K dobrému zvuku samozřejmě přispívá více aspektů. Akustika, aranžmá, zvuk a nastavení nástroje, samotná performance hudebníka – faktorů je více. Práce s mikrofony ale představuje zásadně určující část práce zvukaře, která pokládá základ až k dokončení celého díla.
